Prozatímní státní zřízení

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Prozatímní státní zřízení
Dočasné štátne zriadenie
 Druhá republika 1939–1945 Třetí Československá republika 
Vlajka státu
vlajka
Státní znak
znak
Hymna: Kde domov můj a Nad Tatrou sa blýska
Motto: Pravda vítězí / Pravda víťazí
geografie
hlavní město:
obyvatelstvo
státní útvar
vznik:
21. 3. 1939 - vznik Ústředního výboru zahraniční akce
zánik:
28. 10. 1945 - ustavující schůze Prozatímního Národního shromáždění
Státní útvary a území
Předcházející:
Druhá republika Druhá republika
Nástupnické:
Třetí Československá republika Třetí Československá republika

Prozatímní státní zřízení (slovensky Dočasné štátne zriadenie) byl oficiální název československé exilové vlády v Londýně v období existence protektorátu Čechy a Morava a první Slovenské republiky‎ během druhé světové války. Ustanovil ho 9. července 1940 Československý národní výbor.

Chod prozatímního státního zřízení byl financován díky úvěru, který poskytla exilové vládě Velká Británie na základě uzavřené Finanční smlouvy mezi vládou Velké Británie a Československou prozatímní vládou z roku 1940.

Do období prozatímního státního zřízení se řadí také období prozatímního výkonu státní moci na osvobozeném území do obnovení republiky. [1]

Prozatímní státní zřízení bylo legitimní vládou nacisty okupovaného Československa.[2]

Cesta k exilové vládě[editovat | editovat zdroj]

Exilové vlády ČSR   Medium coat of arms of Czechoslovakia (1918-1938 and 1945-1961).svg

Zahraniční odboj se začal formovat velice brzy po zániku Československa 15. března 1939. Již 21. března vytvořil Dr. Osuský v Paříži Ústřední výbor zahraniční akce ve Francii a začal vydávat časopis Česko-slovenský odboj. V Londýně se vytvořil Československý výbor ve Velké Británii vedený Janem Masarykem. Dr. Osuský předložil francouzské vládě 9. září 1939 návrh na zřízení československého vojska, které bude vedeno "prozatímní vládou a československým generálem". Oznámil současně že se ustavuje prozatímní vláda česko-slovenská. Její uznání však však francouzská vláda odmítla. Na 17. října 1939 svolal Msgr. Šrámek v Paříži schůzku, které se kromě něho zúčastnili Dr. Beneš, Dr. Osuský, Dr. Outrata a generálové Ingr a Viest. Byl vyhlášen vznik Československého národního výboru. Tento byl vládami Velké Británie i Francie uznán za zástupce československého lidu. 9. července 1940 Dr. Beneš oznámil britskému ministru zahraničních věcí lordu Halifaxovi transformaci výboru do celého systému prozatímního státního zřízení, zahrnujícího prezidenta, vládu a Státní radu. 18. července odpověděl lord Halifax Edvardu Benešovi, že britská vláda tuto vládu uznává. 29. září 1942 zaslal gen. Charles de Gaule premiéru Šrámkovi dopis o uznání československé vlády ze strany Svobodné Francie. [3]

Složení prozatímního státního zřízení[editovat | editovat zdroj]

Prezident – Edvard Beneš

Vláda:

Státní rada - prozatímní parlament a poradní orgán, ustavena 21. července 1940 dekretem č. 1/1945 Úř. věst. čs.

Právní rada - poradní a quasi soudní orgán, který psal posudky při přípravě osnov normativních aktů a posuzoval stížnosti čsl. státních příslušníků proti rozhodnutím orgánů exilového zřízení,[4] zřízena 4. února 1942

Exilové vojenské jednotky[editovat | editovat zdroj]

Hlavní činností exilové vlády byla organizace vojenských jednotek, které bojovaly po boku Spojenců proti Ose. Českoslovenští letci v RAF se zúčastnili bitvy o Británii, pozemní jednotky bojovaly po boku britů v severní africe, na blízkém východě a poté i na západní frontě. V SSSR se z Volyňských čechů a přeběhlých vojáků Slovenského štátu zformovaly 1. armádní sbor, 1. smíšená letecká divize a 2. paradesantní brigáda, které se podílely na bojích na východní frontě.

Prozatímní zákonodárství[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Benešovy dekrety.

