Spojené království

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tento článek pojednává o Spojeném království Velké Británie a Severního Irska. O jiných spojených královstvích pojednává článek Spojené království (rozcestník).
Další významy jsou uvedeny v článku Velká Británie (rozcestník).
Spojené království Velké Británie a Severního Irska
United Kingdom of Great Britain and Northern Ireland
Vlajka Spojeného království Velké Británie a Severního Irska
Vlajka
Znak Spojeného království Velké Británie a Severního Irska
Znak
Hymna: God Save the Queen
Geografie

Eu location uk.svg Poloha Spojeného království Velké Británie a Severního Irska

Hlavní město: Londýn
Rozloha: 243 610 km² (77. na světě)
z toho 1,34 % vodní plochy
Nejvyšší bod: Ben Nevis (1343 m n. m.)
Časové pásmo: +0
Poloha: 54°0′ s. š., 2°0′ z. d.
Obyvatelstvo
Počet obyvatel: 64 100 000 (22. na světě, 2013)
Hustota zalidnění: 255 ob. / km² (51. na světě)
HDI: 0,849 (velmi vysoký) (26. na světě, 2010)
Jazyk: angličtina
Náboženství: anglikánské
Státní útvar
Státní zřízení: parlamentní monarchie
Vznik: 1707 (Zákony o unii z roku 1707)
Královna: Alžběta II.
Premiér: David Cameron
Měna: Libra šterlinků (GBP)
HDP/obyv. (PPP): 36 090 USD
Mezinárodní identifikace
ISO 3166-1: 826 GBR GB
MPZ: GB
Telefonní předvolba: +44
Národní TLD: .uk
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons

Spojené království Velké Británie a Severního Irska (obvykle Velká Británie, v angličtině United Kingdom of Great Britain and Northern Ireland[1][2]) je ostrovní stát přiléhající k západu kontinentální Evropy. Geograficky zahrnuje ostrov Velká Británie a severovýchodní část ostrova Irsko, na kterém hraničí s Irskou republikou.

Spojené království je ohraničeno jednak hranicí s Irskem a jednak Atlantským oceánem, resp. jeho lokálními částmi, tedy Severním mořem, Lamanšským průlivem, Keltským mořem, Průlivem svatého Jiří a Irským mořem. S kontinentální Evropou je spojeno Eurotunelem.

Je parlamentní monarchií složenou ze čtyř zemí:

Severní Irsko je někdy považováno za provincii nebo region, nikoliv za zemi.[3][4]

Hlavou státu je královna Alžběta II. Současným premiérem (Prime Minister, PM) vlády Jejího Veličenstva, což je její tradiční název, je David Cameron. V roce 2012 mělo Spojené království 63,7 milionu obyvatel.[5]

Jako Britská korunní závislá území jsou vedeny ostrov Man a Normanské ostrovy, které jsou přímým vlastnictvím Britské koruny. Nejsou tedy součástí Spojeného království, ale jsou s ním spojeny federací známou jako Britské ostrovy.

Pod suverenitu Spojeného království spadá též jeho 14 zámořských území, jež jsou zbytky bývalé Britské říše.

Ačkoliv bylo Spojené království v 18. a 19. století nejsilnější světovou velmocí, vývoj v 20. století - obě světové války a především pak rozpad koloniální říše - jeho vliv značně oslabil. Přesto je stálým členem Rady bezpečnosti OSN, jadernou velmocí i členem skupiny G8. Spojené království je sedmá největší ekonomika světa s druhými nejvyššími výdaji na obranu. Tím je nadále důležitou politickou, ekonomickou i vojenskou silou ve světovém měřítku. Spojené království je jedním ze zakládajících členů NATO, členem Evropské unie (EU) a Rady Evropy.

Spojené království je významným členem Společenství národů (Commonwealth of Nations, v letech 19311947 Britské společenství národů), což je volné sdružení Spojeného království a jeho bývalých dominií a kolonií. Mezi jeho 53 členskými státy jsou mimo jiné Kanada, Austrálie, Nový Zéland, Indie, Pákistán, Bangladéš, Malajsie, SingapurJamajka. 15 členských států Commonwealthu, mimo jiné Kanada, Austrálie a Nový Zéland, má se Spojeným královstvím společnou hlavu státu, tedy britskou královnu Alžbětu II.

