Borovice dlouholistá

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jak číst taxoboxBorovice dlouholistá
alternativní popis obrázku chybí
Borovice dlouholistá (Pinus roxburghii)
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říše rostliny (Plantae)
Podříše cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení nahosemenné (Pinophyta)
Třída jehličnany (Pinopsida)
Řád borovicotvaré (Pinales)
Čeleď borovicovité (Pinaceae)
Podčeleď borovicové (Pinoideae)
Rod borovice (Pinus)
Podrod Pinus
Sekce Pinus
Podsekce Pinaster
Binomické jméno
Pinus roxburghii
Sarg., 1897
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Vícekmenný jedinec
Dlouhé jehlice
Šiška

Borovice dlouholistá (Pinus roxburghii) je jehličnatý strom dorůstající obvykle do výšky okolo 30 m, který vytváří rozsáhlé porosty v jižním podhůří Himálaje. V lesních porostech své domoviny bývá dominující druh a je využívána pro dřevo a pryskyřici. Mimo původní areál je pouze ojediněle pěstována jako okrasný strom s jehlicemi až tři desítky centimetrů dlouhými, hlavní příčinou je malá odolnost vůči chladu. Její druhové jméno roxburghii připomíná skotského botanika Williama Roxburgha z přelomu 18. a 19. století, zakladatele indické botaniky.[2][3][4]

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Je přirozeně rozšířena na území probíhající ze severního Pákistánu přes indické oblasti západního Himálaje (Džammú a Kašmír, Uttarákhand a Himáčalpradéš), přes Tibet, Nepál, Sikkim a Bhútán až po indické oblasti východního Himálaje (Dárdžiling a Arunáčalpradéš). Jen velmi málo tento druh roste mimo oblastí přiléhající k Himálaji, pouze v jižní Africe je vysazován na lesních plantážích.

Ve vyšších nadmořských výškách se při svém přirozeném výskytu mísívá s cedrem himálajským a borovici himálajskou, z listnatých stromů pak s druhy Quercus incana, Schima wallichii a Rhododendron arboreum. Směrem ke své dolní hranici výskytu se borovice dlouholistá stává v lesích převažujícím druhem.[2][4][5]

Ekologie[editovat | editovat zdroj]

Vyskytuje se v horách v nadmořské výšce 500 až 2300 m n. m., v pásu s letními monzunovými dešti mezi 72° až 95° východní zeměpisné délky a 27° až 35° severní zeměpisné šířky. Roste v teplotní zóně klasifikované jako UK 9, kde zimní teploty neklesají pod -7 °C. Na tomto prostoru je běžným druhem a nejrozšířenějším jehličnanem. Vytváří také jednodruhové porosty, nejčastěji na suchých, k požárům náchylných svazích. Dospělé stromy ohni poměrně odolávají a po silném, destruktivním požáru rychle regenerují a působí jako pionýrský druh. Opadané jehličí chemicky i mechanicky blokuje růst travin a proto pod stromy obvykle nebývá mnoho hořlavého materiálu.

Dobře roste v lehké, písčité, hlinité nebo jílovité, dobře odvodněné a často kyselé půdě tvořené pískovci. Upřednostňuje stanoviště s dobrým osluněním a vyžaduje spíše suchou než přemokřenou zeminu, oblast obvyklého výskytu je poznamenána dešťovými srážkami letního monzunu a podstatně sušší zimou. Její porosty sice bývají místy devastované kácením, osekáváním větví, těžbou pryskyřice nebo vypalováním, ale přirozenou cestou se dobře obnovují a proto není IUCN považována za zranitelný či ohrožený druh.[2][3][4][6][7][8]

Popis[editovat | editovat zdroj]

Jednodomý, stálezelený, někdy vícekmenný strom dorůstající do výšky okolo 30, výjimečně i 40 m. Kmen o průměru až 1 m mívá červenohnědou, silnou, korkovitou a hluboce rozbrázděnou kůru. Jako následek poranění vytéká z pod kůry z pryskyřičných kanálků sladký klejotok tvořený polysacharidy. Hrubé větve vytvářející poměrně řidší, zaoblenou korunu jsou porostlé hustě nahloučenými svazky jehlic, které jsou světle zelené, obloukovité a ve svazečcích po třech. Jehlice vyrůstají z pochev asi 3 cm velkých, bývají 18 až 33 cm dlouhé, 1,5 mm široké, na průřezu trojhranné a jsou vytrvalé po dva až tři roky, nevýrazné řady průduchů mají po všech třech stranách.

