SARS-CoV-2

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jak číst taxoboxKoronavirus SARS-CoV-2
alternativní popis obrázku chybí
Morfologie virového obalu virionu koronaviru SARS-CoV-2. Kvůli glykoproteinovým výběžkům (peplomerům) na vnějším povrchu má v elektronovém mikroskopu podobu koruny či koróny (obojí z lat. corona), typickou pro koronaviry, které jsou podle toho také pojmenovány.
Baltimorova klasifikace virů
Skupina IV (ssRNA viry s pozitivní polaritou)
Vědecká klasifikace
Realm Riboviria
Řád Nidovirales
Podřád Cornidovirineae
Čeleď Coronaviridae
Podčeleď Orthocoronavirinae
Rod Betacoronavirus
Podrod Sarbecovirus
Druh Severe acute respiratory syndrome-related
coronavirus
ráz / vnitrodruhový klad

                  SARS-CoV-2

Některá data mohou pocházet z datové položky.

SARS-CoV-2 (dříve označovaný prozatímním odborným jménem 2019-nCoV nebo jako wuchanský koronavirus) je taxonomický ráz (angl. strain) či vnitrodruhový klad virového druhu s mezinárodním taxonomickým názvem Severe acute respiratory syndrome-related coronavirus.[pozn. 1] Jedná se o RNA koronavirus,[3][4] který způsobuje onemocnění COVID-19 (z angl. COronaVIrus Disease 2019),[5] které bylo poprvé pozorováno na konci roku 2019 v čínském městě Wu-chan.[6] Nyní je sedmým známým lidským koronavirem. Sekvenční analýza odhalila, že patří do stejného druhu jako SARS-CoV, tedy virus způsobující nemoc SARS.[1][7]

Nákaza nemocí COVID-19 se začátkem roku 2020 masově rozšířila na všechny obydlené kontinenty a 11. března byla Světovou zdravotnickou organizací označena za pandemii. K 7. dubnu 2020 se nakazilo 1 365 004 osob, na následky nakažení zemřelo 76 507 lidí a vyléčit se jich podařilo 292 467. Onemocnění se objevilo v 193 zemích světa, včetně České republiky.[8]

Epidemiologie[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článcích Pandemie covidu-19 a Průběh pandemie covidu-19.

Dne 31. prosince 2019 městská zdravotnická komise ve Wu-chanu oznámila, že ve městě se vyskytlo množství pacientů s příznaky pneumonie neznámého původu.[9][10] Část pacientů byli prodejci a obchodníci na místním trhu s rybami. Existuje podezření, že nákaza vypukla po konzumaci hadího masa z místního trhu,[11] kde syrové maso určené ke konzumaci přicházelo do styku s živými zvířaty. Spíše než hadi byli přenašečem luskouni.[12] Trh prodávající zvířata byl také obviněn z pandemie SARS. Tyto trhy jsou považovány za velice vhodné inkubátory pro neobvyklé druhy virů.

Po provedení krevních testů a výtěrů z krku u 15 pacientů bylo oznámeno, že se jedná o nový typ koronaviru, což o dva dny později potvrdila Světová zdravotnická organizace.[13][14][15] Poté, co onemocnělo několik členů zdravotnického personálu, který se podílel na péči o nakažené, vyšlo najevo, že virus je přenosný z člověka na člověka.[16][17][18] Byl také zveřejněn genom viru, který je nyní dostupný skrze Evropský globální katalog pro archivaci virů a genový archiv NCBI.[19][20]

Z Wu-chanu se virem způsobená choroba, nazvaná COVID-19, šířila nejprve po dalších čínských městech.[21] První případ nákazy mimo území Číny byl zaznamenán v Thajsku.[22][23] Nakažené později ohlásily mimo jiné Japonsko,[24] Tchaj-wan,[25] USA[26] či Singapur.[27] Počet nakažených rychle narůstá. V lednu 2020 se COVID-19 rozšířil i do zbývajících obydlených kontinentů včetně Evropy. V Česku byla nákaza potvrzena dne 1. března 2020.[28]

30. ledna 2020 byl Světovou zdravotnickou organizací vyhlášen globální stav zdravotní nouze. 11. března bylo rozšíření COVID-19 Světovou zdravotnickou organizací označeno za pandemii.

