Přeskočit na obsah

Nature

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Nature
Titulní stránka prvního čísla Nature vydaného 4. listopadu 1869
Titulní stránka prvního čísla Nature vydaného 4. listopadu 1869
Základní informace
Datum založení4. listopadu 1869
Jazykangličtina
Žánrodborná literatura
Periodicitakaždý týden
Země původuSpojené královstvíSpojené království Spojené království
Sídlo redakceLondýn, Spojené království
Klíčové osoby
VydavatelNature Portfolio a Springer Science+Business Media
EditorMagdalena Skipper (od 2018)
Odkazy
ISSN1476-4687 a 0028-0836
OCLC01586310
WebOficiální web
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Nature (anglicky příroda) je vědecký časopis se všeobecným zaměřením vydávaný od roku 1869 ve Velké Británii (od roku 2015 nakladatelstvím Springer Nature). Byly a stále jsou v něm uveřejňovány nejdůležitější recenzované vědecké práce (články i kratší texty, tzv. dopisy) napříč přírodními vědami, z astronomie, biologie, geověd, jaderné fyziky atd. Vychází jako týdeník a všechna vydání od aktuálního čísla až do roku 1950 jsou (předplatitelům) dostupná na internetu

Redakční kanceláře sídlí v Londýně, Spojených státech, kontinentální Evropě a Asii. Podle Journal Citation Reports z roku 2022 měla Nature jeden z nejvyšších impakt faktorů mezi multidisciplinárními vědeckými časopisy (50,5), což svědčí pro silný citační vliv ve vědecké literatuře. V roce 2012 měl online čtenářské publikum přibližně tři miliony čtenářů měsíčně.

Nature je jeden z nejstarších a nejuznávanějších časopisů vědecké komunity. Časopis byl založen na podzim roku 1869. V polovině 20. století došlo k redakční expanzi, časopis zdvojnásobil své úsilí v oblasti vysvětlující a vědecké žurnalistiky. Koncem 80. a začátkem 90. let 20. století vznikla síť redakčních kanceláří mimo Británii a bylo založeno deset nových doplňkových specializovaných publikací (např. Nature Materials, Nature Neuroscience, Nature Structural and Molecular Biology).[1] Od konce prvního desetiletí 21. století vznikají každý týden specializované redakční a publicistické sloupky. Primárním zdrojem časopisu zůstávají, jak bylo stanoveno při jeho založení, vědečtí výzkumníci, editační standardy se primárně zaměřují na technickou čitelnost.

Hlavní výzkumné práce publikované v Nature jsou vysoce technické a kvůli stanoveným textovým limitům se obvykle jedná o shrnutí větších prací. K publikaci je přijato méně než 8 % předložených článků.[2] Výzkumné články jsou široce citovány a často přitahují mezinárodní pozornost. Časopis se občas zapojil do sporů a akademických kontroverzí, jako jsou debaty o stažení článků, procesy recenzního řízení a metodologické standardy.

Kromě primárních výzkumných prací publikuje Nature komentáře, analýzy, zprávy a články na témata, jako je financování výzkumu, vědecká politika, etické otázky ve vědě a významné vědecké objevy, existují také sekce o knihách, umění a krátkých sci-fi povídkách. Inovace nebo průlomové práce v jakékoli vědecké nebo technologické oblasti jsou v časopise prezentovány jako spotlight articles, jedná se o zpravodajské nebo časopisecké články, a proto nedostávají podobného uznání jako výzkumné články. Některé spotlight články jsou také financovány partnery nebo sponzory.[3]

Historie

[editovat | editovat zdroj]

Během 19. století prošla Británie obrovskými technologickými a průmyslovými změnami, zejména ve druhé polovině 19. století. Nejrespektovanějšími vědeckými časopisy té doby byly recenzované časopisy Královské společnosti, které publikovaly mnoho skvělých prací od Isaaca Newtona a Michaela Faradaye po Charlese Darwina. Počet populárně-vědeckých periodik se od 50. do 60. let 19. století zdvojnásobil. Podle redaktorů těchto populárně-naučných časopisů byly publikace navrženy tak, aby sloužily v podstatě jako prostředek k propojení veřejnosti s vědeckým světem.

