Douglaska tisolistá

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Douglaska tisolistá

Více než stoletý porost douglasek tisolistých.
Více než stoletý porost douglasek tisolistých.
Stupeň ohrožení podle IUCN
Málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říše: rostliny (Plantae)
Podříše: cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení: nahosemenné (Pinophyta)
Třída: jehličnany (Pinopsida)
Řád: borovicotvaré (Pinales)
Čeleď: borovicovité (Pinaceae)
Rod: douglaska (Pseudotsuga)
Carrière, 1867
Binomické jméno
Pseudotsuga mensiesi
Engelm.
Pseudotsuga menziesii levila.png
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Douglaska tisolistá (Pseudotsuga menziesii var. menziesii, synonyma: Abies menziesii, Pseudotsuga douglasii, Pseudotsuga taxifolia) je stálezelený rychle rostoucí jehličnan. Byl původně rozšířen od pobřežních oblastí na západu Severní Ameriky a od západu centrální Britské Kolumbie, přes Kanadu na jih do střední Kalifornie, Oregonu a Washingtonu. Její rozšíření pokračuje od Cascade Range hřebenu na západ až k Pacifiku. V Kalifornii douglasku můžeme nalézt v Klamath Mountains a na Pacifickém pobřeží. Najdeme ji i na jihu pohoří Santa Cruz, v Sierra Nevada a dále na jihu v oblasti Yosemite. Tam se vyskytuje od pobřeží nedalekého moře až do 1800 m n. m. Hlouběji ve vnitrozemí douglasku tisolistou nahrazuje příbuzná (Pseudotsuga menziesii var. Glauca). V Evropě se pěstuje od roku 1827, kdy její semena do Skotska přivezl David Douglas.

Druhové jméno, menziesii, je po Archibaldu Menziesovi, skotském lékaři, rivalu Davida Douglase, jehož příjmení se objevuje v českém názvu. Menzies první zdokumentoval strom (Pseudotsuga mensiesii) na Vancouver Island v roce 1791.

Charakteristika[editovat | editovat zdroj]

Douglaska je jehličnan podobný smrkům a jedlím, od kterých se liší jemnějším vzhledem. Má široce kuželovitou, měkce, ale pravidelně stavěnou korunu; vystoupavé, ve stáří ve spodní části koruny víceméně vodorovné větve a rovný silný kmen.

Velikost a stáří[editovat | editovat zdroj]

Douglaska tisolistá je velmi vysoký, rychle rostoucí strom, druhý nejvyšší jehličnan na světě (po sekvoji vždyzelené). Stromy dorůstají výšky 60–75 m a více. Ve starých porostech jsou časté stromy o průměru 1,5–2 m. Maximální výška bývá 100–120 m s průměrem 4,5–6 m, což jsou nejvyšší zdokumentované hodnoty.[2][pozn. 1] Jiný zdroj uvádí, že nejvyšší objevená douglaska byla poražena a měřila 133 metrů a byla tak nejvyšším nalezeným vzpřímeně rostoucím stromem vůbec.[4] Nejvyšším žijícím exemplářem je 99,4 m vysoká "Doerner Fir" na východě Fork Brummit Creek v Coos County, nejzavalitější je "Queets Fir" o průměr 4,85 m, v údolí Queets River Olympijského národního parku ve státě Washington. Douglaska běžně žije více než 500 let a někdy více než 1000 let.[5] Ve stáří vytváří široce rozevřenou kuželovitou korunu.

Kmen a kůra[editovat | editovat zdroj]

Kmen je výrazným okrasným prvkem u starých exemplářů. V mládí ho pokrývá hladká zelenošedá kůra s pryskyřnatými puchýři. Ve stáří se mění v červenohnědou, tlustou, hluboce rozbrázděnou borku s korkovými vložkami, která pomáhá stromu přežít lesní požáry.[L 1]

Výhony a pupeny[editovat | editovat zdroj]

Výhony jsou žlutozelené až červenavě žluté, ojediněle s krátkými chlupy. Pupeny má douglaska červenohnědé, vřetenovité, ostře zašpičatělé. Koncový pupen bývá 6–10 mm velký. Šupiny jsou přilehlé, bazální, většinou kýlnaté.

Jehlice[editovat | editovat zdroj]

Jehlice (I - XII) jsou zploštělé, měkké, 15–35 mm dlouhé, jen 1 až 1,5 mm široké. Jsou rozloženy do stran nebo odstávají na všechny strany, na zastíněných větvičkách se blíží dvouřadému postavení. Na bázi jsou stopkovitě zúžené, na konci tupě zašpičatělé. Svrchu tmavozelené, méně často modrozelené. Na rubu mají dva proužky průduchů.[L 2] Vytrvávají na větvičce 4–8 let, po rozemnutí příjemně voní po citrusech.