Příznaky nakažení[editovat | editovat zdroj]

Symptomy virové choroby COVID-19.[29]
Podrobnější informace naleznete v článku Covid-19.

Mezi příznaky nakažení patří suchý kašel, dušnost, únava a horečka.[30] Životní funkce přijímaných pacientů byly obvykle stabilní.[31] Závažnější případy mohou vést k zápalu plic,[32] selhání ledvin a smrti.[33]

V antivirové imunitě hrají důležitou roli T-lymfocyty. Měřením typických markerů indikujících vyčerpání T lymfocytů (PD-1 a TIM-3) pomocí průtokové cytometrie bylo zjištěno, že většina starších pacientů a pacientů na jednotkách intenzivní péče s COVID-19 měla dramaticky snížený titr T-CD4+ a TCD8+ i celkový titr T lymfocytů (300/μL, 400/μL, 800/μL), což negativně korelovalo s jejich přežíváním. Sníženému počtu T-lymfocytů zároveň odpovídají zvýšené koncentrace některých cytokinů, zejména TNF-a, IL-6 a IL-10 v séru pacientů.[34] U pacientů s COVID-19, kterým selhaly plíce a vyžadovali plicní ventilaci, byla pozorována zvýšená hladina interleukinu 6 (IL-6).[35]

U některých pacientů v Itálii a USA lékaři zaznamenali neurologické potíže, včetně zmatení, záchvatů či mrtvice. U jedné zhruba padesátileté ženy lékaři diagnostikovali akutní nekrotizující encefalopatii, která je vzácnou komplikací v případě chřipek a jiných virových infekcí. V Itálii byly u některých pacientů zaznamenány blouznivé stavy ještě před tím, než se u nich objevily horečky a potíže s dýcháním.[36]

Asymptomatický průběh[editovat | editovat zdroj]

Již předchozí vědecké studie prokázaly, že běžná sezónní chřipka (H1N1) může mít asymptomatický průběh (tzn. bez teplot nebo kašle a bolestí v krku) u 69-73% dětí, kterým byly později v krvi prokázány nově vytvořené protilátky proti kmenům chřipky H1N1 nebo H3N2.[37] U jiných virových onemocnění jsou procenta asymptomatického průběhu onemocnění od 8 % u spalniček, přes 32 % u norovirové nákazy až po 90-95 % u dětské obrny.[38]

Data shromážděná z 25 dosud publikovaných článků ukazují, že také infekce COVID-19 má u dětských pacientů většinou mírný nebo asymptomatický průběh a děti se mohou stát přenašeči nákazy v rodinách.[39]

Podobná studie na zatím omezeném počtu 565 Japonců, kteří byli evakuováni z Wuhanu a všichni otestováni na přítomnost SARS-CoV-2 pomocí RT-PCR (Reverse transcription PCR) testu ukazuje, že z celkového počtu pozitivně testovaných bylo bez příznaků až 30% a to i po třicetidenní karanténě.[40] U pasažérů lodi Diamond Princess, kde vypukla nákaza COVID-19 před 5.2.2020, mělo pozitivní test 634 z celkem 3 063 testovaných pasažérů, přičemž procento zjištěných asymptomatických pacientů se v průběhu testování postupně mezi 13.-20.2. zvyšovalo z počátečních 16 % až na více než 50 %.[38] Ze studie, která měřila virovou RNA ve stěrech z horních dýchacích cest vyplývá, že její množství je u asymptomatických pacientů podobné jako u těch, kteří vykazují příznaky onemocnění. Testování na přítomnost viru je tedy jedinou cestou jak nakažené izolovat.[41]

Mechanismus nakažení[editovat | editovat zdroj]

Virus vstupuje do buňky prostřednictvím vazby na peptidázu angiotensin konvertáza (ACE2), který je silně exprimován na epiteliálních buňkach typu II plicních alveol. Angiotensin konvertáza je dimer (ACE2) a tvoří komplex s dalším proteinem B0AT1, který slouží jako transmembránový přenašeč aminokyselin. Dimer ACE2 je vlastním vazebným místem pro glykoprotein S, jehož trimer tvoří výběžky (spike) obalu koronaviru SARS-CoV-2.[42]

Plicní buňky zároveň obsahují řadu genů, které se účastní replikace virové RNA a hrají úlohu v životním cyklu viru v infikované buňce. ACE2 receptor SARS-CoV-2 viru je zastoupen i v řadě dalších tkání, včetně ledvin, srdce, endotelu nebo střeva. Při počátku nákazy na tržnici v čínském Wu-hanu mohly hrát roli receptory viru přítomné ve střevních buňkách, v nichž angiotensin konvertáza hraje roli při resorpci aminokyselin ze střeva.

