Energetický regulační úřad

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Energetický regulační úřad
Vznik1. ledna 2001
Právní formaorganizační složka státu
SídloMasarykovo náměstí 91/5, Jihlava, 586 01, Česko
Souřadnice
LídrStanislav Trávníček (od 2019)
Oficiální webwww.eru.cz
Datová schránkaeeuaau7
IČO70894451 (VR)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Energetický regulační úřad (ERÚ) je ústředním orgánem státní správy České republiky, který byl zřízen dnem 1. ledna 2001 energetickým zákonem jako správní úřad pro výkon regulace v energetice.

Sídlem úřadu je Jihlava, dislokovaná pracoviště úřadu jsou v Ostravě a v Praze. Úřad řídí pětičlenná Rada Energetického regulačního úřadu, členy Rady jmenuje a odvolává vláda České republiky na dobu 5 let.[1] Každý rok je jmenován jeden člen Rady. V čele Rady stojí její předseda, kterým od 30. července 2019 je Stanislav Trávníček.

Působnost[editovat | editovat zdroj]

Energetický regulační úřad je „dalším ústředním orgánem státní správy“ se samostatnou kapitolou státního rozpočtu.[2] Úkolem úřadu je dohled nad energetickým průmyslem České republiky, a to zejména následujícími způsoby:

Spotřebitelé se mohou na pracovníky ERÚ obrátit, pokud řeší problém s dodavatelem energií.[3] V roce 2018 úřad takto kontaktovali odběratelé v 13 489 případech.[4]

Struktura[editovat | editovat zdroj]

Seznam předsedů úřadu[editovat | editovat zdroj]

Toto je seznam předsedů úřadu, kteří stáli v čele úřadu do nahrazení Radou 1. srpna 2017.

Pořadí Osoba Funkční období
1. Jana Novotná 1. ledna 2001 – 7. února 2001
pověřen řízením Pavel Prouza 8. února 2001 – 21. března 2001
2. Pavel Brychta 22. března 2001 – 31. srpna 2004
3. Josef Fiřt 1. září 2004 – 4. července 2011
4. Alena Vitásková 1. srpna 2011 – 31. července 2017

Seznam předsedů Rady ERÚ[editovat | editovat zdroj]

Toto je seznam předsedů Rady Energetického regulačního úřadu, která nahradila předsedu úřadu od 1. srpna 2017.

1. Vladimír Outrata 1. srpna 2017 – 31. července 2018
2. Vratislav Košťál 1. srpna 2018 – 30. listopadu 2018
3. Jan Pokorný 1. května 2019 – 30. července 2019
4. Stanislav Trávníček od 30. července 2019

Kritika[editovat | editovat zdroj]

Podle bývalého předsedy vlády České republiky Mirka TopolánkaEnergetický regulační úřad má ohromný rozsah pravomocí, je významným tvůrcem či spolutvůrcem legislativy, ale nevykazuje žádné výsledky.“ a jde o „neodvolatelné a nikomu neodpovídající ministerstvo energetiky“. Dále podle Topolánka „ERÚ odpovídá za legislativu, která umožnila prudký rozvoj fotovoltaických elektráren, v jehož důsledku hrozí významné zdražení elektřiny.[5] Předseda úřadu Josef Fiřt reagoval, že úřad jedná v souladu se zákonem.[5]

Podle ekonoma Petra MachaÚřad je zbytečný. Do roku 2000 jsme se bez něj obešli. Kdyby neexistovala povinnost vykupovat elektřinu z větrných a solárních elektráren, nemusel by úřad stanovovat jejich výkupní ceny a nebylo by ani nutné, aby se u úřadu muselo žádat o licence na stavby elektráren. Stavba elektráren i distribučních sítí by měla být ponechána soukromému jednání mezi investorem a vlastníky dotčených pozemků.[6]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. § 17b odstavce 2 zákona č. 458/2000 Sb., ze dne 28. listopadu 2000, o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), ve znění pozdějších předpisů
  2. § 2 odst. 1 bod 10 zákona České národní rady č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České socialistické republiky, ve znění pozdějších předpisů
  3. „Elektřina v akci“ loni potrápila odběratele. ERÚ řešil nejvíce stížností v historii. Elektrina.cz [online]. [cit. 2019-07-16]. Dostupné online. 
  4. 2018: Nejvíce podání spotřebitelů v historii. ERÚ [online]. [cit. 2016-07-16]. Dostupné online. 
  5. a b ČTK. Topolánek se opřel do Energetického regulačního úřadu. Zrušme ho, říká. ČT24 [online]. 2. prosince 2010 [cit. 2011-07-01]. Dostupné online. 
  6. MACH, Petr. http://www.nechtenasbyt.cz/urad/3. Laissez faire [online]. 1. prosince 2009 [cit. 2011-07-01]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2010-10-30. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]