Jaroslava Moserová

doc. MUDr. Jaroslava Moserová, DrSc.
Místopředsedkyně Senátu Parlamentu České republiky Ve funkci: 19. prosince 1996 – 16. prosince 1998
3. předsedkyně Senátorského klubu Unie svobody – ODA 1. předsedkyně Klubu otevřené demokracie Ve funkci: 8. března 2002 – 26. listopadu 2002 Předchůdce Daniel Kroupa Nástupce Edvard Outrata
1. senátorka za obvod č. 43 - Pardubice Ve funkci: 23. listopadu 1996 – 21. listopadu 2004 Předchůdce Senát PČR vznikl Nástupce Jiří Stříteský
Poslankyně České národní rady Ve funkci: 6. února 1990 – 5. června 1990
Ve funkci: 7. června 1990 – 1991
Velvyslankyně ČSFR v Austrálii Ve funkci: 1991 – 31. prosince 1992
1. velvyslankyně ČR v Austrálii Ve funkci: 1. ledna 1993 – 1993 Nástupce Jaroslav Suchánek
Stranická příslušnost Členství ODA (1993–?)
Narození	17. ledna 1930 Praha Československo
Úmrtí	24. března 2006 (76 let) Praha Česká republika
Podpis
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

Jaroslava Moserová (17. ledna 1930 Praha – 24. března 2006 Praha) byla česká lékařka, spisovatelka, překladatelka, diplomatka a politička.

Osobní život

Byla dvakrát vdaná. První manželství bylo rozvedeno rok po svatbě, která byla dle jejích vlastních slov unáhleným rozhodnutím. Svého druhého muže poznala díky své sestře, také lékařce, Boženě Moserové. Manželstvím s Milanem Davidem získala nevlastního syna Tomaše Davida. Jejím tchánem byl Josef David.

Během studií na gymnáziu byla vybrána v rámci amerického stipendijního programu American Field Service (AFS), aby mohla studovat ve Spojených státech amerických (1947–1949). Tedy spolu s dalšími 3 studenty odcestovala do Severní Karolíny. Roční studijní pobyt byl prodloužen na dva roky a právě druhý rok strávila v New Yorku na Art Students League a jako zpáteční cestu do své vlasti si zvolila cestu kolem světa, na kterou vydělala sama během studií v USA. Byla zde instruktorkou lyžování, také pracovala v obchodě s lyžařskými potřebami a byla dětskou pečovatelkou v jedné americké rodině.

Ve svém původním povolání lékařky se specializovala na popáleniny a do roku 1990 pracovala na klinice popálenin Lékařské fakulty hygienické Univerzity Karlovy. V lednu 1969 tam byla ošetřující lékařkou Jana Palacha. Nejprve se chtěla stát plastickým chirurgem, o což se po studiích velice snažila. Na radu svého profesora se po státnicích nechala umístit v nemocnici v Duchcově, kde bylo dobré chirurgické oddělení a právě zde chtěla získat dobrou průpravu pro své zamýšlené budoucí zaměstnání. Po 5 letech se vrátila do Prahy, jelikož se jí na popud její maminky podařilo získat místo na oddělení plastické chirurgie. Tomu ale předcházela povinná praxe na výše uvedené klinice popálenin. A právě zde zakotvila, jelikož jí tato práce přirostla k srdci.

Byla i vědeckou pracovnicí. K vědě se dostala právě v USA, kdy byla vybrána na odbornou stáž (postgraduální stipendium), kde měla působit na světově uznávané klinice popálenin v Texasu (v této době už byla podruhé vdaná). S tímto úmyslem také do USA odjížděla, ale osud tomu chtěl jinak a na této klinice byla právě umístěna do vědeckého týmu. Nejprve měla obavy, jak tuto práci bez jakýchkoliv předešlých zkušeností zvládne, ale díky své pracovitosti, odhodlání a inteligenci obstála. Poté se vrátila zpět do Československa, kde ve vědecké práci úspěšně pokračovala. Z jejich českých spolupracovníků je možno zmínit i prof. Ottu Wichterleho, který byl i se svou ženou dobrými přáteli paní Moserové-Davidové a jejího muže Milana Davida. Mezi její další důvěrné přátele patřila i Jana Brejchová spolu se svým prvním mužem Milošem Formanem a také i druhým Vlastimilem Brodským spolu s jejich dcerou Terezou Brodskou. Jejím dalším přítelem byl i Jiří Šlitr a mnoho dalších.

Po sametové revoluci se v roce 1990 stala v rámci procesu kooptací poslankyní České národní rady. V letech 1991 až 1993 zastávala funkci velvyslankyně v Austrálii a na Novém Zélandu. V devadesátých letech předsedala generálnímu shromáždění UNESCO. V letech 1996 až 1998 byla místopředsedkyní Senátu Parlamentu ČR. Roku 2003 neúspěšně kandidovala při druhé volbě na úřad prezidenta ČR. V roce 2005 byla zvolena místopředsedkyní Masarykova demokratického hnutí.

Napsala řadu povídek, filmových scénářů (Vlastně se nic nestalo, režie Evald Schorm; námět a spoluautorka scénáře filmu Dvojrole, režie Jaromil Jireš) a divadelních her (Takový milý chlapec, Dopis do Wollongongu). Do češtiny překládala díla Dicka Francise.

Byla výtvarně nadaná. Ilustrovala Atlas plastické chirurgie prof. Františka Buriana, ilustrace přebalu vlastní knihy Historek - na koho se nezapomíná. Ilustrovala také své překlady převážně knih Dicka Francise a dětských knih.

Externí odkazy

• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jaroslava Moserová
• Archiv osobních stránek
• Stránky Jaroslavy Moserové v Senátu Parlamentu ČR
• Zemřela Jaroslava Moserová – zpráva o úmrtí na stránkách iDNES.cz
• Jaroslava Moserová čte své povídky
• Žena mnoha talentů – Pořad Českého rozhlasu Plus o životě Jaroslavy Moserové včetně mnoha méně známých informací a ukázek z rozhovorů, které poskytla Českému rozhlasu.

Autoritní data: AUT: jk01082123 | ISNI: 0000 0001 1447 5662 | LCCN: n88090507 | VIAF: 71423843 | WorldcatID: lccn-n88090507