Přeskočit na obsah

Vláda České republiky

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Vláda České republiky
znak vlády České republiky
znak vlády České republiky
Strakova akademie – sídlo české vlády
Strakova akademie – sídlo české vlády
Pořadísedmnáctá (od r. 1993)
PředsedaAndrej Babiš
1. místopředsedaKarel Havlíček
MístopředsedovéJaromír Zůna
Petr Macinka
Alena Schillerová
Počet členů16
Politické subjektyANO (9), AUTO (4), SPD (3)
Sněmovna
108/200
JmenovánaPetrem Pavlem
Datum jmenování15. prosince 2025
Vyslovení důvěry15. ledna 2026
A 108, N 91, Z 0 / 199
OpoziceODS, STAN, KDU-ČSL, Piráti, TOP 09
Webová stránkavlada.gov.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vláda České republiky je vrcholný orgán výkonné moci v České republice. Postavení vlády vymezuje Ústava České republiky. Úřad vlády České republiky sídlí v budově Strakovy akademie v Praze na Malé Straně.

Zakotvení v Ústavě

[editovat | editovat zdroj]

O vládě pojednává třetí hlava Ústavy v článcích 67 až 80. Vláda se skládá z předsedy vlády (premiéra), místopředsedů vlády (vicepremiérů) a ministrů. Je odpovědna Poslanecké sněmovně.[1]

Jmenování vlády

[editovat | editovat zdroj]

Vláda je jmenována vždy po demisi nebo odvolání vlády předchozí.[1] Nejprve prezident republiky jmenuje premiéra a na jeho návrh pak zbytek členů vlády (předchozí případné pověření určité osoby jednáním o sestavení vlády je pouze neformální ústavní zvyklostí[2][3]). Jmenovaná vláda pak musí do třiceti dnů požádat Poslaneckou sněmovnu o vyslovení důvěry.[1] Pokud Poslanecká sněmovna důvěru vládě nevysloví, jmenuje prezident nového premiéra a na jeho návrh nové členy vlády.[1] Jestliže ani tato nově jmenovaná vláda nedostane důvěru Poslanecké sněmovny, je prezident nucen jmenovat dalšího premiéra na návrh předsedy Poslanecké sněmovny.[1] Stalo-li by se, že by vládě takto jmenovaného premiéra nebyla vyslovena důvěra, prezident může Poslaneckou sněmovnu rozpustit.[1]

V průběhu funkčního období vlády na návrh předsedy vlády jmenuje prezident nového člena vlády.[1] Prezident dále na návrh předsedy vlády pověřuje členy vlády řízením ministerstev nebo jiných úřadů.

Vyslovování důvěry a nedůvěry vládě

[editovat | editovat zdroj]
Zasedací a jednací místnost vlády České republiky ve Strakově akademii
Podrobnější informace naleznete v článku Seznam hlasování o důvěře vládě České republiky.

Hlasování o vyslovení důvěry vládě probíhá vždy, když o to vláda požádá. Vláda o vyslovení důvěry Poslaneckou sněmovnu musí požádat, je-li vláda nově jmenována.[1] Sněmovna důvěru vysloví, hlasuje-li pro nadpoloviční většina přítomných poslanců.[1] Hlasování o důvěře vládě lze spojit s hlasováním o přijetí vládního návrhu zákona.[1]

Hlasování o vyslovení nedůvěry vládě probíhá, když to navrhne nejméně 50 poslanců.[1] Nedůvěra je vyslovena, hlasuje-li pro nadpoloviční většina všech poslanců.[1]

Pokud je vládě vyslovena nedůvěra nebo pokud jí není vyslovena důvěra, musí podat demisi.[1]

Demise a odvolávání vlády a jejích členů

[editovat | editovat zdroj]

Vláda může kdykoliv podat demisi. Po volbách do Poslanecké sněmovny nebo poté, co jí Sněmovna vyslovila nedůvěru nebo jí nevyslovila důvěru, vláda demisi podat musí.[1] Pokud vláda demisi nepodala, i když ji byla povinna podat, prezident republiky je povinen takovou vládu odvolat.[1][4]

Každý člen vlády může podat demisi do rukou prezidenta republiky; činí tak prostřednictvím předsedy vlády.[1] Je na úvaze prezidenta, zda tuto demisi přijme či nepřijme. [5]

Prezident je povinen odvolat člena vlády, jestliže mu to navrhne premiér.[1] Lhůta pro tyto úkony prezidenta není v ústavě výslovně stanovena; ustálený právní výklad je však ten, že prezident je povinen konat "bez zbytečného odkladu".

Postavení předsedy vlády

[editovat | editovat zdroj]
Brífink Nečasovy vlády po jednání kabinetu v lednu 2013
Podrobnější informace naleznete v článku Předseda vlády České republiky.

Předseda vlády organizuje činnost vlády a vystupuje jejím jménem.[1] Bez jeho spolupodpisu nejsou platná prezidentova rozhodnutí podle čl. 63 Ústavy.[1] Většina prezidentových pravomocí uvedených v čl. 63 na premiéra také přechází, není-li prezidenta nebo není-li je prezident schopen vykonávat.[1] Předsedu vlády zastupuje místopředseda vlády, případně jiný pověřený člen vlády.[1]

Vztah k Parlamentu

[editovat | editovat zdroj]

Ačkoli je vláda jmenována prezidentem republiky, odpovídá Poslanecké sněmovně. Po svém jmenování musí získat její důvěru, o kterou může kdykoli v průběhu volebního období sněmovny přijít. Poslanci mohou členy vlády interpelovat a členové vlády jsou povinni jim odpovědět do třiceti dní.[1]

Každý člen vlády se může účastnit schůzí Poslanecké sněmovny, Senátu, jejich výborů a komisí. Slovo se mu udělí vždy, když o to požádá. Na základě usnesení Poslanecké sněmovny je člen povinen zúčastnit se její schůze; to platí i o schůzi sněmovního výboru, komise či vyšetřovací komise – zde se však může nechat zastoupit.[1]

Jednání a kompetence vlády

[editovat | editovat zdroj]

Vláda rozhoduje ve sboru, k přijetí usnesení je potřeba souhlasu nadpoloviční většiny jejích členů.[1] Jednání schůze vlády řídí předseda vlády a v době jeho nepřítomnosti 1. místopředseda vlády nebo předsedou vlády pověřený jiný člen vlády. Vláda jako vrcholný orgán výkonné moci rozhoduje na základě zákonů a v jejich mezích o zásadních otázkách celostátního významu, pokud rozhodování o nich nepřísluší ministerstvům, jiným ústředním orgánům státní správy, nebo jimi řízeným orgánům.[6]

Legislativní pravomoci

[editovat | editovat zdroj]
Podrobnější informace naleznete v článku Zákonodárný proces v Česku.

Zákonodárnou iniciativou podle Ústavy disponuje poslanec, skupina poslanců, Senát, vláda a zastupitelstvo vyššího územního samosprávného celku (tj. kraje). Nejčastěji ale návrhy zákonů podává právě vláda, zejména pokud jde o zákonnou úpravu značného rozsahu (jako například občanský zákoník). Dále má právo se ke všem ostatním návrhům zákonů vyjadřovat. K provádění zákonů vláda vydává nařízení, která jakožto podzákonné právní předpisy dále rozvádějí ustanovení zákonů.[1] Poradním a pracovním orgánem pro tuto oblast je Legislativní rada vlády.

Fiskální pravomoci

[editovat | editovat zdroj]
Podrobnější informace naleznete v článku Zákon o rozpočtových pravidlech.

Vláda je ústředním orgánem fiskální politiky a financování činností, které zajišťují funkce státu. Vytváří a předkládá Poslanecké sněmovně návrh státního rozpočtu, kontroluje a řídí jeho plnění, zejména v oblasti dotací, a po skončení rozpočtového roku předkládá státní závěrečný účet. Vláda může povolit tzv. rozpočtové opatření, tedy úpravy jednotlivých ukazatelů státního rozpočtu (přesuny prostředků, povolení překročení limitů, snížení/zvýšení příjmů/výdajů) do výše 10 % ročního objemu, pro větší objem prostředků potřebuje souhlas rozpočtového výboru Poslanecké sněmovny.[7][8][9]

Řízení státní správy

[editovat | editovat zdroj]
Hlavní vchod do Strakovy akademie, sídla Úřadu vlády, na nábřeží Edvarda Beneše

