Ivano-Frankivsk
| Ivano-Frankivsk Івано-Франківськ | |
|---|---|
.jpg) Bývalá římskokatolická kolegiata z let 1672–1703 | |
 znak  vlajka | |
| Poloha | |
| Souřadnice | 48°55′ s. š., 24°42′ v. d. |
| Nadmořská výška | 249 m n. m. |
| Stát |  Ukrajina |
| Oblast | Ivanofrankivská |
| Rajón | Ivanofrankivský |
  Ivano-Frankivsk | |
| Rozloha a obyvatelstvo | |
| Rozloha | 83,73 km² |
| Počet obyvatel | 238 196 (2022) |
| Etnické složení | Ukrajinci (95 %), Židé, Poláci, Rusové |
| Náboženské složení | Ukrajinská řeckokatolická církev, Ukrajinská pravoslavná církev (ukr. УПЦ КП) |
| Správa | |
| Starosta | Ruslan Marcinkiv |
| Oficiální web | www |
| Telefonní předvolba | +380 342 |
| PSČ | 76000 |
| Označení vozidel | AT |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Ivano-Frankivsk (ukrajinsky Івано-Франківськ, 
[iˈβ̞ɑno frɑnˈkifsʲk]IPA, dříve častěji uváděný rusky jako Ivano-Frankovsk a do roku 1962 Stanislav, ukrajinsky Станісла́в, polsky Stanisławów, německy Stanislau; v jidiš סטאַניסלעװ / Stanislew) je historické město a správní středisko v Ivanofrankivské oblasti na západě Ukrajiny. Po Lvově je největším kulturním a hospodářským střediskem západní Ukrajiny. Je centrem jihovýchodní Halyčyny, která se tradičně nazývá Pokutí (Pokucie). V roce 2022 zde žilo přes 238 000 obyvatel a společně s přilehlými rajóny tvoří půlmilionovou aglomeraci.[1] Město také spravuje pět přilehlých vesnic, které ho obklopují: Mykytynci, Krychivci, Vovčynec, Uhornyky a Chryplyn.
Název[editovat | editovat zdroj]
Dříve polské město se nazývalo „Stanislavov“ (polsky Stanisławów, česky též Stanislav). V roce 1663 jej tak nazval zakladatel města, polský šlechtic Andrzej Potocki (1630–1691), podle svého otce Stanisława Rewery Potockého (1579–1667). Po druhé světové válce sovětské úřady název města zjednodušily na Stanislav (ukrajinsky Станісла́в) a v roce 1962 přejmenovaly podle ukrajinského spisovatele Ivana Franka na Ivano-Frankivsk.
Dějiny[editovat | editovat zdroj]
Město, pojmenované Stanisławów (Stanyslaviv), bylo postaveno jako pevnost k ochraně polsko-litevského společenství před tatarskými invazemi a k posílení regionu v případě, že by došlo k nějakému dalšímu povstání kozáků. Byl postaveno z pevnosti vybudované vedle vesnic Zabolotiv, která byla známá od roku 1435 a Kńahyně (1449). Obec Zabolotiv a pozemky kolem ní koupil Stanisław Rewera Potocki od dalšího polského šlechtice Rzeczkowského. Území bylo využíváno k rekreaci, zejména k lovu. Jméno města bylo později vytvořeno Stanisławovým synem, polským šlechticem Andrzejem Potockim, aby připomínalo jeho otce nebo jeho prvorozeného syna Stanisława Potockiho.
Období 1772–1918[editovat | editovat zdroj]
Město bylo připojeno k habsburské říši během prvního dělení Polska v roce 1772, poté se stalo majetkem státu v rámci rakouského císařství. Pevnost se pomalu měnila v jedno z nejvýznamnějších měst na úpatí Karpat.
20. století[editovat | editovat zdroj]
V říjnu 1918 se Rakousko-Uhersko zhroutilo a byla vyhlášena Západoukrajinská lidová republika. V prvních měsících roku 1919 (od ledna do května) se město stalo dočasným hlavním městem Západoukrajinské národní republiky, zatímco se ještě vzpamatovávalo z 1. světové války. Veškeré státní záležitosti se odehrávaly v budově hotelu Dnister. Ve stejném roce bylo město vystaveno polsko-ukrajinským a rumunsko-ukrajinským potyčkám.
