Vojtěch Šimíček

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
doc. JUDr. Vojtěch Šimíček, Ph.D.

Soudce Ústavního soudu ČR
Úřadující
Ve funkci od:
12. června 2014

Narození 19. srpna 1969 (48 let)
Ostrava
Československo Československo
Alma mater Masarykova univerzita
Profese pedagog a soudce
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Vojtěch Šimíček (* 19. srpna 1969 Ostrava) je český právník, vysokoškolský pedagog, soudce Nejvyššího správního soudu (od 12. června 2014 dočasně zproštěn výkonu funkce po dobu výkonu funkce soudce Ústavního soudu). Od roku 2014 soudce Ústavního soudu.

Studium a vědecká činnost[editovat | editovat zdroj]

Po listopadu 1989 se ještě jako student práv podílel na vzniku Mezinárodního politologického ústavu Masarykovy univerzity. V roce 1992 absolvoval Právnickou fakultu Masarykovy univerzity v Brně, kde v roce 1995 dokončil i postgraduální studium.[1] V letech 1992 až 1993 působil jako stážista v Německém spolkovém sněmu.[2]

Působí na Katedře ústavního právapolitologie Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně.[1]

Nejvyšší správní soud[editovat | editovat zdroj]

Soudcem byl jmenován roku 2003 a přidělen byl k Nejvyššímu správnímu soudu. V roce 2010 předsedal soudnímu senátu, který nejprve odmítl rozpustit Dělnickou stranu. V dalším řízení však senát svým rozsudkem tuto stranu rozpustil.[3] V roce 2011 měl zřejmě za toto rozhodnutí získat cenu Právník roku v kategorii Správní právo, kterou ale odmítl, protože podle něj by soudci „nikdy neměli mít dojem, že jsou někomu za cokoliv vděčni.“[4]

V prosinci 2012 předsedal soudnímu senátu NSS, který řešil stížnosti týkající se registrace kandidátů pro volbu prezidenta republiky. Výklad Ministerstva vnitra České republiky (zastoupeného ředitelem odboru všeobecné správy ministerstva a členem Státní volební komise Václavem Henychem), že „chybovost v obou kontrolních vzorcích“ se rovná součtu chybovostí obou vzorů, prohlásil soud z jazykového hlediska za možný, ale neshledal v zákoně úmysl zákonodárce sankcionovat nesprávné údaje nad rámec exaktních zjištění statistické míry chyb z obou prověřovaných vzorků, a proto prohlásil způsob výkladu a aplikace provedený ministerstvem za jednoznačně protiústavní a také nelogický. Na základě přepočtu podpisů na registračních arších soud nařídil zaregistrovat kandidátku Janu Bobošíkovou. Všechny ostatní námitky soud zamítl. Tři členové soudního senátu včetně předsedy NSS Josefa Baxy, tedy jeho menšina, však uplatnili odlišné stanovisko, podle nějž soud pochybil, když se rozhodl předpokládat ústavnost volebního zákona.[5][6] Následně se odmítnutý kandidát Tomio Okamura veřejně vyjádřil, že bude podávat (a následně podal) ústavní stížnost proti tomuto rozsudku. Kritizoval především část komentáře rozhodnutí NSS pro média, ve které soudce Šimíček uvedl,[7] že „některé petiční archy byly psané celé jednou rukou“. Okamura nato adresně prohlásil, že základním důvodem jeho ústavní stížnosti „je a bude vyvracení lží doktora Šimíčka a zvrácení jeho naprosto nekvalifikovaného a nespravedlivého rozsudku“.[8] I Vladimír Dlouhý se ohradil proti slovům soudce Šimíčka a označil za nedůstojné, aby soudce před veřejností otevřeně spekuloval o tom, že kandidáti podpisy manipulovali.[8] Na základě většinového rozhodnutí Nejvyššího správního soudu nicméně neměli Tomio Okamura a Vladimír Dlouhý právo zúčastnit se voleb prezidenta České republiky v lednu 2013 jako kandidáti na úřad prezidenta.

Ústavní soud[editovat | editovat zdroj]

V letech 1997 až 2003 byl Šimíček asistentem ústavního soudce Vojena Güttlera.[9]

V dubnu 2014 jej prezident Miloš Zeman navrhl jako soudce Ústavního soudu ČR.[10] Dne 29. května 2014 pak v Senátu PČR získal 56 hlasů od 58 přítomných senátorů a jeho kandidatura tak byla schválena.[11] Dne 12. června 2014 byl do této funkce prezidentem jmenován.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b doc. JUDr. Vojtěch Šimíček, Ph.D. [online]. Brno: Masarykova univerzita, [cit. 2010-02-23]. Dostupné online.  
  2. BOBEK, Michal; MOLEK, Pavel; ŠIMÍČEK, Vojtěch, et al. Komunistické právo v Československu: Kapitoly z dějin bezpráví. 1. vyd. Brno : Masarykova univerzita, Mezinárodní politologický ústav, 2009. 1005 s. Dostupné online. ISBN 978-80-210-4844-7. S. 31–32.  
  3. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. února 2010, sp. zn. Pst 1/2009. Dostupné online.
  4. NĚMEČEK, Tomáš. Dva soudci se vzdali Právníka roku. Lidové noviny. 24. leden 2011, s. 27. Dostupné online.  
  5. Usnesení Nejvyššího správní soudu ze dne 13. prosince 2012, sp. zn. Vol 11/2012, v právní věci navrhovatele Tomia Okamury (zastoupený Klárou Alžbětou Samkovou) v řízení o návrhu na vydání rozhodnutí o povinnosti zaregistrovat kandidátní listinu. Dostupné online.
  6. Usnesení Nejvyššího správní soudu ze dne 13. prosince 2012, sp. zn. Vol 13/2012, v právní věci navrhovatelek Jany Bobošíkové a Evy Morávkové v řízení o návrhu na vydání rozhodnutí o povinnosti zaregistrovat kandidátní listinu. Dostupné online.
  7. KOZELKA, Petr. U Okamury byly smyšlené a sepsané jednou rukou celé archy, popsal soudce NSS. Novinky.cz [online]. 2012-12-14 [cit. 2013-01-03]. Dostupné online.  
  8. a b KLANG, Mikuláš; TRACHTOVÁ, Zdeňka. Okamura se obrátí na Ústavní soud, ohrožuje to volbu v lednu. iDNES.cz [online]. 2012-12-17 [cit. 2014-06-12]. Dostupné online.  
  9. Asistenti soudců [online]. Brno: Ústavní soud České republiky, [cit. 2014-06-12]. Dostupné online.  
  10. Zeman na Ústavní soud navrhl Lichovníka, Šimíčka a Nykodýma. Aktuálně.cz [online]. 2014-04-08 [cit. 2014-05-29]. Dostupné online.  
  11. KOPECKÝ, Josef. Zeman prosadil dva ústavní soudce, Nykodým narazil kvůli restitucím. iDNES.cz [online]. 2014-05-29 [cit. 2014-05-29]. Dostupné online.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]