Ivan Franko

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Ivan Franko
Іван Якович Франко.jpg
Narození27. srpna 1856
Nahuievychi
Úmrtí28. května 1916 (ve věku 59 let)
Lvov
Místo pohřbeníLyčakivský hřbitov (49°49′59″ s. š., 24°3′11″ v. d.)
PseudonymДжеджалик
Povoláníspisovatel, novinář, básník, kulturní historik, dramatik, překladatel, ekonom, literární kritik a politik
NárodnostUkrajinci
Alma materLvovská univerzita (od 1875)
Černovická univerzita (od 1891)
Vídeňská univerzita
Žánrverš, novela, román, novela, povídka a divadelní hra
Významná dílaKameniari
Politická příslušnostUkrajinská radikální strana
Manžel(ka)Olha Franko
DětiPetro Franko
Anna Klyuchko
Taras Franko
VlivyTaras Hryhorovyč Ševčenko
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikizdrojů původní texty na Wikizdrojích
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ivan Jakovyč Franko (ukrajinsky Іва́н Я́кович Франко; 27. srpna 1856, Nahujevyči u Drohobyče28. května 1916 Lvov) byl haličský rodák, občan Rakousko-Uherska, ukrajinský básník, spisovatel, dramatik, esejista a literární kritik, organizátor kulturního života, národní buditel, politik, historik, etnograf, filosof a překladatel.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Vystudoval gymnázium v Drohobyči (zde jeho učitelem byl ukrajinský politik Ksenofont Ochrymovyč[1]), později klasickou a ukrajinskou filologii na Lvovské univerzitě, odkud byl pro společensko-politickou a revoluční protistátní činnost vyloučen. Ve studiu pokračoval nejdřív na Černovické univerzitě v Bukovině, pak na Vídeňské univerzitě, kde obhájil disertaci u známého slavisty chorvatského původu Vatroslava Jagiće (1893).

Stylově Franko patří k prvním ukrajinským realistům. Bývá považován za nejvýznamnějšího básníka po Ševčenkovi. Už jeho druhá sbírka „Z veršyn i nyzyn“ (1887) nese novátorské elementy. Sbírky jako „Věčný revolucionář“ nebo „Kameník“ šířily mezi mládeži revoluční náladu, proto byly např. v Rusku zakázány. Vrcholem Frankovy intimní lyriky je sbírka „Uvadlé listí“ (1896), která obsahuje prvky modernismu a dekadence.

Frankova prozaická tvorba je představená více než stovkou povídek a novel a desítkou románů. Pro jeho prózu je příznačná žánrové bohatství, od sociálně kritického, přes historické (novela Zachar Berkut, v českém překladu též jako Horský orel) a buditelské, až po filosoficko-reflexivní a realistické zobrazení života všech společenských vrstev.

V roce 1891 básník navštívil Prahu a, jak hlásá pamětní deska na paláci Žofín, 18. května zde vystoupil na sjezdu slovanské pokrokové mládeže. Je pochován na Lyčakivského hřbitově ve Lvově.

Pomník či pamětní deska Ivana Franka je v mnoha ukrajinských městech, z nichž jedno – Stanislav – bylo v roce 1961 přejmenováno na Ivano-Frankivsk. Frankův portrét je také motivem dvacetihřivnové bankovky.

Dvojjazyčná deska na pražském Žofíně, text: „Ivan Franko * 1856 † 1916 Velký syn ukrajinského lidu, básník – revoluční demokrat promluvil zde na sjezdu slovanské pokrokové mládeže 18.5.1891“

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Frankova díla vydaná v češtině:

  • Franko, Ivan. Manipulantka a jiné novely. Překlad. Hrušková K. Českomor. podn. tisk. a vyd. Praha, 1920
  • Franko, Ivan. Horský orel. Fr. Rebec. Praha, 1931
  • Franko, Ivan. Haličské obrázky. Překlad. Burian J. V. J. Otto. Praha, 1907
  • Franko, Ivan. Boa constrictor. Překlad. Hlaváček Fr. J. Otto. Světová knihovna. Praha, 1898
  • Franko, Ivan. Ukradené štěstí. Překlad. Rozvoda J. J. Otto. Světová knihovna 59. Praha, 1898
  • Franko, Ivan. Na Čeremoši. Překlad. Hůlka R. Melantrich. 1. vyd. Praha, 1951
  • Franko, Ivan. Zachar Berkut. Překlad. Hůlka R. MF. Květnice 23. 1. vyd. Praha, 1956
  • Franko, Ivan. Ukradené štěstí. Překlad. Martínek K., Digrin Z. Orbis. Hry lidového jeviště 3. 1. vyd. Praha, 1956
  • Franko, Ivan. Boryslav. Překlad. Hůlka R. Ilustr. Turek Fr. Práce. Živé dědictví 14. Praha, 1951
  • Franko, Ivan. Povídky. Překlad. Lebeda A. A. Slovanské nakladatelství. Knihovna světových klasiků 4. 1. vyd. Praha, 1951
  • Franko, Ivan. Poesie. Překlad. Hanusová Z., Jechová H. SNKLHU. 1. vyd. Praha, 1956
  • Franko, Ivan. Když zvířátka ještě mluvila. Překlad. Zilynská L. Ilustr. Šindler J. Svět sovětů. 1. vyd. Praha, 1963
  • Franko, Ivan. Rubač. Překlad. Hůlka R. Svoboda. Světová četba 35. 1. vyd. Praha, 1951
  • Franko, Ivan. Uvadlé listí. Překlad. Jan Vladislav. BBart. VERSUS. 1.vyd. Praha 2006
Ivan Franko na dvacetihřivnové bankovce (2003)

Odkaz[editovat | editovat zdroj]

Po Ivanu Frankovi bylo pojmenováno:

Fotogalerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Учитель Івана Франка, бургомістр Дрогобича Ксенофонт Охримович (1846–1916) [online]. protruskavets.org.ua [cit. 2015-11-11]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-04. (ukrajinsky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • NEVRLÝ, Mikuláš. Ivan Franko, ukrajinský básník, revolucionář. [s.l.]: Práce, 1952. 171 s. 
  • DANIŠ, Miroslav. Ivan Franko: život a dielo, 1856–1916. Prešov: Vydavatel̓stvo M. Vaška, 2009. 334 s. ISBN 978-80-7165-725-5. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]