Dělostřelectvo

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Britští dělostřelci během bitvy u Gallipoli

Dělostřelectvo (zastaralý germanismus artilerie) je druh vojska zajišťující hlavní palebnou podporu na bojišti. Hlavňové dělostřelectvo představují děla (kanóny a houfnice) a minomety, zatímco raketové dělostřelectvo je vyzbrojeno raketami odpalovanými z raketometů. Dělostřelecké zbraně se dále dělí na tažené, samojízdné (tažená děla s pomocným motorem) a samohybné.[1]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Dělo na lafetě

Dělostřelectvo se objevilo s nástupem těžších palných zbraní. Vzhledem k specifice jejich obsluhy, přepravy i účinku, se dělostřelci brzy vyčlenili jako samostatná armádní složka. Dělostřelectvo ale obvykle působí jen jako podpora ostatních armádních složek.

Přestože byla tažená děla v průběhu studené války většinou nahrazena samohybnými zbraněmi, stále si udržela místo ve výzbroji moderních armád. Jejich výroba, údržba a provoz jsou levnější a navíc mohou být snáze dopravena po moři a vzduchem, a to i do míst nepřístupných těžší technice. Moderní tažená děla mohou být rychle nasazena do akce, ale na rozdíl od samohybných děl jsou zranitelnější nepřátelskou palbou. Dělostřelecké baterie mohou být odhaleny téměř s prvním výstřelem, proto potřebují rychle vypálit a potom se přesunout, aby se vyhnuly odpovědi ze strany nepřítele.[2]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. VISINGR, Lukáš. Zbraně 21. století. Praha : Mladá fronta, 2009. ISBN 978-80-204-1986-6. Kapitola 5.4 Dělostřelectvo, s. 75-78.  
  2. Zbraně 20. století. Praha : Ottovo nakladatelství, 1997. ISBN 80-7181-200-5. Kapitola Dělostřelectvo, s. 29-33.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]