Sevastopol

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Sevastopol
Севастополь
Sevastopol Collage 2015.png
Sevastopol – znak
znak
Sevastopol – vlajka
vlajka
Poloha
Souřadnice
Nadmořská výška 50 m n. m.
Časové pásmo de facto UTC+3[1]
Stát UkrajinaUkrajina Ukrajina (de jure)
RuskoRusko Rusko (de facto)
Region Město se zvláštním statutem (ua)
Federální město (ru)
Administrativní dělení 4 rajóny
Sevastopol
Red pog.svg
Sevastopol
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha 863,6 km²
Počet obyvatel 418 987 (2016)
Hustota zalidnění 496,47 obyv./km²
Etnické složení Rusové (81,07 %)
Ukrajinci (14,15 %)
Bělorusové (1,01 %)
Krymští Tataři (0,75 %)
Tataři (0,73 %)
Náboženské složení pravoslaví, islám, judaismus
Správa
Starosta Dmitrij Ovsjanikov (gubernátor)
Vznik 1783
Oficiální web sevastopol.gov.ru
Telefonní předvolba + 7 8692 (ru)
+380 692 (ua)
PSČ 299000 — 299699 (ru)
99011 (ua)
Označení vozidel 92
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Sevastopol (ukrajinsky i rusky Севастополь, krymskou tatarštinou Акъяр, Aqyar, řecky Σεβαστούπολη, Sevastoupoli) je černomořské přístavní město na jihozápadě Krymského poloostrova. Jedná se o největší sídlo Krymu, významné turistické, kulturní a průmyslové centrum a v neposlední řadě důležitý obchodní a vojenský námořní přístav (od 18. století sídlo ruské Černomořské flotily).

V rámci krymské krize vedou Ukrajina a Rusko o město spor, přičemž Ukrajina již jeho území od roku 2014 fakticky nekontroluje.[2] Podle administrativního členění Ukrajiny se jedná o město se zvláštním statusem, Rusko jej řadí mezi města federálního významu.

Status a administrativní členění dle Ukrajiny[editovat | editovat zdroj]

Město Sevastopol je správní jednotkou nespadající pod působnost Krymské autonomní republiky, nýbrž je stejně jako hlavní město Kyjev přímo podřízeno ukrajinské vládě.

Území je rozděleno na čtyři rajóny: Balaklavský, Gagarinský, LeninskýNachimovský. Sevastopolské městské radě je tak podřízeno i město Balaklava, jež je oficiálně městskou částí, dále také město Inkerman, sídlo městského typu Kača a čtyři obecní rady spravující celkem 29 vesnic.

Status a administrativní členění dle Ruska[editovat | editovat zdroj]

Sevastopol je federálním městem Ruské federace a je tedy stejně jako Moskva a Sankt-Petěrburg samostatnou správní jednotkou na úrovni oblasti nebo republiky.

Území je rozděleno na čtyři rajóny: Balaklavský, Gagarinský, LeninskýNachimovský. Sevastopolské městské radě je tak podřízeno i město Balaklava, jež je oficiálně městskou částí, dále také město Inkerman, sídlo městského typu Kača a čtyři obecní rady spravující celkem 29 vesnic.

Název města[editovat | editovat zdroj]

Název města je složen z řeckých slov Σεβαστος (Sevastos) a πολις (polis, město). Sevastos může znamenat jednak vznešený, důstojný, jednak je to ekvivalent latinského slova Augustus, jímž byli titulováni římští a byzantští císaři. Sevastopol by se tak dal přeložit jako vznešené město, ale i jako císařské (carské) město. Název byl pravděpodobně zvolen na počest carevny Kateřiny II. Veliké, za jejíž vlády byl Sevastopol založen.

Název souvisí s tehdejším trendem pojmenovávat ruská města v oblasti Černého moře tak, aby připomínala někdejší řecké kolonie v tomto regionu (viz Simferopol, Cherson, Oděsa aj.).

Symbolika[editovat | editovat zdroj]

Znak z roku 1893

Znak Sevastopolu je tvořen heraldickým štítem, rozděleným na bílé a modré pole. V bílém poli je umístěna medaile Zlatá hvězda, kterou město získalo roku 1965 v souvislosti s titulem Město-hrdina u příležitosti 20. výročí vítězství ve 2. světové válce. V modrém poli je vyobrazen Pomník potopeným lodím, jeden ze symbolů města. Obě pole potom překrývá snítka vavřínu, symbolizující propojení minulosti a přítomnosti města. Vzniknul v roce 1969. Po roce 2014 se vážně uvažovalo o vytvoření nového znaku, který by vycházel z původního carského erbu, kterému dominoval gryf. Nakonec však z těchto plánů sešlo.

Vlajka města je sytě červený obdélník o poměru stran 2:3, na kterém je vyobrazen městský znak. Oficiálně byla přijata v roce 2000.

Mezi oficiální symboly města patří od roku 1994 také hymna Legendární Sevastopol. Autorem hudby je Vano Muradeli, text napsal básník Petr Gradov a poprvé byla hrána roku 1954. Její refrén zní: Legendární Sevastopol / pro nepřítele nedosažitelný. / Sevastopol, Sevastopol — / chlouba ruských námořníků!

Dějiny[editovat | editovat zdroj]

Starověk a středověk[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Chersonésos.
Ruiny antického Chersonésu

Jižní pobřeží Krymu bylo osídleno řeckými osadníky již v 7. století př. n. l. Na počátku 5. století př. n. l. potom byla na území dnešní Sevastopole osadníky z Hérakleia Pontiké založena řecká kolonie Chersonésos. Ta se brzy stala jednou z nejvýznamnějších řeckých polis v oblasti Černého moře a její vliv dosahoval na celý západní Krym. Později se stala součástí Říše římské a v raném středověku spadala pod Byzantskou říši.

