Václav Norbert Kinský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
JUDr. Václav Norbert Kinský
Erb rodu Kinských
Erb rodu Kinských

32. český velkopřevor maltézských rytířů
Ve funkci:
2002 – 2004
Předchůdce Jindřich František Schlik
Nástupce Karel Eduard Paar

Narození 21. března 1924
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí 9. března 2008 (ve věku 83 let)
Pugnano
ItálieItálie Itálie
Choť (1948) Anna Maria dal Borgo-Netolická (1925–1980)
Rodiče Zdenko Radslav Kinský (1896–1975)
Eleonora, rozená Clam-Gallasová (1887–1967)
Děti Giovanni Kinský dal Borgo (* 1949)
Pio Kinský dal Borgo (* 1956)
Příbuzní bratr: Radslav Kinský (1928–2008)
sestra: Evženie Klotylda (Génilda) Kinská (* 1925)
nevlastní bratr: Karel VI. Schwarzenberg (1911–1986)
nevlastní bratr: František Schwarzenberg (1913–1992)
děd: František Clam-Gallas (1854–1930)
babička: Marie Hoyos-Sprinzenstein (1858–1938)
děd: Oktavián Zdenko Kinský (1844–1932)
babička: Georgine Festetics von Tolna (1856–1934)
strýc: František Xaver Kinský (1875–1930)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Václav Norbert Kinský (21. březen 1924, Praha9. březen 2008 Pugnano, Itálie), celým jménem Václav Norbert Oktavian František Jiří Tassilo hrabě Kinský byl příslušník chlumecké větve starobylého českého šlechtického rodu Kinských z Vchynic a Tetova, důstojník československé armády,[1] velvyslanec Řádu maltézských rytířů u Maltské republiky a dokonce velkopřevor českých maltézských rytířů (2002–2004).[2] Po manželce přidal v roce 1961 k příjmení synů její příjmení dal Borgo, protože byla poslední ve svém rodu.[1][3] Po otci zdědil nárok na zámek Karlova Koruna v Chlumci nad Cidlinou, který komunistický režim znárodnil. Po Sametové revoluci mu byl objekt i s okolními pozemky vrácen v restituci.

Život[editovat | editovat zdroj]

Zrestituovaný hrad Kost

Narodil se 21. březen 1924 v Praze jako první syn a první ze tří dětí Zdenka Radslava Kinského (14. červenec 1896 Chlumec nad Cidlinou1. leden 1975 Řím, pohřben ve Vídni) a jeho manželky (sňatek 7. červen 1921 Praha) Eleonory Schwarzenbergové, rozené Clam-Gallasové (4. listopad 1887 Frýdlant v Čechách31. květen 1967 Vídeň, pohřbena ve Vídni), která byla o osm let starší než její muž. Byl bratrem Karla VI. (5. červenec 1911 Čimelice9. duben 1986 Vídeň) a Františka Schwarzenberga (24. březen 1913 Praha9. březen 1992 Unzmarkt, Rakousko) (z prvního manželství matky) a Radslava Kinského (14. června 1928 Obora-Kněžičky u Chlumce nad Cidlinou12. října 2008 Žďár nad Sázavou). Otec Zdenko Radslav podepsal v září 1938 a v září 1939 deklarace české a moravské šlechty na obranu československého státu a národa.

Zrestituovaný zámek Karlova Koruna

V dětství trávil Václav Norbert Kinský hodně času na Orlíku, který spravovala za nezletilého syna Karla Schwarzenberga jejich matka Eleonora.

Dne 20. února 1948 odcestoval do Itálie na svou svatbu. Kvůli komunistickému převratu už se nevrátil. V Pise vystudoval, získal doktorát obchodních věd, předtím studoval v Československu vysokou školu dálkově.[1] Stal se obchodním ředitelem.