Časopis Nature, založený v roce 1869, nebyl prvním časopisem svého druhu v Británii. Předcházel mu například časopis Recreative Science: A Record and Remembrancer of Intellectual Observation,[4] který byl založen v roce 1859 a začínal jako časopis o přírodní historii, ale postupně se rozšířil o témata fyzikálních věd a technických oborů a v menší míře o témata přírodní historie. Název časopisu se postupně změnil na Intellectual Observer: A Review of Natural History, Microscopic Research, and Recreative Science[5] a poté na Student and Intellectual Observer of Science, Literature, and Art. Intellectual Observer se dále rozšířil a zahrnul i literaturu a umění. Podobný byl i vědecký časopis Popular Science Review, založený v roce 1862, který se zabýval různými oblastmi vědy a vytvořením podsekcí s recenzemi knih a komentáři k nejnovějším vědeckým pracím a publikacím. Další dva časopisy vydávané v Anglii před Nature byly Quarterly Journal of Science a Scientific Opinion, založené v roce 1864 a 1868. Časopis, který byl co do redakčního složení a formátu nejvíce podobný Nature, byl Reader, založený v roce 1863. Podobně jako Popular Science Review mísil vědu s literaturou a uměním ve snaze oslovit publikum mimo vědeckou komunitu.

Všechny tyto časopisy nakonec ztroskotaly. Nejdéle přežil Popular Science Review, vydržel 20 let a jeho vydávání skončilo v roce 1881. Recreative Science přestal vycházet stejně jako Student and Intellectual Observer v roce 1871. Quarterly Journal skončil po řadě redakčních změn v roce 1885. Reader přestal vycházet v roce 1867 a Scientific Opinion nakonec vydržel pouhé 2 roky, do června 1870.

Vznik

[editovat | editovat zdroj]

Nedlouho po skončení časopisu Reader se bývalý redaktor Norman Lockyer rozhodl založit nový vědecký časopis s názvem Nature. Časopis se podobal svým předchůdcům ve snaze „poskytnout kultivovaným čtenářům přístupné fórum pro čtení o pokroku ve vědeckém poznání“. První čísla časopisu obsahovala články napsané členy skupiny, která si říkala X Club. Byla to skupina vědců známá svým liberálním, progresivním a na svou dobu poněkud kontroverzním vědeckým přesvědčeními. Skupinu, kterou inicioval Thomas Henry Huxley, tvořili významní vědci, jako byli Joseph Dalton Hooker, Herbert Spencer a John Tyndall, spolu s dalšími pěti vědci a matematiky. Všichni byli horlivými zastánci Darwinovy teorie evoluce jako společného původu, která se v druhé polovině 19. století setkala s velkou kritikou mezi konzervativnějšími vědci. Možná to byla částečně právě jeho vědecká liberalita, která zajistila, že časopis Nature byl trvalejší než jeho předchůdci. Finanční podpora časopisu, kterou získal v prvních letech od rodiny Macmillanů, mu také umožnila rozvíjet se volněji než vědeckým časopisům před ním.[6]

Redaktoři

[editovat | editovat zdroj]

Zakladatel časopisu Norman Lockyer byl profesorem na Imperial College. V roce 1919 ho na postu redaktora nahradil Sir Richard Gregory, který pomohl etablovat Nature v mezinárodní vědecké komunitě. V letech 1945 až 1973 byĺi redaktory nejprve v roce 1945 A. J. V. Gale a L. J. F. Brimble, který se v roce 1958 stal jediným redaktorem, poté v roce 1965 John Maddox a nakonec v roce 1973 David Davies. V roce 1980 se Maddox vrátil jako redaktor a tuto pozici si udržel až do roku 1995. Šéfredaktorem všech publikací časopisu Nature až do roku 2018 se stal Philip Campbell. Poté ho vystřídala Magdalena Skipper.[7]

Expanze a rozvoj

[editovat | editovat zdroj]

