Borovice hustokvětá

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jak číst taxoboxBorovice hustokvětá
alternativní popis obrázku chybí
Borovice hustokvětá (Pinus densiflora)
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělenínahosemenné (Pinophyta)
Třídajehličnany (Pinopsida)
Řádborovicotvaré (Pinales)
Čeleďborovicovité (Pinaceae)
Rodborovice (Pinus)
PodrodPinus
SekcePinus
PodsekcePinus
Binomické jméno
Pinus densiflora
Siebold & Zucc., 1842
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Borovice hustokvětá (Pinus densiflora), také nazývaná japonská červená borovice, je borovice z Asie, kde tvoří rozsáhlé lesy.

Synonyma[editovat | editovat zdroj]

  • Pinus densiflora varieta funebris
  • Pinus funebris (některými botaniky je považována za samostatný druh, rostoucí v Severní Koreji a v přilehlých oblastech na hranici s Ruskem, jinými pozdějšími botaniky je považována jen za varietu borovice hustokvěté, to znamená: Pinus densiflora varieta funebris)
  • Pinus sylvestris varieta sylvestriformis.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Stálezelený, jehličnatý, jednodomý strom, dorůstající do výšky 36 m. Kmen stromu bývá přímý (v přímořských oblastech též často pokroucený) a dosahuje průměru 0,7 m. Větve vodorovné, zpočátku šedozelené a hladké, později oranžovočervené s vločkovitou borkou; ve spodní části koruny strom větve ztrácí velmi brzy. Koruna je otevřená, nepravidelná či deštníkovitá. Borka je zpočátku červenooranžovohnědá a loupající se, později šedá a tvořící velké pláty. Letorosty jsou hladké a zelené. Červenohnědé a válcovité pupeny jsou bez pryskyřice. Ohebné a tmavozelené jehlice jsou ve svazečcích (Fasciculus) po 2; jehlice jsou 8-12 cm dlouhé, 0,7-1,2 mm široké, na okrajích s nepatrnými zuby, štíhlé, zakroucené, na koncích ostré, s průduchy v řadách na všech površích jehlic, s neopadavými svazečkovými, 1-1,5 mm dlouhými pochvami; strom si ponechává jehlice ve svazcích pouze na koncích větví. Samčí šištice jsou na koncích letorostů, jsou malé a elipsoidní a jsou žlutohnědé barvy, 80 mm dlouhé. Samičí šištice – šišky jsou kuželovitě vejčité, 4-7 cm dlouhé. Jsou na 1-3 mm dlouhé, mírně ohebné stopce, jsou zlatohnědé barvy a vyskytují se v přeslenech po 2-5 v uzlinách (Nodus) větví. Šišky zůstávají po několik let na stromě zavřené. Šupiny šišky jsou klínovité se zploštělou, obnaženou částí, kosočtverečné a s centrálním, krátce zašpičatělým přírůstkem prvního roku, s tmavočervenohnědou skrytou částí. Semena jsou 6 mm dlouhá, s 11 mm dlouhým křídlem. Strom kvete v dubnu, semena dozrávají v září až říjnu 2. roku.

Příbuznost[editovat | editovat zdroj]

Borovice hustokvětá má 3 variety:

  • Pinus densiflora varieta densiflora (synonyma: Pinus densiflora varieta brevifoliaPinus densiflora varieta funebris, Pinus densiflora forma liaotungensis, Pinus densiflora varieta liaotungensis, Pinus funebris, Pinus scopifera).
  • Pinus densiflora varieta ussuriensis (syn: Pinus densiflora forma ussuriensis, Pinus takahasii).
  • Pinus densiflora varieta zhangwuensis.

Borovice hustokvětá (Pinus densiflora) je blízce příbuzná borovici lesní (Pinus sylvestris).

Výskyt[editovat | editovat zdroj]

Domovinou stromu je: Čína (provincie Chej-lung-ťiang, Ťi-lin, Liao-ning, Šan-tung); Japonsko (ostrovy Honšú, Kjúšú, Šikoku); Severní Korea; Jižní Korea; Rusko (Přímořský kraj).

Ekologie[editovat | editovat zdroj]

V Japonsku roste v nadmořských výškách 0-2300 m, na pevninské části Asie roste pouze do 900 m nadmořské výšky v severovýchodní Číně, a až do 1300 m v Koreji. Borovice hustokvětá ráda roste v rozmanitých, suchých, písčitých či kamenitých až rašelinných, kyselých půdách. Mrazuvzdorná je do -28 °C. Má ráda přímé oslunění. Není odolná lesním požárům, které ji zničí, nicméně má výbornou regenerační schopnost a rychle znovu osídluje oblasti po požárech. Borovice hustokvětá tvoří rozsáhlé monokulturní porosty, či roste dohromady například s borovicí Thunbergovou Pinus thunbergii, s cypřiškem tupolistým Chamaecyparis obtusa, s javorem japonským Acer japonicum a dalšími.

Využití člověkem[editovat | editovat zdroj]

V severovýchodní Asii je důležitým zdrojem dřeva, používaného hlavně na výrobu papíru, občas na výrobu železničních pražců, pro podzemní těžební činnosti a ve stavebnictví. V Japonsku je rozsáhle sázena v lesnictví a jako okrasná dřevina. V Evropě je pro dřevo pěstována poměrně málo, pravděpodobně pro zde běžnou, a velmi podobnou, borovici lesní. Druh a jeho kultivary jsou pěstovány jako okrasné dřeviny. Japonsko patří mezi země, kde je borovice hustokvětá původní (je tam pěstováno kolem 100 jejích kultivarů) a tento druh také patří mezi dřeviny vhodné pro vytváření bonsají. V tradiční asijské medicíně byly jehlice a extrakty z nich využívány například v aromaterapii.

Často pěstované kultivary[editovat | editovat zdroj]

Kultivary častěji pěstované v ČR:[2]

  • 'Aurea'
  • 'Globosa'
  • 'Jane Kluis'´
  • 'Henry Bud'
  • 'Low Glow'
  • 'Oculus - draconis'
  • 'Pendula'
  • 'Pygmaea'
  • 'Umbraculifera'

Ohrožení[editovat | editovat zdroj]

Stav populace borovice hustokvěté je v seznamu IUCN považován za stabilní, strom není ohrožen, díky velké oblasti jeho výskytu. Nicméně v Rusku je borovice hustokvětá zařazena mezi ohrožené druhy a je zde chráněna. Některé části populace borovice hustokvěté rostou též v chráněných oblastech.

Choroby a škůdci[editovat | editovat zdroj]

V podmínkách ČR trpí druh a jeho kultivary i chorobami a škůdci, vůči nimž jsou místní druhy poměrně odolné. Významné pro napadení chorobami jsou faktory jako fyziologické poškození (např. suchem) a blízkost již napadených jedinců.

Z vážných chorob je napadána například cenangiovým odumíráním výhonů borovice. Pro chorobu je charakteristické žloutnutí a červenohnědé zbarvení jehlic borovice. Typické je prosychání koncových výhonů, větví až celých korun, přičemž jehlice na suchých větvích dlouho visí.[L 1]

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Červený seznam IUCN ohrožených druhů 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-23]
  2. Rod PINUS [online]. [cit. 2015-03-07]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  1. TOMICZEK,, Christian. Atlas chorob a škůdců okrasných dřevin. [s.l.]: Biocont Laboratory, 2005. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]