Virus je po navázání na receptor dopraven dovnitř buňky endocytózou v tzv. endozomu, kde teprve dochází k fúzi jeho obalu s membránou a uvolnění virové RNA do cytoplasmy. Experimenty na zvířecích modelech prokázaly, že v infekci plic koronaviry SARS-CoV a MERS-CoV u myší hraje klíčovou roli i transmembránová serinová proteáza TMPRSS2, která aktivuje spike protein virové obálky a mění jeho prostorovou konformaci, která pak umožňuje fúzi virového obalu s membránou.[43] Tato proteáza vyžaduje kyselé pH a mechanismus antivirového účinku chlorochinu je vysvětlován tím, že zvyšuje pH v endozomech.[44]

Objasnění mechanismu infekce nabízí zároveň možné způsoby léčby infekce. Kromě vakcíny proti podjednotce virové kapsidy, která se váže na receptor ACE-2, přichází v úvahu blokace tohoto receptoru[45] nebo inaktivace transmembránové serinové proteázy 2 (TMPRSS2)[46][47], která štěpí peplomer virové obálky a umožňuje viru fúzi s membránou endozomu a vstup do cytoplasmy buňky.[48] Inhibitory této proteázy, camostat a nafamostat jsou schválená léčiva v Japonsku a USA, kde jsou užívána k léčbě chronické pankreatidy, rakoviny i některých virových onemocnění, včetně MERS-CoV.[49]

Fylogenetika[editovat | editovat zdroj]

Struktura genomu

Části genetické sekvence SARS-CoV-2 vykazují podobnosti s jinými betakoronaviry vyskytujících se v netopýrech jako jsou SARS-CoV či MERS-CoV, které způsobují nemoci SARS a MERS, nicméně nový koronavirus je od nich geneticky odlišný.[50][51] Jeho RNA je dlouhá přibližně 30 473 bp. Fylogenická analýza je dostupná skrze Nextstrain.

Virus SARS-CoV-2 je přirozeného původu;[52][53] nevykazuje celogenomovou příbuznost k jiným liniím koronavirů SARS, kterou by se vyznačoval záměrně laboratorně vytvořený virus, ale nese změny jak v genech pro receptor vážící doménu odpovědnou za vazbu viru na receptor cílových buněk, tak pro „místo štěpení“, které musí být rozpoznáno a štěpeno enzymy hostitele, čímž je virový protein aktivován ke vstupu do buněk.[54]

Při přenosu koronaviru z původního hostitele, kterým byli patrně netopýři, hrál roli některý mezihostitel, pravděpodobně luskouni. Doména virové obálky, která se váže na receptor angiotenzin konvertáza v lidských buňkách je velmi podobná doméně jedné ze dvou linií SARS-CoV-2-příbuzných koronavirů, které byly izolovány z malajských luskounů, zabavených při policejní operaci proti pašerákům na jihu Číny.[55]

Při vstupu viru do buňky hraje roli trimer glykoproteinu S, který tvoří "spike" a obsahuje doménu vážící se na receptor a další doménu, která po rozštěpení buněčnou proteázou umožní fůzi viru s buněčnou membránou. Tato doména virového obalu chybí u jiných SARS-CoV-2-příbuzných kmenů[56] rozhoduje o tom, zda je schopen překročit mezidruhovou bariéru. Obsahuje sekvenci aminokyselin štěpenou peptidázou furinem (PACE, Paired basic Amino acid Cleaving Enzyme) a vykazuje nápadnou shodu s vysoce virulentním kmenem ptačí chřipky H5N1, který vznikl mutací virů ptačí chřipky které nezpůsobovaly onemocnění lidí. Tato sekvence je oproti RNA nepatogenních kmenů koronavirů o 12 nukleotidů delší a chybí u kmenů koronaviru izolovaných z netopýrů (CoV RaTG-13) i luskounů. Vysoce virulentní forma SARS-CoV-2 tak mohla vzniknout rekombinací koronaviru a viru ptačí chřipky v lidských buňkách.[57]

