Malta

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tento článek je o středomořském ostrovním státě. Další významy jsou uvedeny na stránce Malta (rozcestník).
Maltská republika
Repubblika ta' Malta
Republic of Malta
vlajka Malty
vlajka
znak Malty
znak
Hymna
L-Innu Malti
Geografie

Poloha MaltyPoloha Malty

Hlavní město Valletta
Rozloha 316 km² (218. na světě)
z toho 0.001 % vodní plochy
Nejvyšší bod Ta' Dmejrek (253 m n. m.)
Časové pásmo +1
Poloha
Geodata (OSM) OSM, WMF
Obyvatelstvo
Počet obyvatel 452 515[1] (171. na světě, 2011)
Hustota zalidnění 1421 ob. / km² (8. na světě)
HDI 0,815 (velmi vysoký) (33. na světě, 2007)
Jazyk maltština, angličtina, italština (italsky mluví 66 % obyvatel)
Náboženství římskokatolické 98 %
Státní útvar
Státní zřízení parlamentní republika
Vznik 21. září 1964 (nezávislost na Velké Británii)
Prezident George Vella
Předseda vlády Robert Abela
Měna euro (EUR)
HDP/obyv. (PPP) 33 339[2] USD (33. na světě, 2015)
Mezinárodní identifikace
ISO 3166-1 470 MLT MT
MPZ M
Telefonní předvolba +356
Národní TLD .mt
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons

Malta, oficiálně Maltská republika (maltsky Repubblika TA’ Malta, anglicky Republic of Malta), je vyspělá, hustě obydlená ostrovní země ve Středozemním moři. Jde o nejmenší členskou zemi Evropské unie.[3] Žije zde půl milionu obyvatel. Leží 80 km jižně od Itálie, 284 km východně od Tuniska a 333 km severně od Libye. Rozloha 316 kilometrů čtverečních z ní činí desátou nejmenší zemí na světě, avšak je také čtvrtou nejlidnatější zemí světa.

Strategická poloha Malty ve Středozemním moři z ní udělala důležitý obchodní uzel.[4] V průběhu dějin byla ovládaná Féničany, Kartágem, Římem, Byzantskou říší, Francouzi a Spojeným královstvím. Nezávislost od Velké Británie získala v roce 1964, stále je však členem Commonwealthu. Členským státem EU se stala v roce 2004.[3]

Hlavním městem je Valletta. Historickým hlavním městem je Mdina. Úředními jazyky jsou maltština a angličtina. Dalším rozšířeným jazykem je italština (byla úředním jazykem až do roku 1934). Malta má silnou křesťanskou identitu, která pramení z jejích dějin (klíčová role johanitského řádu ve středověku). Přes 90 procent obyvatel jsou katolíci a katolicismus je také státním náboženstvím ukotveným v ústavě země.

Etymologie[editovat | editovat zdroj]

Původ slova „Malta“ je nejistý. Nejčastěji je zmiňován řecký původ názvu, konkrétně ze slova μέλι („meli“, v překladu „med“). Řekové ostrov nazývali Μελίτη („Melite“, v překladu „med“ nebo „sladký jako med“), pravděpodobně kvůli jedinečnému Maltskému medu – žije zde totiž endemický druh včely.[5] Že by se mohlo jednat o řecký vliv doplňuje i fakt, že Řecko mělo na ostrov vliv už od roku 700 př. Kr.[6] a že v letech 395 až 870 Maltě vládla Byzantská říše.[6]

Další možný etymologický původ je fénický. Fénické jméno pro Maltu (Maleth) v překladu znamená přístav, což je možné interpretovat jako odkaz na množství zálivů a zátok, které se na ostrově nacházejí.

Dějiny[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Dějiny Malty.
Megalitický chrám Mnajdra.

Malta se může chlubit dějinami v trvání téměř 7 200 let. Na jejich počátku nacházíme stále ještě dosti záhadnou civilizaci zvanou megalitická kultura na Maltě.[7] Obyvatelstvo neznámého původu, které Maltu osídlilo zřejmě ze Sicílie a žilo v matriarchální společnosti, zanechalo zbytky megalitických chrámů. Vznik těch nejstarších se datuje do období kolem 4100 př. n. l. Je známo asi 45 těchto staveb, ale jen pět jich je dobře zachovalých: Tarxien, Ħaġar Qim, Mnajdra, Ggantija (na ostrově Gozo), a také Hypogeum (podzemní posvátný prostor) v Hal Saflieni. Civilizace z neznámých důvodů zanikla a předpokládá se, že pět set let poté (asi 2500 až 2000 př. n. l.) byl ostrov zcela neobydlen.