Dějiny[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Dějiny Spojeného království.
Bitva u Waterloo znamenala konec napoleonských válek a začátek období známého jako Pax Britannica
Britská říše v roce 1897. Jako taková byla pravděpodobně největší říší v celé historii světa

Zhruba od roku 70 n. l. spadala větší část ostrova Velká Británie pod vládu starověkého Říma, později Západořímské říše až do doby krátce před jejím pádem kolem roku 410.

Dva významné středověké státy, Anglické království a Skotské království, existovaly jako oddělené nezávislé státy se svými vlastními panovníky a politickým uspořádáním již od 9. století. Knížectví velšské se dostalo pod nadvládu anglických králů roku 1284. Anglie (včetně Walesu) a Skotsko byly od roku 1603 spojeny personální unií poté, co se nástupcem bezdětné anglické královny Alžběty I. stal její vzdálený pokrevný příbuzný, skotský král Jakub VI., jenž byl proklamován anglickým králem pod jménem Jakub I. Podle Zákonů o unii z roku 1707 se obě království toho roku sjednotila do politické unie ve formě jednotného Království Velké Británie.

Irské království bylo postupně ovládnuto Anglií mezi lety 1541 a 1691. Po dlouhých bojích mezi irskými katolíky a novým anglickým králem, protestantem Vilémem III. Oranžským, byl v roce 1691 uzavřen tzv. Limerický mír, který de facto znamenal úplný konec irské samostatnosti. Zákony o unii z roku 1800 spojily do té doby státoprávně, tedy de iure, oddělená Království Velké Británie a Irské království do jednotného státního celku s názvem Spojené království Velké Británie a Irska. Nezávislost Irské republiky se datuje teprve od roku 1922 po irským povstáním vynuceném přijetí zákona o rozdělení Irska na dvě administrativní části z roku 1920, podle něhož většina, a to šest z devíti, hrabství tzv. Ulsterské provincie vytvořila tzv. Severní Irsko. Z jižních částí ostrova Irsko pak vznikla Irská republika. V roce 1927 byl změněn název Spojeného království na jeho současný název, tedy na Spojené království Velké Británie a Severního Irska.

Pojem Velká Británie tak odkazuje na tři ze čtyř zemí unie (Anglii, Skotsko a Wales) ležící na ostrově Velká Británie, zatímco pojem Spojené království zahrnuje i čtvrtou součást státu, Severní Irsko.

Velká Británie byla po staletí důležitým centrem osvícenství s velkým filozofickým a vědeckým potenciálem a významnou literární a divadelní tradicí.

Bohatství Britské říše bylo stejně jako bohatství dalších velmocí té doby dáno využíváním kolonií, jež zahrnovalo obchod s otroky, a industrializací, která nastala po roce 1750. Výrazně tomu napomohlo největší obchodní loďstvo světa. Na počátku 19. století byl nicméně schválen zákon o zrušení otroctví a Spojené království se tak stalo prvním státem světa, který tento obchod trvale zakázal.

Po průmyslové revoluci a porážce Napoleona v napoleonských válkách se Britská říše stala nejvýznamnější velmocí tehdejšího světa. V dobách svého největšího rozkvětu se rozprostírala na téměř jedné čtvrtině zemského povrchu a zahrnovala třetinu světové populace. Byla tak patrně největším „státním“ územním celkem v historii lidstva. Srovnatelný rozsah měla jen Mongolská říše13.14. století.

Během 19. století mělo Spojené království významnou roli při rozvoji parlamentarismu ve světě, mimo jiné díky svému fungujícímu systému více politických stran a postupnému udělování volebního práva širším vrstvám obyvatelstva.

Britští vojáci během bitvy na Sommě v 1. světové válce, která si vyžádala životy více než 885 000 britských vojáků

Na konci viktoriánské éry začalo Spojené království, zvláště však jeho v oblasti průmyslu nejvyvinutější část, tedy Anglie, svou pozici hospodářsky nejsilnější velmoci světa ztrácet. Stalo se tak částečně ve prospěch Německé říšeSpojených států amerických. Tyto dva státy překonaly Spojené království v oblasti obchodu a průmyslové výroby již v devadesátých letech 19. století. Spojené království však stále zůstávalo přední světovou průmyslovou velmocí. Územně dosáhlo své největší velikosti v roce 1921 získáním mandátu nad bývalými německými koloniemi a územími, které ztratila Osmanská říše po první světové válce.

