Feromon

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Feromon (z řec. pherein – přenášet a hormon – stimulovat) je dle nejčastěji akceptované definice substance vylučovaná jedním jedincem a přijímaná druhým stejného druhu, přičemž tato substance dává podnět k určité reakci. Feromony jsou tak látky vytvářené tělem a šířené za účelem vnitrodruhové komunikace.

Feromony jsou přírodní chemické látky, které produkují jak lidé, tak i zvířata a hmyz. Na rozdíl od běžných vůní je ale nelze zaznamenat čichovými žlázami v nose, nýbrž orgánem ležícím na patře u ústí nosní a ústní dutiny (tzv. Jakobsonův orgán neboli vomeronasální orgán – VNO).

Na základě toho fungují celá společenství hmyzu. K tomu se objevila teorie, že by se hmyz jednou v daleké budoucnosti mohl dát ovládat za pomocí syntetických feromonů, protože na rozdíl od zvířat, kteří už mají i svoje vyvinutější instinkty a povahy, se hmyz řídí téměř výhradně feromonovými látkami.

Opakem feromonu je alomon, látka, která působí naopak na jedince cizího druhu.

Feromonová lesní past na motýly

Feromony u lidí[editovat | editovat zdroj]

Na trhu se vyskytují výrobky s údajným obsahem lidských sexuálních feromonů s afrodiziakálními účinky, jejichž funkce je veskrze pochybná. Navzdory těmto tvrzením prozatím neexistuje žádná recenzovaná studie potvrzující přímý vliv feromonálních látek na lidské chování. Taková role feromonů se tedy pohybuje spíše ve spekulativní sféře a zůstává kontroverzní, ale to je samozřejmě pouze otázkou času. Ovšem stejně diskutabilní to bylo též u hmyzu, u kteréhož se později zjistilo, že feromony jsou jejich hlavní komunikací, díky které funguje celé jejich společenství, obvzláště pak u mravenců.

Ještě nebylo zcela potvrzeno, že stejně jako u hmyzu, tak i u savců, včetně lidí, mají feromony také - leckdy zásadní - vliv na chování. Ale tento vliv je díky lidské inteligenci zahrnující hlavně pokročilou verbální či písemnou komunikaci zcela minimální a s každou další generací slabší, ostatně stejně jako všechny zvířecí instinkty jako například cítění přicházející bouře či zemětřesení. Komunikace lidí nabrala zcela jinou úroveň, což činí lidské feromony relativně zbytečné a to způsobuje degeneraci jejich cítění. Lidský rozum všechny tyto pudy potlačuje, čím chytřejší jedinec, tím více jsou tyto základní pudy slabší, včetně vnímání feromonů. Přesto však lidé, aniž by to věděli, stále zjišťují náladu jiného jedince z obrovské části na základě jeho feromonů, které nevědomky vycítí, než na základě jeho grimasy. Tento proces je značně subjektivní, schopnost cítění feromonů, ačkoli u každého nevědomky, se může u různých jedinců lišit až téměř tisícinásobně. U dětí je tato schopnost mnohem silnější, nerozhodují se totiž na základě vzhledu, ale pouze právě tohoto cítění. Proto mohou v klidu spát v náručí někoho, kdo navenek vypadá jako kriminálník, a naopak brečet v náručí někoho, kdo vypadá navenek jako svatý člověk, neboť jak se říká: "Děti vycítí zlo." Ale dříve se nevědělo proč, nyní víme, že to je právě díky feromonům, ale postupem času tato schopnost samosebou slábne, jak se dítě učí mluvit, či myslet a primitivní pudy, jako je tento, jsou nahrazeny rozumem.

