Zoonóza

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Zoonózy jsou infekce přirozeně přenosné mezi zvířaty (zejména obratlovci) a lidmi. Dnes mezi ně můžeme řadit více než 500 patogenů (virus chřipky), bakterie (antraxBacillus anthracis), plísně (sporotrichózaSporotrhix schenckii), parazité (prvocigiardióza způsobená lamblií střevní (Giardia intestinalis), helmintitenióza způsobená tasemnicí bezbrannou (Taenia saginata) a priony (nová varianta Creutzfeldt-Jakobovy choroby), patogeny se ale stále vyvíjejí, vznikají nové mutace, které způsobují, že nemoci dříve pouze zvířecí začnou být přenosné i na člověka, anebo nemoci dříve přenosné ze zvířat na lidi začnou být přenosné i z člověka na člověka. Jejich klasifikace je tak ztížená a je několik infekcí, o kterých se vedou spory zda zoonózami jsou, nebo ne. Zvířecí nemoci se příliš nestudují,[1] přestože jsou zoonózy podstatným faktorem ovlivňujícím zdraví lidské populace.[2] Antroponóza je případ, kdy zdrojem infekce je člověk.

Typy zoonóz[editovat | editovat zdroj]

Zoonózy se dají rozdělit několika způsoby, první variantou je rozdělení podle druhů zvířat, která jsou původním rezervoárem infekce, ale vzhledem k tomu, že mnoho druhů zvířat přenáší několik infekcí, není toto rozdělení ideální (například netopýři, opice,[3] hlodavci). Stejně tak je na tom i rozdělení podle orgánových systémů, které infekce zasáhne, a jejích příznaků (zápal plic je příznakem mnoha infekcí, a to i těch, které nejsou zoonózami). Následně se dají rozdělit i podle typu přenosu infekce, zda jsou přenášené vzduchem, přímým kontaktem s patogenem, jídlem atd. Žádné z těchto rozdělení avšak není ideální a nedá se použít pro všechny typy infekcí, vždy se najdou infekce, které se vymykají úplně, či patří do více skupin zároveň. Jednou z dalších variant, a zdá se, že i nejlepší, je rozdělení podle evoluční historie infekce.[4]

Staré zoonózy[editovat | editovat zdroj]

Epidemické či endemické infekce specifické pro člověka, u kterých je delší dobu chybějící zvířecí zdroj nákazy (spalničkyvirus spalniček z rodu Morbilivirus, nachlazení/nasofaryngitidaRhinovirus, pravé neštoviceVariola major a Variola minor). Dnes však nemoci přežívají jakožto antropozoonóza čili nemoc přenosná z člověka na člověka.

Nedávné zoonózy[editovat | editovat zdroj]

Nové nebo nově se rozvíjející lidská epidemická či endemická onemocnění, která ještě nedávno měla zvířecí zdroj nákazy (AIDSHIV jehož zdrojem je virus opičí imunitní nedostatečnosti SIV).

Stálé zoonózy[editovat | editovat zdroj]

Infekční onemocnění se stálým zvířecím hostitelem, které je příležitostně přenesené na člověka (vzteklinavirus vztekliny, tularémie/zaječí nemoc – bakterie Francisella tularensis, lymeská borrelióza – bakterie rodu Borrelia, toxoplazmóza).

Nové a vznikající zoonózy[editovat | editovat zdroj]

Infekční onemocnění se zvířecím hostitelem, které se teprve nedávno objevilo i u lidí (hantavirus, virus Ebola, Nipah virus, SARS, MERS, SARS-CoV-2).

Parazoonózy[editovat | editovat zdroj]

Lidské infekční onemocnění, epidemické nebo endemické, u kterého se změnila jeho virulence působením zvířecího patogenu. Např. antigenní posun u chřipky typu A vedoucí k zásadní změna virové struktury, kdy dochází k vytvoření nového virového podtypu. Dochází k tomu smísením dvou typů virů a vznik antigenního posunu u chřipkového viru může být urychlen v tělech infikovaných zvířat, která se mohou infikovat více typy chřipkového viru. Například prase může být nakaženo jak typem chřipkového viru, který nakazí člověka, tak i typ ptačím i prasečím. [4]

Ohnisko[editovat | editovat zdroj]

Ohnisko nákazy je místo, které je zdrojem nákazy, a z něhož dochází k přenosu infekce.

Přírodní ohniskovost[editovat | editovat zdroj]

Jeden ze znaků řady zoonotických onemocnění je současný výskyt jejich původců, přenašečů a hostitelů (rezervoárových živočichů) v přírodních podmínkách (ohniscích) nezávisle na existenci člověka. Člověk se nakazí původcem onemocnění od divokých zvířat při pobytu v ohnisku výskytu. Přenos se nejčastěji uskuteční kontaktem s rezervoárovým hostitelem nebo při bodnutí nebo sání krve členovci (např. klíšťaty, blechami, komáry), kalony či netopýry. Rezervoárem nákazy může být i kontaminovaný vodní zdroj.[5] Mezi onemocnění jejichž znakem je přírodní ohniskovost patří třeba mor, tularémie nebo klíšťová encefalitida. Teorii o přírodní ohniskovosti nákaz zformuloval v roce 1939 parazitolog J. N. Pavlovskij.[6]

U virů bylo ukázáno, že z rezervoáru savců a ptáků příliš nezávisí na živočišném druhu.[7]

Vliv chování[editovat | editovat zdroj]

Způsob lidského chování pak určuje míru pravděpodobnosti přenosu. Nakažená bývá často nejen krev, ale i maso,[8] mléko,[9] voda a jiné zdroje ohniska.