Do Československa se vrátil v roce 1990. V roce 1992 zrestituoval zámek Karlova Koruna a pozemky v okolí.[4][5] Jeho syn Giovanni navíc zrestituoval hrad Kost jako dědictví po matce.[6] Norbertovi synové Giovanni and Pio Paolo Kinský dal Borgo v roce 2004 založili společnost Kinský dal Borgo, a. s., která spravuje rodinný majetek.[5]

Zemřel 9. března 2008 v Pugnanu v Itálii a tam byl také 12. března 2008 pohřben.

Rodina[editovat | editovat zdroj]

Václav Norbert Kinský se oženil 3. července 1948 v Pugnanu u Pisy s Annou Marií dei Conti dal Borgo-Netolickou (4. červenec 1925 Pisa18. leden 1980 Pugnano), poslední majitelkou hradu Kost, dcerou Paula Pia dal Borgo-Netolického a Margherity Montecuccoli degli Erri.[3] V dětství se na Jičínsku naučila česky.[1] Narodili se jim dva synové.

  • 1. Giovanni-Zdenko Kinský dal Borgo (Jan Zdeněk, * 12. 6. 1949 Pisa)[3]
  • 2. Pio Paolo Kinský dal Borgo (Pius Pavel, * 23. 1. 1956 Pisa)[3]
    • ∞ (7. 9. 1985 Pugnano) Natalia Guidi (* 10. 12. 1951 Lari),[3] jejich děti:
    • 1. Carlo (Karel, * 6. 6. 1987 Pisa)[3]
    • 2. Federico (Bedřich, * 22. 5. 1988 Pisa)[3]
    • 3. Anna Maria (Anna Marie, * 6. 1. 1992 Pisa)[3]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d DOČEKAL, Boris. Norbert Kinský. In: Česká šlechta žije! : Xantypa speciál : mimořádné vydání z archivu Xantypy (1995-2012). Příbram: Kovohutě Příbram nástupnická, 2012. ISBN 978-80-260-7195-2. S. 15.
  2. Preceptoři, mistři, generální převorové, velkopřevorové, jejich náměstkové a prokurátoři v Čechách a v přivtělených zemích [online]. Řád Maltézských rytířů - České velkopřevorství, 2021-03-03. Dostupné online. 
  3. a b c d e f g h i j k l POUZAR, Vladimír; MAŠEK, Petr; MENSDORFF-POUILLY, Hugo; POKORNÝ, Pavel R. Almanach českých šlechtických rodů 2017. [Brandýs nad Labem]: Martin, 2016. 512 s. ISBN 978-80-85955-43-9. S. 195. 
  4. JUŘÍK, Pavel. Kinští: Bůh, čest, vlast. Praha: Euromedia Group k. s. – Knižní klub, 2019. 168 s. (Universum). ISBN 978-80-242-6220-8. 
  5. a b O rodině Kinských [online]. Kinský dal Borgo, a. s. [cit. 2021-03-04]. Dostupné online. 
  6. Hrad Kost [online]. www.kinskycastles.cz [cit. 2021-03-04]. Dostupné online. 
  7. Kinsky [online]. Paul Theroff’s Royal Genealogy Site [cit. 2021-03-03]. Dostupné online. 
  8. KRÁLOVÁ, Táňa. Proč aristokrat vyměnil Toskánsko [online]. denik.cz, 2016-07-07 (původně článek vyšel 6. prosince 2015 v Dotyku Styl Royal č. 12/2015) [cit. 2019-01-22]. Dostupné online. 
  9. VITOVSKÁ, Ivana. Kinský dal Borgo: 'Chybí mi italští kamarádi. Ale v Čechách jsem spokojený' [online]. Hradecký deník.cz, 2016-01-31 [cit. 2019-01-22]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • DOČEKAL, Boris. Norbert Kinský. In: Česká šlechta žije! : Xantypa speciál : mimořádné vydání z archivu Xantypy (1995-2012). Příbram: Kovohutě Příbram nástupnická, 2012. ISBN 978-80-260-7195-2. S. 15–17.
  • RICHTER, Karel. Sága rodu Kinských. [s.l.]: [s.n.], 2008. 144 + 16 s. barevné přílohy s. Dostupné online. ISBN 978-80-254-3592-2. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]