Chřipka

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Chřipka
Chřipkový A virus
Chřipkový A virus
Klasifikace
MKN-10 J10., J11.

Chřipka je nakažlivá nemoc způsobená RNA virem z čeledi Orthomyxoviridae. Velikost tohoto viru je průměrně 80 nanometrů. Rychle se šíří světem v sezónních epidemiích, se značnými ekonomickými náklady kvůli výdajům na zdravotní péči a ztrátě produktivity. Primární genetické změny ve viru způsobily ve 20. století tři chřipkové epidemie nebo dokonce pandemie, kterým podlehly milióny lidí.

Latinský název chřipky – influenza (v angličtině obvykle zkracováno na flu) – pochází z italštiny a původně šlo o termín označující víru v nepříznivé astrologické vlivy, influentiae, coby příčiny nemocí.

Typy[editovat | editovat zdroj]

Existují tři základní typy chřipkových virů:

  • Chřipkové viry A infikující savce a ptáky
  • Chřipkové viry B infikující převážně jen lidi (ale například i fretky)
  • Chřipkové viry C infikující lidi a prasata

Typ A chřipkového viru je typ nejvíc způsobující epidemie a pandemie. Je to proto, že tyto chřipkové viry mohou podstoupit výraznou antigenovou změnu, a tudíž najít nový imunitní cíl u citlivých lidí či svou změnou zcela znehodnotit imunizaci předchozími infekcemi, až se opět šíří jako v panenské populaci. Populace je obvykle víc odolná proti chřipkám typu B a C, protože tyto typy nemají takovou schopnost mutací a rekombinací a případný antigenový posun je obvykle nepatrný. To má též za následek, že člověk s nenarušeným imunitním systémem zpravidla může onemocnět viry typu B či C jen jednou za život.

Chřipkové viry typu A mohou být dál klasifikovány podle virových obalových glykoproteinů – hemaglutininu (zkratka HA nebo H) a neuraminidázy (zkratka NA nebo N) –, které jsou základní pro životní cyklus viru. Pro chřipkový vir typu Abylo identifikováno šestnáct podtypů H a devět podtypů N, zatímco jen 1 podtyp H a 1 podtyp N byly identifikovány pro chřipkový vir typu B. V současnosti jsou nejrozšířenější antigenové varianty chřipkového viru typu A variace H1N1 a H3N2.

Existují ještě další variace viru, a proto jsou specifické chřipkové kmenové oddíly identifikovány standardním názvoslovím specifikujícím typ viru, geografickou polohu prvního výskytu viru, rok izolování, pořadové číslo izolování a subtypy HA a NA (např. názvy „A/Moscow/10/99 (H3N2)“ či „B/Hongkong/330/2001“).

Variabilita a rekombinace[editovat | editovat zdroj]

U virů typu A se kromě vysoké mutagenity vyskytuje i nebezpečná možnost rekombinace: pokud dva různé subtypy viru napadnou tutéž buňku, mohou si prohodit část RNA a vytvořit radikálně odlišný virus se zcela novými vlastnostmi a schopnostmi. V tomto ohledu panují veliké obavy z kombinace většího množství vodního ptactva a drůbeže, kde se ptačí chřipka šíří nejsnáze, a také rozsáhlého chovu prasat na jednom území – prasata jsou infikovatelná jak savčími, tak i většinou typů ptačích chřipek (i těch, co většinu savců nenapadají), což zvyšuje pravděpodobnost nových, „radikálních“ konstrukcí viru, které by mohly být nebezpečné člověku.

Často se při klasifikaci nemocí odlišují viry tzv. ptačí chřipky – která napadá hlavně ptáky a savce jen omezeně, resp. téměř vůbec – od chřipek napadajících savce. Je zde ovšem vždy riziko mutace, které udělá z ptačí chřipky chřipku napadající i savce a člověka.

Dalším typem je koňská chřipka či psí chřipka. Podle symptomů je mylně za chřipku označována kočičí chřipka.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Ve 20. století bylo zaznamenáno několik větších epidemií chřipky. Nejznámější a nejvíc smrtelná byla pandemie Španělské chřipky (chřipka typu A, kmen H1N1), která trvala od roku 1918 do 1919 a které podlehlo zřejmě víc lidí, než padlo v 1. světové válce. Větší chřipkové epidemie byly v roce 1957 Asijská chřipka (typ A, kmen H2N2) a v roce 1968 Hongkongská chřipka (typ A, kmen H3N2).

