Modřín

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Wikipedie:Jak číst taxoboxModřín
alternativní popis obrázku chybí
Modřín opadavý, starý strom v Alpách
Vědecká klasifikace
Říše rostliny (Plantae)
Podříše cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení nahosemenné (Pinophyta)
Třída jehličnany (Pinopsida)
Řád borovicotvaré (Pinales)
Čeleď borovicovité (Pinaceae)
Rod modřín (Larix)
Druhy
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Tento článek je o rodu rostlin z čeledi borovicovité. O vrchu v Českém středohoří pojednává článek Modřín (České středohoří).

Modřín (Larix) je rod dřevin z čeledi borovicovité. Zahrnuje 10-14 druhů, které jsou rozšířeny převážně v mírném pásu severní polokoule. V České republice je v Jeseníkách původní modřín opadavý (Larix decidua), pěstuje se i modřín japonský (Larix kaempferi). Starší český název modřínu je břem nebo verpán.

Vzhled[editovat | editovat zdroj]

Větévka se šiškami a jehlicemi modřínu opadavého

Jde o dlouhověké, jednodomé, poměrně rychle rostoucí, 15-50 metrů vysoké jehličnaté stromy s rovným průběžným kmenem a rovnovážně odstálými nebo převislými větvemi v nepravidelných přeslenech. Silná borka je ve stáří hluboce rozpukaná, červenohnědé barvy. Zprvu kůlovitě rostoucí kořen se brzy rozvětvuje na silné postranní kořeny, které modříny dobře ukotvují v půdě. Jako převážná většina jiných dřevin využívají mykorhizu (ektomykorhiza).[1]

Měkké a tenké jehlice vyrůstající na čerstvých letorostech jednotlivě, na dvouletých a starších větvích po svazečcích z brachyblastů. Jehlice jsou ploché, u většiny druhů svěže světle zelené, na rubu či oboustranně kýlnaté a mají dva článkované pryskyřičné kanálky. Na podzim se barví zlatožlutě a opadávají.[2]

Šištice se vytváří z pupenů na konci brachyblastů. Samčí jsou převislé, žluté, samičí vzpřímené, růžové či červené, vzácně i zelené nebo bílé. Dozrávají v okrouhlé, vejčité nebo kuželovitě růžicovité nerozpadavé šišky, které na stromě vytrvávají několik let.[2]

Ekologické nároky[editovat | editovat zdroj]

Modříny jsou silně světlomilné stromy pionýrského charakteru (tj. osidlují dosud volná nezalesněná místa). V zapojeném porostu se v konkurenci ostatních dřevin kvůli svým vysokým nárokům na světlo neprosazují, nezmlazují se a z porostů časem mizí. Jsou velmi tolerantní k nízkým teplotám; v Asii a Severní Americe tvoří arktickou hranici lesa (modřín dahurský je považován za nejseverněji rostoucí strom vůbec, na poloostrově Tajmyr na Sibiři zasahuje až za 72. rovnoběžku; více na sever už rostou pouze ojediněle keřovité břízy).[2]

Na půdu příliš náročné nejsou, vyhovují jim spíše hlubší hlinité, alespoň středně vlhké půdy, dokážou však přežít i na chudých štěrkovitých substrátech, nejsou-li příliš suché. Všechny druhy modřínu jsou vápnomilné.[1]

Modřín západní ve státě Washington za západě USA

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Modříny se přirozeně vyskytují jednak v nížinných boreálních lesích Aljašky, Kanady a Ruska, jednak ve středních a vyšších polohách hor mírného pásu, jako jsou Alpy, Mongolsko, severovýchodní Čína, jižní Korea nebo centrální Japonsko. Do vysokých poloh šplhají v čínských částech Himálaje. V Americe areál jejich výskytu zahrnuje severovýchod USA a střední část Skalistých hor.[3] Jako ceněné hospodářské dřeviny jsou pěstovány i mimo přirozený areál rozšíření.

Centrem druhového bohatství rodu je východní až severovýchodní Asie.[2]

Taxonomie[editovat | editovat zdroj]

Porost modřínu sibiřského na Altaji

Rod Larix patří spolu se svým sesterským taxonem douglaskou (Pseudotsuga) do podčeledi Laricoideae. Tradičně býval rozdělován na dvě podskupiny, a to podle délky podpůrných šupin v šiškách na sekci Larix (krátké, nevyčnívající) a Multiseriales (dlouhé, vyčnívající).[3] Později byl rod rozčleněn geneticky (Gernandt & Liston 1999) a geograficky na modříny Starého světa a Nového světa.[4] Uvádí se na 20 různých taxonů modřínu; vzhledem k možnostem křížení a rozsáhlým kultivacím jsou hranice mezi druhy a variantami v rámci rodu někdy nejasné a počet taxonů považovaných za samostatný druh se v různých pojetích liší.

Modříny Starého světa

Mladé samičí šištice modřínu amerického

Modříny Nového světa

Významní kříženci[editovat | editovat zdroj]

  • Larix x eurolepis A. Henry (L. decidua x L. kaempferi)
  • Larix x marschlinsii Coaz (L. decidua x L. sibirica)
  • Larix x pendula (Sol.) Salisb. (L. decidua x L. laricina)

Využití[editovat | editovat zdroj]

Modříny jsou ceněny v lesním hospodářství pro své tvrdé, pevné a odolné dřevo. Bývají také vysazovány jako okrasné dřeviny, atraktivní především podzimním zbarvením, dále jemnou svěže zelenou texturou v letních měsících a drobnými vytrvávajícími šiškami.[1] Modřín japonský je populárním materiálem pro pěstění bonsají.[3]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c Hieke, Karelː Praktická dendrologie, sv. 1. Prahaː Státní zemědělské nakladatelství 1978, s. 80 a n.
  2. a b c d MUSIL, Ivan; HAMERNÍK, Jan. Jehličnaté dřeviny. Praha: Academia, 2007. ISBN 978-80-200-1567-9. S. 168-186. 
  3. a b c Larix (larch) description - The Gymnosperm Database. www.conifers.org [online]. [cit. 2018-06-25]. Dostupné online. 
  4. Liston, A., Gernandt, D.S., Vining, T.F., Campbell, C.S. and Piñero, D. (2003). MOLECULAR PHYLOGENY OF PINACEAE AND PINUS. Acta Hortic. 615, 107–114 (anglicky)

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Květena ČR, díl 1, 2. vydání / S. Hejný, B. Slavík (Eds.). - Praha : Academia, 1997. - S. 308-309. - ISBN 80-200-0643-5
  • MUSIL, Ivan; HAMERNÍK, Jan. Jehličnaté dřeviny. Praha: Academia, 2007. ISBN 978-80-200-1567-9. S. 168-186. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]