Bělehradská operace

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Bělehradská operace
Konflikt: Jugoslávská a východní fronta
Zničený sovětský tank T-34/85 v Bělehradě
Zničený sovětský tank T-34/85 v Bělehradě
Trvání: 28. září 1944 – 20. října 1944
Místo: Bělehrad, Jugoslávie
Výsledek: Partyzánsko-sovětské vítězství
Strany
Spojenci:
the Soviet Union 1923 Sovětský svaz
Yugoslav Partisans flag (1942-1945).svg Jugoslávští partyzáni
Flag of the Bulgarian Homeland Front.svg Bulharsko
Osa:
Nacistické Německo Nacistické Německo
Flag of the Government of National Salvation (occupied Yugoslavia).svg Vláda národní spásy
Velitelé
the Soviet Union 1923 Fjodor Tolbuchin
the Soviet Union 1923 Vladimir Ždanov
Yugoslav Partisans flag (1942-1945).svg Peko Dapčević
Yugoslav Partisans flag (1942-1945).svg Savo Drljević
Yugoslav Partisans flag (1942-1945).svg Danilo Lekić
Flag of the Bulgarian Homeland Front.svg Vladimir Stojčev
Nacistické Německo Maximilian von Weichs
Nacistické Německo Wilhelm Schneckenburger
Nacistické Německo Hans Felber
Nacistické Německo Alexander Löhr

Síla
580 000 vojáků
3 640 děl
520 tanků a útočných děl
1 420 letadel
80 lodí
150 000 vojáků (většinou neněmeckých)
2 100 děl
125 tanků a útočných děl
350 letadel
70 lodí

Bělehradská operace bylo tažení Rudé armády v rámci Velké vlastenecké války, které pomohlo osvobodit území tehdejší Jugoslávie od německé okupace. Bojů se účastnila i partyzánská brigáda Jana Žižky z Trocnova.[1]

Přípravy na operaci[editovat | editovat zdroj]

V srpnu 1944 uskutečnila Rudá armáda Jasko-kišiněvskou operaci, která skončila pádem rumunské vlády a přechodem Rumunska na stranu spojenců v boji proti Hitlerovi. 5. září vyhlásil Sovětský svaz válku jinému dosavadnímu německému spojenci – Bulharsku, o dva dny později překročila Rudá armáda bulharské hranice. Téhož dne vstoupily sovětské jednotky i na území Jugoslávie, která byla okupována nacistickým Německem. V průběhu září došlo k pádu bulharské vlády a Bulharsko se také přidalo na stranu SSSR, na stranu spojenců. Proběhla jednání mezi Národně-osvobozeneckou armádou Jugoslávie, jejímž představitelem byl Josip Broz Tito, a zástupci Sovětského svazu a Bulharska. Bylo dohodnuto, že Rudá armáda i bulharská armáda pomohou osvobodit Jugoslávii, jejíž významnou část už kontrolovali Titovi jugoslávští partyzáni. Titovo podmínkou však bylo, že po osvobození se zahraniční armády z Jugoslávie stáhnou. K útoku na německé jednotky v Jugoslávii byly připraveny vojenské jednotky 2. a 3. ukrajinského frontu, Národně-osvobozenecké armády Jugoslávie a bulharské armády.

Osvobození Jugoslávie[editovat | editovat zdroj]

Sovětské tanky v Bělehradě

25. září 1944 zahájila německá vojska překvapivý útok na jednotky 2. ukrajinského frontu. Touto akcí začaly boje, kterých se na německé straně účastnily i kolaborantské chorvatské jednotky ustašovců a srbští četnici, kteří již dříve bojovali proti Titovým partyzánům. Spojenecká vojska po odražení německého útoku začala ofenzívu na frontě široké 400 až 620 kilometrů. Překonala východosrbské hory, dostala se k řece Moravě a u Velkého Sela překročila Dunaj. 6. října byl zahájen útok na Bělehrad. Bulharská národní armáda na levém křídle osvobozovala Makedonii, přičemž jejím úkolem bylo odříznout německá vojska v Jugoslávii s armádní skupinou "E" v Řecku.

Přímý útok na Bělehrad začal 14. října 1944. Němci sice dopravili do města posily, ovšem útoky Národně-osvobozenecké armády Jugoslávie a Rudé armády, podporované jugoslávskými partyzány uvnitř města, přemohly během několika dnů německou obranu, posílenou o "četniky" a "ruský ochranný sbor." Na obranu města měli Němci k dispozici 30 000 lidí.[2] Němci zorganizovali obranu Bělehradu před postupujícími armádami do dvou linií; první se táhla přes vrchol Avala dále od města a druhá byla blíže k centru a procházela přes kopec Banovo brdo. Jugoslávská armáda měla nepřesné informace o tom, jaká je situace mezi německými jednotkami; domnívala se, že jejich morálka je slabá a že vojska dezertují. Při začátcích bojů se tyto informace ukázaly jako zcela mylné.

Od 17. do 20. října probíhaly boje v samém centru města, v blízkosti Náměstí republiky. Strategickým objektem v centru města byl Palác Albánie, který německá armáda držela velmi dlouho. Přestože jej obsadili partyzáni až 19. října[3], nebyl při bojích palác významněji poničen.

20. října byl Bělehrad osvobozen a do konce měsíce bylo zajištěno celé Srbsko.

Po osvobození Bělehradu a větší části Srbska se Rudá armáda v souladu s dohodami stáhla z Jugoslávie a přemístila se na severní břeh Dunaje. Za pomoci bulharských jednotek byla do konce listopadu 1944 obsazena Makedonie a Kosovo. Zbytek Jugoslávie postupně osvobodila od německé okupace Národně-osvobozenecká armáda Jugoslávie, která se přeměnila na Jugoslávskou lidovou armádu. Díky mobilizaci došlo k vytlačení německých vojsk z Jugoslávie již bez zásahu cizích armád. Sovětská vojska postupovala z Jugoslávie na Maďarsko, kde mělo dojít ke střetnutí o Budapešť.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. František Čapka:Dějiny zemí Koruny české v datech, Libri 2010, str. 708
  2. RADANOVIĆ, Milan. OSLOBOĐENJE: Beograd, 20. oktobar 1944.. Bělehrad : Rosa Luxemburg Stiftung, 2014. S. 96. (srbština)  
  3. Článek na portálu lupiga.com (srbsky)

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]