Známé chřipkové epidemie a pandemie – přehled[editovat | editovat zdroj]

Chřipkové viry pravidelně způsobují každoroční epidemii, která prochází napříč světem. Obvykle však jde o lehké formy onemocnění, které jen málokdy zabíjejí – a pokud ano, tak zpravidla pouze staré a oslabené lidi, většinou v řádech desetitisíců obětí na celém světě. Občas se však objeví rozsáhlá epidemie způsobená nebezpečnou variantou, tj. mutací, viru, která se vyznačuje nejen obvyklou velkou nakažlivostí, ale též vysokou smrtonosností. Největší a nejstrašnější byla pandemie tzv. Španělské chřipky, která propukla na konci první světové války a usmrtila desítky miliónů lidí. Je považována za jednu z největších epidemií v historii; někteří vědci jí přisuzují absolutní rekord v počtu mrtvých lidí.

Hlavní epidemie:[1][2][3]

I přes vzniklou paniku v New Jersey v roce 1976 v období prasečí chřipky, celosvětový strach v roce 1977 v období Ruské chřipky a též v Asii v roce 1997 při řádění ptačí chřipky nebyly od roku 1969 zaznamenány velké epidemie s vysokou mírou smrtnosti.

Symptomy[editovat | editovat zdroj]

Virus napadá dýchací systém, je přenášen z osoby na osobu kapičkami slin vznikajícími při kašlání, tj. vzduchem či kontaminovanými povrchy, a jeho symptomy jsou:

Poznámka: do klinického obrazu chřipky nepatří rýma.

Důsledky chřipky jsou mnohem horší a trvají déle než důsledky nachlazení. Léčení trvá jeden až dva týdny. Chřipka může být smrtelná, zejména pro slabé, staré nebo chronicky choré lidi. Některé chřipkové pandemie měly milióny obětí.

Většina lidí, kteří dostanou chřipku, se zotaví během jednoho až dvou týdnů, ale jiným se vyvinou život ohrožující komplikace, jako je např. zápal plic. Jen v USA dostanou chřipku každý rok milióny lidí, tj. zhruba 10 % – 20 % obyvatel. V USA podlehne chřipce ročně průměrně asi 36 000 lidí a 114 000 lidí ročně je kvůli chřipce hospitalizováno. I zdraví lidé mohou být postiženi a vážné problémy z chřipky mohou nastat v každém věku, přetože nejčastěji dostávájí prochází komplikovaným průběhem nemoci lidé starší 65 let, lidé každého věku s chronickými zdravotními obtížemi a velmi malé děti. Zápal plic, bronchitida (zánět průdušek), sinusitida (zánět nosních dutin) a ušní infekce jsou hlavní příklady komplikací z chřipky.

Chřipka může zhoršit chronické zdravotní problémy – např. lidé s astmatem mohou mít častější astmatické záchvaty a lidem s chronickou srdeční poruchou se může výkon srdce zhoršovat.

Variabilita[editovat | editovat zdroj]

Chřipka je extrémně variabilní nákaza – podobné viry se našly u prasat a domácí drůbeže. V místech, kde je vysoká koncentrace lidí, prasat a ptáků v těsné blízkosti, např. v některých částech Asie, umožňují současné infekce různých živočišných druhů výměnu genetického materiálu mezi různými kmeny chřipky. To se ukazuje být hlavní příčinou způsobující růst nových nakažlivých kmenů chřipky. Předpokládá se, že dříve či později vznikne rekombinace, která vyprodukuje kmen chřipky tak ničivý, jako byl virus španělské chřipky v roce 1918.

Na konci roku 1997 nový kmen ptačí chřipky pocházející z kuřat infikoval v Hongkongu osmnáct lidí, z toho šest nemoci podlehlo. Tento kmen není snadno přenositelný z člověka na člověka, ale vysoká míra úmrtnosti a možnost další rekombinace vedoucí ke zvýšení nakažlivosti znamenaly, že riziko bylo považováno za natolik vážné, že byla likvidována všechna domácí drůbež v Hongkongu. Ptačí chřipka přenosná na lidi se znovu objevila v lednu 2004 v Kambodži, Vietnamu a Thajsku.

Průměrná doba léčení je jeden až dva týdny, průběh ovšem záleží především na síle imunitního systému každého jedince.

Chřipková sezóna[editovat | editovat zdroj]

Chřipka se vyskytuje především v zimě, a protože na severní a jižní polokouli panuje zima jindy v roce, existují každý rok dvě chřipkové sezóny. Hope-Simpson v roce 1981 objevil, že propuknutí chřipky jsou globálně všudypřítomná a vyskytují se trvale šest měsíců po době maximálního slunečního záření v oblasti. Proto Světová zdravotnická organizace (WHO) podporuje každý rok výrobu dvou vakcínových přípravků, jeden pro severní a druhý pro jižní polokouli Země.

