Vlk

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Další významy jsou uvedeny na stránce Vlk (rozcestník).
Jak číst taxoboxVlk
alternativní popis obrázku chybí
Vlk
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Třída savci (Mammalia)
Řád šelmy (Carnivora)
Čeleď psovití (Canidae)
Rod vlk (Canis, popř. Cuon)
Areál rozšíření
Areál rozšíření
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vlk je český název pro některé druhy rodu Canis[pozn. 1], někdy užívaný i pro rody Cuon a Chrysocyon[1]. Nejznámější je vlk obecný.

Seznam druhů a poddruhů[editovat | editovat zdroj]

Jako vlci jsou někdy označováni i šakal obecný Canis aureus (vlk šakalovitý) a kojot prériový Canis latrans (vlk stepní) z rodu Canis a pes hřivnatý Chrysocyon brachyurus (vlk hřivnatý) a dhoul Cuon alpinus (vlk rudý).

Chrup[editovat | editovat zdroj]

Vlk arktický v Zoo Tábor

Vlci mají, stejně jako ostatní psovité šelmy, celkem 42 zubů: 20 v horní čelisti a 22 v dolní. Vlčí tesáky mohou být dlouhé až 6,25 cm. Jsou ostré a lehce zakroucené, čímž umožňují pevné uchopení kořisti. Řezáky jsou také ostré a umožňují vlkovi ukusovat z kořisti velké kusy masa. Vlk dokáže čelistmi vyvinout tlak až 10 MPa, což mu dovoluje rozkousávat i velké kosti. Pro srovnání – německý ovčák dokáže vyvinout tlak 5 MPa.

Speciální smysly a zákony ve smečce[editovat | editovat zdroj]

Vlci jsou stejně jako psi nebo kočky citliví na vibrace a dokáží rozpoznat blížící se zemětřesení několik dní před jeho příchodem. Dokáže se podle intuice dorozumět s ostatními členy smečky. Ve smečce je vždy jen jeden „alfa samec“. Ten může mít mláďata. Ostatní členové smečky se o mláďata pomáhají starat. Mládě se v těle matky vyvíjí 62 dnů, tedy dva měsíce. Během prvního týdne jsou slepá.

Když si nějaký vlk troufne na samce „alfa vlka“ a porazí ho, z alfy se stává samotář a z vlka se stává alfa vlk. Poražený vlk se stává vlkem „samotářem" a žije sám. Výjimečně se stane, že vlka přijme jiná smečka.

Velikost[editovat | editovat zdroj]

Vlk je největším zástupcem psovitých šelem[zdroj?], váží 35 až 52 kg. Je dlouhý 150 až 190 cm a vysoký 65 až 80 cm. Samice jsou menší – váží zhruba o 25 % méně než samci. Mezi různými poddruhy vlka jsou rozdíly v hmotnosti i ve velikosti. Například červený vlk (Canis Rufus) žijící na dolním toku Mississippi může vážit jen pouhých 15 kg. Na velikost vlků má také vliv zeměpisná šířka – čím severněji žijí, tím jsou větší (Bergmannovo pravidlo). Jedinou výjimkou z tohoto pravidla je arktický vlk (Canis Lupus Arctos) který je, i přes to, že žije severněji, drobnější než vlci žijící na severu Kanady a Aljašky. Na velikost má také vliv hojnost kořisti v oblasti kde vlci žijí. Plné velikosti vlk dosáhne ve věku okolo jednoho roku.

Vlk na území ČR[editovat | editovat zdroj]

Na území současné České republiky byl vlk vyhuben na konci 19. století a začátkem 20. století. V Čechách je uváděno datum 2. prosince 1874 a na Moravě 5. března 1914.[2] V pozdějších letech docházelo v ČR pouze k náhodnému výskytu, když osamělí jedinci zabloudili na české území ze zahraničí.