Vláda řídí, kontroluje a sjednocuje činnost ministerstev a ostatních ústředních orgánů státní správy, její usnesení jsou pro tyto orgány závazná.[10] Stejně tak jsou usnesení vlády závazná pro orgány krajů a obcí v případě, že vykonávají přenesenou působnost.[11][12] V rámci řízení správních orgánů může vláda uplatňovat diskreční pravomoc, tedy usměrňovat správní řízení v rámci zákonných limitů. Za tímto účelem jsou vydávány strategické dokumenty (strategie, koncepce, strategické rámce atd.), v kterých vláda zkoumá společenskou problematiku v dané oblasti, analyzuje výsledky a vypracovává koncepce řešení, a implementační dokumenty (akční plány, implementační plány atd.) ve kterých jsou zahrnuta konkrétní opatření.[13] Příkladem přímé vládní intervence do správního řízení mohou být územní limity těžby hnědého uhlí v severních Čechách, které byly zavedeny formou usnesení vlády, které ukládá příslušným orgánům (ministerstvu pro hospodářskou politiku a rozvoj, Českému báňskému úřadu a okresním úřadům) respektovat při správním rozhodování o funkčním využití území, o umístění staveb a zařízení a o povolení hornické činnosti územní omezení, vyznačená v mapové příloze.[14]

Majetkové pravomoci

[editovat | editovat zdroj]

Členové vlády z pozice vedoucích příslušných organizačních složek státu zastupují stát v právních vztazích (mají postavení statutárního orgánu právnické osoby) a řídí hospodaření se státním majetkem. Vláda si může v případě převodu hmotné věci, která má strategickou povahu nebo značnou peněžitou anebo jinou hodnotu, vyhradit schválení; to se vztahuje i na státní majetek ve správě složky, která není vládě přímo podřízena. Souhlas vlády je dále pak nutný pro nákup akcií, jmenování zástupců státu do akciových společností a založení ústavu, nadace nebo nadačního fondu.[15] Další významnou pravomocí je možnost stanovit závazné podmínky účasti v zadávacím řízení na veřejné zakázky.[16] Dále pak také rozhoduje o využívání nerostného bohatství, které je ze zákona státním majetkem.[17]

Pravomoci v mezinárodních vztazích

[editovat | editovat zdroj]

Přestože pravomoc zastupování státu navenek svěřuje Ústava prezidentu republiky s kontrasignací předsedy vlády, vláda v praxi běžně rozhoduje o věcech, které do této oblasti spadají, například vysílá delegace na mezinárodní konference a určuje zásady pro jejich postup[18] nebo schvaluje navázání diplomatických styků[19][20]. Předseda a členové vlády také z titulů svých funkcí zastávají pozice v orgánech Evropská unie – Evropské radě a Radě ministrů EU.

Sjednávání a ratifikace mezinárodních smluv podle Ústavy přísluší prezidentu republiky, přičemž tuto pravomoc může přenést na vládu nebo její jednotlivé členy. Rozhodnutím prezidenta republiky č. 144/1993 Sb. tak bylo na vládu přeneseno sjednávání a schvalování smluv, které nevyžadují souhlas Parlamentu, přístup k nim a jejich přijetí.[1][21] V případě smluv, které souhlas parlamentu vyžadují (čl. 49 Ústavy) je praxe taková, že vláda smlouvu schválí, předloží ji ke schválení Parlamentu a doporučí prezidentu republiky zmocnit příslušného funkcionáře k podpisu smlouvy s výhradou ratifikace a následně smlouvu ratifikovat.[22]

Personální pravomoci

[editovat | editovat zdroj]

Vláda může ovlivňovat personální obsazení veřejných funkcí dvěma způsoby. V zákonem stanovených případech přímo, kdy daného funkcionáře jmenuje a odvolává, zpravidla na návrh příslušného ministra – do této oblasti spadají například:

Dále pak některé pozice vláda ovlivňuje nepřímo, kdy jde o funkcionáře jmenované prezidentem republiky se spolupodpisem premiéra, který tak má právo veta – do této oblasti spadají například:

Krizové pravomoci

[editovat | editovat zdroj]
Podrobnější informace naleznete v článku Mimořádná opatření pro krizové stavy v Česku.