Což ovšem v žádném případě neznamená, že to již vymizelo. I lidé podvědomě přijímají feromony, které následně ovlivňují jejich chování, aniž by to tušili. Tímto způsobem - stejně jako zvířata - vycítí strach i jiné pocity, jen ne zdaleka tak silně jako zvířata, ale má to vliv na jejich chování, přestože si to neuvědomují. Například: pokud jsou k někomu agresivní a ten někdo má strach, tak to jejich agresi výrazně stimuluje, a to bez jejich vědomí. A ten, který má strach, když zase ucítí zesílení agrese, tak to stimuluje zase jeho strach, nebo i hněv, v závislosti na kontextu a povaze jedince. Totiž agrese je něco jako zvířecí instinkt lovce, a ten když cítí strach oběti, tak cítí také, že má nějak navrh a to ho stimuluje. Zatímco oběť, u které převažuje právě instinkt strachu, když vycítí silnější agresi lovce, stimuluje to potom její strach. Stejně jako u zvířat, ale lidé to prostě vnímají mnohem spořeji. Tak to funguje i u šikany, například ve školách, je to podobné jako ve vlčích smečkách, obvykle jde o agresi většiny vůči nejslabšímu jedinci, a jsou to právě feromony, co stimuluje tohle zvířecí chování, dokazování si, kdo je nadsamec či nadsamice, a i když je oběť fyzicky zdatnější, stále může být slabší po psychické stránce, a právě tohle vyzradí útočníkům feromony. Neboť u dětí, jak je již výše uvedeno, jsou zvířecí instinkty zpravidla silnější než u dospělých, protože rozum je s věkem potlačuje postupně. Čím více přichází s věkem uvědomění, zkušenosti a sebeovládání, tím více zvířecí instinkty ustupují. Samozřejmě i to je silně individuální záležitost v závislosti na povaze, inteligenci a genomu daných jedinců.

Proč se pes nebo i člověk na nějakém místě cítí jaksi nepříjemně? Například někde, kde se stala vražda, ale oni o tom nevědí? Opět v tom jsou feromony. Ten strach, beznaděj, násilí, bolest a hněv oběti se otiskl ve feromonovém zápachu, který na místě činu zůstává ještě ohromně dlouho po incidentu. Dříve si lidé mysleli, že je v tom nadpřirozeno, protože o feromonech nemohli nic vědět. Dnes už se však ví, že to způsobují právě feromony, ten nepříjemný pocit na místě, kde se stalo neštěstí a naopak. Proč je pes nervózní poblíž hřbitova? Cítí feromony smutku, zoufalství, beznaděje či hněvu, který tam lidé zanechávají. A cítí to mnohem mocněji než lidé, pes takové věci vycítí i tam, kde si člověk ničeho nevšimne.

Že není dosud dokázán přímý vliv feromonů na chování, neznamená, že není dokázán vůbec. Je dokázáno, že jedinec, který je kupříkladu nastrčen do cizího společenství, tak se mu postupně vlivem feromonů mění chování, tedy i povaha, aniž by o tom věděl, neboť když pak tyto subjekty byly z dotyčných společenství zase odebrány, jejich povaha a chování se pomalu vracelo do normálu a samy to popisovaly tak, jakoby je opouštělo něco cizího. Takže z dlouhodobého hlediska jsou feromony schopny měnit i povahu člověka, ale to je logicky dané už evolucí, aby se zástupci jednoho druhu vzájemně shodovali, tak feromony nenápadně mění jejich povahu k obrazu společenství. Stejně to funguje i u hormonů (u žen o 50% rychleji než u mužů). Studie nezvratně prokázaly synchronizaci menstruačních cyklů u dívek např. na koleji k obrazu alfa samice, což je žena s nejsilnějšími feromony, obvykle také s největšími prsy a hezká. Z hlediska evoluce proto, aby se mohly rozmnožovat všechny a samci nedávali přednost těm, které nemenstruují. I muži mají svůj hormonální cyklus, ovšem mnohem stabilnější a studie prokázaly, že muži s větším pohlavním údem jsou ostatním mužům, nehledě na chování, zpravidla sympatičtější, z hlediska evoluce proto, aby se drželi u alfa samce, po kterém přirozeně samice nejvíce prahnou. U zvířat to platí taktéž, jen samozřejmě mnohem silněji, neboť ta se tím řídí bez zásahu rozumu.

U lidí - jak už bylo výše avizováno - slouží feromony ale především k afrodiziakálním účinkům, neboť vzhled muže/ženy není zdaleka jediným koitálním stimulantem. Jsou to právě feromony, co především řídí instinkty potenciálních sexuálních partnerů/partnerek v závislosti na jejich zdraví, plodnosti a hormonálnímu rozpoložení, proto lidem mohou některé ženy/muži připadat mnohem více atraktivní než jiné/jiní, přestože zdaleka nejsou tak krásné/krásní.