V současné době lze hovořit o návratu vlčí populace na území České republiky, protože v roce 2015 byl zaznamenán výskyt vlků v pohoří Šumava, Lužici, v Beskydských horách, v oblasti Kokořínska či na území bývalého vojenského výcvikového prostoru Ralsko.[3] V dalších letech se dá tedy předpokládat rozšíření populace do dalších oblastí, jako např. do Krkonoš, Krušných hor či Českého Švýcarska. V roce 2016 byl potvrzen trvalý pobyt vlků na Broumovsku, kam se vrátili po 250 letech; v roce 2017 byli doloženi čtyři vlci.[4][5] K 7. květnu 2019 potvrdili členové honebního společenstva výskyt v Orlickém Záhoří a v katastru Mezilesí, k témuž datu chovatel na Borové. „Očekáváme, že brzy v Orlických horách zdomácní. Možná ještě letos. Nejblíže Broumovsku je Olešnice, kde podle dosavadních poznatků sondují budoucí teritorium.“[6] Někteří z vlků se nebojí přiblížit k lidskému obydlí.[7]

Mytologie[editovat | editovat zdroj]

V řecké mytologii byl zpupný král Lykáón proměněn ve vlka kvůli špatné povaze a proto, že se vzepřel bohům. Vlk byl také jedním ze symbolů boha Apollóna.

V severské mytologii hrál významnou roli vlk Fenrir.

Zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

V roce 1995 byl vlk (Canis lupus) reintrodukován do několika oblastí v severních Skalnatých horách ve Spojených státech. V Yellowstonském národním parku došlo v souvislosti s návratem vlka nejen ke změně skladby živočišstva, ale i vegetace a toku řeky. Navrácení vlka jako vrcholového predátora způsobilo tzv. trofickou kaskádu.[8][9]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Latinský (ne však odborný zoologický) výraz pro vlka je 'lupus' a slovo 'canis' znamená 'pes'. Doslovný překlad slovního spojení Canis lupus by tedy byl 'pes vlk'. Překládá se však jen jako 'vlk', popř. 'vlk obecný'.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. BioLib: Biological library. www.biolib.cz [online]. [cit. 2019-06-19]. Dostupné online. 
  2. SVOBODOVÁ, Lenka. Historie vlků [online]. ©2011. Dostupné online. 
  3. BERAN, Luboš. První doložené rozmnožování vlků v Čechách po více než 200 letech. Ochrana přírody [online]. 3. 6. 2015 [cit. 31.5.2019]. Roč. 2015, čís. 2. Dostupné online. 
  4. HNUTÍ DUHA OLOMOUC. Rozšíření vlka obecného. Šelmy.cz [online]. [cit. 31.5.2019]. Roč. [2018]. Dostupné online. 
  5. KUČERA, Tomáš. Vlci jsou na Broumovsku už rok, doupě může být i na pasece plné hub. idnes.cz [online]. 9. srpna 2017 9:45. Dostupné online. 
  6. PROUZA, Vladislav. Příchod vlků do Orlických hor je otázkou času, tvrdí vědci. Novinky.cz [online]. úterý 7. května 2019, 11:33 [cit. 31. 5. 2019]. Dostupné z: https://www.novinky.cz/domaci/504240-prichod-vlku-do-orlickych-hor-je-otazkou-casu-tvrdi-vedci.html
  7. JANOUŠ, Václav; JANOUŠEK, Artur. Návrat vlků do přírody přivádí farmáře na Broumovsku k zoufalství. idnes.cz [online]. 30. září 2017 7:45. Dostupné online. 
  8. How wolves change rivers. [Jak vlci mění řeky.] Sustainable Man. Narr. by George MONBIOT. In: YouTube [online]. Publikováno 19. 7. 2014 [cit. 28. 5. 2019]. Dostupné z: https://www.youtube.com/watch?v=7E8DZYeMMiA&fbclid=IwAR1YAyVBTgGyDDBJTFLCDl4LeYWUb3mcmWVCt4jEkgqGhd5qa7pKXOjNfpY
  9. How Wolves Change Rivers - video. In: The Guardian [online]. Mon 3 Mar 2014 15.23 GMT [cit. 28. 5. 2019]. Dostupné z: https://www.theguardian.com/science/grrlscientist/2014/mar/03/how-wolves-change-rivers

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]