Sezonní výskyt chřipky zřejmě souvisí i se skutečností, že jedním z rizikových faktorů pro toto onemocnění je nízká hladina aktivních metabolitů vitamínu D v krvi, který má prokazatelně imunoprotektivní účinky a jehož zdrojem je právě sluneční záření.

I když většina výskytů chřipky na severní polokouli vrcholí v lednu nebo v únoru, není tomu tak vždy. Například chřipková pandemie v létech 1918–19 dosáhla celosvětového vrcholu během konce jara a léta; tehdy ale hrálo roli také oslabení a podvýživa lidí způsobená první světovou válkou.

Není zcela jasné, proč je intenzita výskytu chřipky sezónní, a ne rovnoměrná během roku. Jedno možné vysvětlení je, že lidé jsou v zimě méně venku a jsou častěji v blízkém kontaktu, což je příčinou snazší nákazy. Další možné vysvětlení je, že chlad oslabuje imunitní systém.

Prevence[editovat | editovat zdroj]

Proti chřipce lze být očkován, ale pro vysokou schopnost změny mutací viru jsou jednotlivé přípravky chřipkové vakcíny účinné jen asi jeden rok. Světová zdravotnická organizace koordinuje obsah vakcíny každý rok, aby obsahovala nejpravděpodobnější kmeny virů. Chřipková vakcína je obvykle doporučována každému z rizikové skupiny, kdo by mohl mít komplikace z chřipky. Očkováním proti jednomu druhu chřipky můžeme získat částečnou imunitu i proti dalším druhům.

Prevencí je otužování, saunování, zvyšování fyzické kondice, dodržování zásad chřipkové hygieny a zdravé životosprávy a též příjem zdravé stravy, resp. chybějících živin formou suplementů. Důležitou roli v prevenci chřipky a dalších akutních respiračních infekcí hraje také vitamín D (viz článek Vitamín D a chřipka). Je třeba také doplňovat vitamín C, bioflavonoidy, antioxidanty, jód a zinek. Z rostlin zvyšují odolnost hořké byliny (vachta, zeměžluč aj.), třezalka, květ černého bezu a právě ovoce s vyšším obsahem flavonoidů, vitamínu C a jódu.

Hlavní zásady chřipkové hygieny a prevence[editovat | editovat zdroj]

  • Vyhněte se kontaktu s nemocnými lidmi.
  • Nechoďte na místa s velkou koncentrací lidí.
  • Myjte si ruce pravidelně a opakovaně. (Mytím rukou mýdlem pod tekoucí teplou vodou se snižuje pravděpodobnost onemocnění. Pokud není voda a mýdlo k dispozici, doporučuje se použít dezinfekční gely na ruce na alkoholové bázi.)
  • Při kašli a kýchání si kapesníkem vždy zakrývejte nos a ústa. Po použití kapesník zahoďte do odpadkového koše, nevkládejte jej do kapsy.
  • Pokud nemáte kapesník, kýchněte do rukávu nebo jiné části oděvu
  • Nepůjčujte si od ostatních mobilní telefony, sklenice, příbory, u dětí hračky apod.
  • Pokud přijíždíte z rizikových oblastí a již máte příznaky chřipky (nebo se příznaky objeví do sedmi dnů po vašem příjezdu), kontaktujte neprodleně lékaře.
  • Pokud onemocníte, kontaktujte lékaře, nechoďte mezi lidi a zůstaňte izolováni doma.
  • Nezdravte se podáváním ruky a líbáním.
  • Nedotýkejte se rukama obličeje a nemněte si oči, snížíte tím riziko přenosu viru prostřednictvím rukou z kontaminovaných předmětů.
  • Zvyšte přísun vitamínů – jezte více ovoce a zeleniny.
  • Pokud onemocníte a chcete chránit své blízké, noste doma roušku a umývejte si ruce.
  • Pokud se chcete chránit před nemocnou osobou např. v práci, doma či v prostředcích městské hromadné dopravy, noste roušku, umývejte řádně nádobí a umývejte si ruce.t
  • Je třeba řádně léčit také doprovodné infekce (rýmu, zápal průdušek aj.).
  • Nemocné zaměstnance posílejte domů. Nemocné děti také – nebo pro ně alespoň v každé škole zřiďte karanténní třídy.
  • Kupte si vlhkoměr a udržujte vlhkost vzduchu na 50 % – zejména by neměla klesnout pod 40 %. Většina onemocnění horních cest dýchacích začíná oslabením sliznic působením suchého vzduchu.
  • Zajímejte se o zdravotní problematiku, studujte a všestranně se vzdělávejte.
  • Ve svém okolí šiřte protichřipkovou osvětu.

