Chřipka

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Chřipka
Chřipkový A virus
Chřipkový A virus
Klasifikace
MKN-10 J10., J11.

Chřipka je nakažlivá nemoc způsobena RNA virem z čeledě Orthomyxoviridae. Velikost tohoto viru je průměrně 80 nm. Rychle se šíří světem v sezónních epidemiích, se značnými ekonomickými náklady kvůli výdajům na zdravotní péči a ztrátě produktivity. Primární genetické změny ve viru způsobily ve 20. století 3 chřipkové epidemie, nebo dokonce pandemie, kterým podlehly milióny lidí.

Anglický název chřipky - influenza (zkracováno na flu) pochází ze staré lékařské víry v nepříznivé astrologické vlivy - influences jako příčiny nemoci.

Typy[editovat | editovat zdroj]

Existují 3 základní typy chřipkových virů:

Typ A chřipkového viru je typ nejvíc způsobující epidemie a pandemie. Je to proto, že chřipkové viry A mohou podstoupit výraznou antigenovou změnu a jednak najít nový imunitní cíl u citlivých lidí, jednak svou změnou zcela znehodnotit imunizaci předchozími infekcemi (takže se opět šíří jako v panenské populaci). Populace je obvykle víc odolná proti chřipkám typu B a C, protože tyto typy nemají takovou schopnost mutací a rekombinací a případný antigenový posun je obvykle nepatrný. To má též za následek, že člověk s nenarušeným imunitním systémem zpravidla může onemocnět viry typu B či C jen jednou za život.

Chřipkové viry typu A mohou být dál klasifikovány podle virových kapsidových proteinů - hemaglutininu (zkratka HA nebo H) a neuraminidázy (zkratka NA nebo N), které jsou základní pro životní cyklus viru. 15 podtypů H a 9 podtypů N bylo identifikováno pro chřipkový vir typu A. Jen 1 podtyp H a 1 podtyp N byly identifikovány pro chřipkový vir typu B. V současnosti jsou nejrozšířenější antigenové varianty chřipkového viru typu A variace H1N1 a H3N2.

Existují ještě další variace a proto specifické chřipkové kmenové oddíly jsou identifikovány standardním názvoslovím specifikujícím typ viru, geografickou polohu prvního výskytu viru, rok izolování, pořadové číslo izolování, a subtypy HA a NA (např. názvy A/Moscow/10/99 (H3N2) a B/Hongkong/330/2001).

Variabilita a rekombinace[editovat | editovat zdroj]

U virů typu A se kromě vysoké mutagenity vyskytuje i nebezpečná možnost rekombinace: pokud dva různé subtypy viru napadnou tutéž buňku, mohou si prohodit část RNA a vytvořit radikálně odlišný virus se zcela novými vlastnostmi a schopnostmi. V tomto ohledu panují veliké obavy z kombinace většího množství vodního ptactva a drůbeže (kde se ptačí chřipka nejsnáze šíří) a rozsáhlého chovu prasat na jednom území, neboť prasata jsou infikovatelná jak savčími, tak i většinou typů ptačích chřipek (i těch, co většinu savců nenapadají), což zvyšuje pravděpodobnost nových „radikálních“ konstrukcí viru, které by mohly být nebezpečné člověku.

Často se při klasifikaci nemocí odlišují viry tzv. ptačí chřipky (která napadá hlavně ptáky a savce jen omezeně, resp. téměř vůbec) od chřipek napadajících savce. Leč je zde vždy riziko mutace, které udělá z ptačí chřipky chřipku napadající i savce a člověka.

Dalším typem je koňská chřipka.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Ve 20. století bylo zaznamenáno několik větších epidemií chřipky. Nejznámější a nejvíc smrtelná byla pandemie Španělské chřipky (chřipka typu A, kmen H1N1), která trvala od roku 1918 do 1919, podlehlo jí zřejmě víc lidí než padlo v 1. světové válce. Větší chřipková epidemie byly v roce 1957 Asijská chřipka (typ A, kmen H2N2) a v roce 1968 Hongkongská chřipka (typ A, kmen H3N2).

Známé chřipkové epidemie a pandemie – přehled[editovat | editovat zdroj]

Chřipkové viry pravidelně způsobují každoroční epidemii, která prochází napříč světem. Obvykle však jde o lehké formy onemocnění, které jen málokdy zabíjejí - a pokud ano, tak zpravidla pouze staré a oslabené lidi, zpravidla v řádech desetitisíců obětí na celém světě. Občas se však objeví rozsáhlá epidemie způsobená nebezpečnou variantou (mutací, kmenem) viru, která se vyznačuje nejen obvyklou velkou nakažlivostí, ale též vysokou smrtností. Největší a nejstrašnější byla pandemie tzv. španělské chřipky, která propukla na konci první světové války a usmrtila desítky miliónů lidí. Je považována za jednu z největších epidemií v historii, někteří vědci jí přisuzují absolutní rekord v počtu mrtvých lidí.