Ve 2. tisíciletí př. n. l. došlo k novému osídlení Malty. Nové obyvatelstvo stavělo dolmeny a zanechalo po sobě také záhadné „kolejnice“, anglicky cart ruts. Nejznámější z nich jsou takzvané Clapham Junction (Claphamské křižovatky) na jihu ostrova. Jedná se o paralelně probíhající stopy, vyryté do tvrdé vápencové skály, až 70 cm hluboké s rozestupem mezi 110 a 140 cm.[8] Nejobvyklejší teorií o funkci těchto kolejnic je, že šlo o zavlažovací či naopak odvodňovací systém.

Kolem roku 1100 př. n. l. obsadili Maltu Féničané.[9] Dali jí i současné jméno (Malet znamená v překladu útočiště či útulek). Po roce 800 př. n. l. převzala bývalá fénická kolonie Kartágo nadvládu nad západním Středomořím, a tím i nad Maltou.[10] Malta se stala její výspou v boji proti helénistické kolonizaci a nebyla tudíž starořeckou kulturou ovlivněna. Antickému vlivu se ale nakonec neubránila, neboť v druhé punské válce byla roku 218 př. n. l. obsazena Římem.

Křesťanství na ostrov dle tradice proniklo již s Pavlem z Tarsu při jeho ztroskotání v roce 60, ale skutečně doložený je průnik až z 2. století.[11] Po mezivládí Vandalů a Ostrogótů (5. století) připadla Malta roku 533 Byzanci, především díky byzantskému generálovi Flaviovi Belisarovi, který Ostrogóty toho roku porazil.[12] V roce 870 Maltu obsadili Arabové, konkrétně tuniská dynastie Aghlabidů.[13] Došlo k islamizaci obyvatelstva a Malta hrála význačnou roli v obchodu, zvláště s otroky. Arabové vybudovali také známé hradby Mdiny.[14]

Kolem roku 1090 Maltu dobyli normanští vládci Sicílie (Roger I. Sicilský, Roger II. Sicilský) a připojili ji ke svému sicilskému království. Ve 13. století bylo muslimské obyvatelstvo donuceno přestoupit na křesťanství. Po krátkém francouzském mezivládí připadla Malta roku 1282 aragonské koruně (později španělské). V roce 1429 Maltu krátce okupovali Maurové.

Pouliční malba zobrazující obležení Malty tureckými vojsky roku 1565

V roce 1530 ostrov konečně získal křesťanský vojenský (Maltézský) řád Johanitů, kteří měli chránit Evropu před vpádem Osmanů.[15] Roku 1565 se po čtyřměsíčním velkém obležení za cenu obrovských ztrát podařilo odrazit vojska Osmanského sultána Sulejmana I.[16] Nečekané maltské vítězství nad pětinásobnou přesilou je dodnes zdrojem maltské národní hrdosti.

Ostrov byl po této válce téměř zničen, a tak velmistr Jean Parisot de La Valette nechal vystavět nové město Valletta. Po porážce Osmanů se stát ocitl ve zvláštní situaci národnostní a jazykové pestrosti. Johanitský řád se podle jazykové hranice rozdělil na francouzskou, italskou, anglickou, německou, aragonskou, kastilskou a portugalskou část, přičemž každý z těchto podřádů si postavil vlastní sídlo (tzv. auberge).[17] Nastal zlatý věk ostrova, který skončil v 18. století, kdy byl oslaben vliv Osmanské říše, v důsledku čehož evropské mocnosti přestaly vidět smysl v tom platit Johanitskému řádu „za ochranu“.

V roce 1798 obsadil Maltu Napoleon. Malťané, nespokojení s úpadkovou érou pod johanitskou vládou, ho přivítali jako osvoboditele, nakonec se ale zklamali, když napoleonská armáda Maltu vyplenila.[18] Obyvatelstvo odpovědělo osmiměsíčním povstáním. O pomoc povstalci požádali Sicilské království, které zase požádalo o pomoc Brity. Britský kapitán Alexandr Bell Francouze z Malty roku 1800 úspěšně vypudil, čímž začala britské éra Malty. Formálního začlenění Malty do své říše dosáhli Britové v Pařížském míru roku 1814.

Britové vzápětí zrušili samosprávný orgán Universitá, což se nelíbilo především místní elitě, která začala revoltovat zvláštním „kulturním“ způsobem – odmítala mluvit anglicky a hovořila striktně italsky. Toto jazykové rozštěpení existuje na Maltě dosud. Jinak ale Britové ostrov postupně modernizovali, industrializovali a nechali mu i určitou samostatnost - roku 1849 dostali Malťané například první ústavu.[19]první světové válce se pro ně Malta stala neocenitelnou základnou ve Středozemním moři. Malťané ovšem za války značně trpěli a reakcí bylo povstání v roce 1919, které bylo britskou armádou krvavě potlačeno.[20] Situaci se Britové pokusili uklidnit svoláním prvního parlamentu a prvními demokratickými volbami v roce 1921. Jenže ve 30. letech začaly ve volbách vítězit proitalské síly, takže Britové několikrát výsledek voleb zrušili, suspendovali ústavu a vrátili Maltu de facto do pozice klasické kolonie.

Guvernér Anthony Mamo a premiér Dom Mintoff vyhlašují roku 1974 republiku.

V průběhu druhé světové války byla Malta pro Brity opět důležitým bodem, jelikož ležela na strategickém místě, které umožňovalo britskému letectvu napadat zásobovací konvoje Afrikakorpsu. Německo-italské letectvo se snažilo Maltu jako leteckou základnu zničit během soustředěných náletů, které poškodily velkou část budov na ostrově (bylo jich přes tři tisíce). Tato událost vešla do historie jako bitva o Maltu.[21] V dubnu 1942 byl maltskému lidu za zásluhy udělen Jiřího kříž, který dodnes zdobí vlajku a státní znak Malty.

Po válce vděční Britové obnovili samosprávu a parlamentarismus. Nejsilnější politickou silou byla, jako i jinde v poválečné Evropě, místní labouristická strana. Ta byla v zásadě probritskou.[22] Jenže labouristy ochromily vnitřní rozpory, což učinilo rozhodující silou Nacionalistickou stranu (Partit Nazzjonalista), jež vznikla na bázi předválečné proitalské strany. Ta měla jasný cíl: samostatnost. 20. srpna 1962 vůdce Nacionalistické strany George Borg Olivier oficiálně požádal Spojené království o nezávislost. Britové souhlasili za podmínky, že se pro nezávislost Malťané vysloví v referendu. To se konalo roku 1964 a jasná většina hlasujících vyslovila pro samostatnost. Když došlo k dohodě, že britská námořní vojska budou moci užívat nadále maltské přístavy, došlo 21. září 1964 k vyhlášení nezávislého státu.[23]

Hlavou státu zůstal britský panovník, zastupovaný guvernérem, avšak 13. prosince 1974 se Malta prohlásila republikou s voleným prezidentem jako hlavou státu. Zůstala jen členem britského Společenství národů (Commonwealth of Nations). Později museli britští vojáci z Malty odejít a Malta vyhlásila neutralitu. Dne 1. května 2004 vstoupila do Evropské unie.[24]

Geografie[editovat | editovat zdroj]

Mapa

Maltské souostroví leží ve strategické poloze ve Středozemním moři 95 km jižně od Sicílie a 290 km východně od Tuniska. Malta je rozlohou nejmenší stát Evropské unie. Skládá se z následujících obydlených ostrovů:

  • Malta, 246 km²
  • Gozo (Ghawdex), 67 km² (kolem 30 000 obyvatel)
  • Comino (Kemmuna), 3 km² (obydlen především během turistické sezóny)

K Maltě náleží i tři neobydlené ostrůvky Cominotto, Filfla a St. Paul's Island. Ostrovy jsou reliktem dřívějšího suchozemského spojení mezi Afrikou a Evropou, které bylo před asi 11 000 lety přerušeno vzestupem mořské hladiny.

Převážná většina pobřeží všech ostrovů je skalnatá. Povrch se skládá z různých druhů propustného vápence, který se extenzivně používá jako stavební materiál. Nejvyšším bodem je Ta' Dmejrek (253 m). Geograficky i geologicky náleží Malta k Evropě.

Malta má silně omezené zásoby sladké vody – podle údajů OSN je na vodu nejchudší zemí na světě. Zásobování obyvatelstva vodou je uskutečňováno dnes celkem čtyřmi stanicemi na úpravu mořské vody, parky a zemědělství užívají dešťovou vodu a částečně vodu ze studní; ještě v osmdesátých letech byla velká část spotřeby vody kryta jejím dovozem z Itálie.

Klimatické prostředí je typické pro tuto oblast Středozemního moře: mírné, vlhké zimní období a horké léto s prakticky žádnými vodními srážkami.

Vláda a politika[editovat | editovat zdroj]

Sídlo parlamentu ve Vallettě.

Bývalá britská kolonie Malta získala nezávislost 21. září 1964 a 13. prosince 1974 se prohlásila nezávislou republikou, zůstala však i nadále členem Britského společenství národů (Commonwealth of Nations). Od 1. května 2004 je Malta členem Evropské unie.

Malta je parlamentní republikou. V čele státu stojí nominálně prezident republiky, volený parlamentem; prezident jmenuje předsedu vlády a podílí se na složení vlády. V minulosti se však ukázalo, že vůdce jedné z obou hlavních stran, který se zpravidla stává i předsedou vlády, určuje, kdo bude zvolen prezidentem, a tudíž zajišťuje i své jmenování předsedou vlády. Prezidentkou republiky je od 4. května 2014 Marie-Louise Coleiro Preca[25], předsedou vlády pak od ledna 2020 Robert Abela. Volby do jednokomorového parlamentu (Kamra tar-Rapprezentanti) se podle ústavy konají nejméně každých pět let.

Od roku 1993 se Malta administrativně dělí do 68 takzvaných lokálních výborů (local council), které jsou voleny jednou za tři roky.

