Nadace

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tento článek pojednává o druhu účelového sdružení majetku. O románu Isaaca Asimova pojednává článek Nadace (kniha).

Nadace (angl. foundation, něm. Stiftung) je podle českého práva účelové sdružení majetku zřízené zakladatelem k dosahování společensky nebo hospodářsky užitečných cílů. Podobné funkce může plnit i nadační fond, případně svěřenský fond. Její název musí obsahovat slovo „nadace“ a zpravidla také označení poukazující na její účel.

V českém právu byla nadace původně obecný druh právnické osoby, který jako účelové sdružení majetku představovalo protipól sdružením osob (korporacím), od roku 2014 však tuto obecnou úlohu převzaly fundace a nadace je již jen jedním z jejich typů. Právní úprava nadací je obsažena především v ustanoveních § 306–393 občanského zákoníku, nadace zřízené podle dosavadního zákona č. 227/1997 Sb., o nadacích a nadačních fondech, existují dále a jsou považovány za nadace podle občanského zákoníku.[1]

Nejznámějšími nadacemi jsou Nadace Alfreda Nobela udělující každoročně Nobelovy ceny. V českých zemích pak historické Nadání Josefa, Marie a Zdenky Hlávkových (Hlávkova nadace), dále nejznámější české nadační fondy Kapka naděje,pro dětské onkologické pacienty, Světluška pro lidi se zrakovým postižením, Vize 97 Nadace Dagmar a Václava Havlových, Dobrý anděl a mnoho dalších.

Účel nadace[editovat | editovat zdroj]

Účel nadace může být veřejně prospěšný, pokud její činnost spočívá v podpoře obecného blaha, i účel dobročinný, spočívá-li její činnost v podpoře určitého okruhu osob, nelze však založit nadaci za účelem podpory politických stran a hnutí nebo sloužící výlučně výdělečným cílům. Případné podnikání nadace může být jen vedlejší činností k podpoře jejího hlavního cíle. Pokud se stane, že nadace plní zakázaný účel, soud ji bez návrhu zruší a nařídí její likvidaci.[2]Účel nadace je jejím nejdůležitějším pojmovým znakem. Zakladatel je povinen účel vymezit ve svém zakladatelském právním jednání; jde o jeho podstatnou náležitost.[3] Účel může být nastaven obecně nebo naopak velmi detailně, může se  určit i více účelů a posloupnost jejich naplňování. Přesnost vymezení účelu v zakladatelském právním jednání je důležitá i z hlediska uplatňování vlastní vůle členů orgánů nadace. Platí, že čím přesněji jsou účel i další otázky specifikovány, tím menší prostor je dán pro uplatnění vůle odlišné od vůle zakladatele.[4]

Právní zakotvení[editovat | editovat zdroj]

Od 1. ledna 2014 upravuje problematiku nadací nový občanský zákoník v §306-393.[5] Před rokem 2014 byly nadace regulovány zákonem o nadacích a nadačních fondech č. 227/1997 Sb.[6]

Nejdůležitější rozdíly a změny od 1. 1. 2014:[7]

Založení nadace[editovat | editovat zdroj]

Nadace může být ustavena zakladatelským právním jednáním nebo zákonem. Zakládá se nadační listinou, jíž může být zakládací listina nebo pořízení pro případ smrti, vždy ve formě veřejné listiny – notářský zápis. Zakládací listinu nadace pořizuje jedna osoba nebo více osob. Pokud je více zakladatelů, v záležitostech nadace musí jednat jednomyslně. V případě, že odmítá některá z těchto osob souhlas bez vážného důvodu udělit, může soud svým rozhodnutím, k návrhu kterékoli z ostatních zakládajících osob, jeho souhlas nahradit.[9]

Pokud chybí úprava ustanovení v zakládací listině, v občanském zákoníku je uvedeno značné množství dispozitivních ustanovení. Jsou to např. vyloučení podnikání při jeho uvedení v zakládací nadační listině, rozhodování o změnách statutu, možnost změny sídla nadace, možnost změnit rozhodnutím zakladatele nadační listinu a další.[10] S ohledem na četnost těchto dispozitivních ustanovení a zejména na následky jejich aplikace se doporučuje řešit  založení nadace s expertem před podáním žádosti notáři.

