Borovice

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tento článek pojednává o rodu rostlin. Další významy jsou uvedeny v článku Borovice (rozcestník).

Wikipedie:Jak číst taxobox Borovice

Borovice černá
Vědecká klasifikace
Říše: rostliny (Plantae)
Podříše: cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení: nahosemenné (Pinophyta)
Třída: jehličnany (Pinopsida)
Řád: borovicotvaré (Pinales)
Čeleď: borovicovité (Pinaceae)
Rod: borovice (Pinus)
Druhy u nás původní:

Borovice (Pinus) je rod rostlin z čeledi borovicovité. Jeho zástupci jsou světlomilné vždyzelené stromy, ojediněle keře, nenáročné na půdu a na vláhu. Některé dorůstají až do výšky 100 m (borovice Lambertova - Pinus lambertiana), jiné mají habitus vysloveně keřovitý (klečovitý), např. borovice klečPinus mugo nebo borovice (limba) zakrsláPinus pumila. Borovice je obecně truhláři považována za strom s měkkým dřevem.

Systematika[editovat | editovat zdroj]

Rod se dělí na 2-3 další podrody: Pinus (tzv. tvrdé borovice), Strobus (tzv. měkké borovice). Někteří (např. Angličan Michael Frankis) udávají ještě velmi sporný podrod Ducampopinus. Tento podrod vyčlenil v 70. letech Kanaďan Pierre Landry, ale všechny dosavadní molekulární genetické studie fylogeneze borovic potvrdily pouze podrody Pinus a Strobus.

Přehled druhů[editovat | editovat zdroj]

Podrod Pinus[editovat | editovat zdroj]

(2 - 3 jehlice ve svazečku)

podrod Strobus[editovat | editovat zdroj]

(5 jehlic ve svazečku)

Podrod Ducampopinus[editovat | editovat zdroj]

Vzhled[editovat | editovat zdroj]

Kořeny mají většinou hlavní kůlový kořen, který se větví na mnoho postranních kořenů.

Stáří borovic bývá různé podle druhů, nejstarší nejen mezi borovicemi, ale i mezi všemi žijícími organizmy je borovice osinatá (Pinus aristata subsp. longaeva, jejíž dosud žijící exempláře jsou staré téměř 5 000 let.

Jehlice borovic vyrůstají z blanité pochvy ve svazečcích po 2 - 5 a jsou různé délky (podle druhu), od 2–3 cm (Pinus banksiana) až po 35 cm (Pinus engelmannii).

Květy jsou jednodomé, různopohlavné. Samčí, prašníkové, jsou šišticovitě nahloučené na letorostech, samičí vyrůstají po 1-3, ojediněle ve větším počtu, na krátkých stopkách hned pod vrcholovým pupenem. Pylová zrna jsou rozšiřována větrem na velké vzdálenosti.

Šišky se semeny zrají obvykle 2-3 roky a jsou složené z dřevnatých šupin, které se po dozrání většinou hygroskopicky otevírají. Výjimkou jsou např. šišky borovice limby, které opadávají neotevřené, popř. šišky tzv. serotinní, které zůstávají na stromě neotevřené po mnoho let a otevírají se při požárech. Velikost šišek je velmi různorodá: od několika cm až po 50 cm (borovice Lambertova - Pinus lambertiana). Hmotnost šišky je např. u borovice Coulterovy (Pinus coulteri) více než 2 kilogramy.

Semena jsou opatřena křídly (častěji), nebo jsou bezkřídlá (oříšky). Klíčí většinou téhož roku, u některých druhů (oříšky) však přeléhají.

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Největší rozvoj zaznamenal tento rod ve třetihorách. Dnes je nejpočetnějším rodem u nahosemenných, existuje přes 100 zástupců (obvykle různí autoři definují 105 - 125 druhů), přirozeně se vyskytujících převážně na severní polokouli, z větší části v Americe. Borovice rostou od mořské hladiny až do výšky 4000 m n. m. Většinou tvoří rozsáhlé lesy, mnohé vystupují až k horní hranici lesa.

V Evropě se vyskytuje 11 autochtonních druhů, 9 dvoujehličných a 2 pětijehličné.

Význam[editovat | editovat zdroj]

Borovice obecně patří mezi hospodářsky nejdůležitější jehličnaté dřeviny. Především poskytují většinou velmi kvalitní dřevo a velký význam mají i v zahradní architektuře. Svým obsahem živic dřevo dobře odolává vlhku, takže je možné z něj stavět domy i na mořském pobřeží. Dříve sloužily i jako zdroj balzámového oleje (terpentýnu), který se získával tzv. smolařením. Z něj se extrahovala např. kalafuna a terpentýnové silice, užívané jako rozpouštědla k ředění barev nebo v lékařství (inhalace, léčba TBC apod.). Kůra borovic obsahuje antioxidační látky a vyrábí se z ní např. léčivo Pycnogenol. Jehličí některých druhů borovic obsahuje víc vitamínu C než citrón a odvar z něj ("čaj z chvojky") se v ruských pracovních táborech používal k léčbě kurdějí (J. Košút: Cez červený očistec).

Významné druhy borovice[editovat | editovat zdroj]

Domácí v ČR[editovat | editovat zdroj]

Vysazované a pěstované[editovat | editovat zdroj]

Typické středomořské borovice[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • PILÁT, A. 1964. Jehličnaté stromy a keře našich zahrad a parků. – Nakladatelství ČSAV, Praha.
  • POKORNÝ, J. 1963. Jehličnany lesů a parků. – SZN, Praha.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]