Jehličnany

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Jehličnany

Jehličnatý les
Jehličnatý les
Vědecká klasifikace
Říše: rostliny (Plantae)
Podříše: cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení: nahosemenné (Gymnospermae)
Třída: jehličnany (Pinopsida)
Burnett, 1835
Řády
Cykas ssp.

Jehličnany (Pinopsida) jsou třída nahosemenných rostlin. Také se nazývají konifery (tj. v doslovném překladu „šiškonoši“ – conus = šiška).

Vývoj klasifikace[editovat | editovat zdroj]

Po překonání morfologického způsobu zatříďování flory, kdy se do jednotlivých skupin řadily vedle sebe taxony podobné vzhledem nebo vlastnostmi, přišla nová klasifikace založená na kladistickém, monofyletickém hledisku vycházejícím z genových sekvencí určitých úseků DNA nebo RNA. Tento moderní způsob zatřiďování rostlin je rozpracován v taxonomickém systému APG III. Zjednodušeně řečeno, do stejné skupiny náleží rostliny pocházející ze stejného dohledatelného praprapředka bez ohledu na to, jak se která rostlina za dobu, třeba i milionu let, od rozdělení pozměnila. Do třídy jehličnanů byly k řádu borovicotvarých přiřazeny řády cykasotvaré, jinanotvaré a liánovcotvaré[zdroj?].

Evoluce[editovat | editovat zdroj]

Nejstarší stratigrafické nálezy nám ukazují, že nejpůvodnější jehličnany se objevují již koncem geologického období karbonuprvohorách. Jejich tvarová a druhová rozmanitost se výrazněji objevuje ve druhohoráchjuře a vrcholu dosahuje v křídě. Evoluci vývoje jehličnanů lze sledovat porovnáním nejstarších primitivních rostlin řádů cykasotvarých a jinanotvarých s mladšími borovicotvarými nebo s liánovcotvarými, které se již blíží v několika znacích k rostlinám krytosemenným.

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Borovice kleč

Jehličnany jsou vývojově mnohem starší než listnaté stromy, v prehistorii byly dominantními rostlinami. V současnosti mají borovicotvaré dominantním postavení v mírném podnebném pásu a v horských oblastech, cykasotvaré rostou v tropických oblastech všech světadílů, jinanotvaré se štěstím přežily pouze v jednom druhu v Číně a liánovcotvaré se vyskytují v tropických oblastech Starého i Nového světa.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Třída jehličnany se nyní stala velice různorodou, většinou ji tvoří stálezelené neopadavé stromy, keře nebo liány. Jsou to převážně rostliny statnějšího vzrůstu, které nejsou choulostivé na krátkodobý nedostatek vláhy. Listy mají jehlicovité, šupinovité, hladké nebo zpeřené a dokonce nepřetržitě přirůstající. V mnoha listech i kmenech jsou pryskyřičné kanálky.

Jehličnaté rostliny jsou většinou jednodomé, jedna rostlina má samčí i samičí rozmnožovací orgány, nejčastěji ve tvaru šištic. Jsou to rostliny nahosemenné, nemají květy. Jejich vajíčka nejsou skryta v květech, ale jsou volně přístupná za šupinami samčích šištic. Pyl je větrem nebo hmyzem přenesen ze samčích šištic na vajíčka samičí rostliny a následně dochází ke splynutí samčí a samičí buňky. Po oplodnění vznikají semena, která nejsou chráněna v plodech, ale jsou volně uložená v šiškách nebo jsou obaleny dužnatým obalem připomínajícím peckovici.

  • Cykasotvaré – 11 rodů, poměrně nízké dvoudomé stromy s nevětveným kmenem a velkými zpeřenými listy, až 6 m dlouhými, nahlučenými na vrcholu kmene, kde také vyrůstají samčí nebo samičí jednopohlavné šištice. Zralá semena mají vnější dužnatou vrstvu připomínající plod. Tyto „plody“ stejně jako dřeň kmenů se používá k jídlu, obsahují však škodlivé toxiny, a proto se upravují varem, kvašením nebo vyluhováním.
  • Jinanotvaré – 1 rod, dlouhověké opadavé dvoudomé stromy s kůlovitým kořenem, snášejí sucho i mráz. Ploché, klínovité listy (jehlice) s vějířovitou žilnatinou,jsou zářezem rozděleny na dva laloky. Pyl je na samčích stromech v šišticích podobných jehnědám, na samičích vznikají shluky stopkatých semeníků. Zdánlivé plody připomínají zelené třešně, ve kterých je pod dužnatým obalem vždy jedno semeno. Dužina je hořká, semena se v Číně a Japonsku používají v národní kuchyni. Semena a listy jinanu se vzhledem k obsahu flavonoidů používají jako léčivo.
  • Borovicotvaré – 70 rodů, většinou stálezelené jednodomé stromy nebo keře s jehlicovými nebo šupinovými listy. Samčí přetvořené listy nesoucí pylotvorné váčky (mikrosporofyly) stejně jako samičí plodolisty (megasporofyly) jsou v oddělených jednopohlavných šišticích. Oplozená dozrávající vajíčka leží v šišce volně na plodolistu. Semena bývají většinou křídlatá a po dozrání se šišky rozpadnou a semena vítr rozfouká.
  • Liánovcotvaré – 3 rody, dvoudomé stálezelené dřeviny, stromy, keře nebo liány. Chvojník je metlovitý keř se šupinkovými listy, roste v aridních oblastech, jeho větvičky i dužnaté obaly semen připomínající bobule obsahují efedrin. Liánovec je buď strom, keř nebo liána, jeho semena s dužnatými obaly i listy jsou významné poživatiny. Welwitschia je atypická dlouhověká rostlina, roste v poušti na jihozápadě Afriky, má hluboký kotvící kořen a pouze dva široké ploché listy, které na bázi stále dorůstají a na koncích usychají. Je to jedna z mála nahosemenných rostlin opylovaných hmyzem.