Zakládací listina nadace obsahuje[11]

  • název a sídlo nadace,
  • jméno zakladatele a jeho bydliště nebo sídlo,
  • vymezení účelu, pro který se nadace zakládá,
  • údaj o výši vkladu každého zakladatele,
  • údaj o výši nadačního kapitálu,
  • počet členů správní rady i jména a bydliště jejích prvních členů a údaj, jakým způsobem členové správní rady za nadaci jednají,
  • počet členů dozorčí rady i jména a bydliště jejích prvních členů, případně, není-li dozorčí rada zřizována, jméno a bydliště prvního revizora,
  • určení správce vkladů a
  • podmínky pro poskytování nadačních příspěvků, případně okruh osob, jimž je lze poskytnout, nebo okruh činností, jež nadace může vzhledem k svému účelu vykonávat, anebo určení, že tyto náležitosti stanoví statut nadace.

Při založení nadace pořízením pro případ smrti se do nadace vnáší vklad povoláním nadace za dědice nebo nařízením odkazu. V takovém případě nabývá založení nadace účinnosti smrtí zůstavitele.[12]

Je-li nadační listina obsažena v pořízení pro případ smrti, obsahuje alespoň[12]

  • název nadace,
  • vymezení účelu, pro který se nadace zakládá,
  • údaj o výši vkladu,
  • údaj o výši nadačního kapitálu a
  • podmínky pro poskytování nadačních příspěvků, případně okruh osob, jimž je lze poskytnout, anebo určení, že tyto náležitosti stanoví statut nadace.

Statut[editovat | editovat zdroj]

Pro úpravu vnitřních poměrů se vydává statut. Statut nadace přijímá buď zakladatel při založení nadace, nebo je musí vydat správní rada do jednoho měsíce od vzniku nadace. Vydává-li jej správní rada, vždy tak musí učinit s předchozím souhlasem dozorčí rady, resp. revizora. Statut se ukládá do sbírky listin. Nemá předepsanou formu veřejné listiny, stačí jej vydat v písemné podobě s opatřením podpisů těch, kteří jsou oprávněni jej vydat.[13]

Vznik nadace[editovat | editovat zdroj]

Nadace vzniká dnem zápisu do veřejného rejstříku. Návrh na zápis do nadačního rejstříku podává zakladatel nebo jím určená osoba. Neurčí -li zakladatel něco jiného, podá návrh na zápis jménem nadace její správní rada.[14]Formulář návrhu podaný písemnou nebo elektronickou cestou musí obsahovat náležitosti vyjmenované v obecném i zvláštním ustanovení Zákona o veřejných rejstřících.[15]

Orgány nadace[editovat | editovat zdroj]

Statutární orgán nadace je správní rada, která má alespoň 3 členy, nově již nemusí být počet členů dělitelný třemi. Členem správní rady může být i právnická osoba. Zastupuje nadaci ve všech jejích záležitostech. Počet členů, jména prvních členů a způsob, jakým za nadaci správní rada jedná, je uveden v nadační listině. V nadačním rejstříku je zapsáno jméno, adresa nebo sídlo jednotlivých členů, den vzniku a zániku funkce, způsob, jakým za nadaci jednají a od účinnosti Občanského zákoníku také počet členů správní rady.[16]

Kontrolní a revizní orgán nadace je dozorčí rada (má alespoň tři členy) Musí být zřízena vždy, pokud výše nadačního kapitálu přesahuje 5.000.000 Kč.[17]Není- li zřízena vykonává její funkci revizor. Nadační listina nebo statut nadace mohou stanovit, že funkci revizora bude vykonávat právnická osoba, jejíž předmět činnosti umožňuje výkon kontrolní a revizní činnosti.Neurčí-li nadační listina jiný způsob, volí a odvolává revizora správní rada.[18]

Přeměna nadace[editovat | editovat zdroj]

K přeměně nadace může dojít:[19]

Smlouva o sloučení (vyžaduje formu veřejné listiny) a minimálně obsahuje:[20]

  • údaje o názvu, sídle a identifikující údaj zúčastněných osob s uvedením, která z nich je zanikající a která nástupnická,
  • určení, v jaké struktuře přejímá nástupnická osoba složky vlastního kapitálu a cizího kapitálu zanikající osoby, jež nejsou závazkem,
  • výši nadačního kapitálu, je-li nástupnickou osobou nadace,[21]
  • dohodu o změně statutu nástupnické osoby, dochází-li v důsledku sloučení k takové změně,
  • rozhodný den

Před sloučením dozorčí rady nebo revizoři zúčastněných osob přezkoumají účetnictví a sestaví zprávu včetně stanoviska k návrhu smlouvy o sloučení a také k hospodářským důsledkům sloučení. Správní rada může návrh smlouvy o sloučení přijmout nebo odmítnout.