(Převážně podle Světové zdravotnické organizace WHO.)

Léčení[editovat | editovat zdroj]

Základem terapie chřipky je symptomatická terapie, tedy především úleva nemocnému od nepříjemných projevů a ponechání imunitního systému, ať infekci odstraní. V léčbě se používají především léky snižující horečku a působící proti bolesti (tzv. antipyretika – např. paracetamol). Tradičně se používá i celá řada bylinných preparátů, např. čaj z lípy, bezu nebo máty. Využívá se i řada dalších postupů, oblíbeným a známým prostředkem je černý čaj s medem a citrónem.

Protože v nepříznivých případech může probíhat chřipka poměrně těžce, vědci hledají i specifický lék proti chřipce. V současnosti se používají dvě skupiny léků ze skupiny antivirotik. Starší skupinou jsou léky, které blokují povrchový protein (M2 protein) chřipkového viru, a tím mu pravděpodobně zabraňují v přenosu nukleové kyseliny do napadené buňky. Do skupiny blokátorů M2 proteinu patří amantadin a rimantadin. Tyto léky lze podávat i preventivně, mají ale četné nežádoucí účinky. Novější skupinou jsou inhibitory neuraminidázy, které zablokují uvolňování virů chřipky z již postižených buněk . Do této skupiny léků patří oseltamivir a zanamivir.

Uvedené inhibitory neuraminidáz jsou dobře snášeny a mají minimální procento kontraindikací. Ke vzniku rezistence dochází zřídka. Pokud je odůvodněná profylaxe chřipky, což nastává především u rizikových osob, aplikují se všechny uvedené preparáty v poloviční dávce. Světová zdravotnická organizace doporučuje, aby se v případě potřeby protichřipkových antivirotik dávala přednost inhibitorům neuraminidáz a amantadinové přípravky se podávaly pouze v případě, že inhibitory neuraminidáz nejsou dostupné.[9]

Doplňkovou terapii proti chřipce představuje léčba bioflavonoidy. Jejich nejcennějšími zdroji jsou ostružiny, maliny, brusinky, borůvky, granátová jablka, šípky, černý rybíz, jeřabiny, aronie, rajčata, citróny a pomeranče (i s bílou částí kůry), grepy (zejména červené), červené víno (přičemž obsah alkoholu je pro nemocné třeba snížit převařením nebo zakoupením tablet s vinným barvivem) či kořen lékořice.

Přírodní terapií zejména při horečkách je vodoléčba, zejména léčba mokrými zábaly. Klasické návody na léčení vodou vycházejí ze zkušeností Vincenze Priessnitze a Sebastiana Kneippa.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. HILLEMAN, MR.. Realities and enigmas of human viral influenza: pathogenesis, epidemiology and control.. Vaccine. Aug 2002, roč. 20, čís. 25-26, s. 3068-87. PMID 12163258.  
  2. KILBOURNE, ED.. Influenza pandemics of the 20th century.. Emerg Infect Dis. Jan 2006, roč. 12, čís. 1, s. 9-14. DOI:10.3201/eid1201.051254. PMID 16494710.  
  3. a b POTTER, CW.. A history of influenza.. J Appl Microbiol. Oct 2001, roč. 91, čís. 4, s. 572-9. PMID 11576290.  
  4. DOWDLE, WR.. Influenza A virus recycling revisited.. Bull World Health Organ. 1999, roč. 77, čís. 10, s. 820-8. PMID 10593030.  
  5. VALLERON, AJ.; CORI, A.; VALTAT, S., et al. Transmissibility and geographic spread of the 1889 influenza pandemic.. Proc Natl Acad Sci U S A. May 2010, roč. 107, čís. 19, s. 8778-81. DOI:10.1073/pnas.1000886107. PMID 20421481.  
  6. Desatero pandemie (na stránkách pandemie.cz) [online]. [cit. 2009-05-04]. Dostupné online.  
  7. TAUBENBERGER, Jeffery K., Morens, David M. 1918 Influenza: the Mother of All Pandemics. Emerging Infectious Diseases. 2006-01-01, roč. 12, čís. 1, s. 15–22. DOI:10.3201/eid1209.050979.  
  8. Desatero pandemie (na stránkách pandemie.cz) [online]. [cit. 2013-05-20]. Dostupné online.  
  9. Léčba chřipky

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Star of life2.svg
Wikipedie neručí za správnost lékařských informací v tomto článku. V případě potřeby vyhledejte lékaře!
Přečtěte si prosím pokyny pro využití článků o zdravotnictví.