V roce 1970 otevřel časopis svou kancelář ve Washingtonu, další pobočky byly otevřeny v New Yorku v roce 1985, Tokiu a Mnichově v roce 1987, Paříži v roce 1989, San Franciscu v roce 2001, Bostonu v roce 2004 a Hongkongu v roce 2005. Od 80. let 20. století prošel časopis velkou expanzí a spustil více než deset nových časopisů, např. Nature Research založený v roce 1999. V roce 1996 si vytvořil vlastní webové stránky[8] a v roce 1999 zahájil vydávání Nature Reviews.[7] Některé články a práce jsou na webových stránkách k dispozici zdarma, zatímco jiné vyžadují zakoupení prémiového přístupu k webu. V roce 2012 měl časopis Nature online čtenářské publikum přibližně 3 miliony čtenářů měsíčně.[9]

V květnu 2015 se časopis dostal pod záštitu nové společnosti Springer Nature, která vznikla sloučením Springer Science+Business Media a Nature Publishing Group, Palgrave Macmillan a Macmillan Education.[10]

Publikování v Nature

[editovat | editovat zdroj]

Podle dalšího akademického časopisu Science je známo, že publikování v Nature má v akademické sféře určitou úroveň prestiže.[11] Zejména empirické články jsou často vysoce citované, což může vést k povýšení, grantovému financování a pozornosti ze strany mainstreamových médií. Kvůli těmto pozitivním zpětným vazbám může docházet mezi vědci ke konkurenci o publikování ve vysoce kvalitních časopisech, jako je Nature a Science. Impakt faktor Nature (měřítko počtu citací, které časopis generuje v jiných pracích) v roce 2018 byl 45,8.[12]

Stejně jako u většiny ostatních odborných vědeckých časopisů procházejí články úvodním recenzním řízením editora a následným recenzním řízením. V tomto procesu editor vybere několik dalších vědců, kteří si články přečtou a zhodnotí na základě jejich odbornosti v dané problematice, ale kteří nemají žádnou souvislost s recenzovaným výzkumem. Hodnocení jsou poté předána autorovi, který na základě zpětné vazby provede revize. V případě Nature jsou články obvykle zasílány k recenznímu řízení, pokud se zabývají aktuálním tématem a jsou v dané oblasti považovány za průlomové. Proto je většina předložených článků odmítnuta bez recenzního řízení.

Zásadní vědecké články

[editovat | editovat zdroj]

Některé články otištěné v Nature, které zásadním způsobem ovlivnily vývoj vědy:

Významnost časopisu

[editovat | editovat zdroj]

Podle impakt faktoru stanovovaného americkým Institutem pro vědecké informace (ISI) patří Nature mezi desítku nejvíce citovaných vědeckých časopisů (IF za rok 2014 byl 41,456). Podle jiných měřítek (např. váženého algoritmu PageRank)[13] se dokonce jedná o nejlépe citovaný vědecký žurnál.

Kontroverze

[editovat | editovat zdroj]

Časopis například odmítl zveřejnit články, které pak vedly k udělení Nobelovy ceny (například za Čerenkovovo záření).[14] Naopak zveřejnil i články týkající se homeopatie[15] nebo metodicky nedostatečné práce, které se pak ukázaly jako nepodložené.[16][17] Někteří vědci takové časopisy, které si zakládají na své prestiži, považují za škodlivé.[18]

Vydavatelství

[editovat | editovat zdroj]

Časopis Nature ve Spojeném království vydává a publikuje divize mezinárodní vědecké nakladatelské společnosti Springer Nature, která vydává akademické časopisy, online databáze a služby v oblasti vědy a medicíny. Má kanceláře v Londýně, New Yorku, San Franciscu, Washingtonu, D.C., Bostonu, Tokiu, Hongkongu, Paříži, Mnichově a Basingstoke.[1] Vydává také další specializované časopisy, jako Nature Neuroscience, Nature Biotechnology, Nature Methods, Nature Clinical Practice, Nature Structural & Molecular Biology, Nature Chemistry a Nature Reviews.[19]

Od roku 2005 je každé číslo časopisu doprovázeno podcastem Nature Podcast,[20] který obsahuje nejdůležitější informace z daného čísla a rozhovory s autory článků a novináři, kteří se výzkumu věnují.

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Nature (journal) na anglické Wikipedii.

