Borovice

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tento článek je o rodu rostlin. Další významy jsou uvedeny na stránce Borovice (rozcestník).
Wikipedie:Jak číst taxoboxBorovice
alternativní popis obrázku chybí
Borovice černá
Vědecká klasifikace
Říše rostliny (Plantae)
Podříše cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení nahosemenné (Pinophyta)
Třída jehličnany (Pinopsida)
Řád borovicotvaré (Pinales)
Čeleď borovicovité (Pinaceae)
Rod borovice (Pinus)
Druhy u nás původní:
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Borovice (Pinus) je rod stálezelených jehličnatých stromů, popřípadě keřů, z čeledi borovicovité. S více než 110 druhy jde o největší rod čeledi. Patří sem i nejstarší žijící organizmy na Zemiː některé exempláře borovice dlouhověké (Pinus longaeva) jsou prokazatelně staré více než 4 000 let.[1]

Vzhled[editovat | editovat zdroj]

Některé borovice dorůstají až do výšky 100 m (borovice Lambertova - Pinus lambertiana), jiné mají habitus vysloveně keřovitý (klečovitý), např. borovice klečPinus mugo nebo borovice (limba) zakrsláPinus pumila. Koruna bývá v mládí válcovitá, později kulovitá, oválné nebo rozprostřená. Kůra v mládí šupinovitá, ve stáří vytváří silnou rozbrázděnou borku; u některých druhů (borovice Bungeova) se kůra i v dospělém věku odlupuje v plátech jako u platanu. Větve vyrůstají v nepravidelných (pseudo)přeslenech.[1]

Kořeny mají většinou hlavní kůlový kořen, který se větví na mnoho postranních kořenů.

Jehlice borovic vyrůstají na krátkých výhoncích (brachyblastech) z blanité pochvy ve svazečcích po 2-5 a jsou různé délky (podle druhu), od 2–3 cm (Pinus banksiana) až po 35 cm (Pinus engelmannii). Pupeny jsou zpravidla vejčité, špičaté a pryskyřičné.

Samčí, prašníkové šištice jsou nahloučené na letorostech, samičí vyrůstají po 1-3, ojediněle ve větším počtu, na krátkých stopkách hned pod vrcholovým pupenem. Pylová zrna jsou rozšiřována větrem na velké vzdálenosti. Šišky se semeny zrají obvykle 2-3 roky a jsou složené z dřevnatých šupin, které se po dozrání většinou hygroskopicky otevírají. Výjimkou jsou např. šišky borovice limby, které opadávají neotevřené, popř. šišky tzv. serotinní, které zůstávají na stromě neotevřené po mnoho let a otevírají se při požárech. Velikost šišek je velmi různorodá: od několika cm až po 50 cm (borovice Lambertova - Pinus lambertiana). Hmotnost šišky je např. u borovice Coulterovy (Pinus coulteri) více než 2 kilogramy. Semena jsou opatřena křídly (častěji), nebo jsou bezkřídlá (oříšky). Klíčí většinou téhož roku, u některých druhů (oříšky) však přeléhají.

Rozšíření a ekologie[editovat | editovat zdroj]

Borovice se stejně jako ostatní zástupci čeledi borovicovitých přirozeně vyskytují výhradně na severní polokouli (výjimkou je Pinus merkusii, jež na Sumatře zasahuje i na polokouli jižní). Areál rozšíření rodu je velikýː rostou od oblasti severských lesů přes mírný pás a subtropy až do hor tropů, od mořské hladiny až do výšek 4000 m n. m. V mnoha oblastech tvoří dominantu lesních porostů, někde vystupují až k horní hranici lesa. Vesměs jde o silně světlomilné stromy, některé druhy jsou adaptivány na lesní požáry. Maximum druhového bohatství je v Severní a Střední Americe a ve východní Asii.

V Evropě se vyskytuje 11 autochtonních druhů, 9 dvoujehličných a 2 pětijehličné.