Původně byl SARS-CoV-2 považovaný za druh odlišný od SARS-CoV. Mezinárodní výbor pro klasifikaci virů však na základě dostupných genových sekvencí a s přihlédnutím k taxonomickým pravidlům pro virový druh rozhodl, že odlišnosti SARS-CoV-2 nejsou pro jeho uznání jako nový druh dostatečné a je třeba ho řadit jako SARS-CoV do stejného druhu s mezinárodním označením Severe acute respiratory syndrome-related coronavirus.[1]

Genetické analýzy ukázaly, že virus mutuje a v populaci již koluje nejméně osm jeho typů.[58][pozn. 2] Přesné místo vzniku daného typu (odlišující mutace) nelze z dosavadního omezeného množství sekvenovaných vzorků určit, je ale možné, že všechny mají původ ve Wuchanu,[58] kde byly zaznamenány první dva (ne nutně nejpůvodnější), evolučně starší typ S i evolučně novější typ L. Novější typ L se šíří snáze, není však známo, že by nutně způsoboval závažnější formu onemocnění.[60] 27. března 2020 byla publikována studie ukazující, že jeden z nově zjištěných, mutací vzniklých podtypů SARS-CoV-2 by mohl způsobovat chronické onemocnění (pacient se viru nedokázal zbavit ani za 49 dní), i když s mírným průběhem. Indikátory imunitní reakce byly přitom stabilní i přes vysokou virovou zátěž, což by mohlo naznačovat, že lidský organismus může vytvořit s daným podtypem viru symbiotický vztah.[61][62]

Vysokou frekvenci mutací u RNA virů způsobuje jejich jednovláknová RNA a také virová RNA-polymeráza, která při replikaci vnáší časté chyby. Akumulace mutací v každém replikačním cyklu však neznamená, že se virus stává automaticky nebezpečnější, protože epidemiologicky významné vlastnosti jako virulence jsou kontrolovány více geny současně. Nové vlastnosti nevznikají v tak krátkém evolučním období a většina mutantních virů je přirozenou selekcí eliminována.[63] Do dubna 2020 bylo sekvenováno celkem 3379 genomů SARS CoV-2 z různých oblastí světa, přičemž u dvou původem z USA bylo nalezeno 16 a 22 mutací. Některé evropské typy mají 11-14 mutací (Island, Belgie, Francie, Nizozemsko).[64]

Jak se ukázalo v případě jiných infekcí (Ebola), jsou virulence a přenosnost viru v nepřímé úměře, protože vysoce virulentní onemocnění zahubí infikovaného dříve, než stačí nakazit další. I bodová mutace viru je naopak významná při jeho mezidruhovém přenosu, jak se ukázalo u lidského HIV, který vznikl mutací AA30 v Gag proteinu SIV, mutace GP-A82V viru Eboly, nebo mutace E1-A226V u Chikunguya viru, která umožnila změnu mezihostitele.[65] Jindy byla příčinou mezidruhového přenosu naopak delece části genomu. Při epidemii SARS (2002-2003) byly SARS-CoV viry nalezeny na tržnici v Guandongu u himalájských cibetek, psíků mývalovitých i lidí pracujících v tržnici. Virulentní varianta viru, izolovaná z pacientů s nemocí SARS, vznikla delecí 29 nukleotidů v genu kódujícím spike protein obalu viru, který mu umožnil adaptaci na lidského hostitele.[66]

Strukturní biologie[editovat | editovat zdroj]

Publikace genomu vedly k několika protein modelujícím experimentům receptor pojícího proteinu (RBD) peplomerového (S) proteinu, naznačujícím, že S protein udržoval značnou afinitu k receptoru Angiotenzin konvertáza enzymu 2 (ACE2) a využíval ho jako mechanismus vstupu do buňky. Dne 22. ledna na sobě nezávisle čínská a americká skupina reverzní genetikou experimentálně demonstrovaly ACE2 za receptor pro SARS-CoV-2.