Hlavní epidemie:[1][2][3]

I přes vzniklou paniku v New Jersey v roce 1976 (prasečí chřipka), celosvětově v roce 1977 (ruská chřipka) a v Hongkongu a jiných zemí Asie v roce 1997 (ptačí chřipka), nebyly od roku 1969 zaznamenány velké epidemie s vysokou mírou smrtnosti.

Symptomy[editovat | editovat zdroj]

Virus napadá dýchací systém, je přenášen z osoby na osobu kapičkami slin vznikajícími při kašlání a jeho symptomy jsou:

Poznámka: do klinického obrazu chřipky nepatří rýma.

Důsledky chřipky jsou mnohem horší a trvají déle než důsledky nachlazení. Léčení trvá 1 až 2 týdny. Chřipka může být smrtelná, zejména pro slabé, staré nebo chronicky choré lidi. Některé chřipkové pandemie měly milióny obětí.

Většina lidí, kteří dostanou chřipku, se zotaví během jednoho až dvou týdnů, ale jiným se vyvinou život ohrožující komplikace (např. zápal plic). Jen v USA dostanou chřipku každý rok milióny lidí (asi 10 % - 20 % obyvatel). Průměrně asi 36 000 lidí ročně podlehne v USA chřipce, a 114 000 lidí ročně je pro chřipku hospitalizováno. I zdraví lidé mohou být postiženi a vážné problémy z chřipky mohou nastat v každém věku. Lidé starší 65 let, lidé každého věku s chronickými zdravotními obtížemi a velmi malé děti dostávají nejpravděpodobněji komplikace spojené s chřipkou. Zápal plic, bronchitida (zánět průdušek), sinusitida (zánět nosních dutin) a ušní infekce jsou hlavní příklady komplikací z chřipky.

Chřipka může zhoršit chronické zdravotní problémy. Např. lidé s astmatem mohou mít záchvaty během chřipky a lidem s chronickou srdeční poruchou se může výkon srdce zhoršovat.

Variabilita[editovat | editovat zdroj]

Chřipka je extrémně variabilní nákaza - podobné viry se našly u prasat a domácí drůbeže. V místech, kde je vysoká koncentrace lidí, prasat a ptáků v těsné blízkosti, např. v částech Asie, současné infekce různých živočišných druhů umožňuje výměnu genetického materiálu mezi různými kmeny chřipky. To se ukazuje být hlavní příčinou, která způsobuje růst nových nakažlivých kmenů chřipky. Předpokládá se, že dříve nebo později vznikne rekombinace, která vyprodukuje kmen ničivý jako virus španělské chřipky z roku 1918. Na konci roku 1997 nový kmen ptačí chřipky pocházející z kuřat infikoval v Hongkongu 18 lidí, z toho 6 podlehlo. Tento kmen není snadno přenositelný z člověka na člověka, ale vysoká míra úmrtnosti a možnost další rekombinace vedoucí ke zvýšení nakažlivosti znamenaly, že riziko bylo považováno za natolik vážné, že všechna domácí drůbež v Hongkongu byla likvidována. Ptačí chřipka přenosná na lidi se znova objevila v lednu 2004 v Kambodži, Vietnamu a Thajsku.

Průměrná doba léčení je 1-2 týdny, záleží jak jste silný jedinec nebo jakou máte obranu.

Chřipková sezóna[editovat | editovat zdroj]

Chřipka má hlavní výskyt v zimě, a protože severní a jižní polokoule mají zimu v různém čase v roce, existují každý rok dvě chřipkové sezóny. Hope-Simpson v roce 1981 objevil, že propuknutí chřipky jsou globálně všudypřítomná a vyskytují se trvale 6 měsíců po době maximálního slunečního záření v oblasti. Proto Světová zdravotnická organizace(WHO) podporuje každý rok výrobu dvou vakcínových přípravků, jeden pro severní a druhý pro jižní polokouli Země.

Sezonní výskyt chřipky zřejmě souvisí i se zjištěnou skutečností, že jedním z rizikových faktorů pro toto onemocnění je nízká hladina aktivních metabolitů vitamínu D v krvi, který má prokazatelně imunoprotektivní účinky a jehož zdrojem je právě sluneční záření.

