Mirek Topolánek

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Ing. Mirek Topolánek
Ing. Mirek Topolánek
Ing. Mirek Topolánek
Ve funkci:
16. srpna 2006 – 8. května 2009
Prezident Václav Klaus
Jmenován Václavem Klausem
Předchůdce Jiří Paroubek
Nástupce Jan Fischer

Ve funkci:
14. prosince 2002 – 13. dubna 2010
Předchůdce Václav Klaus
Nástupce Petr Nečas

Ve funkci:
4. prosince 2002 – 21. listopadu 2004

Ve funkci:
23. listopadu 1996 – 21. listopadu 2004
Předchůdce Senát PČR vznikl
Nástupce Liana Janáčková

Ve funkci:
3. června 2006 – 15. září 2009

Ve funkci:
24. listopadu 1990 – 24. listopadu 1994

Ve funkci:
1. ledna 2009 – 8. května 2009
Předchůdce Nicolas Sarkozy
Nástupce Jan Fischer

Stranická příslušnost
Členství ODS (1994–2015)

Narození 15. května 1956 (60 let)
Vsetín
Československo Československo
Choť Pavla Topolánková (1979-2010)
Lucie Talmanová (od 2010)
Náboženství Křesťanství[1]
Podpis Ing. Mirek Topolánek, podpis
Commons Kategorie Mirek Topolánek
Mirek Topolánek a George W. Bush

Mirek Topolánek[2] (* 15. května 1956 Vsetín) je bývalý český politik, v letech 20022010 druhý předseda Občanské demokratické strany a v období 20062009 předseda vlády České republiky. Od ledna do května 2009 byl také předsedou Rady Evropské unie.[3]

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Vystudoval Vojenské gymnázium Jana Žižky z Trocnova v Opavě a poté strojní fakultu VUT v Brně. Podle informací jeho učitelů otištěných časopisem Týden byl v době středoškolských studií aktivním členem SSM.[4] [p 1] Pracoval jako projektant a později jako samostatný projektant v závodu Automatizace a mechanizace OKD Ostrava. Mezi lety 1987–1991 pak působil v Energoprojektu Praha, závod Ostrava jako vedoucí projektant specialista. V roce 1991 spoluzaložil a řídil obchodní společnost VAE, spol. s r. o. (jako výkonný ředitel a generální ředitel), která se zabývala energetickými projekty. V roce 1996 společnost zanikla bez likvidace a jejím právním nástupcem se stala obchodní společnost VAE a.s., v níž zastával do roku 2003 funkci předsedy představenstva.[5][6]

Politická kariéra[editovat | editovat zdroj]

Před listopadem 1989 nebyl politicky organizován v žádné straně; byl lákán do KSČ, k jeho rozhodnutí do KSČ nevstoupit výrazně přispěla manželka, která mu pohrozila rozvodem.[7] V roce 1989 působil v Občanském fóru. V roce 1994 vstoupil do Občanské demokratické strany.

V roce 1996 byl zvolen do senátu za obvod č. 70, Ostrava-město. V letech 19982002 byl předsedou senátního klubu ODS a od roku 2002 do roku 2004 pak byl místopředsedou Senátu. V listopadu 2002 se stal po Václavu Klausovi předsedou ODS.

Za dobu Topolánkova předsednictví ODS vyhrála tato strana volby senátní, krajské, evropské, komunální a v roce 2006 i volby do Poslanecké sněmovny. V roce 2008 již jako strana vládní ODS drtivě prohrála krajské a senátní volby a ztratila tak všechny své hejtmany a rovněž i nadpoloviční většinu v senátu.

Nejvyšší stranickou funkci však Topolánek i po těchto volbách, stejně jako v letech 2004 a 2006, obhájil.

Volby 2006 a sestavování vlády[editovat | editovat zdroj]

V roce 2006 byl ve volbách do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky volebním lídrem v Praze a získal nejvíce preferenčních hlasů ze všech kandidátů v těchto volbách. Jako vítěz voleb byl pověřen sestavením vlády. Nejprve se pokusil o tzv. trojkoalici spolu s KDU-ČSL a Stranou zelených, přestože tato měla dohromady pouze 100 hlasů ze 101 hlasů potřebných pro vyslovení důvěry vládě (pokud je přítomno všech 200 poslanců, obecně stačí většina přítomných poslanců). Trojkoalice nepřesvědčila ČSSD, aby ji podpořila, a tak se rozpadla. Následně Topolánek přistoupil na jednobarevnou vládu ODS tolerovanou ČSSD, pro níž se pokoušel získat podporu ČSSD.

První Topolánkova vláda[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku První vláda Mirka Topolánka.

Poté, co jednání s Jiřím Paroubkem zkrachovala, předložil Mirek Topolánek návrh vlády složené z devíti členů ODS a šesti nestraníků, kterou Václav Klaus jmenoval 4. září. Vláda požádala o důvěru poslanecké sněmovny dne 3. října, avšak poprvé v historii České republiky ji nezískala.[8] Pro vládu hlasovalo 96 poslanců, 99 hlasovalo proti. 11. října 2006 podala tato vláda demisi.

Druhá Topolánkova vláda[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Druhá vláda Mirka Topolánka.

8. listopadu prezident Klaus znovu jmenoval Topolánka premiérem a pověřil ho sestavením vlády. 21. prosince požádal premiér prezidenta o jmenování vlády složené z členů ODS, KDU-ČSL a Strany zelených. Ten ji ale zprvu jmenovat odmítl s tím, že očekával vládu, která nebude závislá na přeběhlících. Měl také výhrady k jejímu personálnímu složení.[9] Vláda byla nakonec jmenována 9. ledna 2007 a o 10 dní později získala důvěru Poslanecké sněmovny, neboť poslanci ČSSD Miloš Melčák a Michal Pohanka opustili před hlasováním zasedací sál Sněmovny.[10] Pro vládu tedy hlasovalo všech 100 poslanců koalice, 97 hlasovalo proti, 2 se nezúčastnili a 1 se zdržel. „Musím říct, že mě celkem překvapilo, příjemně, že oba jsou fiskálně odpovědní. To znamená, že jim je jasné, že nemohou sáhnout do podstaty problému. Uvědomují si, že je nutné změny provést,“ pochválil oba „přeběhlé“ poslance premiér Mirek Topolánek.

Reforma veřejných financí je stěžejním projektem koaliční vlády ODS, KDU-ČSL a Strany zelených.[11] Mirek Topolánek se aktivně angažuje v jednáních s USA o umístění radaru, který bude součástí protiraketové obrany Spojených států.[12] V říjnu 2007 představil Mirek Topolánek tzv. „5 premiérských priorit“.[13] Také podpořil rozvoj vědy prezentací projektu VIVAT.[14] Topolánkovo stanovisko vůči EU je konzervativní, akcentuje zejména její ekonomický význam.[15]

Dne 24. března 2009 proběhlo hlasování o setrvání vlády vedené Mirkem Topolánkem. Poslanecká sněmovna vyjádřila vládě nedůvěru. Proti kabinetu hlasovalo 97 poslanců opozice (ČSSD a KSČM), rebelové ODS Vlastimil Tlustý, Jan Schwippel a bývalé poslankyně SZ Věra Jakubková a Olga Zubová. Opozice zvítězila v poměru 101:97. 26. března 2009 podal premiér demisi, čímž odstoupila celá vláda.

Rezignace na politické funkce[editovat | editovat zdroj]

15. září 2009 rezignoval na svůj poslanecký mandát poté, co ČSSD oznámila, že nebude hlasovat pro rozpuštění poslanecké sněmovny, které by umožnilo vypsání předčasných parlamentních voleb. V debatě v České televizi pak oznámil, že zvažuje setrvání v politice i v čele ODS.[16]

1. dubna 2010 rezignoval na post volebního lídra ODS kvůli svým vyjádřením pro časopis LUI. Jeho pravomoci přešly na pověřeného místopředsedu a volebního lídra pro parlamentní volby 2010 Petra Nečase (který stranu vedl až do dalšího volebního kongresu, na kterém byl zvolen jako nový předseda strany). Na post předsedy strany pak oficiálně rezignoval až 13. dubna 2010, den po zasedání výkonné rady.[17]

Odstranění Topolánka z předsednického postu může být vnímáno jako ukázka mediální manipulace. Topolánek byl sice jako předseda již delší dobu pro ODS přítěží, strana ale pro jeho odstranění použila výroky, kterých se nedopustil. Ve výsledku však nahrazení Topolánka Petrem Nečasem pomohlo ODS k lepšímu výsledku v nadcházejících parlamentních volbách, a tím i k sestavení vlády.[18]

Kariéra po odchodu z politiky[editovat | editovat zdroj]

Topolánek přednášel na NF VŠE, sháněl zakázky pro firmu VAE Controls nebo se pro slovenskou CTY Group snažil získat zakázky ve strojírenství a petrochemickém průmyslu v Kazachstánu.[19]

Od září 2011 je předsedou výkonné rady Teplárenského sdružení České republiky a od října 2011 je předsedou dozorčí rady Elektrárny Opatovice.[20]

V dubnu 2015 oznámil předseda ODS Petr Fiala, že Mirek Topolánek přestal platit členské příspěvky a proto už není členem ODS.[21]

Soukromý život[editovat | editovat zdroj]

V únoru 2010 se rozvedl s Pavlou Topolánkovou,[22] s níž má dcery Petru, Janu a syna Tomáše. V červnu téhož roku se oženil s Lucií Talmanovou, s níž žil již od roku 2007.[23][24] Dne 24. července 2007 mu Lucie Talmanová porodila syna Nicolase Topolánka.[25][26] V době, kdy se objevily první veřejné dohady o Topolánkově vztahu k Talmanové, oznámila jeho manželka Pavla Topolánková svou kandidaturu proti ODS v senátních volbách; u voličů v Ostravě ale za stranu Politika 21 neuspěla.[27]

Je známý tím, že závodí každoročně v rallye na soutěži Pražský Rallysprint jako navigátor Václava Pecha.[zdroj?]