Genom viru[editovat | editovat zdroj]

SARS-CoV-2 patří mezi velké obalené viry, jejichž genom tvoří tzv. ssRNA (Positive-sense single-stranded RNA), která po vstupu do buňky funguje jako mRNA a po navázání na ribosom se začne přepisovat. První 2/3 genomu obsahují geny potřebné k replikaci, které kódují 16 proteinů. Tato část se přepíše do dvou velkých polyproteinů (pp1ab -∼790 kDa, pp1a - ∼490 kDa) které jsou následně rozštěpeny na jednotlivé peptidy virovými proteázami (3CLpro nebo Mpro - hlavní 3C-like proteáza, PLpro - vedlejší papain-like cysteinová proteáza). Zde je zajímavé zmínit, že přepis pp1ab zahrnuje ribosomální frameshift o jeden nukleotid proti směru hned před terminačním kodonem. Může za něj tzv. klouzavá sekvence (UUUAAAC) a "pseudouzel" (pseudoknot) RNA na konci ORF 1a.[67]

Mezi prvními přepsanými proteiny je RNA-dependentní RNA polymeráza (RdRp) (ns12) a NTPáza/helikáza (ns13). Prvních 16 nestrukturních proteinů spontánně vytvoří RTC komplex (replikáza, transkriptáza). Protein nsp15 je 3'-5' exoribonucleáza, která kontroluje správnost transkripce. Její funkce je důležitá vzhledem ke značné velikosti genomu SARS-CoV-2 (∼29.7 kb, se 14 open reading frames (ORFs), které se částečně překrývají a nepřekládanými 5′ and 3′- konci obsahujícími 265 a 342 nukleotidů).[68]

RNA-dependentní RNA polymeráza (RdRp) přímo řídí syntézu komplementárních molekul nsRNA (negative-sense subgenomic RNA) z genomové psRNA (positive-sense genomic RNA). Následuje transkripce nsRNA na odpovídající ps RNA nového genomu viru. Helikáza zajišťuje separaci řetězců dvouřetězcové RNA po replikaci genomu viru.

Zbývající část genomu kóduje čtyři strukturální proteiny (spike (S), membrane (M), envelope (E), nucleocapsid (N)) spolu s 8 doprovodnými proteiny (orf3 - orf9), které nemají významnou homologii se sekvencemi virových proteinů nebo jinými koronaviry a jejich funkce je nejasná.[69] Translace RNA probíhá v endoplasmatickém retikulu infikované buňky a proteiny S, M, E a N se posunují do Golgiho komplexu, kde M proteiny zprostředkují organizaci virové nukleokapsidy. Kompletní virové částice se uvolňují sekrečními váčky procesem exocytózy.[70]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Jedná se o taxonomické jméno, stanovené Mezinárodním výborem pro klasifikaci virů (konkrétně jeho Coronavirus Study Group).[1] Světová zdravotnická organizace toto pojmenování plně respektuje, sama však pro komunikaci s veřejností používá označení „virus odpovědný za COVID-19“ či „virus nemoci COVID-19“.[2]
  2. Zde záleží na tom, jaká kritéria se volí pro to, aby byla daná zmutovaná linie označená za nový typ. Není jednotné ani pojmenování těchto typů. Např. virologicko-epidemiologický server Nexstrain.gov, shromažďující příslušná genetická data, k 29. 3. 2020 rozlišuje již 10 kladů: A1a, A2, A2a, A3, A6, A7, B, B1, B2, B4[59]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Novel coronavirus (2019-nCoV) na anglické Wikipedii a 2019-nCoV na německé Wikipedii.

