Chlumec nad Cidlinou

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Chlumec nad Cidlinou
Zámek Karlova Koruna v Chlumci nad Cidlinou
Zámek Karlova Koruna v Chlumci nad Cidlinou
Znak města Chlumec nad CidlinouVlajka města Chlumec nad Cidlinou
znakvlajka
Lokalita
Status město
LAU 2 (obec) CZ0521 570109
Pověřená obec Chlumec nad Cidlinou
Obec s rozšířenou působností Hradec Králové
Okres (LAU 1) Hradec Králové (CZ0521)
Kraj (NUTS 3) Královéhradecký (CZ052)
Historická země Čechy
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel 5 501 (2020)[1]
Rozloha 21,43 km²
Nadmořská výška 223 m n. m.
PSČ 503 51
Počet částí obce 7
Počet k. ú. 3
Počet ZSJ 7
Kontakt
Adresa městského úřadu Městský úřad Chlumec nad Cidlinou
Klicperovo náměstí 64
503 51 Chlumec nad Cidlinou
mesto.chlumec@tiscali.cz
Starosta Ing. Miroslav Uchytil
Oficiální web: www.chlumecnc.cz
Chlumec nad Cidlinou
Chlumec nad Cidlinou
Další údaje
Geodata (OSM) OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Chlumec nad Cidlinou (německy Chlumetz an der Zidlina) je město v okrese Hradec Králové. Nachází se asi 28 km západně od krajského města Hradce Králové. K městu patří také tři předměstí – Hradecké, Kolínské a Pražské. V současné době spadají pod zdejší městský úřad také okolní vesnice Pamětník, Kladruby a Lučice. Ve městě a v připojených vesnicích žije celkem přibližně 5 500[1] obyvatel.

Původ jména[editovat | editovat zdroj]

Název města je odvozen od kopce Chlum (254 m), na kterém bylo založeno.

Historie[editovat | editovat zdroj]

První písemné zmínky a majetkové poměry[editovat | editovat zdroj]

První písemná zmínka pochází z Kosmovy kroniky k roku 1110 a týká se vsi Lučice, u které vojska českého knížete Vladislava I. a polského krále Boleslava III. Křivoústého dorazila na protilehlé břehy řeky Cidliny. K boji zde však nedošlo, protože kvůli bažinatému terénu se žádná ze stran neodvážila překročit řeku a obě vojska potom odtáhla dolů po proudu.

Konkrétně o městě Chlumec se poprvé listiny zmiňují k roku 1235, kdy je v majetku Zdeslava z Chlumce z rodu Divišovců, pozdějších Šternberků.[2]

Zdeslav byl nejvyšší číšník, tedy jeden z nejvyšších zemských úředníků, a již v roce 1241 si ostrohu nad řekou Sázavou založil hrad Český Šternberk, který se stal novým rodovým sídlem.

Šternberkové drželi Chlumec nad Cidlinou do roku 1393. V letech 14001461 držel Chlumec rod pánů z Bergova, po nich se vystřídali v roce 1469 Samuel z Hrádku, 1472 Vaněk z Valečova, mezi lety 14881517 Jan a Vilém z Landštejna. Po nich zakupuje panství Vojtěch z Pernštejna 15211547. Od roku 1547 do roku 1611 byl Chlumec komorním panstvím. Úpravy hradu pro Rudolfa II. zde po roce 1602 vedl císařský stavitel Giovanni Maria Filippi. Od roku 1611 patřil Chlumec s přerušením v letech 16181620 rodu Kinských z Vchynic a Tetova. V roce 1948 byl jim majetek znárodněn a po roce 1989 vrácen v restituci.

Město se několikrát stalo svědkem státnických návštěv. V roce 1723 zde byl Karel VI., v červnu roku 1743 Marie Terezie a v sobotu 10. července 1926 sem zavítal prezident republiky Tomáš Garrigue Masaryk.

Stavební vývoj[editovat | editovat zdroj]

Předchůdcem města byla osada s románským kostelem a malé hradiště na vrcholu kopce, které mělo strážní funkci na strategické cestě z Prahy do Hradce Králové, ale jehož pozůstatky byly zničeny při výstavbě zámku.[3][4] Teprve když sjednocení a konsolidace českého státu umožnila další rozvoj obchodu, byla osada přenesena přímo k brodu přes Cidlinu na vidlici několika obchodních cest, která vytvořila prostor dnešního náměstí.

Zároveň se do této tržní vsi přeneslo i správní sídlo a hned vedle náměstí těsně u řeky tedy vznikla nevelká tvrz oddělená od náměstí příkopem. Proto je dnes tento konec náměstí asi o 20 m rozšířený.

Kvůli rozvoji palných zbraní za husitských válek se však původní tvrz stala nevyhovující, a tak nejpozději za pánů z Landštejna (po roce 1488) vznikl poblíž nový hrad s masivním kamenným jádrem obklopený silným zemním valem a hlubokým příkopem. Ale teprve když byl po roce 1492 dobudován horní jez nad městem, který zásoboval vodou z Cidliny právě dokončený Velkochlumecký rybník, využili majitelé panství takto zvýšené hladiny a kanálem vedoucím dnešní ulicí Boženy Němcové přivedli dostatek vody do městského příkopu a odtud i do příkopu hradu, čímž ho změnili v nedobytnou vodní pevnost.[5] Z původní tvrze se tak stalo opevněné vstupní předpolí hradu.

