Masakr na náměstí Nebeského klidu

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
2. června 1989, protesty na náměstí Nebeského klidu

Masakr na náměstí Nebeského klidu (název náměstí čínsky 天安门广场, český přepis Tchien-an-men Kuang-čchang) bylo násilné potlačení demonstrací konaných v čínském hlavním městě Pekingu mezi 15. dubnem a 4. červnem 1989. K hlavnímu zásahu armády proti lidovému povstání došlo v noci ze 3. na 4. června 1989.

Průběh demonstrací[editovat | editovat zdroj]

Demonstranti požadovali demokratizaci společnosti, stejně jako se tomu dělo ve stejné době ve východní Evropě. Události začaly v polovině dubna 1989, kdy se konalo uctění památky zemřelého bývalého generálního tajemníka Čínské komunistické strany Chu Jao-panga, který byl považován za hospodářského reformátora a v roce 1987 byl z tohoto důvodu zbaven moci. Pietní shromáždění, kterého se zúčastnilo kolem 100 000 lidí, se změnilo v manifestaci za demokratické změny v Číně. Protesty proti čínské vládě se během května rozšířily do dalších měst a konaly se také studentské stávky. Studenti Akademie vytvořili několikametrovou sochu Bohyně demokracie a vztyčili ji přímo proti centrálnímu Památníku Lidových hrdinů. V průběhu protestů byl na oficiální návštěvě Číny Michail Gorbačov a do Pekingu přijelo množství novinářů z hlavních světových médií, z nichž někteří zůstali v Pekingu a zachytili násilné potlačení protestů. Za svobodu slova demonstrovali spolu se studenty také čínští novináři.

Dne 20. května vyhlásila čínská vláda stanné právo a v čínském hlavním městě byl vyhlášen výjimečný stav. Nasazeno bylo až 200 000 vojáků. Od 2. června 1989 zabrali demonstranti náměstí a začali blokovat i další ulice v centru města. Demonstrací, které trvaly šest týdnů, se celkem zúčastnilo více než milion lidí.

Dne 2. června se Teng Siao-pching a další vysocí vládní představitelé sešli se třemi členy politbyra (Li Pchengem, Čchiao Š’em, Jao I-linem), kde stvrdili svůj záměr „ukončit dlouhotrvající protesty a znovu v hlavním městě nastolit pořádek, a to co nejpoklidněji, jak bude možné“. Armáda nicméně byla oprávněna „použít sílu, pokud by protestující nespolupracovali“.[1] Sepsané instrukce byly 3. června v 16:30 předány ze strany politbyra vedení armády, a to ve znění:[1]

  • Operace směřující k potlačení kontrarevolučního povstání začne ve 21:00.
  • Armádní jednotky by se v jednu hodinu ráno 4. června měly začít shlukovat k náměstí, které musí být vyčištěno do šesti hodin ráno.
  • Jakékoliv zpoždění nebude tolerováno.
  • Žádný člověk nesmí bránit vojákům ve vynucování stanného práva. Vojáci mohou jednat v sebeobranně a použít jakékoliv prostředky k odstranění překážek.
  • Státní média budou vysílat varování pro občany.

Instrukce neobsahovaly přímé instrukce k použití ostré munice, ale svolení k použití „jakýchkoliv prostředků“ bylo některými vojáky pochopeno jako svolení ke střílení do protestujících.[1]

Odpoledne 3. června obsadila armáda dle instrukcí studia čínské státní televize (CCTV) i redakci hlavního deníku Žen-min ž’-pao. Televizní hlasatelé, kteří oznámili, že vláda ČLR nařizuje demonstrantům vyklidit náměstí a obyvatelům města zůstat doma, vystoupili v černém oblečení a zakončili své vystoupení varováním: „Pamatujte si tento černý den.“[2] V noci 3. června a ranních hodinách 4. června začala armáda jednat. Na náměstí Nebeského klidu byly vyslány obrněné transportéry, tanky a pěchota s ostrým střelivem. Obyvatelé Pekingu přitom nevyslyšeli varování médií a vyšli do ulic.[3] První ostrý střet se odehrál zhruba ve 22:00 několik kilometrů od náměstí, kde protestující pro přijíždějící tanky vytvořili z trolejbusů barikády, které následně zapálili. Po překonání blokády opětovala armáda tyto snahy otevřenou salvou do davu.[3] Zprávy o násilnostech vyprovokovaly na jedné straně armádu, která tím ospravedlňovala použití síly, a na druhé i (oproti armádě relativně malou) část protestujících, která na vojáky za použití molotovových koktejlů, kamení, klacků a ukradených zbraní začala útočit.[4]

