Vlk japonský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Wikipedie:Jak číst taxoboxVlk japonský
popis obrázku chybí
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Třída savci (Mammalia)
Řád šelmy (Carnivora)
Čeleď psovití (Canidae)
Rod vlk (Canis)
Druh vlk obecný (Canis lupus)
Trinomické jméno
Canis lupus hodophilax
Temminck,1839
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vlk japonský (Canis lupus hodophilax) je jedním ze dvou poddruhů vlka obecného, které byly vyhubeny v Japonsku. Vyhuben byl roku 1905. Obýval japonské ostrovy Honšú, Kjúšú a Šikoku. Poslední ze 4 největších japonských ostrovů Hokkaidó obýval až do roku 1899 vlk ostrovní (Canis lupus hattai) .

Popis[editovat | editovat zdroj]

Ilustrace okolo roku 1881

Vlk japonský byl nejmenším známým poddruhem vlka obecného. Na délku měřil 90 cm a v kohoutku dosahoval výšky 30 cm. Mnohem více než svým předkům (sibiřským vlkům) se podobal psům, šakalům a kojotům. Od ostatních poddruhů se lišil krátkou, hrubou srstí, psím ocasem, krátkýma nohama a zaobleným ocasem. Kvůli těmto fyzickým rozdílům je někdy považován za samostatný druh Canis hodophilax.

Potrava[editovat | editovat zdroj]

Je znám tím, že často lovil kořist mnohonásobně větší než on sám, jako například jeleny nebo divoká prasata. Většinou však lovil králíky a hlodavce, proto nebyl až do 17. století pronásledován zemědělci.

Historie a vyhynutí[editovat | editovat zdroj]

Tito vlci bývali v Japonsku hojní až do roku 1732, kdy se na ostrovy Kjúšú a Šikoku rozšířila vzteklina. Agrese vyvolaná vzteklinou a odlesňování nutily vlky ke kontaktu s lidmi a to z nich učinilo terč hlavně pro zemědělce. Poslední exemplář byl zastřelen roku 1905 v prefektuře Nara na ostrově Honšú. Dnes existuje osm kožešin. Vycpané exempláře můžeme vidět v Japonsku, Nizozemsku a ve Velké Británii.

V kultuře[editovat | editovat zdroj]

Vlk japonský je významná postava japonského folklóru i kultury. Japonské hory byly, a často ještě jsou, považovány za nebezpečné. Vlk je v těchto horách považován za ochránce a strážce hor, který chrání cestovatele a místní před nástrahami divoké přírody. Duch vlka japonského je nazýván Makami (真 神), který trestá zlo a odměňuje dobro. Svatyně ducha Makami se nacházejí v japonských městech Šizuoka, Saitama a Tokio. Některé vesnice mají kouzla nazývaná Shishiyoke, které chrání místní obyvatele i jejich zemědělské plodiny před divokými prasaty a kromě toho může vlk i zanechat pro vesničany kořist. V jiných vesnicích je vlčí lebka používána jak na ochranu vesnice, tak i na léčení posedlých vesničanů. Podle tradice zvané inu no ubumimai zanechá žena vlkům rýži, když porodí dítě. Vlk na oplátku chrání vesnici a pomáhá v nebezpečí a vesnici opouští v dobách hladomoru. Podle vlků byly v Japonsku pojmenovávány vesnice a jsou jim připisovány schopnosti, jako například změna barvy srsti. Vlk má podle některých legend také prorocké schopnosti. V horách Tamaki v roce 1899 svým vytím varovali vesničany před povodní. Místní většinou vlky nezabíjeli, jelikož věřili, že zabití vlka vyvolá trest z duchovního světa. Díky schopnostem, které jsou vlkům připisovány, většina místních obyvatel odmítá uvěřit, že by vlci vyhynuli.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Honshu wolf na anglické Wikipedii.