Piloti 310. čs. stíhací perutě Royal Air Force (RAF). RAF zvítězila v bitvě o Británii a omezila tak německý postup západní Evropou během druhé světové války.

Ve stejnou dobu vznikla i British Broadcasting Corporation (BBC), první mezinárodní rozhlasová vysílací síť. Společně s dalšími zeměmi Commonwealthu se Spojené království v druhé světové válce postavilo na stranu Spojenců a bylo jednou z vítězů nad nacistickým Německem. Britští ministerští předsedové Winston Churchill a jeho nástupce Clement Attlee se výrazným způsobem podíleli na tvorbě poválečného uspořádání světa. Přesto válka Velkou Británii finančně i fyzicky poškodila. Proces obnovy mohl být nastartován až díky kanadským a americkým půjčkám a především díky Marshallovu plánu.

Po roce 1945 vznikl ve Velké Británii jeden z prvních komplexních sociálních a zdravotních systémů světa. Zároveň začali do země v souvislosti s obnovou ekonomiky a rozpadem britské koloniální říše přicházet lidé z celého Commonwealthu. Omezené možnosti vlivu Spojeného království ve světové politice se ukázaly již v průběhu Suezské krize v roce 1956. Přesto má Velká Británie díky rozšíření angličtiny jako světového jazyka nadále značný vliv na kulturní vývoj daleko mimo své hranice. Po období ekonomické stagnace a dokonce propadu sedmdesátých let 20. století nastoupila do premiérského křesla konzervativní politička Margaret Thatcherová, jejíž rozsáhlé reformy byly jejími příznivci slaveny jako příčina obnovy britské ekonomiky, její odpůrci však kritizovali zostření sociálních problémů.[zdroj?] Od poloviny devadesátých let 20. století stáli v čele vlády labourističtí politici Tony BlairGordon Brown, kteří již v politice tzv. thatcherismu nepokračovali.[zdroj?] Ani současný konzervativní premiér David Cameron se k politice thatcherismu v zásadě nevrátil.

Geografie[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článcích Geografie Spojeného království a Podnebí Velké Británie.
Topografická mapa Spojeného království.

Spojené království zaujímá většinu rozlohy Britských ostrovů, to jest skupiny ostrovů ležících severozápadně od pobřeží kontinentální Evropy. Kromě dvou hlavních ostrovů, Velké BritánieIrska, je tu řada ostrovů menších. Proměnlivé, ale mírné podnebí Britských ostrovů je ovlivňováno severní větví Golfského proudu, nazývanou Severoatlantický proud, který v západní Evropě zmírňuje zimy. Pro západní pobřeží Velké Británie jsou charakteristické vysoké úhrny srážek, které vznikají díky větrům vanoucím od Atlantického oceánu. Východní, zejména však jihovýchodní pobřeží je naopak výrazně sušší.

Nejvyšší hora Spojeného království Ben Nevis (1344 m) ve Skotsku

Skotská vysočina se vyznačuje divokou a velkolepou přírodou. Jsou zde nejvyšší hory Spojeného království (Ben Nevis 1344 m) a protáhlá jezera zvaná loch. Na západ od pobřeží Skotska leží v Atlantském oceánu dva řetězce ostrovů zvaných Vnitřní a Vnější Hebridy. Směrem na jih se země svažuje do údolí mohutné řeky Clyde. Tato oblast, známá jako Středoskotská nížina, je tvořena nízkými zvlněnými pahorkatinami s kvalitní zemědělskou půdou. Vyšší vrchoviny a mokřiny tvoří hranice s Anglií. Provincie Severní Irsko, kterou dělí od Skotska Irské moře, má zemědělskou půdu, hluboké zátoky a Lough Neagh – největší jezero Britských ostrovů.

Severní Anglie je rozdělena vápencovými a žulovými hřbety horského pásma Pennin. Na severozápadě jsou hory a třpytivá jezera. Wales je země zelených údolí, klikatících se řek, travnatých planin, zemědělských usedlostí v kopcovitém terénu a holých hor. Většinu země pokrývá Kambrické pohoří, poseté malými jezery a vodopády.