Význam[editovat | editovat zdroj]

Borovice obecně patří mezi hospodářsky nejdůležitější jehličnaté dřeviny. Především poskytují většinou velmi kvalitní dřevo využitelné jako stevební dřevo i na výrobu nábytku. Svým obsahem živic dřevo dobře odolává vlhku, takže je možné z něj stavět domy i na mořském pobřeží.

Dříve sloužily i jako zdroj balzámového oleje (terpentýnu), který se získával tzv. smolařením. Z něj se extrahovala např. kalafuna a terpentýnové silice, užívané jako rozpouštědla k ředění barev nebo v lékařství (inhalace, léčba TBC apod.). Kůra borovic obsahuje antioxidační látky a vyrábí se z ní např. léčivo Pycnogenol. Jehličí některých druhů borovic obsahuje víc vitamínu C než citrón a odvar z něj ("čaj z chvojky") se v ruských pracovních táborech používal k léčbě kurdějí.[2] Některé druhy (P. armandii, P. gerardiana, P. pinea) mají jedlá semena.

Velký význam mají i v zahradní architektuřejako okrasné stromy a keře (z evropských borovice lesní, černá, blatka i kleč, z amerických např. borovice Jeffreyova, b. těžká nebo vejmutovka, v teplejších oblastech borovice pinie a příbuzné středomořské druhy.[1] Oblíbené jsou také jako vánoční stromky.

Evoluce a systematika[editovat | editovat zdroj]

Borovice patří mezi vývojově nejstarší recentní jehličnany, fosilní záznamy udávají existenci rodu již před 130-140 miliony let, tedy ze spodní křídy. Rod se dělí na 2 podrody: Pinus (tzv. tvrdé borovice) a Strobus (tzv. měkké borovice), rozlišené již v průběhu křídy. Někdy udávané další podrody (např. Ducampopinus odpovídající zhruba sekci Parrya podrodu Strobus) nebyly molekulárními genetickými studiemi fylogeneze borovic potvrzeny.[1] Podrody Pinus a Strobus jsou monofyletické, jasně rozlišitelné a geneticky od sebe vzdálené přibližně stejně jako některé jiné rody v čeledi (např. Abies a Keteleeria), což by umožňovalo brát je i jako dva samostatné rody, nicméně vzhledem k jasné monofyletičnosti celého rodu Pinus (v širokém smyslu) a možným nomenklatorickým obtížím zůstávají i nadále pojímány na subgenerické úrovni. Vývojově původnější z obou podrodů je větev Strobus, její bazální větví, a tedy nejprimitivnějšími recentními borovicemi, je sekce Parrya (viz níže v přehledu). Zároveň platí, že borovice je jedním z rodů, v němž stále probíhá speciace, tedy vznik nových druhů.[1]

Podrod Pinus[editovat | editovat zdroj]

Tzv. "tvrdé borovice", cca 70 druhů. Obvykle 2-3, výjimečně 5-6 jehlic ve svazečku s vytrvalou pochvou. Na jehlicích dva cévní svazky, průduchy rozloženy víceméně rovnoměrně po všech stranách jehlice. Na hřbetních šupinách šišek je výrazný "pupek" (umbo).

Podrod Strobus[editovat | editovat zdroj]

Tzv. "měkké" borovice, 44 druhů. Obvykle 3 nebo 5 jehlic ve svazečku s opadavou pochvou, jehlice s jedním cévním svazkem, průduchy převážně na vnitřní straně jehlice. Pupek (umbo) umístěn na konci semenné šupiny.

Významné druhy borovice[editovat | editovat zdroj]

Domácí v ČR[editovat | editovat zdroj]

Vysazované a pěstované[editovat | editovat zdroj]

Typické středomořské borovice[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e f Pinus (pine) description - The Gymnosperm Database. www.conifers.org [online].  [cit. 2017-11-01]. Dostupné online.  
  2. J. Košút: Cez červený očistec

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • PILÁT, A. 1964. Jehličnaté stromy a keře našich zahrad a parků. – Nakladatelství ČSAV, Praha.
  • POKORNÝ, J. 1963. Jehličnany lesů a parků. – SZN, Praha.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]