Šišky a semeno[editovat | editovat zdroj]

Šišky (VII - IV) jsou nerozpadavé, převislé, krátce stopkaté (7–10 mm), podlouhle vejčité, 5–10 cm dlouhé a 2–3 cm široké. Po dozrání jsou světle hnědě zabarvené. Jsou složeny z 25–50 plodních šupin se zaokrouhleným okrajem. Typickým rozlišovacím znakem jsou vyniklé trojcípé krycí šupiny. Jsou světleji zabarvené než plodní šupiny, vyčnívají 10–15 mm ze šišky a směřují k rovné špici šišky. Semeno je 5–7 mm velké, lesklé, s křídlem 7–10 mm velkým. Pylová zrna nemají vzdušné vaky.[L 2] Většinou se poprvé objevují u stromovitých kultivarů za 30 let.

Kořenový systém[editovat | editovat zdroj]

Stromy jsou v půdě vždy pevně zakotvené a netrpí vývraty, jelikož na hlubokých půdách strom vytváří dlouhý kůlový kořen. Na půdách mělčích je kořen sice kratší, ale zato bohatě větvený.[L 1]

Pěstování[editovat | editovat zdroj]

Nároky[editovat | editovat zdroj]

V mládí potřebuje přiměřené přistínění, později však světlé stanoviště. Protože je stromem víceméně přímořským, vyhovuje jí dostatečná vzdušná vlhkost. V našich podmínkách je poměrně otužilá, ale při pozdních mrazících někdy namrzá; celkem úspěšně se však regeneruje. Potomstvo stromů rostoucích na severu je otužilejší než potomstvo stromů rostoucích v jižnějších oblastech areálu výskytu. Otužilejší jedinci však pomaleji rostou. Douglasce se nejlépe daří v hlubokých hlinitých půdách, ale prospívá i v těžkých nebo štěrkovitých půdách. Na příliš chudých nebo značně jílovitých, těžkých stanovištích špatně roste a zakrňuje. Trvalejší zamokření nesnáší. Proti suchu je o něco odolnější než jedle a smrky. Zakouřené ovzduší snáší špatně. V mládí trpí vytloukáním. Části poškozené okusem se zpravidla rychle regenerují.[L 1]

Množení[editovat | editovat zdroj]

Semena vyséváme na jaře na venkovní záhony, kultivary se roubují ve skleníku (nejlépe v zimě) na semenáčky původního druhu.

Ošetřování[editovat | editovat zdroj]

Výsadba i postup dalšího ošetřování jsou stejné jako u jedle nebo smrku. U mladých výsadeb dbáme hlavně zpočátku na přiměřenou vlhkost půdy a podle potřeby i přistínění. Douglaska nemá velkou zmlazovací schopnost. Řežeme ji pouze v krajních případech. Starší exempláře snášení přesazování mnohem lépe než jiné jehličnany. Sněhové polomy bývají někdy nebezpečné kvůli křehkým větvím. Polomům předcházíme včasným setřásáním napadlého sněhu. Velmi nebezpečnou chorobou je sypavka (Rhabdocline pseudotsugae), při které se objevují na jehlicích zpočátku žlutavé, později rezavé skvrny. Jehlice pak v květnu dalšího roku opadávají. Výhodná je výsadba později rašících ras a v květnu až v červnu postřik zinečnatými organickými fungicidy.[L 1] Podle jiných autorů je sypavka považována pouze za saprofyta, maximálně za slabého parazita. A pokud je potřeba ochrana, tak vhodnou prevencí je dostatečná vzdálenost (spon) mezi rostlinami v porostu.[L 3]

Objevuje se i „červená hniloba“ projevující se naduřením kmínku, ta je důsledkem málo kypřené půdy. Je potřeba kypřit a změnit stanoviště. Ze škůdců se vyskytuje hlavně mšice Gilletteella cooley, při níž jsou jehlice hustě posázené mšicemi, které vylučují bílý vosk; stříkáme před rašením preparáty obsahující endosulfan nebo minerálními oleji.[L 1] Jiní autoři ale říkají, že je lepší vzhledem k jejich nízké škodlivosti použít spíše prostředky biologické (slunéčko, pestřenka, zlatoočko aj.) nebo biotechnické (draselné mýdlo, přípravky na bázi parafinovaného oleje).[L 3]

Z dalších škůdců se může objevit obávaná mniška Lymantria monacha, která způsobuje holožíry. Při kalamitním napadení je doporučen postřik insekticidními preparáty.[L 1] Podle jiných zdrojů je při napadení bekyní mniškou zbytečné používat insekticidy. V jinak oslabených monokulturách může kalamita mnišky způsobit odumírání celých porostů. U menších ploch se doporučují přípravky na bázi Bacillus thuringiensis nebo selektivní virové preparáty. Motýly lze monitorovat feromonovými preparáty.[L 3]

Využití[editovat | editovat zdroj]