Velkou část střední Anglie tvoří zvlněná rovina, zatímco hranici se Severním mořem na východě představuje plochá nížina. Na hustě zalidněném jihovýchodě se nad úrodnými oblastmi zemědělské půdy tyčí nízké pahorkatiny z křídy zvané Downs. Na jihozápadě země se rozprostírají rozlehlé plochy mokřin pokryté vřesovišti. Vlny Atlantského oceánu bičují skaliska rozeklaného jihozápadního poloostrova Cornwallu.

Velkou Británii (resp. celé království) lemují různé typy pobřeží. Nejčastěji se jedná o oblázkové pláže či vysoké svislé útesy (např. vápencové útesy u přístavu Dover nebo Seven Sisters na jihovýchodním pobřeží ostrova).

Vláda a politický systém[editovat | editovat zdroj]

Politický systém[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Politický systém Spojeného království.
Královna Alžběta II., 8. května 2007

Spojené království je parlamentní monarchií. Vláda vykonává moc jménem panovníka, nyní královny Alžběty II. (případně jménem krále), který podle tradice drží veškerou výkonnou moc. Podle Zákona o nástupnictví z roku 1701 mohou na britský trůn nastoupit pouze potomci Žofie Falcké (Hanoverské), kteří jsou anglikánského nebo protestantského vyznání a nejsou ve svazku s osobou římskokatolického vyznání.

Naprosto převážnou část výkonné moci vykonává ve jménu panovníka vláda, zvaná tradičně „Vláda jeho/jejího Veličenstva“ (His/Her Majesty's Government). V jejím čele stojí premiér (Prime Minister). Radě nejdůležitějších ministrů se říká kabinet (Cabinet). Vláda je odpovědná parlamentu a sestavuje ji ten, kdo je vůdcem politické strany, jež má po volbách do Dolní sněmovny většinu v této komoře parlamentu nebo může tuto většinu v rámci koalice více stran získat. Všichni členové vlády musí být zároveň členy parlamentu (Member of Parliament, MP). Tento britský systém byl víceméně převzat do ústavního zřízení mnoha států, především členů Commonwealthu. Mnoho z nich také převzalo britský právní systém, známý jako Angloamerické právo. Na rozdíl od USA není však právo ve Spojeném království založeno na psané ústavě. Tak tomu je pouze ve dvou dalších zemích světa s demokratickým státním zřízením, což jsou Nový Zéland a Izrael.

Westminsterský palác na břehu Temže v Londýně je sídlem britského parlamentu.

Panovník Spojeného království má rozsáhlé formální pravomoci, ale jeho role je především (ačkoliv ne výhradně) ceremoniální. Je integrálním elementem parlamentu a právě on mu dává ve slavnostním aktu pravomoc scházet se a vytvářet zákony. Žádný parlamentní zákon nevejde v platnost, dokud není panovníkem podepsán. Všeobecně se má zato, že od roku 1708, kdy byla na trůnu královna Anna Stuartovna, se nestalo, že by byl nějaký zákon přijatý parlamentem panovníkem odmítnut. Podle zprávy listu The Guardian z důvěrných materiálů britského premiéra z roku 2013 však ve skutečnosti má panovník, tedy současná královna Alžběta II., a jeho/její nejstarší syn, nyní princ Charles, právo veta vůči zákonům projednávaným v parlamentě. Návrhy zákonů jsou jim předkládány před jejich definitivním přijetím a list The Guardian přinesl údajný seznam 38 zákonů, ve kterých královna Alžběta II. nebo princ Charles prosadili změny. Návrh zákona, který obsahoval přenesení pravomoci panovnice povolit nebo zamítnout britské vojenské operace v Iráku v roce 1999 (Military Actions Against Iraq Bill) na parlament, královna vetovala.[6]. Ačkoliv bylo zrušení monarchie několikrát navrhováno, její popularita je stále vysoká a podpora pro vytvoření republiky se v populaci pohybuje pouze mezi 15 a 25 %. Královna Alžběta II. nastoupila na trůn v roce 1952, korunována byla v roce 1953.

Současným britským premiérem je David Cameron jako představitel britské Konzervativní strany. Svůj úřad zastává od roku 2010 a jeho politická strana opět zvítězila ve volbách do Dolní sněmovny v květnu 2015.

