Alexander Papagos

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Alexander Papagos
Alexandros Papagos, 1954.jpg
Narození 9. prosince 1883
Athény
Úmrtí 4. října 1955 (ve věku 71 let)
Athény
Národnost Řekové
Alma mater Royal Military Academy
Ocenění rytíř velkokříže Řádu britského impéria
Médaille militaire
Válečný kříž 1939–1945
Řád čestné legie
velkokříž Záslužného řádu Spolkové republiky Německo
… více na Wikidatech
Politická strana Řecké sjednocení
Děti Leonidas Papagos
Rodiče Leonidas Papagos
Funkce Chief of the Hellenic Army General Staff (1936–1940)
Chief of the Hellenic National Defence General Staff (1950–1951)
Member of the Hellenic Parliament
premiér Řecka
Podpis Alexander Papagos – podpis
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Alexander Papagos (řecky: Alexandros Papagos, 9. února 18834. října 1955) byl řecký politik a polní maršál, který vedl řeckou armádu ve druhé světové válce a v pozdějších fázích řecké občanské války. V květnu 1951 vystoupil z armády, aby se angažoval v politice. Založil politickou stranu Řecké sjednocení, s kterou vyhrál volby v září 1951. Athénské předměstí Papagou, kde se nachází řecké ministerstvo obrany, je dnes pojmenováno po něm.

Život[editovat | editovat zdroj]

Alexander Papagos se narodil v Aténách v roce 1883. Jeho otec byl generálmajor Leonidas Papagos. V roce 1902 vstoupil do Bruselské vojenské akademie. Oženil se s Marii Kallinskiou, dcerou generála Andrease Kallinskis-Roïdis. Byl v roce 1911 povýšen na nadporučíka a účastnil se válek na Balkáně v letech 1912-13.

V roce 1913 byl povýšen na kapitána. Po skončení balkánských válek sloužil v 1. jezdeckého pluku a III. armádním sboru. V roce 1916 byl povýšen na majora a v roce 1916 byl jmenován náčelníkem štábu obrněné brigády.

Dne 10. října 1935, spolu s viceadmirálem Dimitriosem Oikonomou a Georgiosem Reppasem, svrhli vládu Panagise Tsaldarisa a Papagos se stal ministrem pro vojenské záležitosti v novém kabinetu Georgiose Kondylise, který okamžitě prohlásil, že obnoví řeckou monarchii.

Dne 5. března 1936 byl jmenován generálním inspektorem armády a svůj post držel do 31. července. Další den byl povýšen na šéfa generálního štábu armády.

Během následujících let se jako náčelník generálního štábu aktivně snažil reorganizovat armádu pro nadcházející druhou světovou válku. Při vypuknutí řecko-italské války dne 28. října 1940 se stal velitelem armády a post si udržel až do kapitulace řeckých ozbrojených sil po německé invazi do Řecku v dubnu 1941.

Papagos režíroval řecké operace proti Itálii podél řecko-albánské hranice. Řecká armáda pod jeho velením zastavila Italy 8. listopadu a donutila je stáhnout se hluboko do Albánie mezi 18. listopadem a 23. prosincem. Úspěchy řecké armády mu přinesli slávu. Druhé italské útočné vlně mezi 9. a 16. březnem 1941 se nepodařilo dosáhnout výraznějších úspěchů.

I přes tento úspěch se Papagos rozhodl zachovat část řecké armády v Albánii, a byl ochoten postupným stahováním posílit severo-východní hranici obrany. Po německé invazi dne 6. dubna 1941 se Řekové v Makedonii zuřivě bránili německým útokům na Metaxovu linii, ale byli nepřítelem přemoženi.

Brzy po tom řecká epirská armáda kapitulovala a 23. dubna řecká vláda uprchla na Krétu.

Papagos zůstal v okupovaném Řecku a v červenci 1943 byl zatčen německými okupačními orgány a byl převezen do Německa jako rukojmí. Na konci dubna 1945 byl převezen do Tyrolska spolu s asi 140 dalších prominentními vězni z koncentračního tábora Dachau. Byl osvobozen Pátou americkou armádou dne 5. května 1945.

V lednu 1949 byl znovu jmenován velitelem v probíhající řecké občanské válce. Jako odměnu za jeho služby mu byl 28. října 1949 udělen titul Maršál (Stratarches) a byl vrchním velitelem až do roku 1951.

Od roku 1951 se angažoval v politice. Založil stranu Řecké sjednocení (Ελληνικός Συναγερμός)[1], po vzoru De Gaulla, a vyhrál v září volby s 36,53 procenty hlasů, z velké části kvůli jeho popularitě, protože byl silný a odhodlaný vůdce, a také díky komunistické porážce v občanské válce, která byla připsána ve velké části jeho vedení.

Alexandros Papagos zemřel roku 1955.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. GRMELA, Tomáš. Z. Vasilise Vasilikose: srovnání literární předlohy a filmové adaptace. Brno, 2013 [cit. 2015-11-04]. 41 s. Bakalářská práce. Masarykova univerzita v Brně, Filozofická fakulta - Ústav klasických studií. Vedoucí práce Tereza Keslová. s. 10. Dostupné online.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]