  • Douglaska poskytuje cenné jádrové dřevo pro dřevozpracující průmysl. Její dřevo se užívá zejména při výrobě nábytku a pro svou odolnost vůči vlivům povětrnosti také na venkovní konstrukce.
  • Silice se využívá v aromaterapii.
  • V sadových a parkových úpravách jsou stromové typy vhodné pro své rozměry pouze do větších úprav. Častěji se využívají kultivary s kompaktnějším vzrůstem a s namodralými jehlicemi. Pro městská a nížinná, sušší stanoviště se hodí lépe než jedle a mnohé smrky. Jsou přizpůsobivými, ale na prostor náročnými stromy. Hodí se i do skupin a kulisových výsadeb. Harmonují téměř se všemi jehličnany i listnáči, popřípadě robustněji rostoucími trvalkami. Při větších krajinářských úpravách používáme douglasky hlavně ve 350–500 m n. m., popřípadě i 200–350 m n. m., či 500–800 m n. m.[L 1]
  • Léčivé účinky: antibakteriální, artritida, dobré pro pleť, ledvinová asténie, obklad, výplach ústní dutiny.
  • Strava: koření, náhražka čaje, náhražka kávy.
  • Ostatní využití: barvení, hnojení, insekticid.[6]

Odrůdy a kultivary[editovat | editovat zdroj]

(příklady) Široký seznam a stručná charakteristika odrůd a kultivarů na dendro.mojzisek.cz

Jinak zbarvené[editovat | editovat zdroj]

Pseudotsuga menziesii var. Aurea
Pseudotsuga menziesii var. glauca'[7]
Pseudotsuga menziesii var. Argentea
Pseudotsuga menziesii var. Uwe's Golden [8]

Malé[editovat | editovat zdroj]

Pseudotsuga menziesii var. Nana
Pseudotsuga menziesii var. Nidiformis
Pseudotsuga menziesii var. Argentea Compacta
Pseudotsuga menziesii var. Pumila
Pseudotsuga menziesii var. Pygmaea

Převislé[editovat | editovat zdroj]

Pseudotsuga menziesii var. Pendula [9]

Sloupovité[editovat | editovat zdroj]

Pseudotsuga menziesii var. Fastigiata
Pseudotsuga menziesii var. Stricta

Široce kuželovité, nebo kompaktní[editovat | editovat zdroj]

Pseudotsuga menziesii var. Caesia [10]
Pseudotsuga menziesii var. Fletcheri
Pseudotsuga menziesii var. Globosa
[11]

Cenné a chráněné stromy[editovat | editovat zdroj]

Symbióza[editovat | editovat zdroj]

Douglaska žije v symbióze s klouzkem douglaskovým.[12]

Fotogalerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. V historii bylo doloženo několik vyšších stromů. Jako nejvyšší se uvádí douglaska tisolistá v USA, Whatcom County ve státě Washington, pokácená v r. 1897. The New York Times uvádějí její výšku 465 stop,[3] což vzhledem k tehdy platné míře je necelých 142 m (dle Mendehallova výnosu z r. 1893 platil tehdy v USA přepočet 1 stopa = 12 palců, přičemž velikost tehdejšího palce lze vyjádřit přepočtem 1 m = 39,37 palců)(en).

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Coast Douglas-fir na anglické Wikipedii.

  1. IUCN Red List 2015.4. 30. listopadu 2015. Dostupné online.
  2. Stephen Sillett Coast Douglas-fir Humboldt State University
  3. The New York Times - Topics of The Times, ze 7. března 1897
  4. Bruno P. Kremer,Stromy, ISBN 80-7176-184-2, Nakladatelství Ikar, Praha, strana 38
  5. Gymnosperm databáze:'Pseudotsuga menziesii var. menziesii'(2006)
  6. Douglaska tisolistá [online]. REV. 16.03.2009,11:50:18, [cit. 2009-06-17]. Dostupné online. (cz) 
  7. fotografie a popis na atlasbotani.eu
  8. fotografie na edwinsmitsconifers.com
  9. fotografie conifer.com.au
  10. fotografie na zahradnictvi-petr.cz
  11. MOJŽÍŠEK, Mirko. Okrasné dřeviny - detail druhu [online]. Mirko MOJŽÍŠEK, rev. 17.06.2009,19:04:12, [cit. 2009-06-17]. [široký seznam a stručná charakteristika odrůd a kultivarů na dendro.mojzisek.cz Dostupné online]. (cz) 
  12. klouzek douglaskový [online]. REV. 17.06.2009, 21:18:13, [cit. 2009-06-17]. Dostupné online. (cz) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e f g HIEKE, Karel; PINC, Miroslav. Praktická dendrologie, díl 1.,. 1.. vyd. [s.l.] : nakladatelství SZN, 1978. 000128363.  
  2. a b POKORNÝ, Jaromír. Jehličnany lesů a parků. 1.. vyd. [s.l.] : nakladatelství SZN, 1963. 000475654.  
  3. a b c Atlas chorob a škůdců okrasných dřevin. 1.. vyd. [s.l.] : Biocont laboratory spol. s.r.o., 2005. 8090177455.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]