Zákonodárnou mocí Spojeného království je Parlament Spojeného království. Podle doktríny parlamentní suverenity je parlament nejvyšší zákonodárnou autoritou země. Je dvoukomorový, sestává z volené Dolní sněmovny (House of Commons) a nevolené Sněmovny lordů (House of Lords). Dolní komora má 646 přímo volených členů. Sněmovna lordů pak přibližně 700 členů, ačkoliv jejich počet není přesně stanoven. Horní komora se sestává z dědičných i nedědičných peerů (tedy šlechticů nebo šlechtičen nejméně s hodností barona nebo baronky) a biskupů anglikánské církve. Bývalou dědičnost křesel zrušil Zákon o sněmovně lordů z roku 1999, který povolil dědičnost místa jen 92 peerům. Samotná existence šlechty a její privilegia poukazují ovšem na skutečnost, že vedoucí role ve veřejném životě Spojeného království jsou stále vyhrazeny společenské elitě.[7]

Správní členění[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článcích Správní členění Spojeného království, Anglie, Wales, Skotsko a Severní Irsko.

Název
Vlajka Plocha
(km²)
Podíl
Obyvatel
(2012)
Podíl

Hlavní město
Anglie Flag of England.svg 130.395 53,5 % 53,5 milionů 84,0 % Londýn
Skotsko Flag of Scotland.svg 78.772 32,3 % 5,3 milionů 8,3 % Edinburgh
Wales Flag of Wales 2.svg 20.779 8,5 % 3,1 milionů 4,9 % Cardiff
Sev. Irsko Ulster banner.svg 13.843 5,7 % 1,8 milionů 2,8 % Belfast
Spojené království Flag of the United Kingdom.svg 243.789 100,0 % 63,7 milionů 100,0 % Londýn

Spojené království tvoří čtyři země (anglicky constituent country) – Anglie, Severní Irsko, Skotsko a Wales. S výjimkou Anglie, která je spravována přímo centrálními institucemi Spojeného království, se ostatní tři země těší různé míře autonomie, rozšířené ve 20. století v procesu tzv. devoluce. Mimo Anglii, která má velice komplikovaný čtyřstupňový systém správního členění, mají ostatní tři země podstatně jednodušší dvoustupňový systém.

Dependence[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článcích Britské korunní závislé území a Zámořské území Spojeného království.
Britské korunní závislé území ostrov Man

Britská koruna má dále suverenitu nad tzv. korunními dependencemi, jakými jsou Ostrov Man, Jersey a Guernsey. Tyto země patří britskému panovníkovi, nejsou však považovány za součást Spojeného království ani Evropské unie. Britský parlament má ovšem právo vydávat zákony pro dependence a britská vláda spravuje jejich zahraniční vztahy a obranu.

Spojené království má dále čtrnáct zámořských teritorií po celém světě, což jsou poslední zbytky někdejšího Britského impéria. Ani zámořská území se nepovažují za součást Spojeného království, ale ve většině případů mají jejich obyvatelé britské občanství a právo bydlet ve Spojeném království (platí od roku 2002). Britskými zámořskými teritorii jsou v současnosti Anguilla, Bermudy, Britské antarktické území, Britské indickooceánské území, Britské Panenské ostrovy, Falklandy, Gibraltar, Jižní Georgie a Jižní Sandwichovy ostrovy, Kajmanské ostrovy, kyperské vojenské základny Akrotiri a Dhekelia, Montserrat, Pitcairnovy ostrovy, Svatá Helena, Ascension a Tristan da Cunha, Turks a Caicos.

Ozbrojené síly[editovat | editovat zdroj]

Britské ozbrojené síly tvoří královské letectvo, Britské královské námořnictvo a Britská armáda.

Ekonomika[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Ekonomika Spojeného království.
City of London je jedno z největších finančních center
Křídla a motory letounu Airbus A350 se vyrábí ve Spojeném království

Spojené království je členem skupiny G8 a patří k nejrozvinutějším zemím světa. Hrubý domácí produkt na obyvatele dosahuje okolo 35 100 USD (2010). V Londýně je nejvyšší životní úroveň, přibližně 335 % průměru EU. Ačkoliv jsou Britové členy této organizace, stále si ponechávají britskou libru jako svoji měnu, k EU se staví většina obyvatelstva velice skepticky.