Návrh na zápis o sloučení do veřejného rejstříku podávají všechny zúčastněné osoby. Na základě návrhu se provede zápis sloučení a úpravy ve veřejném rejstříku s tím spojené.[22]

Majetek nadace a nadační kapitál[editovat | editovat zdroj]

Majetek nadace tvoří nadační jistina (soubor předmětů vkladů do nadace, popřípadě i nadačních darů) a ostatní majetek. Nadační jistina musí mít celkovou hodnotu odpovídající alespoň výši 500 000 Kč. Peněžní vyjádření nadační jistiny je nadační kapitál. Výše nadačního kapitálu se zapisuje do veřejného rejstříku.[23]

Správní rada nadace může rozhodnout o zvýšení nadačního kapitálu nebo může nadace snížit nadační kapitál zkrácením nadační jistiny, pokud to vyžaduje zájem na hospodárnějším naplňování jejího účelu. Rozhodnutí o snížení nadačního kapitálu obsahuje částku, o kterou se nadační kapitál snižuje, a důvod, ze kterého se snižuje. Zakazuje se snížit nadační kapitál na částku nižší než 500 000 Kč.[24]

Přidružený fond je novým institutem nadačního práva, který nový Občanský zákoník zavádí. Využívá se především v situaci, kdy nějaká osoba vlastní určité prostředky, které chce účelově využít, ale nechce přímo zakládat nadaci či nadační fond. Tyto prostředky tak svěří do správy nadace, která s nimi hospodaří. Nakládá s nimi ale zvlášť od svých vlastních prostředků a eviduje je také zvlášť. Práva a povinnosti vznikají při nakládání s přidruženým fondem pouze spravující nadaci. Přidružený fond nemá právní subjektivitu, není tedy právnickou osobou.[25]

Svěřenský fond je tvořen majetkovými hodnotami, které zakladatel vyčlení ze svého majetku a svěří smlouvou nebo pořízením pro případ smrti správci k určitému účelu. Svěřenský správce se zaváže tento majetek spravovat svým jménem na účet fondu ve prospěch beneficienta (obmyšleného). I když svěřenský fond není, na rozdíl od nadace nebo nadačního fondu, nadán samostatnou právní subjektivitou, tedy není právnickou osobou, vznikem svěřenského fondu vzniká oddělené a nezávislé vlastnictví osamostatněného majetku. Takový majetek není ani ve vlastnictví zakladatele (osoby, která by fond zřídila) ani ve vlastnictví svěřenského správce a ani ve vlastnictví osoby, které by mělo být plněno (osoby oprávněné - obmyšleného). Vlastní tak v podstatě „sám sebe“. Svěřenský fond musí nést vlastní označení, které by mělo vypovídat o jeho účelu, který není zákonem omezen (může být veřejně prospěšný i soukromý), a obsahovat slova „svěřenský fond“. Vzniknout by měl okamžikem, kdy se svěřenský správce ujme správy majetku nebo smrtí zůstavitele, pokud byl svěřenský fond založen pořízením pro případ smrti. Každý svěřenský fond musí mít (stejně jako nadace a nadační fond) statut, jemuž zákon stanovuje minimální obsah a formu notářského zápisu.[26]

Zrušení a zánik nadace[editovat | editovat zdroj]

Nadace zaniká výmazem z veřejného rejstříku. Předtím správní rada zvolí likvidátora a probíhá likvidace.[27]

Zrušení s likvidací – bez právního nástupce

Zrušení bez likvidace – s právním nástupcem

Podnikání nadací[editovat | editovat zdroj]

Možnost nadací podnikat zcela výjimečně existovala i podle Zákona o nadacích, Občanský zákoník tuto možnost více rozšiřuje.[28]