Značné pravomoci má vláda v krizových situacích, kdy může přijímat různá mimořádná opatření.[31][32][33] V souladu s článkem 25 tzv. Schengenského hraničního kodexu může vláda aktivovat znovuzavedení ochrany vnitřních hranic.[34][35]

Další pravomoci

[editovat | editovat zdroj]

Mezi další pravomoci, které vládě svěřují zákonné přepisy, patří například vyhlašování dnů smutku a dnů státního smutku,[36] taktéž rozhoduje o uspořádání státního pohřbu, případně pohřbu se státními poctami.[37] Vláda je také oprávněna k zadávání úkolů zpravodajským službám a je adresátem jejich zpráv;[38] přísluší ji schvalování konceptů účasti ČR na světových výstavách EXPO[39] či rozhodnutí o použití personálu a strojů Armády ČR k zabezpečení letecké dopravy a přepravy[40]. Vláda má taktéž v rukou rozdělení klíčů od korunní komory uchovávající české korunovační klenoty.[41][42]

Vláda Andreje Babiše

[editovat | editovat zdroj]
Podrobnější informace naleznete v článku Třetí vláda Andreje Babiše.

Českou vládu tvoří 16 členů, z toho 9 členů za hnutí ANO 2011, 4 za stranu Motoristé sobě a 3 za hnutí Svoboda a přímá demokracie. Prezident republiky Petr Pavel jmenoval 9. prosince 2025 předsedou vlády Andreje Babiše[43] a ostatní členy třetího Babišova kabinetu 15. prosince téhož roku.[44][45] Poslanecká sněmovna, v níž na počátku volebního období kabinet disponoval většinou 108 mandátů, vyslovila 15. ledna 2026 vládě důvěru poměrem hlasů 108 : 91.[46]

Členové vlády

[editovat | editovat zdroj]
Úřad Člen vlády[47] Subjekt Nástup do úřadu Odchod z úřadu
Předseda vlády Andrej Babiš
ANO 20251209a9. prosince 2025 úřadující
1. místopředseda vlády
Ministr průmyslu a obchodu		 Karel Havlíček
Karel Havlíčem
Karel Havlíčem
 ANO 20251215a15. prosince 2025 úřadující
Místopředseda vlády
Ministr obrany		 Jaromír Zůna
Jaromír Zůna
Jaromír Zůna
 nestr. za SPD 20251215a15. prosince 2025 úřadující
Místopředseda vlády
Ministr zahraničních věcí		 Petr Macinka
Petr Macinka
Petr Macinka
 AUTO 20251215a15. prosince 2025 úřadující
Místopředsedkyně vlády
Ministryně financí		 Alena Schillerová
Alena Schillerová
Alena Schillerová
 ANO 20251215a15. prosince 2025 úřadující
Ministr spravedlnosti
Předseda Legislativní rady vlády		 Jeroným Tejc
Jeroným Tejc
Jeroným Tejc
 nestr. za ANO 20251215a15. prosince 2025 úřadující
Ministr vnitra Lubomír Metnar
Lubomír Metnar
Lubomír Metnar
 ANO 20251215a15. prosince 2025 úřadující
Ministryně pro místní rozvoj Zuzana Mrázová
ANO 20251215a15. prosince 2025 úřadující
Ministr zdravotnictví Adam Vojtěch
Adam Vojtěch
Adam Vojtěch
 nestr. za ANO 20251215a15. prosince 2025 úřadující
Ministr životního prostředí Petr Macinka
(pověřen řízením)[p. 1]
Petr Macinka
Petr Macinka
 AUTO 20251215a15. prosince 2025 20260222a22. února 2026[50]
Igor Červený
AUTO 20260223a23. února 2026[50] úřadující
Ministr školství, mládeže a tělovýchovy Robert Plaga
nestr. za ANO 20251215a15. prosince 2025 úřadující
Ministr dopravy Ivan Bednárik
nestr. za SPD 20251215a15. prosince 2025 úřadující
Ministr práce a sociálních věcí Aleš Juchelka
ANO 20251215a15. prosince 2025 úřadující
Ministr zemědělství Martin Šebestyán
nestr. za SPD 20251215a15. prosince 2025 úřadující
Ministr kultury Oto Klempíř
Oto Klempíř
Oto Klempíř
 nestr. za AUTO 20251215a15. prosince 2025 úřadující
Ministr pro sport, prevenci a zdraví Boris Šťastný
Boris Šťastný
Boris Šťastný
 AUTO 20251215a15. prosince 2025 úřadující

