Bělehradská operace

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Bělehradská operace
Konflikt: Jugoslávská a východní fronta
Zničený sovětský tank T-34/85 v Bělehradě
Zničený sovětský tank T-34/85 v Bělehradě
Trvání: 28. září 1944 – 20. října 1944
Naplánováno: {{{plánováno}}}
Cíl: {{{cíl}}}
Místo: Bělehrad, Jugoslávie
Casus belli: {{{příčina}}}
Výsledek: Partyzánsko-sovětské vítězství
Změny území: {{{území}}}
Strany
Spojenci:
the Soviet Union 1923 Sovětský svaz
Yugoslav Partisans flag (1942-1945).svg Jugoslávští partyzáni
Flag of the Bulgarian Homeland Front.svg Bulharsko
Osa:
Nacistické Německo Nacistické Německo
Flag of the Government of National Salvation (occupied Yugoslavia).svg Vláda národní spásy
Velitelé
the Soviet Union 1923 Fjodor Tolbuchin
the Soviet Union 1923 Vladimir Ždanov
Yugoslav Partisans flag (1942-1945).svg Peko Dapčević
Yugoslav Partisans flag (1942-1945).svg Savo Drljević
Yugoslav Partisans flag (1942-1945).svg Danilo Lekić
Flag of the Bulgarian Homeland Front.svg Vladimir Stojčev
Nacistické Německo Maximilian von Weichs
Nacistické Německo Wilhelm Schneckenburger
Nacistické Německo Hans Felber
Nacistické Německo Alexander Löhr
Síla
580 000 vojáků
3 640 děl
520 tanků a útočných děl
1 420 letadel
80 lodí
150 000 vojáků (většinou neněmeckých)
2 100 děl
125 tanků a útočných děl
350 letadel
70 lodí
Ztráty
{{{poznámky}}}

Bělehradská operace bylo tažení Rudé armády v rámci Velké vlastenecké války, které pomohlo osvobodit území tehdejší Jugoslávie od německé okupace. Bojů se účastnila i partyzánská brigáda Jana Žižky z Trocnova.[1]

Přípravy na operaci[editovat | editovat zdroj]

V srpnu 1944 uskutečnila Rudá armáda Jasko-kišiněvskou operaci, která skončila pádem rumunské vlády a připojením se Rumunska na stranu spojenců v boji proti Hitlerovi. 5. září vyhlásil Sovětský svaz dosavadnímu německému spojenci – Bulharsku válku a o dva dny později překročila Rudá armáda bulharské hranice. Téhož dne vstoupily sovětské jednotky i na území Jugoslávie, která byla okupována nacistickým Německem. V průběhu září došlo k pádu bulharské vlády a Bulharsko se přidalo na stranu SSSR. Došlo také k jednáním s Národně-osvobozeneckou armádou Jugoslávie, jehož představitelem byl Josip Broz Tito a zástupci Sovětského svazu i Bulharska. Bylo dohodnuto, že Rudá armáda i Bulharská armáda pomohou osvobodit Jugoslávii, jehož významnou část kontrolovali Titovi jugoslávští partyzáni. Podmínkou však bylo, že po osvobození se armády z Jugoslávie stáhnou. K útoku na německé jednotky v Jugoslávii byly připraveny vojenské jednotky 2. a 3. ukrajinského frontu, Národně-osvobozenecké armády Jugoslávie a Bulharska.

Osvobození Jugoslávie[editovat | editovat zdroj]

Sovětské tanky v Bělehradě

25. září 1944 zahájila německá vojska překvapivý útok na jednotky 2. ukrajinského frontu. Touto akcí začaly boje, kterých se na německé straně účastnily i kolaborantské chorvatské jednotky ustašovců a srbští četnici, kteří již dříve bojovali proti Titovým partyzánům. Spojenecká vojska po odražení německého útoku začala ofenzívu na frontě široké 400 až 620 kilometrů. Překonala východosrbské hory, dostala se k řece Moravě a u Velkého Sela překročila Dunaj. 6. října byl zahájen útok na Bělehrad. Bulharská národní armáda na levém křídle osvobozovala Makedonii, přičemž jejím úkolem bylo odříznout německá vojska v Jugoslávii s armádní skupinou "E" v Řecku. Přímý útok na Bělehrad začal 14. října 1944. Němci sice dopravili do města posily, ovšem útoky Národně-osvobozenecké armády Jugoslávie a Rudé armády, podporované jugoslávskými partyzány uvnitř města, přemohly během několika dnů německou obranu, posílenou o "četniky" a "ruský ochranný sbor." 20. října byl Bělehrad osvobozen a do konce měsíce bylo zajištěno celé Srbsko.

Po osvobození Bělehradu a větší části Srbska se Rudá armáda v souladu s dohodami stáhla z Jugoslávie a přemístila se na severní břeh Dunaje. Za pomoci bulharských jednotek byla do konce listopadu 1944 obsazena Makedonie a Kosovo. Zbytek Jugoslávie postupně osvobodila od německé okupace Národně-osvobozenecká armáda Jugoslávie, která se přeměnila na Jugoslávskou lidovou armádu. Díky mobilizaci došlo k vytlačení německých vojsk z Jugoslávie již bez zásahu cizích armád. Sovětská vojska postupovala z Jugoslávie na Maďarsko, kde mělo dojít ke střetnutí o Budapešť.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. František Čapka:Dějiny zemí Koruny české v datech, Libri 2010, str. 708

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]