Význam[editovat | editovat zdroj]

Význam rostlin patřících do třídy jehličnanů je těžko popsatelný. Dřevo po tisíciletí bylo a stále je jedním ze základních stavebních a konstrukčních materiálů, bylo prostředkem umožňující kontakty mezi civilizacemi (lodě), pomůckou pro sdělování vědomostí (papír), topivem umožňující lidskému pokolení přežití v nehostinných krajinách. Mimo tento význam již „mrtvých“ jehličnanů je zde i nezměrný přínos „živých“. Jedná se o zachování obyvatelné krajiny, chrání půdu před erozí, poskytují místo k přežití i obživu tisícům živočichů včetně lidí, zajišťují kyslík a lapají tisíce tun emisí. Svým majestátným vzhledem a zakletým klidem působí blahodárně na lidskou psychiku, proto je často pro potěchu duše vysazujeme do blízkosti lidských sídel nebo je navštěvujeme na původních stanovištích.

Pro sadovnické úpravy[editovat | editovat zdroj]

Trvalost a pravidelnost tvarů jehličnanů i možnost tvarování něk­terých druhů a odrůd jehličnanů byla důvodem k jejich častému používání v historických a historizujících zahradách s pravidelnou kompozicí (francouzský park). Obliba ve vytváření pravidelných kompozic prostřednic­tvím jehličnatých dřevin trvá, především v laické tvorbě, dopo­sud. Barevné kultivary stálezelených jehličnanů patří mezi nejpoužívanější rostliny sadovnické tvorby, zejména malých úpravách. K jejich použití pro velkou celoroční výraznost je třeba pečlivého promyšlení kompozice. Jehličnany jsou však v estetickém účinku tak svérázné, že vyžadují promyšlené umístění. Jejich použitím mohou být vytvořeny jednotvárné, strnulé nebo naopak příliš neklidné skupiny. Důvodem je právě olistění, tedy negativní stránka se odvíjí od výhod jehličnanů. Větve a listy jehličnanů se ve vánku a větru nepohybují, jejich tvary jsou často velmi pravidelné a někdy až přísné, celkově jehličnany tedy působí strnule. Některé druhy mají barevné, ale i tak nepříliš nápadné, plody.[L 1] Výraznost jehličnanů může být zvýšena tvarováním.

Taxonomie[editovat | editovat zdroj]

Struktura třídy jehličnanů je následující (jen recentní):

  • Jehličnany (Pinopsida)
     │                                                ┌─── čeleď cykasovité (Cycadaceae)
     ├────── řád cykasotvaré (Cycadales)──────────────│
     │                                                └─── čeleď kejákovité (Zamiaceae)
     │                                                             
     ├────── řád jinanotvaré (Ginkgoales)───────────────── čeleď jinanovité (Ginkgoacea)
     │
     │                                                ┌─── čeleď liánovcovité (Gnetaceae)
     │                                                │
     │   ┌── řád liánovcotvaré (Gnetales)─────────────│─── čeleď chvojníkovité (Ephedracea)
     │   │                                            │
     │   │                                            └─── čeleď welwitschiovité (Welwitschiaceae)
     └───│
         │                                ┌─────────────── čeleď borovicovité (Pinaceae)
         │                                │
         │                                │           ┌─── čeleď blahočetovité (Araucariaceae)
         └── řád borovicotvaré (Pinales)──│   ┌───────│
                                          │   │       └─── čeleď nohoplodovité (Podocarpaceae)
                                          └───│
                                              │   ┌─────── čeleď pajehličníkovité (Sciadopityaceae)
                                              └───│
                                                  │   ┌─── čeleď cypřišovité (Cupressaceae)
                                                  └───│
                                                      └─── čeleď tisovité (Taxaceae)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  1. V. MENTLÍK, V. Mentlík. Jehličnany v zahradě a alpínu. 1.. vyd. [s.l.] : nakladatelství SZN, 1986.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu