Balkánské tažení

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Balkánské tažení
konflikt: druhá světová válka
{{{alt}}}
Němečtí výsadkáři na Krétě
trvání: 28. října 19401. června 1941
místo: Albánie, Jugoslávie, Řecko a jeho ostrovy
výsledek: Vítězství Osy
strany
Osa:
Italské království Itálie

Německá říše Třetí říše
Maďarské království Maďarsko
Bulharsko Bulharsko

Spojenci:
Řecko Řecko
Spojené královstvíSpojené království Spojené království
Austrálie Austrálie
Nový ZélandNový Zéland Nový Zéland
Království Jugoslávie Jugoslávie
velitelé
Italské království Ugo Cavallero
Italské království Giovanni Messe
Německá říše Wilhelm List
Německá říše Maximilian von Weichs
Německá říše Kurt Student
Řecko Alexander Papagos
Spojené království Henry Maitland Wilson
Království Jugoslávie Milorad Petrović

síla
Německá říše 680 000
Italské království 565 000
Království Jugoslávie 850,000
Řecko 430 000
Spojené království 62,612

Balkánské tažení je souhrnný název pro boje na Balkáně za druhé světové války. Lze je rozčlenit na několik fází. Boje začaly italskou invazí do Řecka 28. října 1940. V prvních měsících roku 1941 se italská ofenzíva zastavila a řecký protiútok postoupil do Albánie. Německo se snažilo pomoci Itálii rozmístěním vojsk v Rumunsku a Bulharsku a útokem na Řecko z východu. Britové mezitím přistáli s vojáky a letadly, aby řeckou obranu podpořili. Státní převrat v Jugoslávii 27. března způsobil, že Adolf Hitler nařídil dobytí této země.

Německá a italská Invaze do Jugoslávie začala 6. dubna, současně s novou bitvou o Řecko se 11. dubna se k invazi připojilo Maďarsko. Do 17. dubna podepsala Jugoslávie příměří a do 30. dubna bylo celé pevninské Řecko pod německou nebo italskou kontrolou. Dne 20. května Německo napadlo letecky Krétu a do 1. června se všechny zbývající řecké a britské síly na ostrově vzdaly. Přestože se Bulharsko neúčastnilo dubnových útoků, krátce nato po zbytek války na Balkáně okupovalo části Jugoslávie a Řecka.

Italsko-řecká válka[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku italsko-řecká válka.

První byla čistě italsko-řecká válka (28. října 19406. dubna 1941), kdy Itálie napadla Řecko, utrpěla porážku a byla vytlačena i z části Albánie.

Obsazení Jugoslávie[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Dubnová válka (Jugoslávie).
Mapa rozdělení okupované Jugoslávie

Invaze do Jugoslávie byla zahájena 6. dubna 1941 a skončila bezpodmínečnou kapitulací Jugoslávské královské armády 17. dubna. Okupované území Jugoslávského království bylo rozděleno na Nezávislý stát Chorvatsko ovládaný ustašovskými fašisty, loutkový srbský stát pod německou okupací a italský protektorát v Černé Hoře. Některá území Německo, Itálie, Maďarsko a Bulharsko připojily přímo ke svému území.

Invaze do Řecka[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Bitva o Řecko.
Mapa okupovaného Řecka, modře Italská okupační zóna (od r. 1943 pod Německou kontrolou), červeně Německá a zeleně Bulharská

Hitler plánoval invazi do Řecka na listopad 1940, operace však musela být urychlena kvůli vyloděním britských jednotek v Řecku. Hlavním cílem operace bylo zamezit Britům ve vytvoření leteckých základen, které by mohly být použity pro bombardování rumunských ropných polí. 6. dubna 1941 zaútočil Wehrmacht na severní území Řecka. Řecká armáda a britské jednotky byly špatně vyzbrojené a přečíslené. Odpor v pevninské části Řecka se zhroutil s pádem Atén 27. dubna. Britům se podařilo evakuovat 50 000 vojáků.

Obsazení Řecka vyvrcholilo německou invazí na Krétu, největší výsadkovou operací v dějinách německé armády.

Důsledky[editovat | editovat zdroj]

1. června 1941 bylo veškeré území Albánie, Jugoslávie a Řecka pod kontrolou Osy. Řecké území bylo okupováno Itálií, Německem a Bulharskem. Němci tak získali volný přístup do Středomoří. Spojenecké velení děsila možnost německé invaze do britského Egypta.

Odboj[editovat | editovat zdroj]

Partyzánský odboj v Albánii, Jugoslávii a Řecku vázal po celou dobu války značné síly Německa a jeho spojenců a to včetně elitních jednotek (např. Gebirgsjäger), které se místo nasazení na frontě účastnili protipartyzánských operací. Po kapitulaci Itálie (8. září 1943), nastal přerod partyzánských sil, zejména jugoslávských Titových jednotek, v regulérní armády a jejich následný standardní boj proti německým a bulharským jednotkám.

Konec války[editovat | editovat zdroj]

Závěrečná fáze začala v roce 1944, kdy se do akcí zapojily britské síly v Řecku a Rudá armáda v Jugoslávii a Bulharsku. Albánii a Řecko Němci vyklidili v roce 1944. Jugoslávie byla plně osvobozena až v roce 1945. V Albánii a Jugoslávii se moci chopili bývalí komunističtí partyzáni. V Řecku se rozhořela občanská válka mezi komunisty a prozápadně orientovanými monarchisty, která skončila v roce 1949 vítězstvím monarchistů.

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu balkánské tažení na Wikimedia Commons
  • Středomoří a Afrika, sekce serveru www.fronta.cz zaměřená na Středomoří a Afriku. Za pozornost stojí zejména desetidílná série Horká balkánská půda pokrývající 3.–5. fázi války na Balkáně.