Tajga

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tajga na Aljašce (v pozadí je viditelný Alaska Range)
Severský jehličnatý les – tajga (zeleně).

Severský jehličnatý les neboli tajga je název biomu, který se vyskytuje především v severních zeměpisných šířkách. Dominantními druhy stromového patra jsou jehličnaté lesy. Nejvíce takových lesů se vyskytuje v Kanadě a především na Sibiři, odkud pochází i místní název tajga.

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Základní podmínkou pro rozšíření jehličnatých lesů je podnebí – především délka vegetačního období, kdy po dobu 1–4 měsíců, v nichž průměrná teplota vzduchu přesahuje 10 °C. Na severu pak tajga přechází v tundru (přechodný pás s roztroušenou stromovou a keřovou vegetací se nazývá lesotundra). Na jihu pak v biom smíšených a listnatých opadavých lesů.

S jehličnatými lesy se setkáváme často mimo oblast jejich přirozeného výskytu (např. ČR, Švýcarsko, Rakousko), kde rostou ve vysokých nadmořských výškách nebo v podmáčených oblastech. Jde o tzv. klimaxové smrčiny, popř. rašelinné smrčinypodmáčené smrčiny. Někdy se tyto porosty označují i pojmem horská tajga, ovšem většina jehličnatých lesů je v Evropě pěstována uměle. Jehličnany dále potřebují:

Díky velkému množství srážek a následné chemické reakci se spadaným jehličím vznikají podzolové půdy. Následně kyselá voda z půdy vymývá sloučeniny železa, které klesají níže a tvoří nepropustnou vrstvu. Na takových půdách se potom vytvářejí bažiny, močály a rašeliniště, které jsou pro sibiřskou tajgu typické. Organická hmota je soustředěna jak v živých rostlinách, tak v odumřelé biomase.

Tajga se vyskytuje především na Sibiři, zejména v její střední a východní části, dále ve Skandinávii, poloostrově Kola, v Karélii a v severozápadním Rusku. Na americkém kontinentu se vyskytuje v Kanadě, na Aljašce a v jižní části Patagonie mezi 45–50° jižní zeměpisné šířky, kde se jedná o jediný větší výskyt na jižní polokouli. Ostrůvkovitými oblastmi výskytu jsou horské oblasti USA, střední Evropy a maloplošně v horských oblastech Australských Alp a jižního ostrova Nového Zélandu.

Porosty různých druhů borovic, které ovšem neodpovídají biomu severských jehličnatých lesů, lze najít i ve Středomoří, Mexiku, jihozápadní Asii a na různých ostrovech sopečného původu (např. Kanárské ostrovy).

Druhové složení jehličnatých lesů[editovat | editovat zdroj]

Ve vlhkém prostředí rostou pouze smrky a na sušších místech převažují borovice. V oblastech s velkými výkyvy teplot (východní Sibiř) dominují modříny, které tvoří nejsevernější hranici lesa. Na okrajích lesa, březích řek a na místech, kde byl les poškozen požárem, rostou i listnaté stromy, zvláště břízy, osikyvrby. V bylinném patře převládají drobné keře: brusinky, borůvky nebo vřesy.

V jehličnatých lesích žije řada ohrožených druhů savců, např. medvěd, vlk, los, rys, bobr, vychuchol atd.

Využití[editovat | editovat zdroj]

Hospodářsky významný je lov kožešinové zvěře, těžba surovin, těžba dřeva (především Skandinávie). Lidská sídla se v pásmu jehličnatých lesů vyskytují jen sporadicky, podobně i síť silnic a železnic není příliš rozvinutá. Hlavní roli hraje letecká a vodní doprava. V těžbě nerostných surovin je nejvýznamnější ropa a zemní plyn na SibiřiAljašce.

V České republice[editovat | editovat zdroj]

V České republice je kromě horské tajgy podle biologických průzkumů izolovanou oblastí tajgy území v oblasti Ralska, mezi Českou Lípou, Doksy, Stráží pod RalskemBakovem nad Jizerou. Podle archeologa Petra Meduny specifický ráz místní krajiny souvisí s relativní neúspěšností Přemyslem Otakarem II. založených měst Bezděz, Doksy a Kuřívody.[1][2]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. BARTOZS, Jakub. Vědci se podívali nově na Máchův kraj a překvapivě našli tajgu. iDnes.cz [online]. 2010-07-04 [cit. 2015-03-11]. Dostupné online.  
  2. URVÁLKOVÁ, Tamara. Tajga pod Bezdězem. Český rozhlas Plus [online]. 2014-01-23 [cit. 2015-03-11]. Dostupné online.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]