Blahovičník

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Na tento článek je přesměrováno heslo Eucalyptus. O hudebním albu pojednává článek Eucalyptus (album).
Wikipedie:Jak číst taxoboxBlahovičník
alternativní popis obrázku chybí
Blahovičník Eucalyptus bridgesiana
Vědecká klasifikace
Říše rostliny (Plantae)
Podříše cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád myrtotvaré (Myrtales)
Čeleď myrtovité (Myrtaceae)
Rod blahovičník (Eucalyptus)
L'Her.
Areál rozšíření
Areál rozšíření
Druhy

viz text

Některá data mohou pocházet z datové položky.

Blahovičník (Eucalyptus), jinak česky nazývaný též eukalyptus, je rod obsahující více než 700 druhů subtropických až tropických stromů nebo keřů z čeledi myrtovitých původem z Austrálie a přilehlých oblastí, kde také tvoří 95 % lesů.

Některé druhy blahovičníků jako E. globulus se dobře aklimatizovaly na březích Středozemního moře. V Portugalsku byly vysázeny rozsáhlé lesy určené pro těžbu a následné zpracování v papírenském průmyslu. Byly rovněž vysazeny v severní Africe, včetně Alžírska, Maroka v Libye a Tuniska.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Vyznačuje se dvojím typem listů. První typ mají mladé rostliny. Jedná se o oválné stříbrné listy. Druhý typ jsou podlouhlé zelené listy. Strom je stálezelený, ale některé tropické druhy své listy na konci období sucha ztrácejí. Květy jsou velmi různorodé. Skládají se z mnoha tyčinek, které mohou být bílé, krémové, žluté, růžové nebo červené. Zpočátku jsou tyčinky pevně uzavřeny v obalu (odtud také botanický název, pocházející z řeckého ευ καλυπτος, eu kalyptos – „dobře krytý“). Kůra má často hladký saténový vzhled a může být bílá, krémová, šedá a medě-zelená. K nejznámějším z mnoha druhů blahovičníku patří např.: Blahovičník Gunnův (Eucalyptus gunnii), Blahovičník citroníkový (Eucalyptus citriodora) nebo Blahovičník kulatoplodý (Eucalyptus globulus). Menší druhy dosahují výšky necelých 10 metrů, ty největší pak i 100 metrů a řadí se tak k nejvyšším stromům na Zemi.

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Většina druhů rodu je původem z Austrálie, pouze malé množství můžeme nalézt v blízkých oblastech, jako je Indonésie nebo Papua-Nová Guinea. Původní populace druhu Eucalyptus deglupta sahá na sever až do oblasti Filipín. Dohromady je jen 15 druhů původem mimoaustralských a devět druhů z toho se v Austrálii nevyskytuje.

Blahovičníky jsou široce pěstovány v tropických a teplých oblastech světa, například v Jižní i Severní Americe (Uruguay, Brazílie, Kalifornie, Ekvádor, Kolumbie, Chile, Havaj), Evropě (Řecko: nejvíce jih státu a ostrov Kréta; Itálie: většina jihu státu, Sardinie, Sicílie; Španělsko: severní a severozápadní oblasti, významné jsou v tomto směru Asturie, Bizkaia, Kantábrie a Galicie; Portugalsko: vyjma pevninských oblastí Azorské ostrovy; Africe (Etiopie, Uganda, Zimbabwe, Jihoafrická republika a Madagaskar) oblasti Středomoří, na Středním východě, v Číně, Srí Lance, Gruzii, Libanonu, Izraeli a na Indickém subkontinentu.

Lesní požáry, které zasáhly v minulých letech oblast Pyrenejského poloostrova zasáhly téměř výhradně blahovičníkové porosty, čímž ochránily lesy původních stromů.

V Itálii je nejčastěji pěstovaným druhem: blahovičník pobřežní (Eucalyptus camaldulensis), který je dokonce pojmenován podle kláštera Camaldoli u Neapole, kde byl pěstován exemplář, jenž posloužil k vědeckému popisu místním botanikem Frederickem Dehnhardtem. Jako invazivní druh hrozí vytlačit pomaleji rostoucí dubové lesy a tím snížit druhovou diverzitu oblastí umělého vysazení.

Využití[editovat | editovat zdroj]

Pěstuje se zejména pro aromatické látky v listech a nekvalitní dřevo. Roste enormně rychle, v závislosti na klimatu, 3–10 m za rok.[1] Pokud je eukalyptus pěstován jako okrasná rostlina, je třeba jej zastřihovat, jinak může dorůst do obrovských rozměrů. Květy blahovičníku jsou zdrojem nektaru a tvoří nejhojnější produkci medu v Austrálii. Díky rychlému růstu a velké potřebě vody se vysazují do močálů a bažin, které vysušují a zabraňují tak šíření komárů a malárie.

Vedle výše zmíněných vlastností je eukalyptus známý svými účinky na dýchací ústrojí, zejména díky silicím eukalyptolu, které obsahuje v listech. Bylinný přípravek se využívá k léčbě zánětu průdušek, kašle, nachlazení nebo zánětu vedlejších nosních dutin.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. KREMER, Bruno P. Stromy: v Evropě zdomácnělé a zavedené druhy. Praha: Knižní klub, 1995. 287 s. Průvodce přírodou. ISBN 80-85830-92-2.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]