Již před získáním nezávislosti byla maltská politika dominována dvěma politickými stranami: socialistickou a neutralisticky zaměřenou Stranu práce (Partit Laburista, MPL jako zkratka pro Maltese Labour Party) a konzervativní Národní stranu (Partit Nazzjonalista, odtud zkratka PN). Ostatní strany nemají větší politický význam. Třetí nejsilnější stranou je Demokratická alternativa (Alternattiva Demokratika, AD), obdoba evropských „Zelených“.

Všechny parlamentní volby mají na Maltě tradičně velice těsné výsledky a obě hlavní strany se u vlády pravidelně střídají. Volby do parlamentu ze dne 9. března 2013 přinesly toto rozdělení hlasů:

  • Strana práce – 39 křesel (54,83 %)
  • Národní strana – 30 křesel (43,34 %)

S politickými stranami se v minulosti střídalo i zaměření maltské zahraniční politiky. Zatímco se konzervativní PN orientovala jednoznačně na Západ, tedy na Evropskou unii, udržovala Labour Party tradičně dobré styky nejen se Sovětským svazem, ostatními zeměmi RVHP a Čínou, ale i se svými arabskými sousedy, mimo jiné s Libyí, a zasazovala se za neutralitu Malty a proti členství v Evropské unii. Od roku 1987 je Malta podle své ústavy neutrální.

Malta a Evropská unie[editovat | editovat zdroj]

Postoj Malty k členství v Evropské unii byl odvislý od postoje dvou velkých politických stran. Maltská konzervativní strana Nationalist Party byla pro členství, Labour Party (a některé odbory) zase zásadně proti. Každá změna vlády tedy s sebou přinesla i zvrat v otázce vstupu. První žádost o členství podala Malta roku 1990. Po vítězství Labour Party ve volbách roku 1996 Malta žádost o členství stáhla. Po předčasných volbách roku 1998, kdy opět zvítězila Nationalist Party, byla žádost obnovena.

O vstupu Malty do Evropské unie bylo rozhodnuto na konferenci v Kodani 13. prosince 2002. V referendu o členství 8. března 2003 se 53,65 % voličů vyslovilo pro členství. V rámci rozšíření Evropské unie o deset států se tak 1. května 2004 Malta stala členem Evropské unie a vystřídala Lucembursko na místě nejmenšího členského státu. Malta přijala 1. ledna 2008 místo původní maltské liry za novou měnu euro.

Hospodářství[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Hospodářství Malty.
Zemědělská půda na Maltě

Hospodářství Malty je ovlivněno skutečností, že souostroví nemá žádné přírodní zdroje, mimo to pak v důsledku mizivé vegetace trpí i nedostatkem spodní vody (lesní porost byl vymýcen již za dob Féničanů).

Zemědělství, především rostlinná výroba, se soustřeďuje hlavně na poněkud zelenější ostrov Gozo, přesto se musí zelenina dovážet, hlavně v letní suché sezóně. Tradiční rybolov se provádí stále ještě zastaralým způsobem hlavně jako pobřežní lov; roli zde hraje i skutečnost, že vody v okolí Malty jsou již delší dobu vyloveny. Nejen část rybího masa, ale i mnoho ostatních masných výrobků se proto dováží.

Průmyslová výroba, která vyrábí z velké části i pro vývoz, se soustřeďuje především na strojírenské výrobky, elektroniku, stavbu a opravu lodí, textil; jistých úspěchů bylo v devadesátých letech dosaženo i v oblasti zásobování vodou a elektrickým proudem.

V oblasti služeb stojí na prvním místě turistický ruch. V současné době navštěvuje Maltu přes milion turistů ročně – tedy daleko více, než činí vlastní obyvatelstvo; turistika se na HDP podílí zhruba 35 procenty.

zahraničním obchodu připadá 60 až 70 procent vývozu a dovozu na Německo, Francii, Itálii, USA a Velkou Británii. V dovozu činí značnou položku potraviny a fosilní zdroje na výrobu elektřiny.

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Obyvatelstvo Malty.

Většina obyvatel Malty žije na hlavním ostrově Malta, zde převážně v městských aglomeracích. Vzhledem k malé rozloze činí hustota zalidnění téměř 1 321 obyvatel na km² (největší v Evropské unii a osmá největší na světě). Přes 90 procent obyvatel žije v městech. Přibližně 3 procenta obyvatel jsou cizinci, především Britové. Téměř stejný počet obyvatel žije nastálo v zahraničí (v Kanadě, Austrálii a také USA). Na rozdíl od hlavního ostrova má Gozo více zeleně a spíše zemědělský ráz s příslušnou strukturou obyvatelstva, zároveň i menší hustotu obyvatel. Comino je obydleno jen v turistické sezóně (hosté jednoho hotelu, jinak mimo sezónu zde žijí plus minus čtyři obyvatelé).