Spojené království bylo první zemí na světě, ve které došlo v hospodářství k přechodu od zemědělství k průmyslu. Tento proces začal koncem 60. let 18. století a nazývá se průmyslovou revolucí. V průběhu 19. století se rozvinula taková průmyslová odvětví jako textilní průmysl, výroba železa a oceli, stavba lodí a těžké strojírenství. Palivem pro tato průmyslová odvětví se stalo uhlí, které bylo v tu dobu největším nerostným zdrojem Spojeného království. Až do 80. let 20. století tvořila tato průmyslová odvětví páteř celého hospodářství. Spojené království je stále ještě významným průmyslovým státem, ale výrobky, které produkuje, se změnily. Důležitosti nabyla novější průmyslová odvětví, např. elektrotechnický, potravinářskýchemický průmysl. Většina obyvatelstva dnes pracuje ve službách, např. ve státní správě, finančnictví, školství, zdravotnictví a cestovnímu ruchu. Dnes jsou nejdůležitějším nerostným bohatstvím Spojeného království velká naleziště ropy a zemního plynu ležící pod dnem Severního moře.

Pouze asi 2 % populace pracují v zemědělství. Přesto je většina země intenzivně obhospodařována, aby zajišťovala potraviny jak pro domácí potřebu, tak i na vývoz. Rozlehlé oblasti úrodné půdy v jižní a východní Anglii produkují obilí, ovoce a zeleninu. Na zelených pastvinách západní Anglie se pase mléčný skot a na skotské a velšské vrchovině ovce. Většina starých lesů a lesních porostů byla v minulosti zničena, ale rozsáhlé rozlohy osázené jehličnany v současné době produkují dřevo pro stavebnictví a papírenství. Ze všech přístavů po celém pobřeží vyplouvají rybářské lodě a rybářská flotila Spojeného království je pátá největší v Evropské unii.

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Energetika[editovat | editovat zdroj]

Demografie[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Obyvatelstvo Spojeného království.
Růst počtu obyvatel v milionech.
Hustota osídlení (2011)

Ve Spojeném království žije asi 60 milionů lidí, je tu vysoká hustota zalidnění – 250 osob na km², tedy dvakrát vyšší než v ČR. Britové žijí většinou ve městech (asi 92 % obyvatel). Spojené Království není velkým státem, ale dějiny z něj učinily domov pestré směsice národů, kultur a náboženství.

Více než čtyři pětiny obyvatel Spojeného království žijí v Anglii. Většina z nich žije a pracuje ve městech a velkoměstech. O víkendech a v době prázdnin a dovolených jsou hlavní silnice ucpány lidmi, kteří jedou na návštěvu na venkov či výlet na pobřeží. Mezi další oblíbené činnosti volného času provozované v přírodě patří zahradničení a sledování sportů či aktivní sportování.

Spojené království má bohaté literární a umělecké dědictví. Po celá staletí jeho země plodily řadu velkých básníků, dramatiků, romanopisců, malířů, architektů a hudebníků. Anglický jazyk se rozšířil do celého světa od Severní Ameriky až po Austrálii.

S indexem soukromí 1,5 (5. nejhorší hodnota z 36 vyhodnocovaných zemí) patří obyvatelé Spojeného království mezi ty s největšími zásahy do soukromí na světě. Ve Velké Británii bylo v posledních několika letech instalováno přes 4 miliony kamer (1 na 14 obyvatel), z toho nejvíce v Londýně (který se po 7. červenci 2005 stal městem s největším kamerovým dohledem na světě).[8]

Etnické skupiny[editovat | editovat zdroj]

Zdaleka největší skupinou tvoří Angličané. K dalším patří Velšané, Skotové, Irové a Židé. Spojené království je terčem masivní imigrace neevropského obyvatelstva, řada imigrantů či jejich potomků pochází z různých částí bývalého Britského impéria – Indie, Pákistánu, Bangladéše, Hongkongu, Afriky a karibské oblasti.

Jazyk[editovat | editovat zdroj]

Spojené království nemá uzákoněný oficiální jazyk, ale de facto jím je angličtina. Anglicky se mluví na celých Britských ostrovech včetně Severního Irska a Irské republiky, byť s mnoha různými regionálními dialekty. K dalším mluveným jazykům patří velština, skotská gaelština a irská gaelština, které patří do skupiny keltských jazyků.

