Operace Suvorov

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Operace Suvorov
Konflikt: Velká vlastenecká válka
Německé jednotky poblíž Smolenska, srpen 1943
Německé jednotky poblíž Smolenska, srpen 1943
Trvání: 7. srpen 1943 - 2. říjen 1943
Naplánováno: {{{plánováno}}}
Cíl: {{{cíl}}}
Místo: Smolenská oblast, Sovětský svaz
Casus belli: {{{příčina}}}
Výsledek: Vítězství SSSR
Změny území: {{{území}}}
Strany
the Soviet Union 1923 SSSR Nacistické Německo Německo
Velitelé
the Soviet Union 1923 Andrej Jerjomenko
the Soviet Union 1923 Vasilij Sokolovskij
Nacistické Německo Günther von Kluge
Síla
1 252 600 vojáků[1]
20 640 děl
1 430 tanků
1 100 letadel[2]
Sovětský odhad: 850 000 vojáků
8 800 děl
500 tanků
700 letadel[2]
Ztráty
Sovětské zdroje: 451 466 celkem
(Včetně 107 645 mrtvých, pohřešovaných nebo zajatých
343 821 zraněných a nemocných[1]
Německé zdroje:[3]
Celkem: 70 593
3. tanková armáda 10.08 - 30.09.43: 765 mrtvých, 3 386 zraněných, 270 pohřešovaných;
4 armáda 10.08 - 30.09.43: 8 825 mrtých, 35 237 zraněných, 4 127 pohřešovaných
9 armáda 20.08 - 30.09.43: 3 394 mrtvých, 12 688 zraněných, 1 901 pohřešovaných
Sovětské zdroje: 200 000–250 000 ztrát[4]
{{{poznámky}}}

Operace Suvorov, nazvaná též jako Druhá bitva o Smolensk či Smolenská operace probíhala od 7. srpna do 2. října 1943. Jednalo se o zdlouhavé a těžké boje, které skončily osvobozením Smolenska a okolí od německé okupace.

Situace před bitvou[editovat | editovat zdroj]

Po skončení bitvy u Kurska ztratilo německé velení poslední šanci udržet na východní frontě rovnováhu sil. Sovětská vojska vytlačila Wehrmacht z ruských oblastí SSSR, Rudá armáda osvobodila Orel a Belgorod a 23. srpna 1943 byl osvobozen ukrajinský Charkov. Počátkem srpna 1943 Hitler přikázal budovat tzv. Ostwall, obrannou linii Panther-Wotan, sahající od Finského zálivu až k Azovskému moři. Jedním z center obrany se mělo stát město Smolensk, které bylo klíčovým dopravním uzlem a jehož zhroucení by znamenalo vážnou trhlinu v německé koncepci obrany. Nejdůležitější oporou této linie byla třetí největší evropská řeka Dněpr, která měla dle Hitlera zadržet postup Rudé armády. Tato obranná linie se stala cílem sovětského letního a podzimního tažení a její dobytí se nazývá jako bitva o Dněpr. Smolenská bitva bývá někdy uváděna jako součást této gigantické operace.

Němci si byli vědomi významu Smolenska a proto se na sovětský útok náležitě připravili. Ve velkém pásmu do hloubky až 130 km bylo vybudováno několik mohutných obranných linií, které sestávaly jak z lehkých opevnění, tak z betonových pevnůstek, protitankových i protipěchotních zátarasů, minových polí, vodních příkopů, a dalších obranných zařízení. Němci měli výhodu lepších komunikací než Sověti a po kolejích mohli přepravovat jak zásoby z okupované Evropy, tak měli umožněnu přepravu vojsk z jiných částí fronty.

Sovětské útoky[editovat | editovat zdroj]

Deail Smolenské operace

První sovětský útok na německá postavení začal 7. srpna v časných ranních hodinách mohutnou dělostřeleckou přípravou. V 6.30 hodin zahájily jednotky Rudé armády postup na Rosavl a Smolensk. Útočící vojska však narazila na dobře zkonsolidovanou obranu a postup se zastavil. Německá vojska začala podnikat protiútoky podporované tanky. Aby došlo k znemožnění přesunu německých vojsk v týlu, sovětští partyzáni zahájili koordinované sabotážní akce proti železnici. Přes všechnu snahu Rudé armády však k rychlé porážce Němců nedošlo. Poziční boje se střídajícími se útoky a protiútoky trvaly nadále.

Na konci měsíce srpna došlo k zahájení bitvy o Dněpr. I na smolenském úseku se dala Rudá armáda znovu do pohybu. Její nový útok začal 28. srpna 90 minutovou těžkou dělostřeleckou palbou a leteckými útoky. Poté zaútočila sovětská vojska, která uskutečnila průlom do hloubky až 25 kilometrů. Následující den došlo k dalším útokům sovětských tankových sborů, které dosáhly okolí města Jelňa. 30. srpna se sovětská vojska pokusila Jelňu obklíčit a Němci byli nuceni město vyklidit. 3. září dosáhla Rudá armáda na tomto úseku východní břeh Dněpru. Dobře se začala vyvíjet i situace u Brjanska a i zde se podařilo sovětským vojskům vytlačit německé síly.

Závěrečná fáze operace[editovat | editovat zdroj]

Počátkem září byla útočící sovětská vojska doplněna zálohami a připravena na další pokračování útoku. 7. září došlo k další dělostřelecké přípravě, po níž následoval útok sovětských vojsk. Po čtyřech dnech bitvy obsadila Rudá armáda město Duchovščina, které bylo klíčem ke Smolensku. 19. září byla prolomena fronta na 40 kilometrovém úseku a 25. září byl konečně osvobozen Smolensk. Fronta se zastavila 2. října na čáře Vitebsk - Orša - Mohylev.

Smolenská operace byla rozhodným sovětským vítězstvím avšak za cenu velkých ztrát. Jestliže Němci měli 200 - 250 tisíc mrtvých a raněných, ztráty Rudé armády činily 450 tisíc mrtvých a raněných. Sověti postoupili o 200-250 kilometrů na západ a zajistili si důležité strategické město, které bylo přístupem k Moskvě. Osvobodili území, které bylo dlouho pod německou okupací a kde byly páchány jednotkami Waffen SS, Einsatzgruppen i Wehrmachtu válečné zločiny. V oblasti byl zničen téměř veškerý průmysl a velká část zemědělství. Ve Smolenské oblasti bylo zničeno téměř 80 % domů ve městech a 50 % na venkově, vážně byla poničena i infrastruktura.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Glantz (1995), p. 297
  2. a b A.A. Grechko and al., History of Second World War, Moscow, 1973–1979, tome 7, p.241
  3. http://ww2stats.com/cas_ger_okh_dec43.html
  4. V.A. Zolotarev and al., Great Patriotic War 1941–1945, Moskva, 1998, p 473.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]