  • přirozený růst obyvatelstva: 1,2 procent
  • průměrný věk obyvatelstva: celkový 38 let, muži 36,6 a ženy 39,5 roků
  • porodnost: 10,09 na 1 000 obyvatel
  • úmrtnost: 7,91 na 1 000 obyvatel
  • dětská úmrtnost: 5,69 na 1 000 živě narozených
  • průměrný věk dožití: 76,39 let u mužů, 80,43 let u žen
(číselné údaje: stav koncem roku 2003)

Etnický původ[editovat | editovat zdroj]

O původním obyvatelstvu z megalitické doby existují jen domněnky. Osídlení dnešním obyvatelstvem začíná kolem roku 2000 př. n. l., poté, co byla Malta zhruba 500 let neobydlena. Podle jedné stále neověřené teorie byla Malta osídlena ze Sicílie, přičemž v průběhu dalšího vývoje došlo částečně ke smíšení obyvatelstva s jinými národy.

Maltská řeč[editovat | editovat zdroj]

Úřední řečí na Maltě je maltština (Malti), převážná většina obyvatel však hovoří i anglicky, mimo to částečně italsky. Angličtina je přitom druhou úřední řečí. Maltština je semitskou řečí, která se vyvinula z arabštiny. V průběhu vývoje však byla silně ovlivněna také románskými jazyky (hlavně italštinou) a angličtinou. Maltština je jedinou semitskou řečí, která používá latinskou abecedu, obohacenou o několik vlastních písmen. I název Malta se vyvinul z původně fénických a později arabských jmen, která se pro ostrov používala: Malet, Melita, Maltacheum a další, což znamenalo pravděpodobně bezpečný přístav.

Náboženství[editovat | editovat zdroj]

Katedrála sv. Pavla veVallettě

Přibližně 95 procent obyvatelstva je římskokatolické víry. Druhý článek ústavy Malty určuje katolicismus jako státní náboženství, což se odráží v různých prvcích maltské kultury. V ústavě se také píše, že výuka katolického náboženství na maltských školách je povinná. Zároveň jsou tam ale pasáže garantující náboženskou svobodu.

Na Maltě existuje 364 kostelů, což odpovídá poměru jeden kostel na tisíc obyvatel. Vzhledem k počtu obyvatel má Malta rovněž víc kněží, mnichů a jeptišek než jakýkoliv jiný stát na světě. Prvním maltským světcem a údajně i prvním biskupem byl Svatý Publius, jehož měl dle legendy léčit sv. Pavel. Sídlit měl v jeskyni v Rabatu, nyní známé jako „jeskyně sv. Pavla“ (v jejím okolí byly nalezeny archeologické důkazy o křesťanských pohřbech a rituálech ze 3. století). Jeskyně patří k nejstarším známým místům křesťanského uctívání na ostrově. Svatý Publius je patronem Malty spolu s Pavlem a Svatou Agátou (dříve v češtině označovanou jako Háta). Významnou náboženskou osobností byl George Preca. Papež Benedikt XVI. ho svatořečil 3. června 2007.[26] Dalšího významného kněze Nazju Falzona blahořečil Jan Pavel II. dne 9. května 2001.[27]

Katolický průvod na Velký pátek ve městě Żebbuġ

Židovská populace na Maltě dosáhla svého vrcholu ve středověku za vlády Normanů. V roce 1479 se však Malta a Sicílie dostaly pod aragonskou vládu a Dekret z Alhambry z roku 1492 přinutil všechny Židy opustit zemi a zanechat na ostrově téměř všechen majetek. Jen několik desítek maltských Židů tehdy konvertovalo ke křesťanství, aby mohli zůstat v zemi. Dnes existuje na ostrově jeden židovský sbor.[28]

Na Maltě též existuje jedna muslimská mešita: Mariam Al-Batool. Z odhadovaných 3 000 muslimů na Maltě je přibližně 2250 cizinců, 600 občanů je naturalizovaných a asi 150 je maltských rodáků.

V průzkumu, který provedl deník Malta Today, se 4,5% populace prohlásilo za ateistu nebo agnostika, což je jedno z nejnižších čísel v Evropě. Podle průzkumu Eurobarometru provedeného v roce 2019 se však počet ateistů od roku 2014 do roku 2018 zdvojnásobil. Lidé bez vyznání jsou ovšem objektem diskriminace. Výroční zpráva organizace Humanists International o svobodě myšlení za rok 2015 kvůli tomu zařadila Maltu do kategorie „závažná diskriminace". Významným pokrokem bylo, když byl v roce 2016 zrušen zákon o rouhání.[29]

Města[editovat | editovat zdroj]

Z ptačí perspektivy se zdá, že celý severovýchod hlavního ostrova Malty pozůstává z jednoho jediného velkého města. Tento dojem klame, především v důsledku velmi rychlé výstavby za posledních přibližně třicet let. Hranice jednotlivých měst této aglomerace jsou rozeznatelné pouze z místních popisných tabulek. K největším a nejznámějším městům patří:

