Cedr himálajský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Wikipedie:Jak číst taxoboxCedr himálajský
alternativní popis obrázku chybí
Cedr himalájský
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říše rostliny (Plantae)
Podříše cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení nahosemenné (Pinophyta)
Třída jehličnany (Pinopsida)
Řád borovicotvaré (Pinales)
Čeleď borovicovité (Pinaceae)
Podčeleď jedlové (Abietoideae)
Rod cedr (Cedrus)
Binomické jméno
Cedrus deodara
G. Don
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Cedr himálajský (Cedrus deodara) je jehličnatý stromčeledi borovicovitých. V Indii má označení deodar, což je slovo pocházející ze sanskrtského výrazu devadāru, který znamená „strom bohů“ nebo "boží strom". Je národním stromem Pákistánu a posvátným stromem uctívaným v hinduismu.[2]

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Cedr himálajský roste v oblasti od západního Nepálu až k východnímu Afghánistánu, v nadmořské výšce 1200 až 3000 metrů. Prospívá mu mírné vlhké klima.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Za optimálních podmínek dorůstá výšky přes 60 metrů.[3] Jehlice jsou tmavě zelené, dlouhé 2,5 až 5 centimetrů, vyrůstající na krátkých brachyblastech v chomáčích po 20 až 30. Samčí fialové šištice jsou až 7 centimetrů dlouhé, samičí šištice jsou na konci zaoblené.

Od ostatních cedrů se odlišuje delšími jehlicemi a tím, že terminální výhon i konce bočních větví jsou zvláště u mladých stromů převislé.[4]

Využití[editovat | editovat zdroj]

V Indii se dřevo cedru používá pro stavbu lodí a pro svůj vysoký obsah aromatických látek též v ajurvédské medicíně. Po celém světě je pěstován jako okrasný strom v mnoha kultivarech.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Himalaya-Zeder na německé Wikipedii.

  1. Červený seznam IUCN 2018.1. 5. července 2018. Dostupné online. [cit. 2018-08-09]
  2. CEDRUS DEODARA (Roxb. ex D. Don) G. Don – cedr himálajský / céder | BOTANY.cz. botany.cz [online]. [cit. 2018-06-18]. Dostupné online. 
  3. Botanika. 1.. vyd. [s.l.]: Slovart, 2007. ISBN 978-80-7209-936-8. S. 204. 
  4. MUSIL, Ivan; HAMERNÍK, Jan. Lesnická dendrologie 1ː Jehličnaté dřeviny. Praha: ČZU, 2002. S. 109. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]