Charkov
| Charkov / Charkiv Харьков / Харків | |
|---|---|
.png) | |
 znak  vlajka | |
| Poloha | |
| Souřadnice | 50° s. š., 36°15′ v. d. |
| Nadmořská výška | 152 m n. m. |
| Stát |  Ukrajina |
| Oblast | Charkovská |
| Administrativní dělení | 9 rajónů |
  Charkov | |
| Rozloha a obyvatelstvo | |
| Rozloha | 306,0 km² |
| Počet obyvatel | 1 463 174 (2006) |
| Hustota zalidnění | 4 781,6 obyv./km² |
| Etnické složení | Ukrajinci (cca 70 %), Rusové |
| Náboženské složení | Pravoslavné křesťanství Judaismus |
| Správa | |
| Starosta | Genadij Kernes |
| Vznik | 1654 |
| Oficiální web | www |
| Telefonní předvolba | +380 57 |
| PSČ | 61001 |
| Označení vozidel | ХА |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Charkov (ukrajinsky Харків / Charkiv; rusky Харьков / Char’kof) je druhé největší město Ukrajiny (žije zde přibližně 1,45 milionu[1] obyvatel). Leží v severovýchodní části země poblíž hranic s Ruskem; je centrem Charkovské oblasti, historického kraje Slobodská Ukrajina a celého širšího regionu východní Ukrajiny. Charkovská aglomerace s populací přes 2,2 miliony lidí tvoří třetí největší aglomeraci v rámci aglomerací velkých měst Ukrajiny. Leží přibližně 450 km od Kyjeva, 250 km od města Dnipro a 300 km od města Doněck.
Od 19. prosince 1919 do 24. června 1934 byl Charkov prvním hlavním městem sovětské Ukrajiny, odtud název „první hlavní město“.
Historie[editovat | editovat zdroj]
Kyjevská Rus[editovat | editovat zdroj]
Na místě Charkova v 9.–11. století v období Kyjevské Rusi bylo starobylé město Donets a osada Donets.
Carské Rusko[editovat | editovat zdroj]
Název města pravděpodobně pochází od řeky Charkov. Samotné pevnostní město Charkov bylo založeno záporožskými kozáky roku 1656. Mělo bránit jihozápadní hranice Ruského impéria, během 18. století však ztratilo svůj vojenský význam. V roce 1765 se však stalo hlavním městem ruské části Ukrajiny. Roku 1805 zde byla založena první univerzita na území východní Ukrajiny. Rychlý rozvoj Charkova nastal koncem 19. století. S příchodem železnice se z Charkova stalo důležité průmyslové a obchodní centrum. V počátečním období Sovětského svazu byl Charkov hlavním městem Ukrajinské SSR (1917–1934).
1917-1920[editovat | editovat zdroj]
Moc v Charkově během ukrajinské revoluce byla v rukou prozatímní vlády a demokratických institucí.
1924[editovat | editovat zdroj]
16. listopadu 1924 v 19:00 Charkov vysílal první národní rozhlasový program. Hlasatelé řekli: „Ahoj, ahoj, ahoj! Charkov mluví, Charkov mluví, Charkov mluví!“
Hladomor[editovat | editovat zdroj]
Na počátku třicátých let donutil hladomor mnoho obyvatel přemístit se z venkova do měst, také do Charkova.
Druhá světová válka[editovat | editovat zdroj]
Během druhé světové války se Charkov se svým okolím stal jedním z hlavních bojišť. Město bylo nejprve v roce 1941 dobyto německou armádou a jejími spojenci (viz První bitva o Charkov). 15. prosince 1941 bylo německými nacisty zastřeleno v rokli Drobickij Jar u Charkova 15 000 Židů. V květnu 1942 se Rudá armáda pokusila město osvobodit, avšak po Druhé bitvě o Charkov pokračovala německá okupace. V létě 1943 sovětská Rudá armáda po německém ústupu město osvobodila, avšak po Třetí bitvě o Charkov musela sama z města ustoupit a nakrátko se vrátil do města německý Wehrmacht. Dne 23. srpna 1943 byl Charkov definitivně osvobozen Rudou armádou (viz Operace Vojevůdce Rumjancev). Okolo 70 % města bylo při bojích zničeno a během německé okupace v letech 1942 a 1943 zemřelo hlady až 100 000 obyvatel Charkova. V důsledku druhé světové války přišel Charkov o primát největšího města Ukrajiny.
Na konci roku 1943 se v Charkově konal proces s válečnými zločinci, který se stal mezinárodně známým a navštívili jej korespondenti z mnoha zemí.