  1. 1 2 Journals Nature and Science – Communication and Humanities 2007. [online]. [cit. 2026-09-02]. Dostupné online.
  2. ↑ For Authors Getting published in Nature: the editorial process [online]. [cit. 2026-09-02]. Dostupné online.
  3. ↑ Spotlights in Nature [online]. [cit. 2026-09-02]. Dostupné online.
  4. ↑ Recreative Science: Record and Remembrancer of Intellectual Observation (1860-62) | Constructing Scientific Communities. conscicom.site.ox.ac.uk [online]. [cit. 2026-09-02]. Dostupné online. (anglicky)
  5. ↑ The Intellectual Observer: Review of Natural History, Microscopic Research and Recreative Science (1862-68) | Constructing Scientific Communities. conscicom.site.ox.ac.uk [online]. [cit. 2026-09-02]. Dostupné online. (anglicky)
  6. ↑ The Nature Centenary Dinner. Notes and Records of the Royal Society of London. 1970-06-30, roč. 25, čís. 1, s. 9–15. Dostupné online [cit. 2026-09-02]. ISSN 0035-9149. doi:10.1098/rsnr.1970.0002. (anglicky)
  7. 1 2 Nature Publishing Group. npg.nature.com [online]. [cit. 2026-09-03]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2006-11-15.
  8. ↑ Company information : About NPG. www.nature.com [online]. [cit. 2026-09-03]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2007-08-25. (anglicky)
  9. ↑ Announcement: A new iPad app for Nature readers. Nature. 2012-12, roč. 492, čís. 7428, s. 154–154. Dostupné online [cit. 2026-09-02]. ISSN 0028-0836. doi:10.1038/492154a. (anglicky)
  10. ↑ SPRINGER NATURE created following merger completion. www.springer.com [online]. [cit. 2026-09-03]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-06-09. (anglicky)
  11. ↑ CALLIER, Viviane. Yes, it is getting harder to publish in prestigious journals if you haven’t already. Science. 2018-12-10. Dostupné online [cit. 2026-09-03]. ISSN 0036-8075. doi:10.1126/science.caredit.aaw3380.
  12. ↑ Journal metrics | Nature Research. www.nature.com [online]. [cit. 2026-09-03]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-02-16. (anglicky)
  13. ↑ BOLLEN, Johan; RODRIGUEZ, Marko A.; VAN DE SOMPEL, Herbert. Journal Status. Scientometrics. 2006, roč. 69, čís. 3, s. 669–687. Dostupné online [preprint archiv, cit. 2007-06-10]. doi:10.1007/s11192-006-0176-z. (angličtina)
  14. ↑ Coping with peer rejection. S. 645–645. Nature [online]. 2003-10-16 [cit. 2021-01-04]. Roč. 425, čís. 6959, s. 645–645. Dostupné online. doi:10.1038/425645a. (anglicky)
  15. ↑ BALL, Philip. The memory of water. Nature [online]. 2004-10-08 [cit. 2021-01-04]. Dostupné online. doi:10.1038/news041004-19. (anglicky)
  16. ↑ MCCLINTOCK, Martha K. Menstrual Synchrony and Suppression. S. 244–245. Nature [online]. 1971-01-22 [cit. 2021-01-04]. Roč. 229, čís. 5282, s. 244–245. Dostupné online. doi:10.1038/229244a0. (anglicky)
  17. ↑ PAZDERA, Josef. Také věříte tomu, že se v kolektivu ženám synchronizuje menstruace?. osel.cz [online]. 2017-04-21 [cit. 2021-01-04]. Dostupné online.
  18. ↑ SCHEKMAN, Randy. How journals like Nature, Cell and Science are damaging science. The Guardian [online]. 2013-12-09 [cit. 2021-01-04]. Dostupné online. ISSN 0261-3077. (anglicky)
  19. ↑ Nature.com. www.nature.com [online]. [cit. 2026-09-03]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2023-03-04. (anglicky)
  20. ↑ Archive : Nature podcast. www.nature.com [online]. [cit. 2026-09-03]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2014-03-28. (anglicky)

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Nature&oldid=26209589“