Počet členů podle navrhujících subjektů

9
4
3

Odkazy

Poznámky

  1. ↑ Pověřeni řízením ministerstva byli všichni členové vlády stojící v čele konkrétního ministerstva. Zmínka o pověření řízením nesouvisí s vlastním pověřením, ale vyjadřuje záměr předsedy vlády, že Petr Macinka vykonával funkci ministra životního prostředí pouze dočasně.[48][49]

Reference

  1. 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 Ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky. [cit. 2021-11-09]. Dostupné online.
  2. ↑ Prezident pověřil Babiše jednáním o sestavení vlády. Důvěru sněmovny nepožaduje. ČT24 [online]. Česká televize, 2017-10-31 [cit. 2021-11-09]. Dostupné online.
  3. ↑ Hrad: Prezident Miloš Zeman pověřil předsedu ODS Fialu jednáním o sestavení nové vlády. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2021-11-09 [cit. 2021-11-09]. Dostupné online.
  4. ↑ BAHÝĽOVÁ, Lenka; FILIP, Jan; MOLEK, Pavel, PODHRÁZKÝ, Milan; SUCHÁNEK, Radovan; ŠIMÍČEK, Vojtěch, VYHNÁLEK, Ladislav. Ústava České republiky. 1. vyd. Praha: Linde, 2010. 1533 s. ISBN 978-80-7201-814-7. S. 862–864. [dále jen Šimíček (2010)].
  5. ↑ KOUDELKA, Zdeněk. Demise a odvolání vlády či jejího člena. Česká justice [online]. 2023-01-05 [cit. 2024-02-05]. Dostupné online.
  6. ↑ Jednací řád vlády [online]. Úřad vlády ČR [cit. 2020-04-08]. Dostupné online.
  7. ↑ Zákon č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla) [online]. [cit. 2020-05-09]. Dostupné online.
  8. ↑ Zásady vlády pro poskytování dotací ze státního rozpočtu České republiky nestátním neziskovým organizacím ústředními orgány státní správy [online]. Úřad vlády ČR [cit. 2020-05-09]. Dostupné online.
  9. ↑ Nařízení vlády č. 494/2000 Sb., o podmínkách poskytování dotací ze státního rozpočtu na podporu regenerace panelových sídlišť [online]. [cit. 2020-05-09]. Dostupné online.
  10. ↑ Zákon č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy (kompetenční zákon) - §21 a §28 [online]. [cit. 2020-04-08]. Dostupné online.
  11. ↑ Zákon č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení) - §30 [online]. [cit. 2020-04-08]. Dostupné online.
  12. ↑ Zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení) - §61 [online]. [cit. 2020-04-08]. Dostupné online.
  13. ↑ Databáze strategií [online]. Ministerstvo pro místní rozvoj [cit. 2020-05-09]. Dostupné online.
  14. ↑ USNESENÍ VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY ze dne 30. října 1991 č. 444 ke zprávě o územních ekologických limitech těžby hnědého uhlí a energetiky v Severočeské hnědouhelné pánvi [online]. Úřad vlády České republiky, 1991-10-30 [cit. 2021-12-21]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-12-21.
  15. 1 2 Zákon č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích [online]. [cit. 2020-05-09]. Dostupné online.
  16. ↑ Zákon č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek - §37 [online]. [cit. 2021-05-27]. Dostupné online.
  17. ↑ Zákon č. 44/1988 Sb., Horní zákon. In: Sbírka zákonů. 1988. Dostupné online. § 5. Ve znění pozdějších předpisů. Dostupné online.
  18. ↑ USNESENÍ VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY č. 103, o obeslání 13. zasedání konference smluvních stran Úmluvy o ochraně stěhovavých druhů volně žijících živočichů [online]. Úřad vlády ČR, 2020-02-03 [cit. 2020-05-09]. Dostupné online.
  19. ↑ USNESENÍ VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY č. 635, k návrhu na uznání Republiky Kosovo a o navázání diplomatických styků s Republikou Kosovo [online]. Úřad vlády ČR, 2008-05-21 [cit. 2020-05-09]. Dostupné online.
  20. ↑ USNESENÍ VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY ze dne 29. června 2011 č. 509 o uznání Jihosúdánské republiky ode dne jejího vzniku a navázání diplomatických styků (dostupné online)
  21. ↑ Rozhodnutí prezidenta republiky č. 144/1993 Sb., o sjednávání mezinárodních smluv [online]. [cit. 2020-04-08]. Dostupné online.
