Charkov
| Charkov / Charkiv Харьков / Харків |
|
 Náměstí Svobody s areálem Gospromu |
|
 znak  vlajka |
|
| Poloha | |
|---|---|
| Souřadnice | 50°0′ s. š., 36°15′ v. d. |
| Nadmořská výška | 152 m n. m. |
| Stát |  Ukrajina |
| Stát | Ukrajina |
| Oblast | Charkovská oblast |
| Administrativní dělení | 9 rajónů |
 Charkov
|
|
| Rozloha a obyvatelstvo | |
| Rozloha | 306,0 km² |
| Počet obyvatel | 1 463 174 (2006) |
| Hustota zalidnění | 4 781,6 obyv./km² |
| Etnické složení | Ukrajinci (cca 70 %), Rusové |
| Náboženské složení | Pravoslavné křesťanství |
| Správa | |
| Starosta | Genadij Kernes |
| Vznik | 1654 |
| Oficiální web | www |
| Telefonní předvolba | +380 572 |
| PSČ | 61001 |
| Označení vozidel | ХА |
 multimediální obsah na Commons |
|
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Charkov (ukrajinsky Харків / Charkiv; rusky Харьков / Char’kof) je druhé největší město Ukrajiny (žije zde 1 463 000 obyvatel). Leží v severovýchodní části země poblíž hranic s Ruskem; je centrem Charkovské oblasti, historického kraje Slobodská Ukrajina a celého širšího regionu východní Ukrajiny.
Obsah
Historie[editovat | editovat zdroj]
Pevnostní město Charkov bylo založeno záporožskými kozáky roku 1656; mělo bránit jižní hranice Ruské říše; během 18. století ztratilo svůj vojenský význam, v roce 1765 se však stalo hlavním městem ruské části Ukrajiny. Roku 1805 zde byla založena první univerzita na území dnešní Ukrajiny. Rychlý rozvoj nastal koncem 19. století: s příchodem železnice se z Charkova stalo důležité průmyslové a obchodní centrum. V začátcích Sovětského svazu byl Charkov hlavním městem Ukrajinské SSR (1917–1934).
Na počátku třicátých let donutil hladomor plno obyvatel z venkova se přemístit do měst, do Charkova především; mnoho nepřeživších obyvatel bylo tajně pohřbeno na jednom z městských hřbitovů.
Během II. světové války se Charkov stal jedním z hlavních bojišť. Město bylo nejprve dobyto německou armádou a jejich spojenci, následně Rudou armádou, poté po druhé německou armádou (viz Druhá bitva o Charkov) a 23. srpna 1943 definitivně znovu dobyto Rudou armádou. Okolo 70% města bylo zničeno a desetitisíce obyvatel zemřely. 15. prosince 1941 bylo německými nacisty zastřeleno v rokli Drobickij Jar u Charkova 15 000 Židů. Během německé okupace v letech 1942 a 1943 zemřelo hlady až 100 000 obyvatel Charkova. Po II. světové válce přišel Charkov o primát největšího města Ukrajiny.
Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]
V roce 2006 měl Charkov 1 464 000 obyvatel s nadpoloviční většinou Ukrajinců, přičemž užívání ruštiny mírně převažuje nad ukrajinštinou; rozšířen je také suržyk. Po několik desítek let byl největším ukrajinským městem; nejrychleji rostl koncem 19. a začátkem 20. století. V roce 1926 měl 417 000 obyvatel; Ukrajinci tehdy tvořili 38 %, Rusové 38 %, Židé 19,5 %. Roku 1939 zde již žilo 833 000 osob. Pokles způsobený válkou byl rychle dohnán: v roce 1959 žilo v Charkově 953 000 lidí (Ukrajinci 48 %, Rusové 40 %, Židé 9 %). Podíl Rusů a Židů má klesající tendenci, naopak novými menšinami jsou Arméni a Vietnamci. V roce 2001 tvořili Ukrajinci 53 % a Rusové 43 % obyvatel.
Kultura a pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]
Významnou historickou památkou města je klášterní chrám z roku 1689, zbudovaný ve stylu ukrajinského baroka. Dále je zde několik převážně pravoslavných kostelů, sídlí zde však také římskokatolická Charkovsko-záporožská diecéze (založena 2002).
Nejvýraznější stavbou je zřejmě obří konstruktivistická budova Deržpromu, vystavěná ve 20. letech 20. století a známější spíše pod ruským názvem Gosprom, která dominuje Náměstí Svobody – zřejmě nejrozlehlejšímu náměstí v Evropě o ploše 12 ha.
Ve městě sídlí několik muzeí, Repinova galerie, Charkovské národní akademické divadlo opery a baletu M. V. Lysenka, činoherní divadla T. H. Ševčenka (ukrajinskojazyčné) a A. S. Puškina (ruskojazyčné), městské loutkové divadlo, dětské divadlo, divadlo hudební komedie a jiná, Charkovská oblastní filharmonie, z vysokých škol např. Charkovská státní univerzita, na níž studoval mj. zdejší rodák, rusko-americký astronom Otto von Struve. Z Charkova také pochází populární duo hudebníků 5'NIZZA.
Doprava[editovat | editovat zdroj]
Charkov je vedle Kyjeva a Lvova hlavním dopravním uzlem země. Hlavním tranzitním směrem je severojižní silniční a železniční tah Moskva – Charkov – Krym. Funguje zde mezinárodní letiště. Do Kyjeva jezdí dvakrát denně prestižní rychlík Stolyčnyj Ekspres. Železnice odtud vedou ve směrech: Poltava, Sumy, Lgov (Rusko), Belgorod (Rusko), Kup'jansk, Svjatohirsk, Lozova a Krasnohrad. V Charkově se nachází sídlo Jižní dráhy, jedné ze 6 divizí státních drah Ukrzaliznycja.
Město má poměrně rozvinutou síť MHD: charkovské metro, které funguje od roku 1975, doplnilo nedostačující tramvajovou a trolejbusovou síť. Dále jsou v provozu autobusy a maršrutky. Zajímavostí je místní dětská železnice a lanová dráha.
Partnerská města[editovat | editovat zdroj]
Norimberk, Německo
Varna, Bulharsko
Poznaň, Polsko
Lille, Francie
Cincinnati, USA
Tchien-ťin, Čínská lidová republika
Bologna, Itálie
Brno, Česká republika
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Charkov ve Wikimedia Commons
Slovníkové heslo Charkov ve Wikislovníku- Oficiální server (ukrajinsky, rusky)
- Městský informační portál (rusky)
- Webkamera: Pavlovopolskyj Rynok
- Webkamery na náměstí Rosy Luxembourg a panoráma města
- Gallery „Old Kharkov“. Photos, cards, figures.
- Kniha o Charkově v českém jazyce