Rezervoár[editovat | editovat zdroj]

Rezervoár je prostředí (živé i neživé), ve kterém etiologická agens (původce dané nemoci) přežívá, případně se množí. Při přenosu původce nemoci z rezervoáru na člověka může figurovat i přenašeč (vektor). Příkladem může být žlutá zimnice. Původce žluté zimnice je virus z rodu Flavivirus, rezervoárem tohoto viru jsou opice, v nich virus přežívá a množí se, ale samotné onemocnění u nich nepropukne. Na opicích sají komáři rodu Aedes, kteří následně mohou infikovat člověka, u kterého již onemocnění (žlutá zimnice) propukne. Pokud chceme přerušit koloběh nákazy, můžeme to udělat několika způsoby:

  • prevence – očkování hostitelů vyskytujících se v přírodním ohnisku
  • izolací – izolace infikovaných hostitelů od hostitelů zdravých
  • léčbou – léčbou hostitelů
  • likvidací případných přenašečů
  • usmrcením (zabíjením krav během epidemie BSE, či ptáků u ptačí chřipky)[6]

Jedno zdraví[editovat | editovat zdroj]

Koncept Jedno zdraví (One Health) je celosvětová strategie, která má za cíl rozšířit interdisciplinární spolupráci ve všech aspektech zdravotní péče pro lidi, zvířata a životní prostředí. O tom vypovídá i heslo tohoto konceptu: „Jeden svět – jedno zdraví – jedno lékařství“. Teorie, na jejímž základě vznikl tento koncept, praví, že zdraví lidské populace je přímo úměrné zdraví zvířat a prostředí, ve kterém lidé žijí. Vzhledem k množství druhů zvířat vystupujících v roli rezervoárů pro různé infekce, ať už jde o infekce již přenosné na lidi, nebo ne, je do určité míry zbytečné bojovat s těmito infekcemi u lidí, když zdroj nákazy zůstává.

Historie[editovat | editovat zdroj]

V pravěku soužití s domácími zvířaty umožnilo adaptaci člověka na zoonózy.[10] Přesto například viry člověk sdílí s domácími zvířaty několikanásobně více než s divokými.[11]

Zaznamenaných epidemií je značné množství a díky možnosti cestování a propojení celého světa se šíření nemocí značně usnadňuje. V historii se objevilo již několik epidemií způsobených onemocněními, které se dříve řadily mezi zoonózy, ale následně se u nich vyvinula schopnost přenosu nejenom ze zvířete na člověka, ale i přímo z člověka na člověka. Níže jsou uvedeny příklady těch nejsmrtelnějších.

Nemoc období název místo počet mrtvých
Dýmějový mor 1338-1351 Černá smrt Evropa, Asie 100 000 000 [12]
Chřipka 1918-1920 Španělská chřipka celý svět 17 až 100 miliónů
HIV/AIDS 1981 - dodnes HIV/AIDS pandemie celý svět (převážně Afrika) 36 000 000 [13]
Malárie dodnes Malárie převážně Afrika 600 000 za rok 2013[14]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. FILIPOVÁ, Mirka. Hrozba zvířecích nemocí. 21stoleti.cz [online]. 2015-08-13 [cit. 2022-01-08]. Dostupné online. 
  2. ACHA, Pedro N a Boris SZYFRES. Zoonoses and communicable diseases common to man and animals. Third edition. Washington, D.C. 20037 U.S.A.: Pan American Health Org, 2001. ISBN 9789275115800.
  3. NODELL, Bobbi. Monkeys in Asia harbor virus from humans, other species. medicalxpress.com [online]. 2015-11-19 [cit. 2022-01-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. a b HART, C. A., M. BENNETT a M. E, BEGON. Zoonoses. Zoonoses. BMJ, 1999, roč. 53, č. 9, 514 - 515.
  5. What causes disease outbreaks?. phys.org [online]. 2021-10-26 [cit. 2022-01-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. a b GEIZEROVÁ, Hana. Epidemiologie: vybrané kapitoly pro seminární a praktická cvičení. 1. vyd. Praha: Karolinum, 1995, 83 s. ISBN 80-718-4179-X.
  7. Risk of viruses emerging in humans may not depend on their animal host. phys.org [online]. 2020-04-14 [cit. 2022-01-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. Zoonózy [online]. bezpecnostpotravin.cz [cit. 2022-01-08]. Dostupné online. 
  9. MIHULKA, Stanislav. Nebezpečí od krav? Kraví virus poprvé spojen s rakovinou prsu. 100+1 zahraniční zajímavost [online]. 2015-09-16 [cit. 2022-01-08]. Dostupné online. 
  10. Neanderthals may have been infected by diseases carried out of Africa by humans. phys.org [online]. 2016-04-10 [cit. 2022-01-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. KERLIN, Kat. The link between virus spillover, wildlife extinction and the environment. phys.org [online]. 2020-04-07 [cit. 2022-01-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. HECKER, I.F.C. The Epidemics of the Middle Ages. London: Sherwood, Gilbert and Piper, 1835. second edition.
  13. UNAIDS. : UNAIDS report on the global AIDS epidemic 2013. Geneva: UNAIDS, 2013. ISBN 978-92-9253-032-7. Dostupné z: http://www.unaids.org/en/media/unaids/contentassets/documents/epidemiology/2013/gr2013/UNAIDS_Global_Report_2013_en.pdf
  14. Malaria [online]. Světová zdravotnická organizace, 2019-04-28 [cit. 2022-01-08]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]