Borovice pinie

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Borovice pinie

alternativní popis obrázku chybí
Borovice pinie (Pinus pinea)
Stupeň ohrožení podle IUCN
Málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říše: rostliny (Plantae)
Podříše: cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení: nahosemenné (Pinophyta)
Třída: jehličnany (Pinopsida)
Řád: borovicotvaré (Pinales)
Čeleď: borovicovité (Pinaceae)
Rod: borovice (Pinus)
Podrod: Pinus
Sekce: Pinea
Podsekce: Pineae
Binomické jméno
Pinus pinea
L., 1753
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Borovice pinie (Pinus pinea), zvaná též pouze pinie, je jehličnatý strom typický svojí uzavřenou deštníkovitou korunou. Může dorůst výšky až 30 metrů. Je charakteristickým stromem Středozemí. Vyžaduje prohřáté, suché a kypré půdy.

Vzhled[editovat | editovat zdroj]

Borovice pinie je jehličnatý neopadavý strom, který je v době své dospělosti asi 25–30 m vysoký. Typický je svou korunou, která je deštníkovitého tvaru (v obryse je široce eliptická, někdy až polokulovitá). Kmen bývá mnohdy pokřivený, často se rozděluje těsně nad zemí v mohutné větve.

Mladé stromy mají borku šedou nebo světle šedou. Starší exempláře ji mají silně brázditou, rozdělující se do plošek, resp. plošky připomínají šupiny ryb. Mladé větévky jsou šedozelené, na koncích s pupeny, které mají na koncích světlehnědé šupiny s nepravidelně rozštěpenými okraji.

Jehlice jsou tmavohnědé až šedozelené s velice tenkými podélnými proužky, špičaté a mnohdy hodně volné, zhruba 10–20 cm dlouhé a přibližně 2 mm široké. V brachyblastech jsou po dvou, někdy i po třech jehlicích.

Válcovité samčí šištice jsou dlouhé kolem 1 cm. Rostou ve velkých počtech.

V době své zralosti jsou samičí šištice leskle světle hnědé až hnědočervené, asi 8-14×10 cm velké, vejcovité až oválné. Semínka jsou jedlá, ale dozrávají až za tři roky po opylení (na podzim až v zimě).

Výskyt[editovat | editovat zdroj]

Kolem Středozemního moře je typickým jehličnanem a vytváří zde porosty. Ty původně byly pouze nedaleko Mediteránu, u jeho západního pobřeží. V současnosti se ale tato borovice hojně vysazuje v téměř celé oblasti Středozemního moře.

Nároky[editovat | editovat zdroj]

Pinie potřebují k růstu prohřáté, suché a kypré půdy. Ve střední Evropě nejsou schopny přežít ani mírnou zimu, protože nesnesou mráz.

Využití[editovat | editovat zdroj]

Mapa rozšíření borovice pinie

Háje a stromořadí pinie ve Středozemí jsou velmi krásné a malebné, dotvářejí krajinu. Pinie však mají kromě estetického i svůj praktický význam, protože jsou velmi odolné vůči silnému větru a ve volné krajině působí jako větrolamy.

Semena borovice pinie jsou jedlá a prodávají se pod označením „piniové oříšky“ (případně „pinocchi“, piňolky). Před konzumací je nutné je zbavit tvrdého osemení, dají se pražit a solit.[2] Jsou považovány za delikatesu, využívají k přípravě různých pokrmů převážně italské kuchyně.

Dřevo pinie je hojně využíváno především jako stavební materiál (okna, dveře, schody, kuchyňský nábytek), protože je velmi pevné, tvrdé a přitom obsahuje oproti jiným druhům borovic, minimum pryskyřice.

Pinie v krajině

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. IUCN Red List 2015.4. 30. listopadu 2015. Dostupné online.
  2. Biologie všedního dne. Příprava vydání Vlach Pavel, Chocholoušková Zdeňka. Plzeň : Západočeská univerzita v Plzni, 2014. 244 s. ISBN 978-80-261-0415-5.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]