Dikobraz srstnatonosý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Wikipedie:Jak číst taxoboxDikobraz srstnatonosý
alternativní popis obrázku chybí
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Podkmen obratlovci (Vertebrata)
Třída savci (Mammalia)
Řád hlodavci (Rodentia)
Podřád dikobrazočelistní (Histricognathi)
Čeleď dikobrazovití (Hystricidae)
Rod dikobraz (Hystrix)
Binomické jméno
Hystrix indica
Kerr, 1792
Areál rozšíření
Areál rozšíření
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Dikobraz srstnatonosý, též dikobraz běloocasý (Hystrix indica) je dikobraz běžný v jihovýchodní a Střední Asii, vyskytuje se také na Blízkém východě. Mezi všemi dikobrazy je to druh s nejsevernějším rozšířením.

Synonyma[editovat | editovat zdroj]

  • Hystrix hirsutirostris Sykes, 1831
  • Hystrix leucura Brandt, 1835

Popis[editovat | editovat zdroj]

  • hmotnost: 11–18 kg
  • délka těla: 70–90 cm
  • délka ocasu: 8–10 cm

Dikobraz srstnatonosý je velký hlodavec se zavalitým tělem a silnými končetinami opatřenými dlouhými drápy. Srst na břiše, hlavě a končetinách je tvořena hrubými chlupy tmavě hnědé barvy, na temeni hlavy je delší a tvoří „hřívu“. Chlupy vyrůstající na krku, hřbetě a ocasu jsou přeměněné v typické černo-bílé ostny různé délky.

Nejdelší ostny vyrůstají na krku a ramenou a mohou být až 30 cm dlouhé. Mezi dlouhými úzkými ostny se skrývá další řada kratších, ale za to silnějších bodlin, na ocase jsou pak obecně ostny kratší a téměř bílé. Některé z těchto ocasních ostnů jsou navíc duté a při třesení vydávají chřestivý zvuk.

Rozšíření a stanoviště[editovat | editovat zdroj]

Dikobraz srstnatonosý je velice přizpůsobivé zvíře, vyskytuje se prakticky v celé jihozápadní a Střední Asii v pásu od Bangladéše přes Indii a Nepál až po Blízký východ, jeho areál zahrnuje mimo jiné Izrael, Turecko i Saúdskou Arábii. Mezi dikobrazy má nejsevernější rozšíření, je běžný v Kazachstánu, Arménii i Ázerbájdžánu. Vyskytuje se též v Himálaji a to až do výšky 2400 m n. m.

Dávají přednost kamenitým stráním a úbočím kopců, nicméně to není podmínkou a dikobrazi žijí také v travnatých a křovinatých biotopech nebo v lesích.

Biologie[editovat | editovat zdroj]

Dikobraz srstnatonosý je zvíře s noční aktivitou, přes den spí ve vyhrabaných norách, ve škvírách pod kameny nebo v jeskyních. Živí se výhradně rostlinami, pojídá hlízy, kůru stromů i listy, mladé výhonky, ovoce i semena. Také okusuje kosti, aby tak získal stopové prvky.

Je monogamní, březost trvá asi 240 dní. Novorozená mláďata jsou dobře vyvinutá, mají otevřené oči a jejich těla jsou už krytá krátkými měkkými bodlinami, které časem ztvrdnou. Obvykle přicházejí na svět 2–4 mláďata. Dikobraz se dožívá v průměru 10 let, ale je zaznamenán i jedinec, který se dožil 22 let.

V případě ohrožení se dikobraz naježí a začne výhrůžně chrastit ostny. V případě, že to nepřítele neodežene, pokusí se jej nabodnout na ostny, které se při zapíchnutí do kůže snadno uvolňují. Dikobraz tak dokáže způsobit těžká zranění nebo dokonce zabít i tygra nebo levharta.

Význam pro člověka[editovat | editovat zdroj]

Ve své domovině je zemědělským škůdcem.

Chov v zoo[editovat | editovat zdroj]

Dikobraz srstnatonosý je nejčastěji chovaným dikobrazem. V Evropě jej chová asi 220 veřejných institucí.[2] Nejvíce přitom v Německu (takřka 90). V Česku ho proto můžeme nalézt v řadě zoologických zahrad.

Ze zoo v Unii českých a slovenských zoo se jedná o:[3]

Ve všech zmíněných zoo s výjimkou Zoo Jihlava byla v roce 2017 odchována mláďata.[3]

Chov v Zoo Praha[editovat | editovat zdroj]

První příslušníci tohoto druhu přišli do Zoo Praha v roce 1942 a pocházeli z Nizozemska. Další dikobrazi se objevovali průběžně a také se začala rodit mláďata (celkem několik desítek[4]). Jedním z pražských rodáků byl i samec Ferdinand, který se proslavil tím, že se stal nejstarším dikobrazem na světě.[5] V srpnu 2011 oslavil třicáté narozeniny.[5] Zemřel v květnu následujícího roku.[6]

Ke konci roku 2017 bylo chováno 5 zvířat tohoto druhu včetně dvou mláďat toho roku narozených.

Expozice tohoto druhu dikobraza se nachází v dolní části zoo před pavilonem Sečuán.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Červený seznam IUCN 2018.1. 5. července 2018. Dostupné online. [cit. 2018-08-10]
  2. a b www.Zootierliste.de. zootierliste.de [online]. [cit. 2018-08-03]. Dostupné online. 
  3. a b Ročenka Unie českých a slovenských zoologických zahrad 2017
  4. BRANDL, Pavel. Bodlinatá nadílka. Trojský koník. 2017, čís. 4, s. 6. 
  5. a b DOM. Pražská ZOO slaví: Třicetiletý Ferdinand se stal nejstarším dikobrazem na světě. Hospodářské noviny. 2011-08-16. Dostupné online [cit. 2018-08-03]. (česky) 
  6. Dikobraz srstnatonosý - lexikon zvířat. www.zoopraha.cz [online]. [cit. 2018-08-03]. Dostupné online. (česky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]