Hongkong

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Zvláštní správní oblast Čínské lidové republiky Hongkong
中華人民共和國香港特別行政區
Zhōnghúa Rénmín Gònghéguó Xiānggǎng Tèbié Xíngzhèngqū
Čung-chua žen-min kung-che-kuo Siang-kang tche-pie sing-čeng-čchü
Hong Kong Special Administrative Region of the People's Republic of China
Znak
Znak
Geografie
Hk-map-colonial.png
Hlavní město Victoria
Souřadnice
Rozloha 1 103 km²
Nejvyšší bod Tai Mo Shan (957 m n. m.)
Časové pásmo +8
Obyvatelstvo
Počet obyvatel 6 978 000
Hustota zalidnění 6 295 ob./km²
Jazyk kantonština, čínština, angličtina
Národnostní složení Číňané (95%)
Náboženství buddhismus, taoismus, konfucianismus, křesťanství, islám, hinduismus, sikhismus, židovství
Správa regionu
Nadřazený celek Čínská lidová republika
Druh celku zvláštní správní oblast
Podřízené celky 18 obvodů
Šéf administrativy Leung Čchun-jing
Měna hongkongský dolar (HKD)
Mezinárodní identifikace
Telefonní předvolba +852
Internetová doména .hk, .香港

Hongkong (čínsky v českém přepisu Siang-kang, pchin-jinem Xiānggǎng, znaky 香港, kantonsky Hèung-gáwng, doslova Voňavý přístav) je čínské město a region ležící na pobřeží Jihočínského moře. Hongkong je významné ekonomické a obchodní centrum. Patří mezi nejhustěji osídlené oblasti světa. Oficiální název regionu je Zvláštní správní oblast Čínské lidové republiky Hongkong (čínsky v českém přepisu Čung-chua žen-min kung-che-kuo Siang-kang tche-pie sing-čeng-čchü, znaky 中華人民共和國香港特別行政區, anglicky Hong Kong Special Administrative Region of the People's Republic of China) a patří mezi zvláštní správní oblasti Čínské lidové republiky. Podle ústavy se Hongkong těší vysokému stupni autonomie, pouze za mezinárodní politiku a ozbrojené síly zodpovídá centrální vláda v Pekingu.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Demonstrace 1. července 2005: „Donald Tsang je loutkou vlády v Pekingu.“
Demonstrace 1. července 2005: „Pryč s komunistickou stranou!“

Hongkong byl osídlen již od neolitu. První Evropan, který toto místo navštívil, byl portugalský mořeplavec Jorge Álvares v roce 1513. Portugalci poté zřídili obchodní stanici v sousedním Macau.

Britská nadvláda[editovat | editovat zdroj]

Roku 1699 začala v Číně obchodovat britská Východoindická společnost. V Evropě byla v té době velká poptávka po čínském zboží, naopak v Číně po evropském jen velmi malá, Číňané vyžadovali po Evropanech za své zboží (hedvábí, porcelán, čaj) platby ve stříbře. Britové tak začali do Číny nejprve dovážet a později pašovat ve velkém opium, které produkovali ve svých koloniích v Indii. Drogově závislých na opiu v Číně rapidně přibývalo. V roce 1839, kdy jich byly podle odhadů již 2 miliony, komisař Lin z pověření čínského císaře rázně zakročil a nechal zatknout 1 600 čínských překupníků a zabavit a zničit přes 1 000 tun opia. Tato opatření dala podnět k první opiové válce - Britové vyslali do Číny válečné loďstvo, které do roku 1842 obsadilo několik pobřežních měst a donutilo čínskou stranu podepsat 29. srpna 1842 Nankingskou smlouvu, podle které museli Číňané postoupit Velké Británii Hongkong, bez omezení otevřít 5 svých přístavů zahraničním obchodním společnostem, povolit obchod s opiem, zaplatit Britům zničené opium (6 milionů stříbrných dolarů) a válečné výdaje (12 milionů stříbrných dolarů) a odpustit britským obchodníkům dluhy ve výši 3 milionů stříbrných dolarů.

Poloostrov Kowloon byl postoupen Británii v roce 1860 podle Pekingské smlouvy po druhé opiové válce. Přiléhající území, kterým se říká „New Territories“ (včetně New Kowloon a ostrova Lantau), byly pronajaty Británii na dobu 99 let, a to počínaje 1. červencem 1898 a konče 30. červnem 1997.

Přechod pod čínskou správu[editovat | editovat zdroj]

V osmdesátých letech bylo jasné, že smlouva o pronájmu „New Territories“ brzy vyprší. Bylo nutné, aby Británie vyjednala vrácení Hongkongu Číně. Podle smlouvy, která je známá jako „Čínsko-britské společné prohlášení“, která byla podepsána Čínou (za dynastie Čching) a Velkou Británií 19. prosince 1984, se celé území Hongkongu pod britskou koloniální vládou 1. července 1997 stalo „Hongkongem, zvláštní administrativní zónou ČLR“. V tomto společném prohlášení se ČLR zavázala, že podle zásady „jedna země, dva systémy“, kterou navrhl pokrokový čínský politik Teng Siao-pching, socialistický ekonomický systém Číny nebude v Hongkongu praktikován a že současný kapitalistický systém a životní styl zůstane nezměněn po dobu 50 let, tedy až do roku 2047. Smlouva vešla v platnost po půlnoci 1. července 1997, když poslední britský guvernér Chris Patten odplul na Královské jachtě Britannia.