  • Valletta (často nesprávně nazývané La Valletta), hlavní město; pozůstává především z historické pevnosti
  • Sliema, obchodní a nákupní středisko Malty,
  • Birkirkara, největší město (2002: 22 334 obyvatel)
  • Mdina, bývalé hlavní město s historickým centrem, dnes také zvané „tiché město“ (je přístupné jen pro pěší), s živým předměstím Rabat
  • Victoria (dříve také a dnes částečně: Rabat), hlavní město ostrova Gozo
  • takzvaná „Tři města“ (The Three Cities), jak se nazývají města Vittoriosa (také Birgu), Senglea a Cospicua, ležící oproti Vallettě na východní straně zálivu Grand Harbour
  • Marsaxlokk, rybářský přístav, známý velkým počtem tradičních člunů luzzu

Kultura[editovat | editovat zdroj]

Místo připomínky zavražděné Daphne Caruana Galiziaové u pomníku Víra, statečnost a civilizace.
Mdina

Světové proslulosti dosáhl spisovatel Frans Sammut či komiksový tvůrce Joe Sacco, který se proslavil seriály o historických událostech.[30] Ke známým spisovatelům patří rovněž "maltský bard" Dun Karm[31] či Mark A. Sammut. Představitelem současné maltské literatury je například Immanuel Mifsud.[32] Je čtyřnásobným držitelem maltské národní literární ceny a v roce 2011 mu byla za autobiografickou knihu Ve jménu Otce (i Syna) udělena Cena Evropské unie za literaturu.[33] Novinářskou legendou se stala Daphne Caruana Galiziaová. Poté co odhalila a kritizovala korupci ve vládě, nepotismus, praní špinavých peněz, vazby mezi maltským online hazardním průmyslem a organizovaným zločinem nebo popsala ázerbájdžánský vliv na Maltě, se 16. října 2017 stala obětí atentátu, když byla v jejím vozidle odpálena bomba.[34] To vzbudilo mezinárodní pozornost a vlnu kritiky, otřáslo to i maltským politickým životem. Šestnáctého každého měsíce se na Maltě scházejí občané, aby si vraždu novinářky připomněli.[35]

Nejznámějšími hudebními skladateli jsou Nicolas Isouard a Girolamo Abos.

Vývoj malířství na Maltě silně ovlivnil Caravaggio, který tam 15 měsíců pobýval.[36] Dva z nejznámějších jeho obrazů, Stětí Jana Křtitele a Svatý Jeroným, jsou k vidění dodnes právě na Maltě, v konkatedrále sv. Jana. Caravagiem byl silně ovlivněn například Mattia Preti, nejvýznamnější barokní malíř působící na ostrově.[37] Poté, co se stal rytířem Řádu sv. Jana, odcestoval v roce 1659 na Maltu a většinu zbytku svého života strávil tam. Přeměnil interiér katedrály sv. Jana v obrovskou sérii obrazů o životě a mučednictví sv. Jana Křtitele (1661-1666). Na Maltě najdeme také mnoho obrazů Pretiho v soukromých sbírkách a ve farních kostelech. Namaloval na Maltě i svůj známý obraz Daňový peníz. Významnými sochaři byli Melchiorre Cafà a Lorenzo Gafà.

Manýristický architekt Girolamo Cassar naplánoval řadu staveb v hlavním městě Vallettě, např. katedrálu sv. Jana či velmistrovský palác. Malta je velice bohatá na historické památky. Tři z nich se nacházejí na listině Kulturního dědictví organizace UNESCO: hlavní město Valletta jako celek, megalitické chrámy na Maltě a Gozu, a takzvané Hypogeum Ħal Saflieni.[38] Další historické památky pocházejí z doby arabského obsazení ostrova, hlavně však z doby vlády Johanitů a Karla Velikého. Zde je možno jmenovat celé město Mdinu (hradby postavili již Arabové), dále nesčíslné stavby a pevnůstky ve Vallettě, hlavní město Goza Victorii, mnoho paláců a strážních věží, roztroušených po celém souostroví. Významnou ranně křesťanskou památkou jsou rovněž katakomby pod dnešním městem Rabat, jejichž zvláštností je, že do nich v pozdní antice byli pohřbíváni vedle křesťanů i pohané a židé.[39]

Ve světě nejznámějším maltským vědcem je psycholog Edward de Bono.