  1. a b c GORBALENYA, Alexander E.; BAKER, Susan C.; BARIC, Ralph S., et al. (Coronaviridae Study Group of the International Committee on Taxonomy of Viruses). The species Severe acute respiratory syndrome-related coronavirus: classifying 2019-nCoV and naming it SARS-CoV-2. Nature Microbiology [online]. Springer Nature Limited, 2. březen 2020. Online před tiskem. Dostupné online. ISSN 2058-5276. DOI:10.1038/s41564-020-0695-z. (anglicky) 
  2. ENSERINK, Martin. Update: ‘A bit chaotic.’ Christening of new coronavirus and its disease name create confusion. Science [online]. American Association for the Advancement of Science, 12. únor 2020. Dostupné online. ISSN 1095-9203. DOI:10.1126/science.abb2806. (anglicky) 
  3. Surveillance case definitions for human infection with novel coronavirus (nCoV). www.who.int [online]. [cit. 2020-01-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. Novel Coronavirus 2019, Wuhan, China | CDC. www.cdc.gov [online]. 2020-01-23 [cit. 2020-01-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. Novel Coronavirus situation report 22 [online]. WHO, 2020-02-11 [cit. 2020-02-11]. Dostupné online. 
  6. Nový koronavirus (2019-nCoV), zpráva o situaci č. 1, WHO, SZÚ. www.szu.cz [online]. [cit. 2020-01-23]. Dostupné online. 
  7. Informace k případům pneumonie spojené s novým koronavirem, Wu-chan, Čína. www.hygpraha.cz [online]. [cit. 2020-01-23]. Dostupné online. 
  8. Počet obětí viru v Číně vzrostl na 25, druhého nakaženého má Japonsko. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2020-01-24 [cit. 2020-01-24]. Dostupné online. 
  9. Nový koronavirus (2019-nCoV), zpráva o situaci č. 1, WHO, SZÚ. www.szu.cz [online]. [cit. 2020-01-23]. Dostupné online. 
  10. WHO | Pneumonia of unknown cause – China. WHO [online]. [cit. 2020-01-23]. Dostupné online. 
  11. SCIMEX. EXPERT REACTION: Could new coronavirus have come from snakes?. Scimex [online]. 1579755600 [cit. 2020-01-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. https://medicalxpress.com/news/2020-03-link-coronavirus-humans-pangolins-snakes.html - Missing link in coronavirus jump from bats to humans could be pangolins, not snakes
  13. Novel Coronavirus 2019. www.who.int [online]. [cit. 2020-01-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  14. RKI - Neuartiges Coronavirus - Informationen des RKI zu Pneumonien durch ein neuartiges Coronavirus (2019-nCoV) in Wuhan, China. www.rki.de [online]. [cit. 2020-01-23]. Dostupné online. 
  15. WHO Statement Regarding Cluster of Pneumonia Cases in Wuhan, China. www.who.int [online]. [cit. 2020-01-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  16. Nový typ koronaviru je přenosný z člověka na člověka. České ministerstvo nabádá turisty k opatrnosti. iROZHLAS [online]. Český rozhlas [cit. 2020-01-23]. Dostupné online. (česky) 
  17. RKI - Neuartiges Coronavirus - Informationen des RKI zu Pneumonien durch ein neuartiges Coronavirus (2019-nCoV) in Wuhan, China. www.rki.de [online]. [cit. 2020-01-23]. Dostupné online. 
  18. News / Wuhan Coronavirus. Imperial College London [online]. [cit. 2020-01-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  19. Epidemie akutního respiračního syndromu vyvolaná novým koronavirem, Wu-chan, Čína; ECDC - RRA, 1. aktualizace, SZÚ. www.szu.cz [online]. [cit. 2020-01-23]. Dostupné online. 
  20. Epidemie akutního respiračního syndromu vyvolaná novým koronavirem, Wu-chan, Čína; ECDC - RRA, 1. aktualizace, SZÚ. www.szu.cz [online]. [cit. 2020-01-23]. Dostupné online. 
  21. China coronavirus: Hong Kong scraps major Lunar New Year events. South China Morning Post [online]. 2020-01-23 [cit. 2020-01-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  22. KUČEROVÁ, Daniela. Záhadný čínský virus má další oběť. Vědci jsou bezradní - Seznam Zprávy. Seznam Zprávy [online]. Seznam [cit. 2020-01-23]. Dostupné online. 
  23. First case of new virus reported outside China. BBC News. 2020-01-14. Dostupné online [cit. 2020-01-23]. (anglicky) 