Po roce 1521 zakoupili chlumecké i mnohá okolní panství Pernštejnové a z Chlumce vytvořili správní centrum celé této državy. V této době vznikl velký renesanční kostel svaté Voršily na náměstí, chlumecký vodní hrad prošel přestavbou na redukovanou obdobu pardubického rondelu a celkově byl Chlumec i okolní panství opraveno, zmodernizováno a přeměněno na plně fungující hospodářskou jednotku.

V roce 1547 museli Pernštejnové, jako nekatolíci, své panství narychlo prodat a při následné správě Královskou komorou byly prováděny pouze nejnutnější opravy.

Když potom získal bohaté chlumecké panství, jako odměnu od císaře Matyáše za věrnost, rod Vchynských, začala třicetiletá válka, během níž bylo panství zpustošeno. Následné opravy a také snahy tohoto předního šlechtického rodu o reprezentaci vedly k obohacení města o celou řadu barokních památek.

V roce 2016 v souvislosti s výstavbou nového mostu přes Cidlinu a rekonstrukcí náměstí proběhl archeologický výzkum, který významně doplnil znalosti o raně středověkých počátcích města.[6]

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek v Chlumci nad Cidlinou.
Klášter Loreta, dnes muzeum

Pověsti[editovat | editovat zdroj]

O zvonu z kaple sv. Jana se vypráví následující pověst. Kraska, dcera rytíře Sosnomila, se nepohodla s čarodějnicí Moranou, která jí za to slíbila pomstu. Sosnomilovi se pak při honu zaběhl jeho milovaný chrt Rychlan. Morana slíbí rytíři, že mu jej vrátí, ale jen pokud si z jeho poddaných bude moci vybrat jednoho mladíka. Rytíř se zdráhá, ale nakonec svolí. Čarodějnice si schválně vybere panoše Jana, milého rytířovy dcery. Kraska pak z hradu uprchne hledat svého milého, chrt brzy na to zemře a rytíř je stíhán výčitkami svědomí, a tak nechá jako pokání vystavět kapli a ulít do ní stříbrný zvon jménem Jan. Zvon však místo zvonění volá: „Jan! Jan, za chrta dán!!“ Sosnomil to nemůže slyšet a nechá zvon sejmout z věže. Při snášení ale zvon řemeslníkům vyklouzne a skutálí se do blízkého Jánečka. Když to rytíř zjistí, nedokáže se smířit se svým svědomím a spáchá sebevraždu. Zvon se prý jednou zjevil selce, jíž se zachytil do máchané příze a vyděsil ji k smrti, když na ni strašlivým hlasem volal: „Jan, Jan za chrta dán!!“

Pověst byla u místního lidu velmi populární, když byl v r. 1890 Jáneček čištěn, mnoho lidí tam čekalo, zda se ztracený zvon neobjeví. Místní rodák Václav Kliment Klicpera tuto pověst dokonce zvěčnil v jedné ze svých her, avšak uzavřel ji šťastným zakončením – v jeho verzi Kráska svého milého nalezne a Sosnomilovi je odpuštěno.

Části města[editovat | editovat zdroj]

Významní rodáci[editovat | editovat zdroj]

Náměstí zdobí pomník Václava Klimenta Klicpery, jednoho z nejznámějších chlumeckých rodáků.

Partnerská města[editovat | editovat zdroj]

Galerie[editovat | editovat zdroj]


Panorama města Chlumce nad Cidlinou
Panorama města Chlumce nad Cidlinou

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích - k 1.1.2020. Praha. 30. dubna 2020. Dostupné online. [cit. 2020-05-01]
  2. KUČA, Karel; Chlumecko a Novobydžovsko (díl 1.); 1995; str. 74
  3. KUČA, Karel; Chlumecko a Novobydžovsko (díl 1.); 1995; str. 73
  4. RICHTER, Karel. Chlumec nad Cidlinou a Chlumecko v proměnách dějin. 1. vyd. Praha: Epocha, 2010. 224 s. ISBN 978-80-7425-054-5. S. 13, 14. 
  5. KUČA, Karel; Chlumecko a Novobydžovsko (díl 1.); 1995; str. 133
  6. Pozůstatky tzv. Kladské stezky našli archeologové pod pilířem mostu v Chlumci nad Cidlinou. (rozhlas.cz).
  7. SLOUKA, Jiří. Mariánské a morové sloupy Čech a Moravy. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, a.s., 2010. 240 s. ISBN 978-80-247-2996-1. S. 108. 
  8. Hotel Obecní Dům | Ubytování v Semilech. Hotel Obecní Dům [online]. [cit. 2019-11-09]. Dostupné online. (česky) 
  9. UHLÍK, Jan. Diplomová práce FF UK: Architekt Jan Vejrych a jeho tvorba. Praha: [s.n.], 2013. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • VLASÁKOVÁ, Julie. Jan za chrta dán. IN: Český lid 1905, str. 202–203.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]