Šakal obecný

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Wikipedie:Jak číst taxoboxŠakal obecný
alternativní popis obrázku chybí
Šakal obecný
Stupeň ohrožení podle IUCN
Málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Třída savci (Mammalia)
Řád šelmy (Carnivora)
Čeleď psovití (Canidae)
Rod Canis
Binomické jméno
Canis aureus
Linné, 1758
Výskyt šakala obecného
Výskyt šakala obecného
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Šakal obecný (Canis aureus)

Šakal obecný (Canis aureus) je psovitá šelma. Ze všech druhů šakalů je tento druh nejrozšířenější. Vyskytuje na Balkánském poloostrově, na Blízkém východě, v Indii a v Barmě. Ostrůvkovitě se vyskytuje i na jihu Česka,[2] byl zachycen také v Polabí[3] nebo v Praze[4]. Nehrozí mu žádné nebezpečí vyhynutím a lze ho podle oblastí, kde se vyskytuje, roztřídit do 7 poddruhů.

Rozměry[editovat | editovat zdroj]

  • Výška v kohoutku: 35-50 cm
  • Délka těla: 74-105 cm
  • Délka ocasu: 20-30 cm
  • Hmotnost: 6,5-15,5 kg
  • Délka života: 8-9 let, v zajetí až 16 let[5]

Vzhled[editovat | editovat zdroj]

Šakal má typickou postavu běžce na delší vzdálenosti a dlouhé svalnaté končetiny. Jeho barva srsti je většinou žlutá s odstínem zlaté a hnědé barvy. Barva srsti však bývá proměnlivá podle ročního období a také podle oblasti výskytu. Šakali žijící ve skalnatých oblastech mají spíše šedivý odstín srsti. Rozdíly jsou vidět i v celkových velikostech šelmy podle toho, kde žijí.

Způsob života[editovat | editovat zdroj]

Šakal obecný žije v párech nebo v malých rodinných smečkách, které se na zimní období v chladnějších oblastech spojují do větších tlup. Je to velmi teritoriální zvíře, takže každý člen smečky značkuje území. Přesto však ke střetům nedochází často a většinou se odbývají „jen“ pomocí výhrůžek. Jeden pár šakala obecného zabere území o rozloze zhruba 2,5 km2.

Rozmnožování[editovat | editovat zdroj]

V říjnu nastává období rozmnožování a samec si svoji fenku pečlivě hlídá, aby za 2 měsíce nezplodila potomky jinému samci. Před porodem si šakalí pár vyhrabe noru pro štěňata, kterých je 6 až 9. Štěňata jsou sice po porodu už osrstěná, ale jsou slepá a bezmocná. Matka své mladé kojí asi 3 týdny a pak je začíná přikrmovat i pevnou stravou. V té době již však není období dešťů a potravy není dostatek, tak rodiče musí ulovenou kořist celou spořádat a štěňata jim potom olizují čenich tak dlouho, dokud úlovek nevyvrhnou. Po osmi týdnech jsou mláďata již odstavena, ale ještě jsou nějakou dobu závislá na rodičích, než se stanou soběstačnými. Šakali obecní dospívají asi tak ve 20. měsíci věku. Někdy se stane, že některé z mláďat zůstane u rodičů a pomáhá jim starat se o jejich následující vrh.

Způsob lovu[editovat | editovat zdroj]

Šakalové loví v páru nebo ve smečkách, hlavně v noci. Úspěšnost lovu v páru je asi 70%, takže to z nich dělá obávané lovce, kteří mají silné zbraně ve vytrvalosti a ostrém sluchu. Na malou kořist číhá jako kočka a pak na nic netušící kořist zakousne do týla, ale větší zvěř musí štvát, dokud ji zcela nevyčerpá, aby ji mohl dorazit. Loví hlavně obojživelníky, hlodavce, ptáky a mladé kopytnatce. Nespotřebovanou potravu si šakal odtáhne pryč a schová pod křoví nebo pod zem na horší časy. V nouzi se přiživuje ovocem nebo odpadky.

Přirozený nepřítel[editovat | editovat zdroj]

Hlavním predátorem šakala obecného je vlk. Přítomnost vlčí smečky vede často k odchodu nebo vyhubení šakalí rodiny. Předpokládá se, že na evropském kontinentu dříve šakali nežili vůbec. Právě nepřítomnost vlka by mohla v blízké budoucnosti rozšíření šakala do jižní až střední Evropy usnadnit.

Jedná se o plaché predátory, kteří ve svém teritoriu představují riziko pro kuny a lišky.[6]

Postavení v české legislativě[editovat | editovat zdroj]

Nejedná se o invazní druh, jeho legální odlov je možný pouze se souhlasem orgánu ochrany přírody.[7]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Golden jackal na anglické Wikipedii.

  1. Červený seznam IUCN 2017.1. Dostupné online. [cit. 2017-06-14]
  2. KRATOCHVÍL, Bedřich. Do Česka dorazili šakali. Lidovky.cz [online]. 2008-07-31 [cit. 2008-07-31]. Dostupné online. ISSN 1213-1385.  
  3. BOBŮRKOVÁ, Eva. Šakali jsou tady. A nechali se nachytat v Polabí. Vesmír.cz [online]. 2015-09-21 [cit. 2015-09-22]. Dostupné online.  
  4. PYŠKOVÁ, Klára. ŠAKAL UŽ JE V PRAZE. Vesmír.cz [online].  [cit. 2016-06-20]. Dostupné online.  
  5. HUNTER, Luke; BARRETT, Priscilla. A Field Guide to the Carnivores of the World. London : Panthera, 2011. S. 104.  
  6. MELÍŠKOVÁ, Iva. Tajemní šakali v Česku. Psovitou šelmu zachytil fotograf poprvé na kraji Prahy | Domov. Lidovky.cz [online]. 2016-06-06 [cit. 2017-07-17]. Dostupné online.  
  7. SPÁČILOVÁ, Šárka. Bude šakal obecný nová česká šelma?. Ekolist.cz. 2016-11-30. Dostupné online [cit. 2017-07-17]. (cs-CZ) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • IMP BV/International Master Publishers - Encyklopedie zvířat, CZ-P-60-10-20-073

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]