Podnikání nepřímé – Nadace se podílí na podnikání jiných osob. Výraz „nepřímé podnikání“ však není přesný. Je jím pouze vyjadřováno, že určitá osoba (nadace) neprovádí určitou činnost na vlastní účet, ale prostřednictvím majetkové účasti na podnikání a řízení (vedení) jiné osoby. Většinou tedy nejde o podnikání v pravém slova smyslu, neboť především držení majetkových účastí na podnikajících korporacích, je správou vlastního majetku a podnikáním v zásadě není . „Nepřímé“ podnikání nebylo v zákonu o nadacích a nadačních fondech zcela vyloučeno, ale podstatným způsobem omezeno, a to ve dvou ohledech.Nadace se mohly podílet pouze na podnikání akciových společností a rozsah celkové majetkové účasti na těchto podnikajících subjektech nesměl přesáhnout 20 % z majetku nadace po odečtení hodnoty nadačního jmění. Zákaz (resp. omezení) podnikání byl odůvodněn především snahou o uchování nadačního majetku pro naplňování obecně prospěšného účelu nadace a snahou eliminovat možná rizika s podnikáním spojená. V praxi však tento přístup působil obtíže a nadace byly nuceny hledat jiné způsoby, jakými dosáhnout potřebného efektu. Proto bylo přistoupeno k částečné liberalizaci a nadacím je napříště podnikání umožněno při dodržování zákonem stanovených omezení. [29]

Podnikání přímé – Nadace může podnikat „přímo“, tj. vyvíjet samostatně a soustavně – na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost za účelem dosažení zisku. Základní podmínkou je, že tak činí jako „pouhou vedlejší činnost“ a případný zisk znovu použije k podpoře účelu, pro který byla založena.[29]

Historie nadací v Česku[editovat | editovat zdroj]

Myšlenka institutu nadace sahá až do daleké historie. Nadace však prošly od klasického římského práva až do současnosti dlouhým vývojem. Idea někomu pomoci a solidarita je však společná všem lidem a nadace mají tedy podobný základ ve všech zemích.[30]

Do roku 1918, kdy vzniklo Československo jako samostatný stát, byla Česká republika součástí Rakousko Uherska. Zde bylo nadační právo regulováno převážně veřejným právem.[31] Pro nadace v samostatném československém státu byla významná St. Germainská smlouva, kde byly nadace poprvé zakotveny a uznány. Další vývoj zbrzdila hospodářská krize a nástup fašismu. Nebyl dán tedy prostor pro vytvoření nadačního zákonodárství. Také komunistický režim od roku 1948 a následné události vyvrcholily v roce 1953 až ve zrušení nadace jako právní formy. Institut nadace se opět objevil až v novele hospodářského zákoníku z r. 1990, kde byla nadace uznána jako samostatný typ právnické osoby. Tato úprava ale nevyhovovala a proto od 1.1.1992 bylo do občanského zákoníku vloženo odkazující ustanovení na samostatný zákon o nadacích. Tento zákon nabyl účinnosti v roce 1997, kdy byl přijat zákon o nadacích a nadačních fondech č. 227/1997 Sb . Právní úprava nadací byla však dost liberální, docházelo ke zneužívání, a tím pádem i k postupné ztrátě důvěry veřejnosti v obecně prospěšné poslání nadací. V roce 2010 byl proto tento zákon novelizován a stal se komplexním právním předpisem se soukromoprávními i veřejnoprávními prvky. [32]