Zjistilo se také, že ve feromonech je uložena nějakým způsobem i DNA, neboť většině testovaných subjektů se nějak podařilo najít svoje tričko i se svázanýma očima. Jenže vzhledem k tomu, že zatím neexistuje přístroj, který by dokázal zachytit DNA z feromonů, zůstávají tyto studie nepotvrzeny.

Existují jedinci, kteří mají vomeronasální orgán natolik výjimečně silný, že dokáží vycítit náladu a pocity člověka, aniž by se na něj podívali, nebo někoho najít jen na základě feromonového zápachu, který cítí pouze podvědomě, nebo perfektně odhadnout povahu člověka na první pohled. Někdo to nazývá vhled, prozíravost či "Čtu v lidech jako v otevřených knihách.", ale věda už zjistila, že tito lidé nejsou žádná média, telepati či vyvolení, ale že jde o výjimečné cítění právě feromonových látek. Bohužel těchto jedinců je natolik málo, že studie na toto téma jsou stále nepotvrzené a pravděpodobně ještě dlouho budou. Ale na základě toho už léta koluje spekulace, že ve feromonech lidí je přinejmenším stejné množství informací jako u hmyzu, pouze to lidé nedokáží vycítit, jinak že se ve feromonech vyskytují informace o povaze, náladě, genomu, hormonech, zdraví i DNA každého jedince. Podobně jako kdysi teorie, že se země otáčí kolem slunce a ne naopak, nyní neexistují prostředky, jak tuto hypotézu spolehlivě potvrdit. Faktem zůstává, že stejná teorie koluje i o samotné DNA, tedy krvi, orgánech a vůbec celém těle, neboť na jedincích, kteří získali cizí orgány, se projevila minimálně nějaká část povahy dárce. Ale zatím je to stále jen hypotéza, která se nedá prokázat ani u krve či orgánů, natož pak u feromonů. Ovšem vzhledem zase k tomu, že dříve si lidstvo mohlo o tom, že zjistí DNA ze staletých koster, mohlo nechat zdát a nyní je to normální, je i teorie o informacích v krvi či feromonech pouhou otázkou času.

Nejodvážnější hypotézou v této oblasti je, že v krvi i ve feromonech jsou nejen informace uvedené výše, ale úplně všechny informace o daném jedinci, jméno, myšlenky a vůbec informace o celém životě, které by bylo možné s výjimečně až nereálně silným vomeronasálním orgánem číst. (Někdo by tomu mohl říkat i telepatie.) Traduje se, že by se dal vytvořit takto silný syntetický vomeronasální orgán (který by se pravděpodobně využíval hlavně při výslechu), ale stejně tak se dá i říct, že se dá vyrobit gigantická elektrárna přímo na slunci nebo terraformovat jiné planety. Logicky to možné je, stejně jako cestování mezi galaxiemi, ale neexistují pro nic takového prostředky. Tato teorie se opírá o výjimečné jedince, kteří dokázali od pohledu opakovaně nějak odhadnout jméno zcela cizího člověka, jakoby ho prostě cítili. Dále o subjekty, u kterých za pomoci hypnózy byly vyvolány matné vzpomínky a myšlenky jejich předků (většinou otců či babiček), o kterých nemohli sami nic vědět. Nebo proč se už odmalička lidé tak rychle naučí svůj rodný jazyk, zatímco cizí jazyky už ne, i když už jsou pak mentálně mnohem vyspělejší? Někteří vědci věří, že protože jej znali jeho předkové a uměli jej, tak to pro děti nebylo jako učení úplně od znovu, ale spíš jako obnova ztracených vzpomínek (déjà vu), které se obnovily tak snadno, protože předkové je nosili v hlavě pořád a používali je, což podporuje teorii, že genom může obsahovat nejen informace o stavbě těla, části povahy a jiných dědičných vlastnostech, ale i relativně konkrétní data.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků feromon na švédské Wikipedii a feromon na anglické Wikipedii.