Josef David (politik)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Josef David

Poslanec Národního shromáždění ČSR
Ve funkci:
1921 – 1939

Člen Státní rady Československé
Ve funkci:
1940 – 1945

Místopředseda čs. vlády
Ve funkci:
5. dubna 1945 – 6. listopadu 1945

Poslanec Prozatím. Nár. shromáždění
Ve funkci:
1945 – 1946

Poslanec Ústavodár. Nár. shromáždění
Ve funkci:
1946 – 1948
Stranická příslušnost
Členství nár. soc.
SNJ
nár. soc. (ČSS)

Narození 17. února 1884
Kylešovice
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 21. dubna 1968 (ve věku 84 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Děti Milan David
Profese politik, spisovatel a novinář
Ocenění Čestné občanství města Brna (1945)
Čestné občanství města Třebíče (1945)
Čestné občanství města Kladna (1947)
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Josef David, též Joža David (17. února 1884 Kylešovice[1]21. dubna 1968 Praha)[2], byl československý politik a dlouholetý meziválečný i poválečný poslanec Národního shromáždění za Československou stranu národně socialistickou.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Studoval na gymnáziu v Opavě. V rodných Kylešovicích zakládal dělnicko-vzdělávací jednotu. Počátkem století ho myšlenkově oslovil Václav Klofáč a jeho národně sociální hnutí kombinující sociální a národní tematiku. Roku 1902 byl zakladatelem České strany národně sociální v Opavě. Působil jako redaktor listu Pokrok v Brně, Stráže českého severu v Mostě, Obrany lidu v Mladé Boleslavi a Slezského slova v Opavě.[3]

Za první světové války bojoval v řadách rakousko-uherské armády, ale roku 1915 přeběhl do ruských pozic. Po pobytu v zajateckých táborech se začal angažovat v Československých legiích. Působil v redakci legionářského Československého deníku vydávaného v Rusku. Jednal s představiteli zahraničního politického exilu (Tomáš Garrigue Masaryk). Po válce se angažoval v organizacích sdružující československé legionáře, byl předsedou Československé obce legionářské.[3]

Po parlamentních volbách v roce 1920 se stal poslancem Národního shromáždění. Byl do sněmovny kooptován až dodatečně roku 1921 jako jeden ze čtyř nových poslanců reprezentujících Československé legie.[4][5] Počátkem 20. let 20. století měl blízko k levicovému křídlu socialistické strany, ale na rozdíl o skupiny okolo Bohuslava Vrbenského ve straně zůstal.[6]

Poslanecký mandát obhájil i v parlamentních volbách v roce 1925, parlamentních volbách v roce 1929 a parlamentních volbách v roce 1935. Poslanecké křeslo si oficiálně podržel do zrušení parlamentu, tedy formálně do roku 1939,[7] přičemž krátce předtím ještě v prosinci 1938 přestoupil do nově vzniklé Strany národní jednoty.[8]

Za druhé světové války působil v exilu ve Spojeném království, přičemž pomáhal s organizací československých zahraničních jednotek. Zasedal v exilové Státní radě Československé a v Slovanském výboru, který se orientoval na válečnou i poválečnou spolupráci se SSSR. V dubnu 1945 se stal náměstkem předsedy vlády v první vládě Zdeňka Fierlingera.[3] Po osvobození byl za národní socialisty v letech 19451946 poslancem Prozatímního Národního shromáždění (zároveň působil od listopadu 1945, po odchodu z postu ve vládě, jako předseda Prozatímního Národního shromáždění[9]) a v letech 19461948 poslancem Ústavodárného Národního shromáždění.[7] Během únorového převratu v roce 1948 se nepřipojil k protikomunistické části národně socialistické strany a přispěl tak k legitimizaci mocenského zvratu ve prospěch KSČ.[3]

Jeho syn Milan byl manželem političky Jaroslavy Moserové.[10]

Profesí byl tajemníkem Československé obce legionářské. Podle údajů z roku 1935 bydlel v Praze.[11]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

  • Lužičtí Srbové. Londýn: Československý výbor pro slovanskou vzájemnost, 1944. 22 s. 

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matriční záznam o narození a křtu
  2. Národní shromáždění Republiky československé v prvém desítiletí, 1928, s. 1300. [online]. google.cz [cit. 2014-12-16]. Dostupné online. (česky) 
  3. a b c d David Josef [online]. opava-city.cz [cit. 2011-12-17]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-12-10. (česky) 
  4. kol. aut.: Československé dějiny v datech. Praha: Svoboda, 1987. ISBN 80-7239-178-X. S. 392. (česky) 
  5. 69. schůze [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-11-15]. Dostupné online. (česky) 
  6. kol. aut.: Politické strany, 1861-1938. Brno: Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-178-X. S. 659. (česky) Dále jen: Politické strany. 
  7. a b Josef David [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-10-10]. Dostupné online. (česky) 
  8. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-12-17]. Dostupné online. (česky) 
  9. Rychlík, Jan: Češi a Slováci ve 20. století. Praha: Vyšehrad, 2012. ISBN 978-80-7429-133-3. S. 290. (česky) 
  10. http://www.exlibrisweb.cz/pdf/KZ2008-03.pdf
  11. seznam zvolených poslanců [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-10-10]. Dostupné online. (česky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A-J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 225. 
  • VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 12. sešit : D-Die. Praha: Libri, 2009. 105-215 s. ISBN 978-80-7277-415-9. S. 144-145. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]