Oficiální údaje o počtech obětí při potlačování povstání se různí. Podle Čínské komunistické strany se mělo jednat o 200–300 obětí, mezi nimiž bylo jen 23 studentů a několik desítek členů policie a armády,[4] jiné zprávy ale mluví o vyšších počtech mrtvých. Podle americké tajné služby CIA zemřelo 400–900 lidí, podle Čínského červeného kříže a zástupců studentské organizace to bylo 2 000–3 000 osob, podle odtajněných britských dokumentů zemřelo více než 10 000 lidí.[5] Čínská vláda dala všechna těla mrtvých spálit a nařídila nemocnicím zlikvidovat veškeré záznamy. Kromě usmrcených bylo několik tisíc zraněných a odhadem 10 000 zatčených. Po zásahu byl ze země vyhoštěn zahraniční tisk a domácí tisk byl pod pečlivou kontrolou a cenzurou, takže o krvavém potlačení protestu se čínský lid dozvídal jen velmi obtížně.[6]

Mezi některými historiky je událost označována jako Pekingský masakr. Protestující na náměstí pocházeli z nejrůznějších sociálních vrstev (intelektuálové, dělníci atd.). Potlačené povstání obsahovalo mnoho socialistických elementů, demonstranti například zpívali Internacionálu. Někteří z nich, jako např. Wang Chuej, dále aktivně rozvíjejí kritiku vlády zleva jakožto součást tzv. čínské nové levice.

Po 30 letech od Tiananmenského masakru je toto téma v Číně i v čínské diaspoře v zahraničí nejvíce cenzurovaným pojmem a otevřenou ranou. Bylo vymazáno z historických publikací, je blokováno na sociálních sítích a lidé, kteří si výročí chtějí připomenout, jsou zatýkáni.[2]

Světový politický a kulturní ohlas[editovat | editovat zdroj]

23. výročí masakru v Hongkongu, který byl jediným místem v Číně, kde lze svobodně uctít památku obětí[7]

Evropské státy na masakr zareagovaly vyhlášením embarga na vývoz zbraní do Číny. Původní úplný zákaz však postupně nahradila regulace vývozu; lze exportovat jen určité druhy zbraní a každý jednotlivý obchod podléhá schválení vlády příslušné země. Například vláda České republiky v roce 2008 udělila souhlas s prodejem součástek pro letadla L-39 v ceně 190 tisíc eur; nejvyššího rozsahu v tom roce dosáhl vývoz z Francie (227 miliónů eur).[8]

V roce 2010 se menšina evropských států (Francie, Španělsko, Malta, Belgie) stavěla za zrušení embarga. O otázce se mělo jednat na vrcholném setkání představitelů Evropské unie a Číny v prosinci 2010, kde ale embargo zrušeno nebylo.

Záběry z demonstrací byly použity v klipu k písni Power to the People od Johna Lennona či Wind of Change od skupiny Scorpions. Protest je také zmíněn v textu písně Hypnotize od System of a Down. Dne 12. června 2007 byla ve Washingtonu představena bronzová socha napodobující sochu Bohyně demokracie, která se objevila na záznamech z revolty krátce před potlačením.

Čínská vláda označuje protesty za kontrarevoluční povstání, odmítá jejich medializaci i zodpovědnost za vojenský zásah.[9]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c WU, Renhua. 天安门广场清场命令的下达 [The release of Tiananmen Square clearance order] [online]. Boxun blog. Wu Renhua June 4 Anthology, 2010-05-04. Dostupné online. 
  2. a b Anne-Marie Brady, Remembering June 4, Sinopsis 4.6.2019
  3. a b WU, Renhua. 89天安门事件大事记:6月3日 星期六 [1989 Tiananmen Square incident Highlights: Saturday, June 3] [online]. Boxun blog. Wu Renhua June 4 Anthology, 2010-06-05. Dostupné online. 
  4. a b WU, Renhua. 六四事件中的戒严部队 [Military Units Enforcing Martial Law During the June 4 Incident] [online]. Hong Kong: 真相出版社, 2010-07-17. S. 59. Dostupné online. 
  5. Větší masakr, než se vědělo. Na náměstí Nebeského klidu zemřelo 10 tisíc lidí - Info.cz. Info.cz. Dostupné online [cit. 2017-12-26]. (česky) 
  6. Archivovaná kopie. www.totalmag.cz [online]. [cit. 2016-03-25]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-04-06. 
  7. http://www.rozhlas.cz/zpravy/asieaustralie/_zprava/masakr-na-namesti-nebeskeho-klidu-si-v-hongkongu-pripomnely-desitky-tisic-lidi--1358730
  8. Kateřina Šafaříková: Lev a drak, Respekt 6/2010, str. 26
  9. http://zpravy.idnes.cz/zastavil-v-pekingu-tanky-a-ovlivnil-cele-stoleti-kdo-je-tajemny-hrdina-1zg-/zahranicni.aspx?c=A100604_181625_zahranicni_stf

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]