Zoonóza

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Zoonózy jsou infekce přirozeně přenosné mezi zvířaty (zejména obratlovci) a lidmi. Dnes mezi ně můžeme řadit více než 500 patogenů (virus chřipky), bakterie (antrax - Bacillus anthracis), plísně (sporotrichóza - Sporotrhix schenckii), parazité (prvoci - giardióza způsobená lamblií střevní (Giardia intestinalis), helminti - tenióza způsobená tasemnicí bezbrannou (Taenia saginata) a priony (nová varianta Creutzfeldt-Jakobovy choroby], patogeny se ale stále vyvíjí, vznikají nové mutace, které způsobují, že nemoci dříve pouze zvířecí začnou být přenosné i na člověka a nebo nemoci dříve přenosné ze zvířat na lidi začnou být přenosné i ze člověka na člověka. Jejich klasifikace je tak ztížená a je několik infekcí, o kterých se vedou spory zda zoonózami jsou nebo ne. Zoonózy jsou podstatným faktorem ovlivňující zdraví lidské populace. [1] Antroponóza je případ, kdy zdrojem infekce je člověk.

Typy zoonóz[editovat | editovat zdroj]

Zoonózy se dají rozdělit několika způsoby, první variantou je rozdělení podle druhů zvířat, která jsou původním rezervoárem infekce, ale vzhledem k tomu, že mnoho druhů zvířat přenáší několik infekcí, není toto rozdělení ideální (například netopýři, hlodavci). Stejně tak je na tom i rozdělení podle orgánových systémů, které infekce zasáhne a jejích příznaků (zápal plic je příznakem mnoha infekcí a to i těch které nejsou zoonózami). Následně se dají rozdělit i podle typu přenosu infekce, zda jsou přenášené vzduchem, přímým kontaktem s patogenem, jídlem atd. Žádné z těchto rozdělení avšak není ideální a nedá se použít pro všechny typy infekcí, vždy se najdou infekce, které se vymykají úplně, či patří do více skupin zároveň. Jednou z dalších variant, a zdá se, že i nejlepší, je rozdělení podle evoluční historie infekce: [2]

Staré zoonózy[editovat | editovat zdroj]

Epidemické či endemické infekce specifické pro člověka, u kterých je delší dobu chybějící zvířecí zdroj nákazy (spalničky - virus spalniček z rodu Morbilivirus, nachlazení/nasofaryngitida - Rhinovirus, pravé neštovice - Variola major a Variola minor). Dnes však nemoci přežívají jakožto antropozoonóza, čili nemoc přenosná z člověka na člověka.

Nedávné zoonózy[editovat | editovat zdroj]

Nové nebo nově se rozvíjející lidská epidemická či endemická onemocnění, která ještě nedávno měla zvířecí zdroj nákazy (AIDS - HIV).

Stálé zoonózy[editovat | editovat zdroj]

Infekční onemocnění se stálým zvířecím hostitelem, které je příležitostně přenesené na člověka (Vzteklina - virus vztekliny, tularémie/zaječí nemoc - bakterie Francisella tularensis, lymeská borrelióza - bakterie rodu Borrelia).

Nové a vznikající zoonózy[editovat | editovat zdroj]

Infekční onemocnění se zvířecím hostitelem, které se teprve nedávno objevilo i u lidí (hantavirus , virus Ebola, Nipah virus, SARS, MERS).

Parazoonózy[editovat | editovat zdroj]

Lidské infekční onemocnění, epidemické nebo endemické, u kterého se změnila jeho virulence působením zvířecího patogenu. Např. antigenní posun u chřipky typu A vedoucí k zásadní změna virové struktury, kdy dochází k vytvoření nového virového podtypu. Dochází k tomu smísením dvou typů virů a vznik antigenního posunu u chřipkového viru může být urychlen v tělech infikovaných zvířat, která se mohou infikovat více typy chřipkového viru. Například prase může být nakaženo jak typem chřipkového viru, který nakazí člověka, tak i typ ptačím i prasečím. [2]

Ohnisko[editovat | editovat zdroj]

Ohnisko nákazy je místo, které je zdrojem nákazy, a z něhož dochází k přenosu infekce.