Ze sportovců vyniká hráč kulečníku Tony Drago. V evropských ligách se prosadil maltský fotbalový útočník Michael Mifsud.[40] Drží rekord v počtu startů (143) i vstřelených branek (42) za Maltskou fotbalovou reprezentaci.[41] Prvním maltským fotbalistou, který se prosadil v zahraničí, byl Carmel Busuttil. Byl nominován na seznam UEFA Jubilee 52 Golden Players.[42]

Kuchyně[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Maltská kuchyně.
Stuffat tal-fenek, národní jídlo z králíka

Maltská kuchyně je velice rozmanitá, neboť byla ovlivněna mnoha kuchyněmi, především italskou a britskou kuchyní, v menší míře též arabskou, španělskou, francouzskou a provensálskou kuchyní. Převažuje tu typická středomořská strava. Připravují se pokrmy z ryb (okoun, mečoun, tuňák) a mořských plodů (chobotnice). Italská pizza a těstoviny jsou nabízeny všude. Maltským národním jídlem je Stuffat tal-fenek,[43] dušený králík na víně s bramborami nebo těstovinami a zeleninou. Nejoblíbenější rybou je lampuki (také nazývaná mahi-mahi nebo dorado). Je to menší ryba, která se konzumuje především na podzim, kdy migruje kolem Maltských ostrovů. Tradiční je využití listového těsta plněného mnoha surovinami, čerstvým sýrem ricottou, hráškem, špenátem nebo čokoládou. Oblíbený je křupavý a nadýchaný maltský chléb ftira. Bulky chleba se rozřezávají a plní se rajčatovou pastou nebo olivovým olejem, rajčaty, olivami, tuňákem, česnekem nebo kapary. Vliv italské kuchyně se projevuje využitím těstovin a konzumací pizzy. Oblíbeným dezertem je imqaret, sladké těsto plněné datlemi, nebo maltský nugát, obvykle s mandlemi nebo lískovými oříšky. Oblíbený je i sycený nealkoholický nápoj z hořkých pomerančů a pelyňku zvaný kinnie.

Zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

  • Na Maltě několik let žila i česká herečka Adina Mandlová se svým manželem Benem, než je odtamtud – dle jejích slov – vyhnali komunisté.[44]
  • V roce 2017 se do moře zřítil skalní útvar Azurové okno, který patřil mezi největší atrakce Malty.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. MJHA.gov.mt – National Statistics Office, Malta, 2011 – neplatný odkaz !
  2. Světová banka. GDP per capita, PPP (current international $) [online]. [cit. 2017-01-14]. Dostupné online. 
  3. a b Portál Európskej únie [online]. [cit. 2011-07-24]. Dostupné online. 
  4. Profil země [online]. BBC [cit. 2011-07-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. Jedinečná včelí populace na Maltě [online]. [cit. 2011-07-24]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-03-19. (anglicky)  – neplatný odkaz !
  6. a b Department of Information [online]. [cit. 2011-07-24]. Dostupné online.  – neplatný odkaz !
  7. ŠTĚPÁNEK, Vít. Megality na Maltě: starší než egyptské pyramidy. TÝDEN.cz [online]. 2009-07-20 [cit. 2021-02-08]. Dostupné online. (česky) 
  8. MRZENA, Tomáš. Tajemství zkamenělých kolejí: Kdo a proč vytvořil na Maltě podivné rýhy?. Deník.cz. 2014-10-13. Dostupné online [cit. 2021-02-08]. (česky) 
  9. NEGBI, Ora. Early Phoenician Presence in the Mediterranean Islands: A Reappraisal. American Journal of Archaeology. 1992, roč. 96, čís. 4, s. 599–615. Dostupné online [cit. 2021-02-08]. ISSN 0002-9114. DOI:10.2307/505187. 
  10. An overview of Punic Malta. Times of Malta [online]. [cit. 2021-02-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. BUHAGIAR, Mario. St. Paul's Shipwreck and Early Christianity in Malta. The Catholic Historical Review. 2007, roč. 93, čís. 1, s. 1–16. Dostupné online [cit. 2021-02-08]. ISSN 0008-8080. 
  12. Byzantine Malta [online]. CultureMalta.org, 2018-03-15 [cit. 2021-02-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  13. GRIMA, Joseph F. It happened this month: The Arab conquest of Malta in 870. Times of Malta [online]. [cit. 2021-02-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  14. KYNČL, Jakub. Tiché město už asi nikdy nebude tišší - Novinky.cz. www.novinky.cz [online]. [cit. 2021-02-08]. Dostupné online. 
  15. SOMMER, Jiří. Spása poutníků aneb Maltézští rytíři na cestě dějinami. 100+1 zahraniční zajímavost [online]. 2018-02-22 [cit. 2021-02-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  16. HAINALL, David. Za velkým obléháním Malty nestál Hitler, ale Mustafa Paša a maltézští rytíři. Zoom magazin [online]. [cit. 2021-02-08]. Dostupné online. (česky) 
  17. WETTINGER, Godfrey. Plurilingualism and cultural change in medieval Malta. Mediterranean Language Review. 1993, roč. 6-7, s. 144–160. Dostupné online [cit. 2021-02-08]. ISSN 0724-7567. DOI:10.13173/medilangrevi.6-7.1993.0144. 
  18. CASTILLO, Dennis. "... The Knights Cannot Be Admitted": Maltese Nationalism, the Knights of St. John, and the French Occupation of 1798-1800. The Catholic Historical Review. 1993, roč. 79, čís. 3, s. 434–453. Dostupné online [cit. 2021-02-08]. ISSN 0008-8080. 
  19. MARSH, Norman S. Review of The Maltese Constitution and Constitutional History since 1813. The International and Comparative Law Quarterly. 1995, roč. 44, čís. 3, s. 718–725. Dostupné online [cit. 2021-02-08]. ISSN 0020-5893. 
  20. VELLA, Matthew; AZZOPARDI, Karl. Why 1919 is important: ‘It was the first time the Maltese bit the hand that fed them’. MaltaToday.com.mt [online]. [cit. 2021-02-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  21. GROVE, Eric. World Wars: The Siege of Malta in World War Two. www.bbc.co.uk [online]. [cit. 2021-02-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  22. DOWDALL, J. Mintoff's Malta: Problems of Independence. The World Today. 1972, roč. 28, čís. 5, s. 189–195. Dostupné online [cit. 2021-02-08]. ISSN 0043-9134. 
  23. MANN, Andrea. September 20, 1964: Malta declares its independence from the UK. BT.com [online]. [cit. 2021-02-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  24. ABELA, Anthony M. Shaping a National Identity: Malta in the European Union. International Journal of Sociology. 2005, roč. 35, čís. 4, s. 10–27. Dostupné online [cit. 2021-02-08]. ISSN 0020-7659. 
  25. Presidents of Malta [online]. [cit. 2015-10-26]. Dostupné online. 
  26. 3 June 2007: Canonization of the Blesseds: Giorgio Preca, Szymon di Lipnica, Karel van Sint Andries Houben and Marie Eugénie de Jésus Milleret | BENEDICT XVI. www.vatican.va [online]. [cit. 2021-02-08]. Dostupné online. 
  27. Jubilee Pilgrimage to Greece, Syria and Malta: Mass with Beatifications - "Granaries" of Floriana, Malta (9 May 2001) | John Paul II. www.vatican.va [online]. [cit. 2021-02-08]. Dostupné online. 
  28. VASSALLO, Harry. A map of faith in Malta. archive.maltatoday.com.mt [online]. [cit. 2021-02-08]. Dostupné online. 
  29. Malta still discriminating against the non-religious - report - timesofmalta.com. web.archive.org [online]. 2016-12-10 [cit. 2021-02-08]. Dostupné online. 
  30. THIELMAN, Sam. So you'd like to get into highbrow comics. Here's where to start. the Guardian [online]. 2015-12-17 [cit. 2021-02-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  31. FRIGGIERI, Oliver. Dun Karm, the national poet of Malta. Neohelicon. 1995-03-01, roč. 22, čís. 1, s. 157–167. Dostupné online [cit. 2021-02-08]. ISSN 1588-2810. DOI:10.1007/BF02093294. (anglicky) 
  32. GROMBÍŘ, Jakub. Historie splněného slibu. KULTURNÍ NOVINY - nezávislé mediální družstvo [online]. [cit. 2021-02-08]. Dostupné online. 
  33. Immanuel Mifsud receives European literature prize. Times of Malta [online]. [cit. 2021-02-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  34. Bomba v autě zabila maltskou novinářku, případ bude vyšetřovat FBI. iDNES.cz [online]. 2017-10-17 [cit. 2021-02-08]. Dostupné online. 
  35. JIŘÍ PASZ. Je šestnáctého – Malťané si jako každý měsíc připomínají zavražděnou novinářku. Vrazi dosud nebyli odhaleni. Deník N. Dostupné online [cit. 2021-02-08]. (česky) 
  36. JONES, Jonathan. Caravaggio's dark heart in Malta. the Guardian [online]. 2012-04-06 [cit. 2021-02-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  37. CALLEJA, Claudia. How a Mattia Preti painting returned to Malta 200 years after it disappeared. Times of Malta [online]. [cit. 2021-02-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  38. Malta. UNESCO World Heritage Centre [online]. [cit. 2021-02-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  39. Maltese Catacomb Complexes. UNESCO World Heritage Centre [online]. [cit. 2021-02-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  40. Aj Malta má svojho Messiho. Je malý, rýchly a vie bodať. sportnet.sme.sk [online]. [cit. 2021-02-09]. Dostupné online. (slovensky) 
  41. Malta - Record International Players. www.rsssf.com [online]. [cit. 2021-02-09]. Dostupné online. 
  42. UEFA Awards | The UEFA Jubilee 52 Golden Players. www.rsssf.com [online]. [cit. 2021-02-09]. Dostupné online. 
  43. Malta food and drink guide. World Travel Guide [online]. [cit. 2020-02-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  44. Mandlová, Adina: Dneska už se tomu směju. Toronto, Sixty-Eight Publishers, 1977.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]