  24. JAN 16, Lisa Schnirring | News Editor; 2020. Japan has 1st novel coronavirus case; China reports another death. CIDRAP [online]. [cit. 2020-01-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  25. Taiwan timely identifies first imported case of 2019 novel coronavirus infection returning from Wuhan. Tisková zpráva [online]. Tchajwanské centrum pro zdravotní kontrolu [cit. 2020-01-23]. Dostupné online. 
  26. CDC. 2019 Novel Coronavirus (2019-nCoV). Centers for Disease Control and Prevention [online]. 2020-01-21 [cit. 2020-01-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  27. Singapore: First case of 2019-nCoV confirmed January 23 /update 2. GardaWorld [online]. [cit. 2020-01-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  28. REŽŇÁKOVÁ, Lada. V Česku jsou tři lidé s potvrzenou nákazou koronavirem, oznámil Vojtěch. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2020-03-01 [cit. 2020-03-01]. Dostupné online. 
  29. Julia Naftulin. Wuhan Coronavirus Can Be Infectious Before People Show Symptoms, Official Claims [online]. sciencealert.com, 2020-01-26 [cit. 2020-01-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  30. Symptoms of Novel Coronavirus (2019-nCoV) | CDC. www.cdc.gov [online]. 2020-01-23 [cit. 2020-01-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  31. 武汉市卫生健康委员会. wjw.wuhan.gov.cn [online]. [cit. 2020-01-23]. Dostupné online. 
  32. ket. Počet obětí koronaviru šplhá ke dvěma tisícům. Nakažení jsou i Američané evakuovaní z lodi v Japonsku. ČT24 [online]. Česká televize, 2020-02-17 [cit. 2020-02-17]. Dostupné online. 
  33. Q&A on coronaviruses [online]. www.who.int [cit. 2020-01-29]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-01-20. (anglicky) 
  34. Bo Diao et al., Reduction and Functional Exhaustion of T Cells in Patients with Coronavirus Disease 2019 (COVID-19), medRxiv preprint, 20.2.2020
  35. Tobias Herold III et al., Level of IL-6 predicts respiratory failure in hospitalized symptomatic COVID-19 patients, medRxiv preprint, 4.4.2020
  36. Část nakažených koronavirem má neurologické potíže, ukazují případy po celém světě, ČT 24, 2.4.2020
  37. Hsieh, Y., Tsai, C., Lin, C. et al. Asymptomatic ratio for seasonal H1N1 influenza infection among schoolchildren in Taiwan. BMC Infect Dis 14, 80 (2014)
  38. a b Mizumoto K et al., Estimating the asymptomatic proportion of coronavirus disease 2019 (COVID-19) cases on board the Diamond Princess cruise ship, Yokohama, Japan, 2020, Eurosurveillance, Volume 25, Issue 10, 12/Mar/2020
  39. Xiao Li et al., A Mini Review on Current Clinical and Research Findings for Children Suffering from COVID-19, medRxiv preprint, 4.4.2020
  40. Nishiura H et al., Estimation of the asymptomatic ratio of novel coronavirus infections (COVID-19), International Journal of Infectious Diseases (2020), pre proof
  41. Zou L et al., SARS-CoV-2 Viral Load in Upper Respiratory Specimens of Infected Patients, New Eng. J. Med., 19.3.2020; 382:1177-1179
  42. Renhong Y et al., Structural basis for the recognition of SARS-CoV-2 by full-length human ACE2, Science 27 Mar 2020: Vol. 367, Issue 6485, pp. 1444-1448
  43. Iwata-Yoshikawa N et al., TMPRSS2 Contributes to Virus Spread and Immunopathology in the Airways of Murine Models after Coronavirus Infection, J. Virol. DOI: 10.1128/JVI.01815-18
  44. Vincent MJ, Chloroquine is a potent inhibitor of SARS coronavirus infection and spread, Virology Journal Vol. 2, Article n. 69 (2005)
  45. Guang Yang et al., Angiotensin II Receptor Blockers and Angiotensin-Converting Enzyme Inhibitors Usage is Associated with Improved Inflammatory Status and Clinical Outcomes in COVID-19 Patients With Hypertension, medRxiv preprint, 4,4.2020
  46. Simmons G et al., Inhibitors of cathepsin L prevent severe acute respiratory syndrome coronavirus entry, Proc. Nat. Acad. Sci. USA August 16, 2005 102 (33) 11876-11881
  47. Hoffmann M et al., The novel coronavirus 2019 (2019-nCoV) uses the SARS-coronavirus receptor ACE2 and the cellular protease TMPRSS2 for entry into target cells, bioRxiv preprint, 31.1.2020
  48. Zhang H et al., Angiotensin-converting enzyme 2 (ACE2) as a SARS-CoV-2 receptor: molecular mechanisms and potential therapeutic target, Intensive Care Med (3.3.2020)