Obchodní, řídící a správní aktivity[editovat | editovat zdroj]

Podle výpisu z obchodního rejstříku:[6]

Kritika a aféry[editovat | editovat zdroj]

  • 2. února 2007 Topolánek způsobil aféru, když ukázal prostředníček směrem k opozičním poslancům stěžujícím si na nepřítomnost členů vlády (vzápětí po jejich ironickém potlesku za to, že se konečně dostavil do jednacího sálu). Později uvedl, že se jednalo o nonverbální komunikaci s ministrem Miroslavem Kalouskem a omluvil se za ně. V poslanecké sněmovně poté říkal, že Kalouskovi ukazoval, že je jednička.[28][29]
  • Žaloval novináře za zveřejnění odposlechů v kauze údajného podplácení poslance Kořistky, ve kterých mimo jiné říkal jak se svým poradcem Markem Dalíkem (který o sobě tvrdí, že je jako Martin Bormann a jehož část veřejnosti a politici ODS kritizují za příliš velký vliv na předsedu)[30] stojí a padá, ale proces prohrál.[31]
  • Kopl do auta jednoho novináře Blesku a údajně křičel, že jej zabije, protože, jak později uvedl, se mu nelíbilo, že jej novináři dlouhodobě 24 hodin denně pronásledují.[32]
  • Je kritizován za inspirování se nacistickým slovníkem a občas i vulgární vyjadřování.[33]
  • Jeho občanské sdružení Becario údajně 80 % příjmů od sponzorů utratí na vlastní platy a organizování golfových turnajů a 20 % na stipendia pro studenty. Přinejmenším jeden sponzor tohoto sdružení nyní dostává od státu zakázky bez výběrového řízení.[34]
  • V červenci 2009 se za nevyjasněných okolností účastnil neformálního setkání s vlivnými lobbisty a podnikateli v Toskánsku (podrobněji Toskánská aféra)[zdroj?].
  • V březnu 2010 se Topolánek v časopise pro gaye LUI vyjádřil o premiérovi Fischerovi a ministru dopravy Gustavu Slamečkovi.[35]
  • Druhé zvolení Václava Klause prezidentem, podpora pro premiéra Jana Fischera a Vlastimil Tlustý coby ministr financí: tři hlavní personální chyby, kterých se podle svých vlastních slov Mirek Topolánek ve špičkové politice dopustil.[36]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. V současné době tuto skutečnost nepřiznává, a ve své knize Mirek Topolánek osobně uvedl nepravdivou informaci o tom, že byl vyloučen ze školy z politických důvodů.[4]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://echo24.cz/a/ibQRr/topolanek-prijal-krista-a-neni-sam-pocet-dospelych-pokrtenych-roste
  2. „Jmenuji se opravdu Mirek, tak to mám uvedeno v dokladech“ - převzato z diskusní stránky Topolánkova osobního webu – odpověď z 6. května 2006
  3. Předseda Rady EU Mirek Topolánek pokračuje v rozhovorech o řešení rusko-ukrajinského sporu o dodávkách plynu [online]. České předsednictví Evropské unie, 2009-01-10, [cit. 2009-03-29]. Dostupné online.  
  4. a b KORECKÝ, Miroslav. Vojenské gymnázium by Topolánek nejraději vymazal [online]. Tyden.cz, 2009-09-01, [cit. 2009-09-18]. Dostupné online.  
  5. TOPOLÁNEK, Mirek. Životopis [online]. [cit. 2009-03-29]. Dostupné online.  
  6. a b Výpis z obchodního rejstříku: Mirek Topolánek [online]. Ministerstvo spravedlnosti České republiky, [cit. 2009-03-29]. Dostupné online.  
  7. Lákali mě do KSČ, píše v nové knize Topolánek [online]. iDNES.cz, 2006-01-26, [cit. 2009-03-29]. Dostupné online.  
  8. Žádost vlády ČR o vyslovení důvěry (3. 10. 2006) [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, [cit. 2009-03-29]. Dostupné online.  
  9. Klaus odmítl Topolánkův seznam ministrů i dohodu o vládě [online]. Novinky.cz, 2006-12-26, [cit. 2009-03-29]. Dostupné online.  
  10. Žádost vlády ČR o vyslovení důvěry (19. 1. 2007) [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, [cit. 2009-03-29]. Dostupné online.  