Náboženství[editovat | editovat zdroj]

Migrace[editovat | editovat zdroj]

V roce 2014 do Británie imigrovalo 624 000 lidí, zatímco ze země se ten samý rok odstěhovalo 327 000 lidí.[9] Většina nových imigrantů pochází z bývalých kolonií v Asii a Africe,[10] ale významná je také migrace z členských států EU.[9] Islám je nejrychleji rostoucím náboženstvím ve Spojeném království,[11] počet muslimů stoupl z méně než 22 000 v roce 1951 na 1,6 milionů v roce 2001 a na 2,8 milionů v roce 2011.[12] V důsledku imigrace a vyšší porodnosti menšin se etnická skladba Spojeného království rychle mění a v roce 2011 patřilo už 24.3% dětí na základních školách v Anglii k etnickým menšinám.[13]

Věda a vzdělání[editovat | editovat zdroj]

Kultura[editovat | editovat zdroj]

Britové jsou stále vysoce třídní společnost. I v dnešní době používají škatulky a to nejen na bílé a modré límečky. Stále se dívají přezíravě na lidi ze Skotska, Walesu a Irska. Dokonce dokáží odhadnout třídu podle chování, oblečení, akcentu, přízvuku a vyjadřování. I když se zdá, že nikdo z nich nemá emoce, je to dáno tím, že je nedávají najevo. I když někoho urazíte, stejně nezmění výraz tváře. V dnešní vysoce multikulturní společnosti nejen v Londýně je to dosti divné. Na jedné straně starousedlíci lpí hlavně na rodokmenu, chování, ve zkratce bytím tím pravým angličanem, na druhé straně mladí lidé upouštějí od starých zvyků a interagují s novými přistěhovalci. Např. v Londýně je početně zastoupen téměř každý světový národ.

Britské tradice[editovat | editovat zdroj]

Hráči na skotské dudy v kiltech na ostrově Skye ve Skotsku
Gibraltarský národní den v roce 2013

V každé zemi existuje množství svátků a oslav. Ve Spojeném království se často nazývají bank holidays, protože v tyto dny jsou všechny banky v zemi zavřené. Nejdůležitějšími ze svátků jsou Vánoce a Nový rok, Velký pátek a Velikonoční pondělí.

Vánoce ve Spojeném království zdobí množstvím světel a typických vánočních ozdob osvětlujících ulice a tradičními koledami a děti netrpělivě očekávají příchod Otce Vánoc (Father Christmas), jenž přistane se svým sobím spřežením na střeše za komínem. Vyvěšují svou vánoční punčochu k nohám postele a čekají na dárky. Ty rozbalují pouze 25. prosince v čase snídaně. V poledne pak mají tradiční vánoční oběd – pečeného krocana a vánoční pudding. 26. prosinec se nazývá Boxing Day. Tohoto dne chodí rodiče se svými dětmi na představení pantomimy.

Večer před Novým rokem (Silvestr) je noc plná veselí po celé zemi, zvláště pak ve Skotsku. Tam se konají rodinné oslavy a před půlnocí se lidé shromažďují na náměstích, spojujíce své paže o půlnoci zpívají píseň „Auld lang syne“. Ve Skotsku se poslední den v roce nazývá Hogmanay a podle tradice se věří, že první návštěvník v Novém roce přináší do domu štěstí. Lidé si navzájem dávají kousek uhlí s přáním, aby jejich komín kouřil co nejdéle.

Velikonoce se slaví jako jinde v Evropě. Je to prastarý symbol jara a nového života, kdy si křesťané připomínají Kristovu smrt a jeho zmrtvýchvstání.

V Británii jsou ještě další bank holidays: první a poslední pondělí v květnu a poslední pondělí v srpnu. V Severním Irsku jsou dva významné dny – Den svatého Patrika (St. Patrick's Day) a Orengemanďs Day.