  22. ↑ Směrnice vlády pro sjednávání, vnitrostátní projednávání, provádění a ukončování platnosti mezinárodních smluv [online]. Praha: Úřad vlády ČR, 2004-02-11 [cit. 2021-04-26]. Dostupné online.
  23. ↑ Zákon č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství [online]. [cit. 2021-07-15]. Dostupné online.
  24. ↑ Zákon č. 153/1994 Sb., o zpravodajských službách České republiky [online]. [cit. 2021-07-15]. Dostupné online.
  25. ↑ Zákon č. 97/1993 Sb., o působnosti Správy státních hmotných rezerv [online]. [cit. 2021-07-15]. Dostupné online.
  26. ↑ Zákon č. 77/1997 Sb, o státním podniku [online]. [cit. 2021-07-15]. Dostupné online.
  27. ↑ Zákon č. 234/2014 Sb., státní službě - § 52 [online]. 2014-11-06 [cit. 2021-12-15]. Dostupné online.
  28. ↑ Zákon č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích (dostupné online)
  29. ↑ Zákon č. 115/2001 Sb., o podpoře sportu (dostupné online)
  30. ↑ Zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách) [online]. [cit. 2021-07-15]. Dostupné online.
  31. ↑ Zákon č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů (krizový zákon) - §6 [online]. [cit. 2020-04-08]. Dostupné online.
  32. ↑ Zákon č. 222/1999 Sb., o zajišťování obrany České republiky - §5 [online]. [cit. 2020-04-08]. Dostupné online.
  33. ↑ Zákon č. 241/2000 Sb., o hospodářských opatřeních pro krizové stavy [online]. [cit. 2020-05-09]. Dostupné online.
  34. ↑ Zákon č. 191/2016 Sb., o ochraně státních hranic ČR (dostupné online)
  35. ↑ USNESENÍ VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY ze dne 25. května 2020 č. 570 o opatření vlády o dočasném znovuzavedení ochrany vnitřních hranic České republiky (dostupné online)
  36. ↑ Zákon č. 352/2001 Sb., o užívání státních symbolů České republiky a o změně některých zákonů - §7 [online]. [cit. 2020-05-09]. Dostupné online.
  37. ↑ USNESENÍ VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY ze dne 8. října 2019 č. 726 o návrhu na uspořádání pohřbu se státními poctami (dostupné online)
  38. ↑ Zákon č. 153/1994 Sb., o zpravodajských službách České republiky - §8 [online]. [cit. 2020-05-09]. Dostupné online.
  39. ↑ USNESENÍ VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY ze dne 8. února 2017 č. 106 k účasti České republiky na Všeobecné světové výstavě EXPO 2020 v Dubaji (dostupné online)
  40. ↑ Zákon č. 219/1999 Sb., o ozbrojených silách České republiky - §24b [online]. 1999-10-12 [cit. 2021-12-15]. Dostupné online.
  41. ↑ Usnesení vlády České republiky o novém rozdělení klíčů k českým korunovačním klenotům [online]. Praha: Úřad vlády ČR, 1993-01-13 [cit. 2021-04-26]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2023-01-20.
  42. ↑ VALENTA, Petr. Historie klíčů od korunovačních klenotů. [s.l.]: Kancelář Poslanecké sněmovny, 2010. Dostupné online.
  43. ↑ Premiér Andrej Babiš. Prezident Petr Pavel ho jmenoval do funkce ocenil oznámení řešení střetu zájmů. Reflex.cz [online]. 2025-12-09 [cit. 2025-12-09]. Dostupné online.
  44. ↑ Česko má novou vládu. Novinky.cz [online]. 2025-12-15 [cit. 2025-12-15]. Dostupné online.
  45. ↑ Online: Babiš má jmenovanou vládu. Mluvčí ji bude dělat bývalá moderátorka. Seznam Zprávy [online]. 2025-12-15 [cit. 2025-12-15]. Dostupné online.
  46. ↑ Babišova vláda dostala důvěru. Novinky.cz [online]. 2026-01-15 [cit. 2026-01-16]. Dostupné online.
  47. ↑ Prezident republiky jmenoval vládu České republiky. Pražský hrad [online]. [cit. 2025-12-15]. Dostupné online.
  48. ↑ Prezident Pavel jmenoval Babišovu vládu. Měli bychom být konstruktivní členové NATO, řekl na Hradě. iDNES.cz [online]. 2025-12-15 [cit. 2025-12-15]. Dostupné online.
  49. ↑ Macinka na dvou židlích. Povede resort zahraničí a pohlídá životní prostředí, dokud se nenajde ministr. iROZHLAS [online]. 2025-12-15 [cit. 2025-12-15]. Dostupné online.
  50. 1 2 Prezident republiky jmenoval ministra životního prostředí [online]. Hrad.cz, 2026-02-23 [cit. 2026-02-23]. Dostupné online.