  11. DOKUMENT: Projev premiéra Mirka Topolánka [online]. iDNES.cz, 2007-08-14, [cit. 2009-03-29]. Dostupné online.  
  12. Nesmíme opakovat selhání z minulosti, hájil Topolánek radar [online]. iDNES.cz, 2007-08-14, [cit. 2008-07-08]. Dostupné online.  
  13. Topolánek představil "PPP" - pět premiérských priorit [online]. Týden, 2008-10-29, [cit. 2009-03-29]. Dostupné online.  
  14. Projekt Vivat: univerzity by měly vydělávat [online]. Týden, 2008-11-05, [cit. 2009-03-29]. Dostupné online.  
  15. TOPOLÁNEK, Mirek. Zpráva předsedy ODS na 19. kongresu ODS [online]. [cit. 2008-12-06]. Dostupné online.  
  16. Exposlanec Topolánek zvažuje, zda chce dál vést ODS. Aktuálně.cz [online]. 2009-09-15 [cit. 2015-04-19]. Dostupné online.  
  17. Topolánek odstupuje z čela ODS, stranu do voleb povede Nečas. Novinky.cz [online]. 2010-04-01 [cit. 2015-04-19]. Dostupné online.  
  18. RENOVICA, Vera. Konstruování mediální reality při odvolávání Mirka Topolánka. Praha, 2014. Diplomová práce. Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy. Vedoucí práce Otakar Šoltys. Dostupné online.
  19. Topolánek lobbuje pro slovenské miliardáře v Kazachstánu. Lidovky.cz [online]. 2010-11-18 [cit. 2015-04-19]. Dostupné online.  
  20. Topolánek se stal předsedou dozorčí rady Elektráren Opatovice. Financninoviny.cz [online]. 2011-10-25 [cit. 2015-04-19]. Dostupné online.  
  21. Expremiér Topolánek opustil řady ODS, nezaplatil příspěvky. Novinky.cz [online]. 2015-04-19 [cit. 2015-04-19]. Dostupné online.  
  22. Topolánek se rozvedl s manželkou Pavlou [online]. ČTK, 2010-02-22, [cit. 2010-02-22]. Dostupné online.  
  23. Topolánek přiznal, že bydlí s Talmanovou [online]. Novinky.cz, 2007-01-05, [cit. 2009-03-29]. Dostupné online.  
  24. Topolánek se dnes oženil s Talmanovou. Žijí spolu již tři roky [online]. ihned.cz, 2010-06-03, rev. 2010-06-03, [cit. 2010-06-03]. Dostupné online.  
  25. Nicolas Topolánek: Vážení a milí spoluobčané... [online]. Týden.cz, 2007-07-29, [cit. 2010-06-06]. Dostupné online.  
  26. Talmanová porodila Topolánkova syna Nicolase [online]. iDNES.cz, 2007-07-24, [cit. 2010-06-06]. Dostupné online.  
  27. Výsledky senátních voleb v obvodu Ostrava-město [online]. Český statistický úřad, 2006-10, [cit. 2009-03-29]. Dostupné online.  
  28. Topolánek se omluvil za vztyčený prostředníček [online]. Lidovky.cz, 2007-02-02, [cit. 2009-03-29]. Dostupné online.  
  29. Topolánek pobouřil opozici zdviženým prostředníkem [online]. iDNES.cz, 2007-02-02, [cit. 2009-03-29]. Dostupné online.  
  30. Marek Bormann [online]. Lidovky.cz, 2006-12-09, [cit. 2009-03-29]. Dostupné online.  
  31. Aktuálně.cz vyhrálo spor s Topolánkem [online]. Aktuálně.cz, 2007-03-28, [cit. 2009-03-29]. [Aktuálně vyhrálo spor s Topolánkem + Zvukový záznam odposlechu Dostupné online].  
  32. Topolánek si promluvil s fotografem Blesku [online]. iHNed.cz, 2007-01-04, [cit. 2009-03-29]. Dostupné online.  
  33. Topolánek pobouřil esemeskou bojovníky proti nacismu [online]. iDNES.cz, 2007-03-27, [cit. 2009-03-29]. Dostupné online.  
  34. Topolánkova charita platí místo studentů golf [online]. iDNES.cz, 2007-10-16, [cit. 2009-03-29]. Dostupné online.  
  35. iDNES.cz, ČTK. DOKUMENT: Úplný přepis rozhovoru s Topolánkem, který otřásl ODS. iDNES.cz [online]. 2010-03-24 [cit. 2010-04-11]. Dostupné online.  
  36. Aktuálně.cz,. Topolánkovo sbohem. Zvolit Klause byla chyba, píše ODS. Aktuálně.cz [online]. 2010-06-18 [cit. 2010-06-18]. Dostupné online.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]