  • Den sv. Valentýna – St. Valentines Day – den zamilovaných.
  • 1. máj – May Day –oslava plodnosti s tancem okolo májky.
  • Svatojánská noc – Midsummer's Day – různé oslavy, zvláštností je vítaní východu slunce ve Stonehenge.
  • Oficiální oslava královniných narozenin – červen.
  • Guy Fawkes Night – noc, během níž ohňostroje připomínají neúspěšný pokus vysoce postavených katolických vzbouřenců (v čele s Guy Fawkesem) vyhodit do povětří budovy Parlamentu za pomoci výbušnin a třaskavin.
  • Halloween – předvečer svátku Všech svatých – noc tradičních her a veselí.
  • Den příměří (Remembrance Day) – vzpomínka na padlé v obou světových válkách.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Hudba[editovat | editovat zdroj]

Media[editovat | editovat zdroj]

Sport[editovat | editovat zdroj]

Stadion ve městě Cardiff, kde se hraje ragby

Velká Británie je kolébkou fotbalu, liga se hraje od srpna do května. Nejslavnějšími kluby Chelsea FC, Manchester United, Liverpool, Arsenal FC, Glasgow Rangers, Celtic FC a národní mužstvo patří ke světové špičce. Druhým nejoblíbenějším sportem je ragby. Nejdůležitější zápasy ragbyové ligy se hrají na stadionech Twickenham v Londýně, Millennium v Cardiffu a Murrayfield v Edinburghu od března do října. Ze Skotska pochází golf, v r. 1650 se hrál už na 12 místech. Oficiální pravidla ustavil v r. 1897 Královský golfový klub sv. Andrewa a poté golf pronikl do celého světa. Ve Skotsku se hraje Scottish Open Golf a po celé zemi mnoho větších i lokálních turnajů profesionálů i amatérů. Kriket hrají od konce 18. stol. všichni a všude, po víkendech před každým domem. Největší kriketovou arénou je Lord’s v Londýně.

Jezdectví označil za sport král Karel II. Stuart Od té doby se konají pravidelně např. Grand National v Aintree v Liverpoolu, Scottish Grand National v Ayru a Derby a Oaks v Epsomu. Největším tenisovým turnajem je Wimbledon. Ve Velké Británii je také mnoho lehkoatletických mítinků, turnajů v baseballu i v dalších sportech.

Britská města se příkladně starají o sportování občanů,[zdroj?] v každém je aspoň jeden bazén a sportovní středisko. Populární je aerobik, jóga, bojové umění. V parcích jsou cyklotrasy i chodníky pro jogging. Romantický venkov Východní Anglie je jednou z oblíbených oblastí pro cykloturistiku. Populární je jachting, túry na koních, horské túry, alpinismus, rafting, létání na rogalech či v balonu. Na venkov se chodí i rybařit, platí však různě přísná místní omezení. Dále tu jsou volně přístupná golfová hřiště a velmi oblíbený je běh po centru Londýna.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ...the term ‘Britain’ is used informally to mean the United Kingdom of Great Britain and Northern Ireland.
  2. Guardian Unlimited Style Guide, Guardian News and Media Limited, 2007
  3. MURPHY, Dervla. A Place Apart. [s.l.] : Penguin Books Ltd., 1979. ISBN 978-0140050301.  
  4. https://www.iso.org/obp/ui/#iso:code:3166:GB - oficiální stránka ISO uvádějící Severní Irsko jakožto provincii (province)
  5. United Kingdom Mid-year Population Estimates 2012. Staženo 13. srpna 2013 (anglicky).
  6. http://www.theguardian.com/uk/2013/jan/14/secret-papers-royals-veto-bills [online]. .  
  7. http://www.bbc.com/news/education-28953881 - Deeply elitist UK locks out diversity at top
  8. GAZDÍK, Roman. Velký bratr v nové podobě: Vězňům budou všity čipy. Aktuálně.cz [online]. 2008-01-17 [cit. 2011-03-13]. Dostupné online.  
  9. a b "David Cameron immigration pledge 'failed spectacularly' as figures show net migration almost three times as high as Tories promised", The Independent, 26. února 2015. 
  10. Settlement [online]. Home Office, August 2011. Dostupné online. (anglicky) 
  11. "British Census: Islam Fastest-Growing Faith in England; Christians Drop to 59% of Population". CNS News.
  12. "UK Muslim demographics". The Daily Telegraph.
  13. "Almost a quarter of state school pupils are from an ethnic minority", The Guardian, 22 June 2011. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • MORGAN, K. O, a kol. Dějiny Velké Británie. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2011. ISBN 978-80-7106-432-9.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Oficiální informace[editovat | editovat zdroj]

Další informace[editovat | editovat zdroj]