Nejistota během jednání a silný nátlak ČLR způsobily velký odliv investičního kapitálu (až jeden milion USD denně[1]), pád hongkongského dolaru, ale především nastala velká vlna emigrace a to emigrace především majetných (milionáři i miliardáři) a vysoce vzdělaných lidí, která se po tchieanmenském masakru ještě zvýšila. Ve výsledku se hovoří o statisících (45000-70000 emigrantů za rok[1], mezi lety 1984-1997 opustilo Hongkong údajně 500 000 – 700 000 občanů[2])

Od roku 1997[editovat | editovat zdroj]

První čínská dekáda 1997-2007[editovat | editovat zdroj]

Ačkoliv prognózy zabývající se budoucností Hongkongu byly vesměs pesimistické (obávaly se dopadu přechodu Hongkongu pod čínskou samosprávu na ekonomickou, hospodářskou a politickou situaci), katastrofické scénáře se nenaplnily - Hongkongu se i po změně vlády stále dobře dařilo. Určité změny ale nastaly - například se velká část výroby se přesunula do pevninské Číny.[3]

Problémy ovšem představuje dosavadní systém vlády, který není příliš demokratický. Nespokojenost s dosavadním politickým systémem vyústila například v protesty v roce 2003, největší masové protesty v Číně od roku 1989.[4]

Občanské nepokoje 2014[editovat | editovat zdroj]

V roce 2014 vypukly v Hong Kongu rozsáhlé protesty proti volební reformě o schválené centrální vládou v Pekingu, známé také jako ,,Deštníková revoluce". Podle reformy budou kandidáti do místních voleb schvalováni Čínou jmenovanou komisí. Na počátku října 2014 začali protestující požadovat rezignaci místní samosprávy.

Vznikají protestní hnutí jako ,,Occupy Central with Love and Peace" či ,,Scholarism". [5]

V prosinci 2014 protesty pomalu utichají, demonstranti jsou definitivně rozehnáni, Předseda vlády CY Leung, jehož rezignaci demonstranté požadovali si svou pozici udržel.

V průběhu protestů se objevuje také kritika hongkongské policie, která měla použít naprosto nepřiměřené metody (např. slzný plyn, násilí při zatýkání)[6]. Hongokongská policie ovšem odmítá, že by použila neúměrné a brutální metody.[7][8]

Jazyk[editovat | editovat zdroj]

Úředním jazykem Hongkongu je standardní čínština a angličtina, nejrozšířenějším mluveným jazykem je však kantonština. V kantonštině běžně vysílají hongkongské televizní kanály, zatímco např. hlášení v metru jsou trojjazyčná: kantonsky, čínsky a anglicky. Nápisy jsou pouze dvojí čínsko-anglické, protože tytéž tradiční čínské znaky lze přečíst kantonsky i mandarínsky. Na rozdíl od většiny čínského území se v Hongkongu stále většinou používají tradiční znaky.

Ekonomika[editovat | editovat zdroj]

Hongkong má jednu z nejliberálnějších ekonomik světa. Je to jedno z nejdůležitějších světových středisek bankovnictví a obchodu. Zdejší přístav patří k nejvytíženějším přístavům kontejnerové námořní dopravy na světě.

Výškové budovy v Hongkongu, pohled z pahorku Victoria Peak.

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Obchodní čtvrtí je Kowloon. Mezi nejznámější trhy patří nefritový, kde se smlouvá i o ceně polévky v restauraci. Dalšími turistickými atrakcemi jsou například chrám Wong Tai Sin nebo Ptačí trh.

Na jižním výběžku Kowloonu ležící rybářská osada Lei Yeu Mun si zachovala nádech své původní podoby. Hongkongský park je oázou klidu uprostřed města. Jeho součástí jsou nejen zelené zahrady, ale také jezírka s vodními ptáky, fontány, přírodní restaurace a muzeum čajů.

Victoria Peak je 554 metrů vysoká hora. Je z ní nádherný výhled na zátoky a ostrůvky. Hongkong je spojen se všemi přilehlými ostrovy prostřednictvím trajektů. Nádherné pláže se nacházejí na ostrově Lamma, kam nesmějí ani auta.

Nejvyšší hora je Tai Mo Shan (957 m), ta má ale nepřístupný vrchol, na kterém se nachází meteorologický radar a také základna čínské armády. Nejvyšší přístupnou horou je Lantau Peak (934 m) na ostrově Lantau.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b STRNAD, Slavomír. Čínští tygři, čínští draci: postřehy a úvahy ze Singapuru, Macaa, Hongkongu a Tchaj-wanu. Olomouc: Votobia, 2001, 221 s., [32] s. obr. příl. ISBN 80-7198-468-X, s. 134
  2. KRIEGER, Joel. Oxfordský slovník světové politiky. Čes. vyd. 1. Překlad Zdena Gellnarová. Praha: OTTOVO nakladatelství, 2000, xxx, 1090 s. ISBN 80-7181-463-6. s. 250
  3. KOPECKÁ, Petra. První čínská dekáda Hong Kongu. Čínsky.cz: informační a zpravodajský server o Číně [online].
  4. 2000s in Hong Kong. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2015-04-02]. Dostupné z: http://en.wikipedia.org/wiki/2000s_in_Hong_Kong
  5. "Police fire tear gas and baton charge thousands of Occupy Central protesters". South China Morning Post. Retrieved 29.September 2014. Dostupné z: http://www.scmp.com/news/hong-kong/article/1603350/police-fire-tear-gas-and-baton-charge-thousands-occupy-central
  6. Hong Kong protest in 2014. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2015-04-05]. Dostupné z: http://en.wikipedia.org/wiki/2014_Hong_Kong_protests#cite_note-talks-201
  7. Hong kong sees police force in a new light. In: Webcitation.com [online]. 2014 [cit. 2015-04-06]. Dostupné z: http://www.webcitation.org/6WiZ0j9Mi
  8. CNN, By Euan McKirdy. CNN [online]. CNN, [cit. 2016-06-03]. Dostupné online.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]