Borovice dlouholistá má na jednom stromě samčí i samičí šištice, je však cizosprašná a ke vzniku klíčivých semen potřebuje pyl přinesený větrem z jiného stromu. Samčí šištice jsou nažloutlé hnědé barvy, velké 1 až 2 cm a vyrůstají v hustých hroznech a po vypylení odpadávají. Samičí šištice na krátkých stopkách rostou jednotlivě nebo až po třech v přeslenu, jsou vejčité, 10 až 20 cm dlouhé, 6 až 10 cm široké, poměrně těžké a šikmo dolů svěšené. Semena bývají asi 1 cm velká a mají kolem 2 cm dlouhé křídlo, dozrávají od října do listopadu následného roku po opylení.[2][3][6][7][8][9][10]

Význam[editovat | editovat zdroj]

Dřevo je středně tvrdé, snadno se opracovává a je poměrně trvanlivé. Je oblíbeno pro výrobu nábytku a různých interiérových doplňku, jako stavební dřevo, používá se na střešní šindele, po impregnaci je vhodné pro železniční pražce a dělá se z něj buničina k výrobě papíru. Kůra má vysoký obsah tříslovin a sloužívá pro barvení kůží. Větve z rostoucích stromů se běžně osekávají na topení v domácnostech.

Všechny borovice mají ve dřevě kanálky s pryskyřicí, borovice dlouholistá však obsahuje pryskyřice velké množství a vyplatí se její získávání. Z kmene se odstraňují v tříletých intervalech části kůry a z ran vytékající pryskyřice se jímá, druhým způsobem je destilace dřeva poražených stromů. Surová pryskyřice se v používala k impregnaci a těsnění lodí a nyní je základní surovinou k destilací pro výrobu terpentýnu i mnoha dalších izolačních produktů a rozpouštědel. Z tuhých zbytků po destilaci se vyrábějí hydroizolační laky, tmely a další výrobky, např. i kalafuna na smyčce či k pájení.

Vydestilovaný terpentýnový olej obsahuje hlavně monoterpeny alfa-pinen a beta-pinen a velmi často se používá v léčitelství. Je antiseptický a diuretický, používá se vnitřně při potížích s ledvinami, zevně při léčbě nemocí kůže či popálenin, inhaluje se při onemocnění sliznice a respiračních chorobách a vtírá se do kůže postižených míst při revmatismu.[2][3][6][7][8]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Červený seznam IUCN 2018.1. 5. července 2018. Dostupné online. [cit. 2018-08-10]
  2. a b c d e BUSINSKÝ, Roman. BOTANY.cz: Borovice dlouholistá [online]. O. s. Přírodovědná společnost, BOTANY.cz, rev. 21.12.2012 [cit. 2018-12-03]. Dostupné online. (česky) 
  3. a b c d EARLE, Christopher J. The Gymnosperm Database: Pinus roxburghii [online]. Christopher J. Earle, The Gymnosperm Database [cit. 2018-12-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. a b c FARJON, Aljos. IUCN Red List of Threatened Species: Pinus roxburghii [online]. International Union for Conservation of Nature and Natural Resources, rev. 2013 [cit. 2018-12-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. FARJON, Aljos. Catalogue of Life: Pinus roxburghii [online]. Naturalis biodiverzity Center, Leiden, NL, rev. 2018 [cit. 2010-11-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. a b c Pinus roxburghii [online]. American conifers society, Los Angeles, CA, USA [cit. 2018-12-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. a b c Plants For a Future: Pinus roxburghii [online]. Plants For a Future, Dawlish, Devon, UK [cit. 2018-12-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. a b c THINGNAM, Girija. Flowers of India: Pinus roxburghii [online]. Rev. 23.08.2016 [cit. 2018-12-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. Dendrologie.cz: Pinus roxburghii [online]. Petr Horáček a J. Mencl, rev. 09.06.2007 [cit. 2018-12-03]. Dostupné online. (česky) 
  10. FU, Liguo; LI, Nan; ELIAS, Thomas S. et al. Flora of China: Pinus roxburghii [online]. Missouri Botanical Garden, St. Louis, MO & Harvard University Herbaria, Cambridge, MA, USA [cit. 2018-12-03]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]