15. října 1940 vydáním ústavního dekretu č. 2/1940 Úř. věst. čs. bylo zahájeno tzv. dekretální období, které trvalo až do ustavení Prozatímního národního shromáždění 28. října 1945. Podle tohoto dekretu vykonával zákonodárnou moc prezident prostřednictvím dekretů, vydávaných na návrh vlády. Dekretem č. 12/1942 Úř. věst. čs. byla stanovena povinnost si před vydáním dekretu vyžádat stanovisko Státní rady. Ústavním dekretem č. 11/1944 Úř. věst. čs. byly všechny předpisy vydané na území Československa v době nesvobody [pozn. 1] prohlášeny za neplatné a zároveň bylo stanoveno, že všechny dekrety podléhají dodatečnému schválení Národním shromážděním, v opačném případě pozbývají platnosti. [3]

Osvobození[editovat | editovat zdroj]

Jak se blížilo osvobození republiky, bylo pro vládu nutné zajistit prozatímní správu osvobozeného území. 3. srpna 1944 byl přijat dekret č. 10/1944 Úř. věst. čs., o dočasné správě osvobozeného území, podle kterého byl zřízen úřad pro správu osvobozeného území v čele s prezidentem určeným členem vlády (vládním delegátem). Tento úřad zanikl po příjezdu na československé území, dne 5. dubna 1945 v Košicích. Vyvrcholením osvobozování území bylo květnové povstání, na němž se významně podílela Česká národní rada, která se 5. května 1945, po jeho vypuknutí, prohlásila zmocněncem košické vlády a podnikla kroky k převzetí kontroly v úřadech a médiích a vydala Prohlášení o převzetí vládní a výkonné moci v českých zemích. Členové košické vlády se začali přesouvat do Prahy. 16. května se do Prahy po bezmála sedmi letech v exilu vrátil i prezident republiky Edvard Beneš. Na osvobozeném území byly podle ústavního dekretu č.18/1944 Úř. věst. čs. ustaveny národní výbory jakožto orgány státní správy. Prostřednictvím národních výborů bylo pak na základě ústavního dekretu č. 47/1945 Sb. nepřímo zvoleno Prozatímní Národní shromáždění, které jako prozatímní parlament potvrdilo platnost dekretů (viz výše) a Edvarda Beneše ve funkci prezidenta.[1] Ustavující schůze 28.10.1945 bývá označována jako začátek období tzv. třetí republiky

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Později určena doba nesvobody jako období od 30.9.1939 do 4.5.1945

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b GRONSKÝ, Ján. Komentované dokumenty k ústavním dějinám Československa II. 1945-1960. 1. vyd. [s.l.] : Karolinum, 2006. 510 s. ISBN 80-246-1210-0. S. 16.  
  2. [Musil, Jírí. The End of Czechoslovakia. Central European University Press. 2000. 181-186.
  3. a b GRONSKÝ, Ján. Komentované dokumenty k ústavním dějinám Československa I. 1914-1945. 1. vyd. [s.l.] : Karolinum, 2005. 584 s. ISBN 80-246-1027-2.  
  4. Prozatímní státní zřízení ČSR v emigraci [online]. [cit. 2016-06-08]. Dostupné online.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • BROWN, Martin David, Jak se jedná s demokraty
  • KUKLÍK, Jan, Mýty a realita Benešových dekretů, Praha Linde 2002
  • KUKLÍK, Jan, ml. The Recognition of Czechoslovak Government in Exile and Its International Status 1939-1942. Prague Papers on the History of International Relations. 1997, roč. 1, s. 173-205. Dostupné online. ISBN 80-85899-24-8.  
  • LAŠTOVIČKA, Bohuslav. V Londýně za války. Zápasy o novou ČSR 1939-1945. Praha : Státní nakladatelství politické literatury, 1960. 610 s.  
  • RÁKOSNÍK, Jan. Czechoslovak Social Politics and Its Representatives in London Exile during Second World War. In SKŘIVAN, Aleš; SUPPAN, Arnold. Prague Papers on the History International Relations. Prague : Institute of World History, 2008. Dostupné online. ISBN 978-80-7308-254-3. S. 429-443. (anglicky)
  • KUKLÍK, Jan. Uznání československé exilové vlády v letech 1940-1941. Historický obzor, 1995, 6 (11/12), s. 265-271.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]