Přírodní ohniskovost[editovat | editovat zdroj]

Jeden ze znaků řady zoonotických onemocnění je současný výskyt jejich původců, přenašečů a hostitelů (rezervoárových živočichů) v přírodních podmínkách (ohniscích) nezávisle na existenci člověka. Člověk se nakazí původcem onemocnění od divokých zvířat při pobytu v ohnisku výskytu. Přenos se nejčastěji uskuteční kontaktem s rezervoárovým hostitelem nebo při bodnutí nebo sání krve členovci (např. klíšťaty, blechami, komáry), kalony či netopýry. Mezi onemocnění jejichž znakem je přírodní ohniskovost patří třeba mor, tularémie nebo klíšťová encefalitida. Teorii o přírodní ohniskovosti nákaz zformuloval v roce 1939 parazitolog J. N. Pavlovskij.[3]

Rezervoár[editovat | editovat zdroj]

Prostředí (živé i neživé) ve kterém etiologická agens (původce dané nemoci) přežívá, případně se množí. Při přenosu původce nemoci z rezervoáru na člověka může figurovat i přenašeč (vektor). Příkladem může být žlutá zimnice. Původce žluté zimnice je virus z rodu Flavivirus, rezervoárem tohoto viru jsou opice, v nich virus přežívá a množí se, ale samotné onemocnění u nich nepropukne. Na opicích sají komáři rodu Aedes, kteří následně mohou infikovat člověka, u kterého již onemocnění (žlutá zimnice) propukne. Pokud chceme přerušit koloběh nákazy, můžeme to udělat několika způsoby:

  • prevence - očkování hostitelů vyskytujících se v přírodním ohnisku
  • izolací - izolace infikovaných hostitelů od hostitelů zdravých
  • léčbou - léčbou hostitelů
  • likvidací případných přenašečů
  • usmrcením (zabíjením krav během epidemie BSE, či ptáků u ptačí chřipky)[3]

One health[editovat | editovat zdroj]

Koncept one health je celosvětová strategie, která má za cíl rozšířit interdisciplinární spolupráci ve všech aspektech zdravotní péče pro lidi, zvířata a životní prostředí. O tom vypovídá i heslo tohoto konceptu: „Jeden svět – jedno zdraví – jedno lékařství“. Teorie, na jejímž základě vznikl tento koncept, praví, že zdraví lidské populace je přímo úměrné zdraví zvířat a prostředí, ve kterém lidé žijí. Vzhledem k množství druhů zvířat vystupujících v roli rezervoárů pro různé infekce, ať už jde o infekce již přenosné na lidi, nebo ne, je do určité míry zbytečné bojovat s těmito infekcemi u lidí, když zdroj nákazy zůstává.[4]

Historie[editovat | editovat zdroj]

zaznamenaných epidemií je značné množství a díky možnosti cestování a propojení celého světa se šíření nemocí značně usnadňuje. V historii se objevilo již několik epidemií způsobených onemocněními, které se dříve řadily mezi zoonózy, ale následně se u nich vyvinula schopnost přenosu nejenom ze zvířete na člověka, ale i přímo z člověka na člověka. Níže jsou uvedeny příklady těch nejsmrtelnějších.

Nemoc období název místo počet mrtvých
Dýmějový mor 1338-1351 Černá smrt Evropa, Asie 100 000 000 [5]
Chřipka 1918-1920 Španělská chřipka celý svět 75 000 000 [6]
HIV/AIDS 1981 - dodnes HIV/AIDS pandemie celý svět (převážně Afrika) 36 000 000 [7]
Malárie dodnes Malárie převážně Afrika 600 000 za rok 2013[8]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ACHA, Pedro N a Boris SZYFRES. Zoonoses and communicable diseases common to man and animals. Third edition. Washington, D.C. 20037 U.S.A.: Pan American Health Org, 2001. ISBN 9789275115800.
  2. a b HART, C. A., M. BENNETT a M. E, BEGON. Zoonoses. Zoonoses. BMJ, 1999, roč. 53, č. 9, 514 - 515.
  3. a b GEIZEROVÁ, Hana. Epidemiologie: vybrané kapitoly pro seminární a praktická cvičení. 1. vyd. Praha: Karolinum, 1995, 83 s. ISBN 80-718-4179-X.
  4. One health initiative [online]. [cit. 2014-01-05]. Dostupné z: http://www.onehealthinitiative.com/
  5. HECKER, I.F.C. The Epidemics of the Middle Ages. London: Sherwood, Gilbert and Piper, 1835. second edition.
  6. PATTERSON, K.D. a G.F. PYLE. The geography and mortality of the 1918 influenza pandemic. The geography and mortality of the 1918 influenza pandemic. 1991, roč. 65, č. 1.
  7. UNAIDS. : UNAIDS report on the global AIDS epidemic 2013. Geneva: UNAIDS, 2013. ISBN 978-92-9253-032-7. Dostupné z: http://www.unaids.org/en/media/unaids/contentassets/documents/epidemiology/2013/gr2013/UNAIDS_Global_Report_2013_en.pdf
  8. http://www.who.int/features/factfiles/malaria/en/ - WHO - 10 facts on malaria