Dikobraz srstnatonosý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jak číst taxoboxDikobraz srstnatonosý
alternativní popis obrázku chybí
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídasavci (Mammalia)
Řádhlodavci (Rodentia)
Podřáddikobrazočelistní (Histricognathi)
Čeleďdikobrazovití (Hystricidae)
Roddikobraz (Hystrix)
Binomické jméno
Hystrix indica
Kerr, 1792
Areál rozšíření
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Dikobraz srstnatonosý, též dikobraz běloocasý (Hystrix indica) je dikobraz běžný v jihovýchodní a Střední Asii, vyskytuje se také na Blízkém východě. Mezi všemi dikobrazy je to druh s nejsevernějším rozšířením.

Synonyma[editovat | editovat zdroj]

  • Hystrix hirsutirostris Sykes, 1831
  • Hystrix leucura Brandt, 1835

Popis[editovat | editovat zdroj]

  • hmotnost: 11–18 kg
  • délka těla: 70–90 cm
  • délka ocasu: 8–10 cm

Dikobraz srstnatonosý je velký hlodavec se zavalitým tělem a silnými končetinami opatřenými dlouhými drápy. Srst na břiše, hlavě a končetinách je tvořena hrubými chlupy tmavě hnědé barvy, na temeni hlavy je delší a tvoří „hřívu“. Chlupy vyrůstající na krku, hřbetě a ocasu jsou přeměněné v typické černo-bílé ostny různé délky.

Nejdelší ostny vyrůstají na krku a ramenou a mohou být až 30 cm dlouhé. Mezi dlouhými úzkými ostny se skrývá další řada kratších, ale za to silnějších bodlin, na ocase jsou pak obecně ostny kratší a téměř bílé. Některé z těchto ocasních ostnů jsou navíc duté a při třesení vydávají chřestivý zvuk.

Rozšíření a stanoviště[editovat | editovat zdroj]

Dikobraz srstnatonosý je velice přizpůsobivé zvíře, vyskytuje se prakticky v celé jihozápadní a Střední Asii v pásu od Bangladéše přes Indii a Nepál až po Blízký východ, jeho areál zahrnuje mimo jiné Izrael, Turecko i Saúdskou Arábii. Mezi dikobrazy má nejsevernější rozšíření, je běžný v Kazachstánu, Arménii i Ázerbájdžánu. Vyskytuje se též v Himálaji a to až do výšky 2400 m n. m.

Dávají přednost kamenitým stráním a úbočím kopců, nicméně to není podmínkou a dikobrazi žijí také v travnatých a křovinatých biotopech nebo v lesích.

Biologie[editovat | editovat zdroj]

Dikobraz srstnatonosý je zvíře s noční aktivitou, přes den spí ve vyhrabaných norách, ve škvírách pod kameny nebo v jeskyních. Živí se výhradně rostlinami, pojídá hlízy, kůru stromů i listy, mladé výhonky, ovoce i semena. Také okusuje kosti, aby tak získal stopové prvky.

Je monogamní, březost trvá asi 240 dní. Novorozená mláďata jsou dobře vyvinutá, mají otevřené oči a jejich těla jsou už krytá krátkými měkkými bodlinami, které časem ztvrdnou. Obvykle přicházejí na svět 2–4 mláďata. Dikobraz se dožívá v průměru 10 let, ale je zaznamenán i jedinec, který se dožil 22 let.

V případě ohrožení se dikobraz naježí a začne výhrůžně chrastit ostny. V případě, že to nepřítele neodežene, pokusí se jej nabodnout na ostny, které se při zapíchnutí do kůže snadno uvolňují. Dikobraz tak dokáže způsobit těžká zranění nebo dokonce zabít i tygra nebo levharta.

Význam pro člověka[editovat | editovat zdroj]

Ve své domovině je zemědělským škůdcem.

Chov v zoo[editovat | editovat zdroj]

Dikobraz srstnatonosý je nejčastěji chovaným dikobrazem. V Evropě jej chová asi 220 veřejných institucí.[2] Nejvíce přitom v Německu (takřka 90). V Česku ho proto můžeme nalézt v řadě zoologických zahrad.

Ze zoo v Unii českých a slovenských zoo se jedná o:[3]

Ve všech zmíněných zoo s výjimkou Zoo Jihlava byla v roce 2017 odchována mláďata.[3]

Na Slovensku jsou chováni ve třech velkých zoologických zahradách, které jsou členy Unie českých a slovenských zoologických zahrad (Zoo Bojnice, Zoo Bratislava, Zoo Spišská Nová Ves), i několika dalších zařízeních.[4]

Chov v Zoo Praha[editovat | editovat zdroj]

První příslušníci tohoto druhu přišli do Zoo Praha v roce 1942 a pocházeli z Nizozemska. Další dikobrazi se objevovali průběžně a také se začala rodit mláďata (celkem několik desítek[5]). Jedním z pražských rodáků byl i samec Ferdinand, který se proslavil tím, že se stal nejstarším dikobrazem na světě.[6] V srpnu 2011 oslavil třicáté narozeniny.[6] Zemřel v květnu následujícího roku.[7]

Každoročně se daří odchovávat mláďata. Ke konci roku 2017 bylo chováno 5 zvířat tohoto druhu včetně dvou mláďat toho roku narozených. V průběhu roku 2018 se narodila čtyři mláďata. Ke konci roku 2018 bylo chováno devět jedinců.[8] Další mláďata se narodila v březnu 2019[9][10], jedno přišlo na svět také v červenci 2019.[11] Dvě mláďata byla zaznamenána v březnu 2020.[12]

Expozice tohoto druhu dikobraza se nachází v dolní části zoo před pavilonem Sečuán.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Červený seznam IUCN 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-02]
  2. a b www.Zootierliste.de. zootierliste.de [online]. [cit. 2018-08-03]. Dostupné online. 
  3. a b Ročenka Unie českých a slovenských zoologických zahrad 2017
  4. www.Zootierliste.de. zootierliste.de [online]. [cit. 2020-01-31]. Dostupné online. 
  5. BRANDL, Pavel. Bodlinatá nadílka. Trojský koník. 2017, čís. 4, s. 6. 
  6. a b DOM. Pražská ZOO slaví: Třicetiletý Ferdinand se stal nejstarším dikobrazem na světě. Hospodářské noviny. 2011-08-16. Dostupné online [cit. 2018-08-03]. 
  7. Dikobraz srstnatonosý - lexikon zvířat. www.zoopraha.cz [online]. [cit. 2018-08-03]. Dostupné online. 
  8. Ročenka Unie českých a slovenských zoologických zahrad 2018
  9. Zoo Praha. www.facebook.com [online]. [cit. 2019-03-15]. Dostupné online. 
  10. Přírůstky. www.zoopraha.cz [online]. [cit. 2019-04-24]. Dostupné online. 
  11. Přírůstky. www.zoopraha.cz [online]. [cit. 2019-08-14]. Dostupné online. 
  12. Přírůstky. www.zoopraha.cz [online]. [cit. 2020-04-17]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]