I když většina výskytů chřipky na severní polokouli vrcholí v lednu nebo v únoru, není tomu tak vždy. Například chřipková pandemie v létech 1918-19 dosáhla celosvětového vrcholu během konce jara a léta, tehdy ale hrály roli také oslabení a podvýživa lidí způsobená první světovou válkou.

Není zcela jasné, proč intenzita výskytu chřipky je sezónní a ne rovnoměrná během roku. Jedno možné vysvětlení je, že lidé jsou v zimě méně venku, jsou častěji v blízkém kontaktu, a to je příčinou nákazy. Další možné vysvětlení je, že chlad oslabuje imunitní systém.

Prevence[editovat | editovat zdroj]

Proti chřipce lze být očkován, ale pro vysokou schopnost změny mutací viru jsou jednotlivé přípravky chřipkové vakcíny účinné jen asi jeden rok. Světová zdravotnická organizace koordinuje obsah vakcíny každý rok, aby obsahovala nejpravděpodobnější kmeny virů. Chřipková vakcína je obvykle doporučována každému z rizikové skupiny, kdo by mohl mít komplikace z chřipky. Očkováním proti jednomu druhu chřipky můžeme získat částečnou imunitu i proti dalším druhům.

Prevencí je otužování, saunování, zvyšování fyzické kondice, dodržování zásad chřipkové hygieny a zdravé životosprávy, příjem zdravé stravy, resp. chybějících živin formou suplementů. Důležitou roli v prevenci chřipky a dalších akutních respiračních infekcí hraje také vitamín D (viz článek Vitamín D a chřipka).

Doplňujeme zejména vitamín C, bioflavonoidy, antioxidanty, jód a zinek.

Z rostlin zvyšují odolnost zejména velké a malé adaptogeny, hořké byliny (vachta, zeměžluč aj.), třezalka, květ černého bezu a ovoce s vyšším obsahem flavonoidů, vitamínu C a jódu.

Hlavní zásady chřipkové hygieny a prevence[editovat | editovat zdroj]

  • Vyhněte se kontaktu s nemocnými lidmi.
  • Nechoďte na místa s velkou koncentrací lidí.
  • Myjte si ruce pravidelně a opakovaně (Mytím rukou mýdlem pod tekoucí teplou vodou se snižuje pravděpodobnost onemocnění. Pokud není voda a mýdlo k dispozici, doporučuje se použít dezinfekční gely na ruce na alkoholové bázi).
  • Při kašli a kýchání si kapesníkem vždy zakrývejte nos a ústa. Po použití kapesník zahoďte do odpadkového koše (nevkládat do kapsy)
  • Pokud nemáte kapesník, kýchněte do rukávu nebo jiné části oděvu
  • Nepůjčujte si od ostatních mobilní telefony, sklenice, příbory, u dětí hračky apod.
  • Pokud přijíždíte z rizikových oblastí a máte příznaky chřipky nebo se objeví do sedmi dnů po vašem příjezdu, kontaktujte neprodleně lékaře a sdělte mu také odkud přijíždíte.
  • Pokud onemocníte, kontaktujte lékaře, nechoďte mezi lidi a zůstaňte izolováni doma.
  • Nezdravte se podáváním ruky a líbáním.
  • Nedotýkejte se rukama obličeje, nemněte si oči, snížíte tím riziko přenosu viru prostřednictvím rukou z kontaminovaných předmětů.
  • Zvyšte přísun vitamínů – jezte ovoce a zeleninu.
  • Pokud onemocníte a chcete chránit své blízké, noste doma roušku a umývejte si ruce
  • Pokud se chcete chránit před nemocnou osobou (v práci, doma, v prostředcích městské hromadné dopravy), noste roušku, umývejte řádně nádobí a umývejte si ruce
  • Pokud jste nemocni, jděte domů, chřipku musíte léčit, nepřecházet
  • Také doprovodné infekce (rýmu, zápal průdušek aj.) musíte řádně léčit
  • Nemocné zaměstnance posílejte domů, nemocné děti také nebo pro ně alespoň v každé škole zřiďte karanténní třídy
  • Kupte si vlhkoměr a udržujte vlhkost vzduchu na 50 %. Zejména by neměla klesnout pod 40 %. Většina onemocnění horních cest dýchacích začíná oslabením sliznic působením suchého vzduchu.
  • Zajímejte se o zdravotní problematiku, studujte, všestranně se vzdělávejte.
  • Ve svém okolí šiřte protichřipkovou osvětu.