Od 1.1.2014 nabyl účinnosti nový občanský zákoník, který nyní nově zahrnuje i úpravu korporací a fundací a tedy sem spadá i úprava nadací a nadačních fondů.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Zákon č. 89/2012 Sb,§ 304 občanský zákoník.(cit. 2016-04-21) Dostupné online.
  2. Zákon č. 89/2012 Sb. § 306 odst. 1 ,občanský zákoník , (cit. 2016-04-21). Dostupné online
  3. Zákon č. 89/2012 Sb. §310 občanský zákoník (cit. 2016-04-22). Dostupné online
  4. Ronovská, K., Havel, B. Nadační fond v realitě nového občanského zákoníku. Právní rozhledy, 2014, č. 3, s. 84.
  5. Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (cit.2016-04-21). Dostupné online
  6. Zákon č. 227/1997 Sb., o nadacích a nadačních fondech,(cit. 2016-04-21). dostupný online Zákony pro lidi.
  7. Frištenská, H. a kol.: Průvodce občanským zákoníkem pro nadace a nadační fondy. Fórum dárců, 2013, 98 stran, dostupné online: http://www.donorsforum.cz/nadace-a-fondy/novy-obcansky-zakonik.html [cit. 2016-04-29] s. 6
  8. Zákon č. 89/2012 Sb. § 118-209 občanský zákoník (cit. 2016-04-29) Dostupné online
  9. Zákon č. 89/2012 Sb. §309 občanský zákoník. (cit-2016-04-23). Dostupné online
  10. Vzory smluv, petitů a zakládacích listin podle nového občanského zákoníku, 1. vydání, 2014, s. 85 - 89  
  11. Zákon č. 89/2012 Sb. § 310 občanský zákoník. (cit. 2016-04-23). Dostupné online
  12. a b Zákon č. 89/2012 Sb. § 311 občanský zákoník. (cit. 2016-04-23). Dostupné online
  13. Vzory smluv, petitů a zakládacích listin podle nového občanského zákoníku, 1. vydání, 2014, s. 91 - 94
  14. Zákon č. 89/2012 Sb. §315 občanský zákoník (cit. 2016-04-29) Dostupné online
  15. Zákon č. 304/2013 Sb. § 31-34 Zákon o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob. (cit. 2016-04-29). Dostupné online např. na Zákonyprolidi
  16. Zákon č. 89/2012 Sb. §362-367 občanský zákoník. (cit. 2016-04-29) Dostupné online
  17. Frištenská, H. a kol.: Průvodce občanským zákoníkem pro nadace a nadační fondy. Fórum dárců, 2013, 98 stran, dostupné online: http://www.donorsforum.cz/nadace-a-fondy/novy-obcansky-zakonik.html [cit. 2016-04-29] s.32
  18. Zákon č. 89/2012 Sb.§ 368-375 občanský zákoník. (cit. 2016-04-29) Dostupné online
  19. Zákon č. 89/2012 Sb. §382 občanský zákoník (cit. 2016-04-29) Dostupné online
  20. Zákon č. 89/2012 Sb. § 383 občanský zákoník (cit. 2016-04-29) Dostupné online
  21. Zákon č. 89/2012 Sb. § 383, § 342 občanský zákoník (cit. 2016-04-29)Dostupné online. Výše kapitálu při sloučení dvou nadací a výše kapitálu při sloučení nadace a nadačního fondu
  22. Zákon č. 89/2012 Sb. § 385-389 občanský zákoník (cit. 2016-04-29) Dostupné online
  23. Zákon č. 89/2012 Sb. § 336-337 občanský zákoník (cit. 2016-04-29) Dostupné online
  24. Zákon č. 89/2012 Sb. §342-345 občanský zákoník (cit. 2016-04-29) Dostupné online
  25. Frištenská, H. a kol.: Průvodce občanským zákoníkem pro nadace a nadační fondy. Fórum dárců, 2013, 98 stran, dostupné online: http://www.donorsforum.cz/nadace-a-fondy/novy-obcansky-zakonik.html [cit. 2016-04-29]s. 59
  26. Frištenská, H. a kol.: Průvodce občanským zákoníkem pro nadace a nadační fondy. Fórum dárců, 2013, 98 stran, dostupné online: http://www.donorsforum.cz/nadace-a-fondy/novy-obcansky-zakonik.html [cit.2016-04-29]s. 61-62
  27. a b Frištenská, H. a kol.: Průvodce občanským zákoníkem pro nadace a nadační fondy. Fórum dárců, 2013, 98 stran,dostupné online: http://www.donorsforum.cz/nadace-a-fondy/novy-obcansky-zakonik.html [cit.2016-04-29] s.8-9.
  28. Zákon č. 89/2012 Sb. § 307 občanský zákoník (cit. 2016-04-29) Dostupné online
  29. a b Lavický, P. a kol.: Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1−654). Komentář. 1. vydání, Praha: C. H. Beck, 2014, 2400 s. ISBN 978-80-7400-529-9 s. 1344
  30. RONOVSKÁ, K. Nové české nadační právo v evropském srovnání. 1. vyd. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2012, 327 s. ISBN 978-7357-971-5. s. 20
  31. Všeobecný zákoník občanský (německy Allgemeines bürgerliches Gesetzbuch für die gesammten Deutschen Erbländer der Österreichischen Monarchie , zkratka ABGB) byl základem občanského práva v habsburské monarchii po celé 19. století až do jejího zániku. ustanovení, týkající se nadačního práva § 646
  32. RONOVSKÁ, K. Nové české nadační právo v evropském srovnání. 1. vyd. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2012, 327 s. ISBN 978-7357-971-5. s. 32 - 36

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]