Související články

Externí odkazy

Vlády České republiky
Česká socialistická republika (1969–90)

Rázl (NF) (1969) • Kempný a Korčák (NF) (1969–1971) • Korčák II (NF) (1971–1976) • Korčák III (NF) (1976–1981) • Korčák IV (NF) (1981–1986) • Korčák, Adamec, Pitra a Pithart (NF/OF) (1986–1990)
v rámci ČSFR (1990–92)
Česká republika (od 1993)
(členové vlád)

Klaus I (ODS, KDU-ČSL, KDS, ODA) (1992–1996) • Klaus II (ODS, KDU-ČSL, ODA) (1996–1998) • Tošovský (US, KDU-ČSL, ODA, nestraníci) (1998) • Zeman (ČSSD) (1998–2002) • Špidla (ČSSD, KDU-ČSL, US-DEU) (2002–2004) • Gross (ČSSD, KDU-ČSL, US-DEU) (2004–2005) • Paroubek (ČSSD, KDU-ČSL, US-DEU) (2005–2006) • Topolánek I (ODS, nestraníci) (2006–2007) • Topolánek II (ODS, KDU-ČSL, SZ) (2007–2009) • Fischer (nestranická) (2009–2010) • Nečas (ODS, TOP 09, VV, LIDEM) (2010–2013) • Rusnok (nestranická) (2013–2014) • Sobotka (ČSSD, ANO, KDU-ČSL) (2014–2017) • Babiš I (ANO) (2017–2018) • Babiš II (ANO, ČSSD) (2018–2021) • Fiala (SPOLU, Piráti a Starostové) (2021–2025) • Babiš III (ANO, SPD, AUTO) (od 2025)
Seznamy ministrů vlády České republiky
Předseda vlády
Gesce ministrů portfejí
Gesce ministrů bez portfeje
kurziva – zaniklé či neobsazené ministerské gesce.
Pracovní, poradní a jiné orgány vlády České republiky
orgány vlády, jejichž činnost
zajišťuje Úřad vlády
rady vlády
komise vlády
výbory vlády
pracovní a poradní orgány vlády,
jejichž činnost nezajišťuje Úřad vlády
rady vlády
komise vlády
výbor vlády
zmocněnci vlády
zaniklé úřady
vláda České republiky
Ústřední orgány státní správy České republiky
Ministerstva
Zaniklé
Další ústřední orgány
státní správy

Český báňský úřad (ČBÚ) • Český statistický úřad (ČSÚ) • Český telekomunikační úřad (ČTÚ) • Český úřad zeměměřický a katastrální (ČÚZK) • Digitální a informační agentura (DIA) • Energetický regulační úřad (ERÚ) • Národní bezpečnostní úřad (NBÚ) • Národní sportovní agentura (NSA) • Národní úřad pro kybernetickou a informační bezpečnost (NÚKIB) • Rada pro rozhlasové a televizní vysílání (RRTV) • Správa státních hmotných rezerv (SSHR) • Státní úřad pro jadernou bezpečnost (SÚJB) • Úřad pro dohled nad hospodařením politických stran a politických hnutí (ÚDHPSH) • Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS) • Úřad pro ochranu osobních údajů (ÚOOÚ) • Úřad průmyslového vlastnictví (ÚPV) • Úřad vlády (ÚV)
Zaniklé
kompetenční zákon • vláda • seznam ministrů
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Vláda_České_republiky&oldid=25696564“