Ivan Franko

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Ivan Franko
Narození 27. srpna 1856
Nahuievychi
Úmrtí 28. května 1916 (ve věku 59 let)
Lvov
Povolání novinář, básník, kulturolog, spisovatel, dramatik, překladatel, ekonom a literární kritik
Národnost Ukrajinci
Alma mater Lvovská univerzita (od 1875)
Černovická univerzita (od 1891)
Vídeňská univerzita
Manžel(ka) Olga Franko
Děti Petro Franko, Anna Klyuchko a Taras Franko
Vlivy Taras Ševčenko
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikizdrojů původní texty na Wikizdrojích
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ivan Jakovyč Franko (ukrajinsky Іва́н Я́кович Франко; 27. srpna 1856, Nahujevyč u Drohobyče28. května 1916 Lvov) byl haličský rodák, občan Rakousko-Uherska, významný ukrajinský básník, spisovatel, dramatik, esejista a literární kritik, organizátor kulturního života, národní buditel, politik, historik, etnograf, filosof a překladatel.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Vystudoval gymnázium v Drohobyči (zde jeho učitelem byl ukrajinský politik Ksenofont Ochrymovyč[1]), později klasickou a ukrajinskou filologii na Lvovské univerzitě, odkud byl pro společensko-politickou a revoluční protistátní činnost vyloučen. Ve studiu pokračoval nejdřív na Černovické univerzitě v Bukovině, pak na Vídeňské univerzitě, kde obhájil disertaci u známého slavisty chorvatského původu Vatroslava Jagiće (1893).

Stylově Franko patří k prvním ukrajinským realistům. Bývá považován za nejvýznamnějšího básníka po Ševčenkovi. Už jeho druhá sbírka „Z veršyn i nyzyn“ (1887) nese novátorské elementy. Sbírky jako „Věčný revolucionář“ nebo „Kameník“ šířily mezi mládeži revoluční náladu, proto byly např. v Rusku zakázány. Vrcholem Frankovy intimní lyriky je sbírka „Uvadlé listí“ (1896), která obsahuje prvky modernismu a dekadence.

Frankova prozaická tvorba je představená více než stovkou povídek a novel a desítkou románů. Pro jeho prózu je příznačná žánrové bohatství (od sociálně kritické, přes historické a buditelské, až po filosoficko-reflexivní) a realistické zobrazení života všech společenských vrstev.

V roce 1891 básník navštívil Prahu a, jak hlásá pamětní deska na Žofíně, 18. května zde vystoupil na sjezdu slovanské pokrokové mládeže. Je pochován na Lyčakivského hřbitově (ukr. Личаківський цвинтар) ve Lvově.

Pomník či pamětní desku Ivana Franka dnes najdeme v mnoha ukrajinských městech, z nichž jedno – Stanislav – bylo dokonce přejmenováno na Ivano-Frankivsk (1961). Frankův portrét je také motivem dvacetihřivnové bankovky.

Dvojjazyčná deska na pražském Žofíně, text: „IVAN FRANKO *1856 +1916 VELKÝ SYN UKRAJINSKÉHO LIDU, BÁSNÍK – REVOLUČNÍ DEMOKRAT PROMLUVIL ZDE NA SJEZDU SLOVANSKÉ POKROKOVÉ MLÁDEŽE 18.5.1891“

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Frankova díla vydaná v češtině:

  • Franko, Ivan. Manipulantka a jiné novely. Přel. Hrušková K. Českomor. podn. tisk. a vyd. Praha, 1920
  • Franko, Ivan. Horský orel. Fr. Rebec. Praha, 1931
  • Franko, Ivan. Haličské obrázky. Přel. Burian J. V. J. Otto. Praha, 1907
  • Franko, Ivan. Boa constrictor. Přel. Hlaváček Fr. J. Otto. Světová knihovna. Praha, 1898
  • Franko, Ivan. Ukradené štěstí. Přel. Rozvoda J. J. Otto. Světová knihovna 59. Praha, 1898
  • Franko, Ivan. Na Čeremoši. Přel. Hůlka R. Melantrich. 1. vyd. Praha, 1951
  • Franko, Ivan. Zachar Berkut. Přel. Hůlka R. MF. Květnice 23. 1. vyd. Praha, 1956
  • Franko, Ivan. Ukradené štěstí. Přel. Martínek K., Digrin Z. Orbis. Hry lidového jeviště 3. 1. vyd. Praha, 1956
  • Franko, Ivan. Boryslav. Přel. Hůlka R. Ilustr. Turek Fr. Práce. Živé dědictví 14. Praha, 1951
  • Franko, Ivan. Povídky. Přel. Lebeda A. A. Slovanské nakladatelství. Knihovna světových klasiků 4. 1. vyd. Praha, 1951
  • Franko, Ivan. Poesie. Přel. Hanusová Z., Jechová H. SNKLHU. 1. vyd. Praha, 1956
  • Franko, Ivan. Když zvířátka ještě mluvila. Přel. Zilynská L. Ilustr. Šindler J. Svět sovětů. 1. vyd. Praha, 1963
  • Franko, Ivan. Rubač. Přel. Hůlka R. Svoboda. Světová četba 35. 1. vyd. Praha, 1951
  • Franko, Ivan. Uvadlé listí. Přel. Jan Vladislav. BBart. VERSUS. 1.vyd. Praha 2006
Ivan Franko na dvacetihřivnové bankovce (2003)

Fotogalerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Учитель Івана Франка, бургомістр Дрогобича Ксенофонт Охримович (1846 – 1916) [online]. protruskavets.org.ua, [cit. 2015-11-11]. Dostupné online. (ukrajinsky) 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]