Vodní nádrž

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Vodní nádrž Letovice

Vodní nádrž nebo nádrž je přírodní nebo uměle upravený prostor, ve kterém se hromadí voda.[1] Vodní nádrže slouží k zachycování a akumulaci vody pro různé účely.[2] Umělá nádrž je vodohospodářská stavba k dlouhodobějšímu zadržení vody, například rybník, rybniční soustava. Přírodní nádrž vzniká přírodními poměry v krajině jako přírodní jezero. Jezerem je označeno v mnoha případech i tzv. umělé jezero vzniklé výstavbou hráze nebo přehrady na vodním toku. Vodní nádrže plní obecně funkci přirozeného nebo dočasného zadržení, retence vody v krajině.

Umělá vodní nádrž odpovídá definici vodního díla podle českého vodního zákona, podle kterého náleží mezi stavby sloužící ke vzdouvání a zadržování vod, umělému usměrňování odtokového režimu povrchových vod, k ochraně a užívání vod, k nakládání s vodami, ochraně před škodlivými účinky vod, k úpravě vodních poměrů nebo k jiným účelům sledovaným zákonem o vodách.[3] V případě pochybností, co je a není vodním dílem, rozhoduje příslušný vodoprávní úřad, kterými jsou většinou odbory životního prostředí a zemědělství státní správy.[4]

Funkce vodních nádrží[editovat | editovat zdroj]

Podle funkce lze nádrže rozdělit na:

  • zásobní - zajišťují odběr vody nebo vyrovnávají průtok vody ve vodním toku a
  • ochranné - snižují povodňové průtoky[2]

Zásobní funkce slouží pro různé účely: pitná voda (vodárenské nádrže), závlahová, technologická, protipožární (jedná se obvykle o malé nádrže v menších obcích resp. ve vesnicích). Ochranou funkci plní nadlepšování průtoků – zadrženou vodu je možno v sušších období vypouštět a zachovávat tak níže po toku minimální průtok a ochrana před povodňovými průtoky - v nádrži se transformuje povodňová vlna (transformovaný objem proteče nižšími průtoky za delší časový úsek). Vodní nádrže dále slouží jako zdroj elektrické energie z vodních elektráren, lodní dopravě – vzdutí nádrže a nadlepšené průtoky níže po toku přispívají ke splavnění, rekreaci, rybochovu. Vodní nádrže bývají víceúčelové, s různou kombinací funkcí. Vodní nádrže jsou také prvek zahradní architektury používaný v sadovnické tvorbě.

Členění nádrže[editovat | editovat zdroj]

Vlastní prostor nádrže je rozčleněn na (popsáno postupně ode dna):

  • prostor stálého nadržení
  • akumulační (zásobní) prostor – v období s vyššími průtoky (v ČR na jaře) se v něm hromadí požadovaná zásoba vody, která se v dalším období postupně využívá. Požadované množství může být různé podle období (zimní a letní režim). Zásobní prostor lze před povodní prázdnit jen tehdy, bude-li ho možno během povodně opět naplnit na minimální hladinu zásobního prostoru – rozhoduje se na základě předpovědi.
  • retenční (ochranný) prostor – plní se jen za povodňových stavů
    • ovladatelný – mezi hladinou zásobního prostoru a přelivnou hranou
    • neovladatelný – určen výškou přepadu přes přelivnou hranu

Akumulační součinitel vodní nádrže se určí jako poměr objemu zásobního prostoru nádrže a dlouhodobého průměrného ročního odtoku v přehradním profilu.

Malé vodní nádrže[editovat | editovat zdroj]

Za malé vodní nádrže jsou podle české normy ČSN 75 2410 považovány nádrže s akumulačním objemem menším než 2 mil. m³, které jsou zároveň hluboké nejvýš 9 m.[5] Rozdělení malých vodních nádrží dle účelu: závlahové, rybochovné, retenční, rekreační, dočišťovací, požární, krajinotvorné aj. Rozdělení způsobu přivádění vody:

  • průtočné
  • neprůtočné – obtokové, boční, hrázové

Vodní nádrže v Česku[editovat | editovat zdroj]

Většina českých vodních nádrží je víceúčelová, základní funkcí je zpravidla akumulace vody. Vodní nádrže se sdružují do soustav, nejvýznamnější českou soustavou je Vltavská kaskáda. Specifickým typem vodních nádrží v Česku a některých okolních státech jsou klausy, které při vypuštění umožňovaly plavení dřeva z horských oblastí.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Universum, všeobecná encyklopedie. 6. díl. 1. vyd. Praha: Odeon, Euromedia Group, 2001. 656 s. ISBN 80-207-1068-X. S. 295. 
  2. a b HRDOUŠEK, Vladislav a kolektiv. Inženýrské stavby. 1. vyd. Praha: Informatorium, s. r. o., 2006. 212 s. ISBN 80-7333-048-2. S. 191. 
  3. Povodí Labe, státní podnik České republiky. Zákon o vodách č. 254/2001 Sb. (vodní zákon) [online]. [cit. 2017-05-02]. Vodní díla: § 55 zákona o vodách. Dostupné online. 
  4. Vodárenský informační portál [online]. [cit. 2017-05-02]. Odkazy lze na publikovaný obsah odkazovat bez předchozího souhlasu provozovatele informačního zdroje.. Dostupné online. 
  5. http://www.technicke-normy-csn.cz/technicke-normy/26084-nahrady-752410-csn-75-2410.html

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • PATERA, Adolf: Nádrže a vodohospodářské soustavy 20: malá antologie environmentálních textů ve vodním hospodářství. Praha : Vydavatelství ČVUT, 2002, 243 s. ISBN 80-01-02600-0

Související články[editovat | editovat zdroj]