Poválečné období[editovat | editovat zdroj]
Roku 1975 bylo otevřeno 18 km dlouhé Charkovské metro (1978 byla zahájena druhá linka) s 13 stanicemi (plánovány 3 linky, celkem 43 stanic).
Administrativní členění[editovat | editovat zdroj]
Současný moderní Charkov nyní pokrývá 370 km² a je administrativně rozdělen na 9 okresů:
- Ševčenkivsky (ukrajinsky Шевченківський)
- Novobavarský (ukrajinsky Новобаварський)
- Kyjevský (ukrajinsky Київський)
- Slobidsky (ukrajinsky Слобідський)
- Cholodno-horsky (ukrajinsky Холодногірський)
- Moskovský (ukrajinsky Московський)
- Nemyšlyansky (ukrajinsky Неми́шлянський)
- Industriální (ukrajinsky Індустріальний)
- Osnovjansky (ukrajinsky Основ'янський)
Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]
V roce 2006 měl Charkov 1 464 000 obyvatel s nadpoloviční většinou Ukrajinců, přičemž užívání ruštiny mírně převažuje nad ukrajinštinou; rozšířen je také suržyk. Po několik desítek let byl největším ukrajinským městem; nejrychleji rostl koncem 19. a začátkem 20. století. V roce 1926 měl 417 000 obyvatel; Ukrajinci tehdy tvořili 38 %, Rusové 38 %, Židé 19,5 %. Roku 1939 zde již žilo 833 000 osob. Pokles způsobený válkou byl rychle dohnán: v roce 1959 žilo v Charkově 953 000 lidí (Ukrajinci 48 %, Rusové 40 %, Židé 9 %). Podíl Rusů a Židů má klesající tendenci, naopak novými menšinami jsou Arméni a Vietnamci. V roce 2001 tvořili Ukrajinci 62 %, Rusové 31 % a Židé 1,7 % obyvatel.
Kultura a pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]
Významnou historickou památkou města je klášterní chrám z roku 1689, zbudovaný ve stylu ukrajinského baroka. Dále je zde několik převážně pravoslavných kostelů, sídlí zde však také římskokatolická Charkovsko-záporožská diecéze (založena 2002).
Nejvýraznější stavbou je zřejmě obří konstruktivistická budova Deržpromu, vystavěná ve 20. letech 20. století a známější spíše pod ruským názvem Gosprom, která dominuje Náměstí Svobody – zřejmě nejrozlehlejšímu náměstí v Evropě o ploše 12 ha.
Ve městě sídlí několik muzeí, Repinova galerie, Charkovské národní akademické divadlo opery a baletu M. V. Lysenka, činoherní divadla T. H. Ševčenka (ukrajinskojazyčné) a A. S. Puškina (ruskojazyčné), městské loutkové divadlo, dětské divadlo, divadlo hudební komedie a jiná, Charkovská oblastní filharmonie, z vysokých škol např. Charkovská státní univerzita, na níž studoval mj. zdejší rodák, rusko-americký astronom Otto von Struve. Z Charkova také pochází populární duo hudebníků 5'NIZZA.
Doprava[editovat | editovat zdroj]
Charkov je vedle Kyjeva a Lvova hlavním dopravním uzlem země. Hlavním tranzitním směrem je severojižní silniční a železniční tah Moskva – Charkov – Krym. Funguje zde mezinárodní letiště. Do Kyjeva jezdí několikrát denně vlak InterCity+. Železnice odtud vedou ve směrech: Poltava, Sumy, Lgov (Rusko), Belgorod (Rusko), Kup'jansk, Svjatohirsk, Lozova a Krasnohrad. V Charkově se nachází sídlo Jižní dráhy, jedné ze 6 divizí státních drah Ukrzaliznycja.
Město má poměrně rozvinutou síť MHD: Charkovské metro, které funguje od roku 1975, doplnilo nedostačující tramvajovou a trolejbusovou síť. Dále jsou v provozu autobusy a maršrutky. Zajímavostí je místní dětská železnice a lanová dráha.
Partnerská města[editovat | editovat zdroj]
Norimberk, Německo
Varna, Bulharsko
Poznaň, Polsko
Lille, Francie
Cincinnati, Spojené státy americké
Tchien-ťin, Čína
Bologna, Itálie
Brno, Česko
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Charkov na Wikimedia Commons 
Slovníkové heslo Charkov ve Wikislovníku- Oficiální stránky (ukrajinsky, rusky)]
- Městský informační portál (rusky)
- Webkamera: Pavlovopolskyj Rynok
- Webkamery na náměstí Rosy Luxembourg a panoráma města
- Gallery „Old Kharkov“. Photos, cards, figures.
- Kniha o Charkově v českém jazyce