  49. Yamamoto M et al., Identification of Nafamostat as a Potent Inhibitor of Middle East Respiratory Syndrome Coronavirus S Protein-Mediated Membrane Fusion Using the Split-Protein-Based Cell-Cell Fusion Assay, Antimicrob Agents Chemother. 2016 Oct 21;60(11):6532-6539
  50. Diagnostic detection of Wuhan coronavirus 2019 by real-time RTPCR. www.who.int [online]. World Health Organisation, 2020-01-13 [cit. 2020-01-23]. Dostupné online. 
  51. Phylogeny of SARS-like betacoronaviruses including novel coronavirus from Wuhan using data generated by the Shanghai Public Health Clinical Center & School of Public Health, the National Institute for Viral Disease Control and Prevention, the Institute of Pathogen Biology, and the Wuhan Institute of Virology shared via GISAID.Dostupné online (anglicky)
  52. MIHULKA, Stanislav. Původ nepřítele: Kde se vzal virus SARS-CoV-2. OSEL.cz [online]. Osel,s.r.o., 19. březen 2020. Dostupné online. ISSN 1214-6307. 
  53. https://medicalxpress.com/news/2020-03-covid-coronavirus-epidemic-natural-scientists.html - The COVID-19 coronavirus epidemic has a natural origin, scientists say
  54. Vědci zjistili, že nový koronavirus (SARS-CoV-2) způsobující onemocnění COVID-19, má přirozený původ! Tiskové prohlášení AV ČR. 19. březen 2020. Dostupné online
  55. Tommy Tsan-Yuk Lam et al., Identifying SARS-CoV-2 related coronaviruses in Malayan pangolins, Nature, 26.3.2020
  56. Coutard B, et al., The spike glycoprotein of the new coronavirus 2019-nCoV contains a furin-like cleavage site absent in CoV of the same clade, Antiviral Res. 2020 Apr;176:104742
  57. Furin cleavage site in the SARS-CoV-2 coronavirus glycoprotein, Virology blog, 13.2.2020
  58. a b Elisabeth Weise, 8 strains of the coronavirus are circling the globe. Here's what clues they're giving scientists, USA Today, 31.3.2020
  59. Genomic epidemiology of novel coronavirus. Nexstrain.gov (anglicky)
  60. fš. Koronavirus zmutoval do dvou typů. Novinky.cz [online]. Borgis a.s., 5. březen 2020. Dostupné online. 
  61. HOCKADAY, James. Scientists may have found mutated coronavirus sub-type which lasts 49 days. Metro.co.uk [online]. Associated Newspapers Limited, 1. duben 2020. Dostupné online. (anglicky) 
  62. Li Tan; Xia Kang; Bo Zhang; Shangen Zheng; Bo Liu; Tiantian Yu; Fan Yang, QIONGSHU WANG; HONGMING MIAO. A special case of COVID-19 with long duration of viral shedding for 49 days. medRχiv [online]. Cold Spring Harbor Laboratory, 27. březen 2020 [cit. 2020-04-02]. S. 1-21. Preprint. Dostupné online. PDF [1]. DOI:10.1101/2020.03.22.20040071. (anglicky) 
  63. Holmes, E. C. The Evolution and Emergence of RNA Viruses, Oxford University Press, 2009
  64. Nextstrain: Genomic epidemiology of novel coronavirus
  65. Grubaugh, N.D., Petrone, M.E. & Holmes, E.C. We shouldn’t worry when a virus mutates during disease outbreaks. Nat Microbiol 5, 529–530 (2020)
  66. Y. Guan et al., Isolation and Characterization of Viruses Related to the SARS Coronavirus from Animals in Southern China, Science 10 Oct 2003: Vol. 302, Issue 5643, pp. 276-278
  67. Paul S.Masters, The Molecular Biology of Coronaviruses, Advances in Virus Research 66, 2006, 193-292
  68. Snijder EJ et al., Unique and Conserved Features of Genome and Proteome of SARS-coronavirus, an Early Split-off From the Coronavirus Group 2 Lineage, J. Molec. Biol. 331, Issue 5, 991-1004
  69. Young-Sam Keuma, Yong-Joo Jeong, Development of chemical inhibitors of the SARS coronavirus: Viral helicase as a potential target, review, Biochemical Pharmacology 84, Issue 10, 1351-1358
  70. Anthony R. Fehr, Stanley Perlman, Coronaviruses: An Overview of Their Replication and Pathogenesis, Methods in Molecular Biology book series, Springer Verlag, dostupné on line

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Star of life2.svg
Wikipedie neručí za správnost žádných informací v žádném článku. V případě potřeby vyhledejte odpovídajícího odborníka!
Přečtěte si prosím pokyny pro využití článků o zdravotnictví.