Pinus tropicalis

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jak číst taxoboxPinus tropicalis
popis obrázku chybí
Stupeň ohrožení podle IUCN
zranitelný
zranitelný[1]
Vědecká klasifikace
Říše rostliny (Plantae)
Podříše cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení nahosemenné (Pinophyta)
Třída jehličnany (Pinopsida)
Řád borovicotvaré (Pinales)
Čeleď borovicovité (Pinaceae)
Rod borovice (Pinus)
Podrod Pinus
Sekce Pinus
Podsekce Pinus
Binomické jméno
Pinus tropicalis
Morelet
Areál rozšíření
Areál rozšíření
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pinus tropicalis je borovice, rostoucí v tropických pobřežních a nížinných oblastech Kuby.

Synonyma[editovat | editovat zdroj]

  • Pinus cubensis varieta terthrocarpa
  • Pinus terthrocarpa.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Stálezelený a jehličnatý strom, dorůstající do výšky 30 m. Kmen stromu je štíhlý a kulatý, dosahuje průměru 1,8 m. Koruna je široce zaoblená, nepravidelná a otevřená. Borka je u mladých stromů a větví šupinovitá a loupající se a červenohnědá, u starších stromů šedá, tlustá, drsná, šupinovitá a rozlámaná do nepravidelných mnohoúhelníkových plátů, rozdělených hlubokými podélnými prasklinami. Letorosty tvoří jednu uzlinu ročně; letorosty jsou silné, drsné, s velkými a neopadavými, dolů zahnutými, kolénky listové stopky (Pulvinus); oranžovohnědé v 1. a 2.  roce, potom šednoucí a šupinovité, s plochými základnami kolének listové stopky. Jehlice jsou ve svazečcích (Fasciculus) po 2 (vzácně též po 3 ); jehlice jsou přímé a tuhé, s nepatrně vroubkovanými okraji, ostré, světle zelené nebo žlutozelené, 30 cm dlouhé, 1,5 mm široké, s průduchy v 6-8 řadách na všech površích jehlic, se 2-9 velkými pryskyřičnými kanálky, dotýkající se pokožky (Epidermis) a podkožky (Hypodermis) a tvořící přepážku; svazečkové pochvy jsou neopadavé, zpočátku 20 mm dlouhé, žlutohnědé s bělavými okraji, později, na starších svazečcích, 10 mm dlouhé; jehlice zůstávají na stromě 2 roky. Samčí šištice jsou seskupené, vztyčené, obdélníkové až válcovité, 30 mm dlouhé a 5 mm široké, růžové, později žluté, později hnědé. Samičí šištice - šišky jsou umístěné blízko konců větví, jsou vztyčené, na krátkých a silných stopkách; vyskytují se po jedné či po dvou či v přeslenech po 6 ; nezralé šišky jsou úzce vejčité, purpurovočervené, 10 mm dlouhé a 5-7 mm široké; zralé šišky jsou vejčité se zploštělou základnou, v otevřeném stavu 5-8 cm dlouhé a 4-5,5 cm široké; zůstávají několik let na stromě a pak padají i se stopkou. Šupin šišek je asi kolem 100-120 , jsou tmavohnědé, rovné nebo silně zakřivené, s plochými či mírně vyvýšenými, 12 mm širokými, oranžovohnědými, výrůstky; s plochým či mírně vyvýšeným, 3 mm širokým, kosočtverečným, šedohnědým a beztrnným, přírůstkem prvního roku na záďové straně. Semena jsou šikmo vejčitá, mírně zploštělá, šedohnědá, 5 mm dlouhá a 4 mm široká, s ohebným, dvěma drápky přichyceným, obvejčitě obdélníkovým, žlutočerným, 12-15 mm dlouhým a 5-6 mm širokým, křídlem. Strom kvete leden-květen, semena dozrávají v červenci až srpnu následujícího roku.

Příbuznost[editovat | editovat zdroj]

Pinus tropicalis je blízce příbuzná s borovicemi Pinus latteri, Pinus massoniana a Pinus merkusii.

Výskyt[editovat | editovat zdroj]

Pinus tropicalis se vyskytuje endemicky na západní Kubě (provincie Pinar del Río, Ostrov Mládeže (do roku 1978 nazývaný Ostrůvek Borovic).

Ekologie[editovat | editovat zdroj]

Nížinný strom, rostoucí na pobřežních rovinách a v nízkých podhůřích, v nadmořských výškách 1-300 m, v na živiny chudých, písečných či štěrkovitých, aluviálních a suchých, půdách, které rychle odvádějí vodu. Klima tropické, s ročním srážkovým úhrnnem 1200 mm a s dlouhotrvajícím obdobím sucha. Pinus tropicalis se vyskytuje částečně sympatricky s borovicí Karibskou (Pinus caribaea) varieta caribaea, která má větší výškový rozsah. Pinus tropicalis roste na otevřených borovicových nížinných savanách, ve kterých převládají trávy, a kde dochází k častým požárům, Pinus tropicalis zde má výhodu oproti Pinus caribaea, protože díky stavu podobnému trávě, takzvaná „Trávová etapa“ (jedná se o etapu života mladistvých borovic, která se vyznačuje zabráněním růstu semenáčů do výšky, tvorbou sekundárních jehlic, které se neprodlužují - borovice připomíná bylinu (trávu) a zůstává v této etapě (kolem 3 let), přičemž si současně vyvíjí velký hlavní kořen a pak, když dojde k nárůstu množství světla, například po požáru, začne rychle růst do výšky), dokáží semenáče Pinus tropicalis přežít opakované ohně, a stát se tak jedinou borovicí v tomto typu vegetace. „Trávovou etapou“ procházejí i jiné borovice, byla zjištěna také u: Pinus devoniana, borovice Elliotovy varieta densa (Pinus elliottii varieta densa), Pinus engelmannii, Pinus merkusii, Pinus montezumae, borovice bahenní (Pinus palustris) a Pinus pseudostrobusPinus tropicalis je mrazuvzdorná pouze do –1 °C.

Nepřátelé a nemoci[editovat | editovat zdroj]

Semenáče stromu jsou často napadány houbovou chorobou fusariovým vadnutím.

Využití člověkem[editovat | editovat zdroj]

Pinus tropicalis je místně důležitým zdrojem dřeva, využívaného hlavně místními dřevozpracujícími podniky. Dřevo z tohoto stromu je hutné a trvanlivé, ale má vysoký obsah pryskyřice.

Ohrožení[editovat | editovat zdroj]

Strom je v seznamu IUCN veden jako zranitelný. Jeho populace klesá. Celá jeho populace je přirozeně rozdělena do dvou hlavních podpopulací, jedna na pevninské Kubě a druhá na Ostrově Mládeže. Přílišné kácení tento strom ohrožuje, navíc lesníci a správci země raději vysazují rychleji rostoucí borovici Karibskou (Pinus caribaea varieta caribaea / Pinus hondurensis), jejíž semenáče nejsou navíc tak náchylné k fusariovému vadnutí. I přesto je regenerace populace Pinus tropicalis poměrně dobrá, obzvláště v oblastech chráněných proti přílišnému spásání. Pinus tropicalis je vysazována v lesnictví především na Kubě, omezeně též mimo Kubu. Pinus tropicalis je součástí dvou národních parků pevninské Kuby, v provincii Pinar del Río: Národní park Viñales a Národní park La Güira.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Červený seznam IUCN 2018.1. 5. července 2018. Dostupné online. [cit. 2018-08-10]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]