(Převážně podle světové zdravotnické organizace - WHO)

Léčení[editovat | editovat zdroj]

Základem terapie chřipky je symptomatická terapie, tedy především úleva nemocnému od nepříjemných projevů, a ponechání imunitního systému, ať infekci odstraní. V léčbě se používají především léky snižující horečku a působící proti bolesti (tzv. antipyretika - např. paracetamol). Tradičně se používá i celá řada bylinných preparátů, např. čaj z lípy, bezu nebo máty. Používá se i řada dalších postupů, oblíbeným a známým prostředkem je černý čaj s medem a citrónem.

Protože v nepříznivých případech může probíhat chřipka poměrně těžce, hledá se i specifický lék proti chřipce. V současnosti se používají dvě skupiny léků ze skupiny antivirotik. Starší skupinou jsou léky, které blokují povrchový protein (M2 protein) chřipkového viru. Tím mu pravděpodobně zabraňují v přenosu nukleové kyseliny do napadené buňky. Do skupiny blokátorů M2 proteinu patří amantadin a rimantidin. Tyto léky lze podávat i preventivně, mají ale četné nežádoucí účinky.

Novější skupinou jsou inhibitory neuraminidázy, které zablokují uvolňování virů chřipky z již postižených buněk . Do této skupiny léků patří oseltamivir a zanamivir.

Uvedené inhibitory neuraminidáz jsou dobře snášeny a mají minimální procento kontraindikací. Ke vzniku rezistence dochází zřídka. Pokud je odůvodněná profylaxe chřipky, což je především u rizikových osob, aplikují se všechny uvedené preparáty v poloviční dávce. Světová zdravotnická organizace doporučila, aby se v případě potřeby protichřipkových antivirotik dávala přednost inhibitorům neuraminidáz a amantadinové přípravky se podávaly pouze v případě, že inhibitory neuraminidáz nejsou dostupné.[9]

Doplňkovou terapii proti chřipce představuje léčba bioflavonoidy. Jejich nejcennějšími zdroji jsou: Ostružiny, maliny, brusinky, borůvky, granátová jablka, šípky, černý rybíz, jeřabiny, aronie, rajčata, citróny a pomeranče (i s bílou částí kůry), grepy (zejména červené), červené víno (alkoholický nápoj - obsah alkoholu je pro nemocné třeba snížit převařením nebo zakoupením tablet s vinným barvivem), lékořice (kořen).

Jinou doplňkovou terapii a prevenci představuje léčba adaptogeny - rostlinnými harmonizátory.

Přírodní terapií zejména při horečkách je vodoléčba - zejména léčba mokrými zábaly. Klasické návody na léčení vodou vycházejí ze zkušeností Vincenze Priessnitze a Sebastiana Kneippa.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. HILLEMAN, MR.. Realities and enigmas of human viral influenza: pathogenesis, epidemiology and control.. Vaccine. Aug 2002, roč. 20, čís. 25-26, s. 3068-87. PMID 12163258.  
  2. KILBOURNE, ED.. Influenza pandemics of the 20th century.. Emerg Infect Dis. Jan 2006, roč. 12, čís. 1, s. 9-14. DOI:10.3201/eid1201.051254. PMID 16494710.  
  3. a b POTTER, CW.. A history of influenza.. J Appl Microbiol. Oct 2001, roč. 91, čís. 4, s. 572-9. PMID 11576290.  
  4. DOWDLE, WR.. Influenza A virus recycling revisited.. Bull World Health Organ. 1999, roč. 77, čís. 10, s. 820-8. PMID 10593030.  
  5. VALLERON, AJ.; CORI, A.; VALTAT, S., et al. Transmissibility and geographic spread of the 1889 influenza pandemic.. Proc Natl Acad Sci U S A. May 2010, roč. 107, čís. 19, s. 8778-81. DOI:10.1073/pnas.1000886107. PMID 20421481.  
  6. Desatero pandemie (na stránkách pandemie.cz) [online]. [cit. 2009-05-04]. Dostupné online.  
  7. TAUBENBERGER, Jeffery K., Morens, David M. 1918 Influenza: the Mother of All Pandemics. Emerging Infectious Diseases. 2006-01-01, roč. 12, čís. 1, s. 15–22. DOI:10.3201/eid1209.050979.  
  8. Desatero pandemie (na stránkách pandemie.cz) [online]. [cit. 2013-05-20]. Dostupné online.  
  9. Léčba chřipky

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu
Star of life2.svg
Wikipedie neručí za správnost lékařských informací v tomto článku. V případě potřeby vyhledejte lékaře!
Přečtěte si prosím pokyny pro využití článků o zdravotnictví.