Polsko nakonec anektovalo město jako součást druhé polské republiky, a to jako centrum Stanisławówského vojvodství. Od 25. května do 21. srpna 1919 bylo město obsazeno rumunskou armádou. Během polsko-sovětské války v roce 1920 převzala město na krátkou dobu Rudá armáda. Po ústupu Rudé armády obsadily město na několik dní ukrajinské jednotky loajální Symonu Petlurovi.
Při invazi německých a sovětských sil do Polska v roce 1939 bylo území okupováno v září 1939 Sovětským svazem a bylo zahrnuto do Ukrajinské SSR. Mezi zářím 1939 a červnem 1941 nařídil sovětský režim tisícům obyvatel města, aby opustili své domy a přestěhovali se na Sibiř, kde většina z nich zahynula. Když sovětské síly v roce 1941 opouštěly město, bylo z městského vězení vyvedeno a zastřeleno mnoho lidí.
Dne 26. července 1941 bylo město okupováno nacistickým Německem; tehdy bylo ve městě více než 40 000 Židů. Během okupace (1941–44) bylo zavražděno více než 600 vzdělaných Poláků a většina židovské populace města (válku přežilo kolem 1 500 Židů z tohoto města).
Rudá armáda osvobodila město dne 27. července 1944, v té době bylo ve městě asi 100 Židů, kteří se ukryli a přežili. Sověti donutili téměř všechny polské obyvatele opustit město, většina z nich se usadila na znovuzískaných územích. V roce 1958 byla k městu připojena přilehlá obec Pasična. Za několik let (1962) byla k městu přidána vesnice Opryšivci. V roce 1962 byl název změněn na počest ukrajinského spisovatele Ivana Franka. O pět let později byla založena Ivano-Frankivská národní technická univerzita ropy a zemního plynu.
Na počátku 90. let bylo město silným centrem ukrajinského hnutí za nezávislost.
21. století[editovat | editovat zdroj]
Dne 24. února 2022 zde během Ruské invaze na Ukrajinu došlo k raketovému útoku na místní mezinárodní letiště.[2]
Fotogalerie[editovat | editovat zdroj]
-
Turistická mapa města
-
Radnice ze 17. století, přestavěná v roce 1920 ve stylu art deco
-
Místní lékařská univerzita (Івано-Франківський національний медичний університет)
.jpg)
Osobnosti[editovat | editovat zdroj]
- Světlana Alexijevičová (* 1948), běloruská spisovatelka a novinářka
- Jurij Andruchovyč (* 1960), spisovatel a hudebník
- Sofija Andruchovyčová (* 1982), spisovatelka, dcera Jurije Andruchovyče
- Dani'el Auster (1893–1962), politik, jeden ze signatářů izraelské deklarace nezávislosti
- Sadok Barącz (1814–1892), římskokatolický kněz, dominikán
- Zbigniew Cybulski (1927–1967), polský herec
- Alfred Jansa (1884–1963), rakouský důstojník
- bl. Marie Antonína Kratochvílová (1881–1942), mučednice
- František Kriegel (1908–1979), český politik
- Natalija Kobrynska (1855–1920), spisovatelka a feministická aktivistka
- Anastasija Pylaťjukova (* 1983), ukrajinská houslistka, sólistka Palacio de las Artes Reina Sofía (Valencie)[3]
- Dr Nazarij Pylaťjuk (* 1987), ukrajinský houslista, hudební pedagog
- Denys Sičynskyj (1865–1909), ukrajinští hudební skladatel, dirigent, pedagog[4]
- Stanisław Sosabowski (1892–1967), polský generál
- Vasyl Velyčkovskyj (1903–1973), biskup, mučedník
Partnerská města[editovat | editovat zdroj]
Ivano-Frankivsk má následující partnerská města:
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byly použity překlady textů z článků Ivano-Frankivsk na anglické Wikipedii a History of Ivano-Frankivsk na anglické Wikipedii.
- ↑ Ukrajinský statistický úřad. Статистичний збірник/Statistical Publication "Чисельність наявного населення України"/"Number of Present Population of Ukraine" [online]. [cit. 2022-08-25]. Dostupné online.
- ↑ Útok na město Ivano-Frankivsk na západě Ukrajiny. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2022-02-24 [cit. 2022-08-07]. Dostupné online.
- ↑ Анастасія ПИЛАТЮК: «Я веду циганський спосіб життя». Zbruč (ukrajinsky)
- ↑ Lidová hudba Archivováno 2. 2. 2017 na Wayback Machine.. S. 192.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Ivano-Frankivsk na Wikimedia Commons
