Máta peprná

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jak číst taxoboxMáta peprná
alternativní popis obrázku chybí
Máta peprná
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídavyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řádhluchavkotvaré (Lamiales)
Čeleďhluchavkovité (Lamiaceae)
Rodmáta (Mentha)
Binomické jméno
Mentha piperita
L., 1753
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Máta peprná (Mentha piperita nebo Mentha × piperita, anglicky peppermint) je vytrvalá bylina z čeledi hluchavkovité (Lamiaceae), rodu máta (Mentha). Kvete od července do září. Je to přirozený hybrid máty vodní a máty klasnaté (Mentha aquatica × Mentha spicata). Pravděpodobně pochází ze západní Evropy, konkrétně z Anglie,[1] ale dnes už se pěstuje v mírných pásech celého světa. Je známa pod lidovými názvy pepřová máta, balšám, větrová bylina, větrové koření, fefrminc, peprmint a podobně.

Popis rostliny[editovat | editovat zdroj]

Oddenek máty peprné má podzemní výběžky, lodyha je přímá, čtyřhranná, slabě ochlupená nebo lysá a nahoře se větví.

Máta peprná

Nese řapíkaté listy s kopinatou až vejčitou čepelí. Květy mohou být růžové až nafialovělé a jsou uspořádány v hustých lichopřeslenech. Rostliny dorůstají padesáti až osmdesáti centimetrů.

Výskyt[editovat | editovat zdroj]

Máta peprná málokdy roste volně v přírodě. Především se jí daří na vlhkých nevápnitých půdách v polostínu, ale může se vyskytovat i na sušších a slunných místech. Ze semen obvykle nevyrostou životaschopné rostliny, nejlépe se rozmnožuje dělením trsů, řízky nebo oddenky, většinou na jaře nebo na podzim. Pro svůj růst potřebuje hodně prostoru, a proto se nejčastěji pěstuje v květináčích, aby nezastínila ostatní rostliny. Jakmile se rozroste, už nepotřebuje téměř žádnou péči.[2]

Sklizeň[editovat | editovat zdroj]

Čerstvé listy můžeme trhat celé léto. Nať se stříhá těsně před květem, nejlépe v poledních hodinách, protože tehdy obsahuje nejvíc silic. Za vhodného letního počasí tato rostlina dorůstá a může se sklízet podruhé. Při umělém sušení nesmí teplota přesáhnout 35 stupňů Celsia, protože poté se silice ztrácí.[3] Sušenou mátu je potřeba skladovat ve vzduchotěsné nádobě, aby nezvlhla a neztratila své aroma.

Použití[editovat | editovat zdroj]

Máta peprná

Význam v léčitelství[editovat | editovat zdroj]

Listy máty obsahují silici (1 až 2 %) s hlavními složkami mentolem (asi 50 %) a menthonem (asi 10 %). Dále máta obsahuje menthofuran, piperiton, třísloviny, hořčiny, flavonoidy, menthyl-acetát a dalších asi 40 látek.[4] Tyto látky mají blahodárné účinky na činnost trávicího ústrojí. Máta pomáhá odstraňovat křeče, povzbuzuje vylučování trávicích šťáv, působí protizánětlivě a proti nadýmání. Též podporuje funkci přídatných orgánů – jater, slinivky břišní a žlučníku. Inhalace máty pomáhá při zánětech dýchacích cest. Podstata působení mentolu spočívá ve snižování napětí hladkého svalstva. Snižování tlaku ve vnitřních orgánech zabraňuje a předchází bolestem. Mentol vyvolává také pocit chladu a znecitlivuje, proto se ztrácí nepříjemné pocity jako je například svědění. Při nechutenství se podává mátový čaj, máta působí i proti nespavosti, stresu a bolestem hlavy.

Potravinářství[editovat | editovat zdroj]

Čerstvé listy se používají do omáček, moučníků, nápojů a salátů. Máta je jednou z ingrediencí do oblíbeného míchaného nápoje Mojito.

Používá se i k výrobě alkoholického nápoje, známého jako „peprmintka“ nebo „zelená“. Ze sušených listů a vrcholků stonků před rozkvětem se louhuje čaj, také se využívají při přípravě jehněčího masa či zeleniny. Mentol se přidává také do ústních vod a zubních past, žvýkaček, mentolových bonbonů a masážních gelů. Poslední dobou je ale nahrazován mentolem uměle vyrobeným.

Díky snadnému křížení existuje mnoho druhů rodu máta. Kromě máty vodní a klasnaté patří mezi nejznámější například máta vonná, máta okrouhlolistá nebo máta rolní. Samotná máta peprná se může vyskytovat v mnoha kultivarech, například máta peprná pomerančová, bergamotová, čokoládová, švýcarská či dokonce s vůní kolínské vody.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Archivovaná kopie. zivotni-styl.wz.cz [online]. [cit. 2012-04-11]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-04-18. 
  2. KREUTER, Marie-Luise. Bylinky, nejlepší druhy a odrůdy. [s.l.]: Rebo Production, 2003. 75 s. ISBN 80-7234-277-0. 
  3. Archivovaná kopie. botanika.borec.cz [online]. [cit. 2012-04-11]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2012-05-17. 
  4. http://botanika.wendys.cz/kytky/K126.php

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • KREUTER, Marie-Luise. Bylinky, nejlepší druhy a odrůdy. [s.l.]: Rebo Production, 2003. 75 s. ISBN 80-7234-277-0. 
  • NORMAN, Jill. Bylinky a koření v kuchyni. [s.l.]: Ottovo vydavatelství, 2006. 191 s. ISBN 80-7360-325-X. 
  • SLAVÍK, Bohumil. Květena České republiky, svazek 6. [s.l.]: Academia, 2000. 590 s. ISBN 80-200-0306-1. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]