Národní fronta Čechů a Slováků

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Exilové vlády ČSR Medium coat of arms of Czechoslovakia (1918-1938 and 1945-1961).svg

Národní fronta Čechů a Slováků bylo sdružení politických stran (později byly do něj přijaty i další organizace), které bylo založeno za účelem převzetí řízení státu po druhé světové válce. V podstatě se jednalo o nejdéle fungující politickou koalici na území Československa.

Exilová vláda[editovat | editovat zdroj]

Propagační poutač národní fronty z roku 1947 (zleva symboly komunistů, lidovců, sociálních demokratů a národních socialistů)

Ustanovení Národní fronty se datuje od moskevských porad v březnu 1945 při jednání o Košickém vládním programu. Již tehdy se tam ukázalo, že se Benešova exilová vláda neprosadí.

Od začátku měla v Národní frontě značný vliv Komunistická strana Československa, která ji využila k usnadnění převzetí moci. Svou moc definitivně posílila 4./5. dubna 1945, kdy se prosadila vůči londýnskému Prozatímnímu státnímu zřízení a dohodla se i na vyhlášení Košického vládního programu.

Jejím předsedou byl Zdeněk Fierlinger (ČSSD) (viz První vláda Zdeňka Fierlingera) od 5. dubna 1945 do 6. listopadu 1945, kdy ji nahradila druhá Fierlingerova vláda.

Poválečná role[editovat | editovat zdroj]

Systém Národní fronty umožňoval kandidovat do voleb v roce 1946 pouze stranám sdruženým v této organizaci. Po volbách, které vyhrála KSČ, byly všechny strany Národní fronty přizvány k podílu na moci (tj. neexistovala žádná povolená opoziční strana).

Hlavní úkoly z návrhu volebního programu Národní fronty v hlavním městě Praze 1986-1990

Po únorovém puči 1948 se Národní fronta fakticky stala politickým instrumentem absolutní moci KSČ. Národní fronta byla tzv. obrozena od vedení demokratických stran, která poté působila v exilu. ČSSD byla sloučena s KSČ, ostatní strany byly zbaveny své původní úlohy – staly se pouhými přisluhovači KSČ. Do Národní fronty byly začleněny všechny veřejně působící společenské organizace. Do voleb vstupovala tzv. Jednotná kandidátka Národní fronty – NF jmenovala do každého volebního obvodu jednoho svého kandidáta, kterého pak voliči ve volbách buď potvrdili, nebo nepotvrdili. Pouze kandidát NF se mohl ucházet o mandát v zastupitelských sborech na všech úrovních státního aparátu (rozdíl mezi státní správou a samosprávou neexistoval).

Zákon č. 113/1967 Sb. měl umožnit volit ve volebních obvodech 4–8 poslanců. Tento systém však nebyl nikdy použit.

NF ukončila činnost 7. února 1990.

Seznam složek Národní fronty ČSSR[editovat | editovat zdroj]

Seznam složek Národní fronty České socialistické republiky[editovat | editovat zdroj]

Seznam složek Národní fronty Slovenské socialistické republiky[editovat | editovat zdroj]

Předsedové Národní fronty[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • KAPLAN, Karel. Národní fronta 1948 - 1960. Praha: Academia, 2012. 912 s. ISBN 978-80-200-2074-1. 
  • Program prvé domácí vlády republiky, vlády Národní fronty Čechů a Slováků. Praha: Ministerstvo informací, 1945. 48 s. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]