Chersonésos je spojen s řadou světců. Na své pouti jej měl navštívit svatý Ondřej. Svatý Klement zde podle jedné z legend zemřel mučednickou smrtí, jeho ostatky zde později nalezl svatý Cyril. Pověst dávných let uvádí, že zde roku 988 přijal křest první ruský křesťanský kníže Vladimír I. a také se tu oženil s byzantskou princeznou Annou Porfyrogennétou (načež měl ještě téhož roku město dobýt a vyplenit). Tvrzení o místě křtu a svatby knížete Vladimíra I. se však podle moderní historiografie nejspíše nezakládá na pravdě.[3]

Definitivně byl Chersonésos zničen vojskem Zlaté hordy roku 1399. Zpustlé místo se nakrátko ocitlo v knížectví Theodoro, mezi lety 1475-1781 bylo potom součástí Krymského chanátu.

Založení ruského přístavu[editovat | editovat zdroj]

Krym byl k Rusku připojen na základě manifestu Kateřiny II. O přijetí poloostrova krymského, ostrova Tamaně a vší kubáňské strany pod ruskou vládu z 8. dubna 1783. Ihned poté byla k poloostrovu na příkaz carevny vypravena fregata Ostorožnyj pod velením kapitána Ivana Berseněva, aby nalezla přístav u jihozápadního pobřeží, na kterém by byl vystavěn strategicky nutný vojenský přístav. Ještě téhož měsíce doporučil kapitán Berseněv pro budoucí základnu Černomořské flotily záliv u vesnice Achtiar, nedaleko zbytků starověkého Chersonésu.

Ruská černomořská flotila v Sevastopolu, 1846, Ivan Ajvazovskij

Za datum založení města je považován 3. červen 1783, kdy bylo pod vedením ruského kontradmirála skotského původu Thomase MacKenzie započato se stavbou prvních čtyřech kamenných staveb Sevastopolu: domu velitele Sevastopolské eskadry Thomase MacKenzie, kaple, kovárny a tzv. Hraběcího přístaviště. MacKenzie je tak považován na zakladatele města, byť ještě o 5 let dříve zde vojevůdce Suvorov zřídil vojenský tábor. Původně se nové sídlo nazývalo Achtiar podle krymskotatarské vesnice Ak-Jar (v krymské tatarštině bílý břeh). 10. února 1784 však Kateřina II. nařídila knížeti Potěmkinovi vystavět na místě vesnice velkou pevnost a nazvat ji Sevastopol. Roku 1797 nechal ještě město car Pavel I. přejmenovat zpět na Achtiar, v roce 1826 mu ovšem ruský senát definitivně navrátil řecký název.

Plán sevastopolské pevnosti, 30. léta 19. století

Počáteční stavební rozvoj probíhal pod vedením slavného admirála Ušakova, který byl roku 1788 jmenován velitelem přístavu a Sevastopolské eskadry. Nechal zde vystavět mnoho domů, kasárna, nemocnici, silnice, náměstí a studny. V roce 1802 se město stalo součástí nově zřízené Tavrické gubernie a o dva roky později získalo status hlavního přístavu ruského černomořského loďstva.

K překotnému rozvoji výrazně přispěl admirál Lazarev, po roce 1832 velitel Černomořské flotily a vojenský gubernátor města. Nechal vystavět admiralitu a loděnice a odstartoval rozsáhlou rekonstrukci a systematickou zástavbu města. V této souvislosti byl roku 1840 přijat první urbanistický plán rozvoje Sevastopolu, pojatý v duchu klasicismu.

Sevastopol byl od počátku především vojenským přístavem. Komerční využití nebylo na počátku 19. století povoleno a mezinárodnímu obchodu byl Sevastopol zpřístupněn teprve v roce 1867. Prakticky celá ekonomika města závisela na armádě. Roku 1822 představovali civilisté pouze méně než 500 obyvatel z celkových asi 25 tisíc. Ostatně i archeologické práce na ruinách antického Chersonésu byly po celé 19. století převážně v režii armády.

Krymská válka a další rozvoj[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článcích Bitva o Sevastopol (1854–1855) a Krymská válka.
Litografie zobrazující Sevastopolský záliv (50. léta 19. století)

Sevastopol sehrál klíčovou roli v Krymské válce (1853-1856). 2. září 1854 se pod Jevpatorií vylodila spojená vojska Anglie, Francie a Turecka, čítající dohromady na 62 tisíc mužů. Spojenci poté vytáhli proti Sevastopolu, bráněnému 25 tisíci námořníky a 7 tisíci vojáky stálé posádky. Nepřítel měl také značnou námořní převahu, pročež bylo rozhodnuto potopit kotvící ruské lodě tak, aby přehradily vjezd do Sevastopolského zálivu.

13. září bylo město obleženo a začala bitva o Sevastopol, která se protáhla na 349 dní. I přes několik velkých útoků se obranu prolomit nepodařilo. Ruská vojska se nakonec stáhla na severní stranu Sevastopolského zálivu, avšak protivníkovi přenechala pouze rozvaliny. Okupace Sevastopolu trvala až do 23. června 1856. Události Krymské války připomíná od roku 1904 panoráma Obrana Sevastopolu.

Po uzavření Pařížské mírové smlouvy muselo Rusko i Turecko stáhnout své válečné lodě z Černého moře. Zničený Sevastopol tak ztratil vojenský význam, nebyly proto podnikány žádné zásadní kroky na jeho obnovu. Americký spisovatel Mark Twain popsal roku 1867 město takto: „I Pompeje zůstaly zachovány lépe než Sevastopol. Kam pohlédneš, všude rozvaliny, samé rozvaliny! Zničené domy, sesuté zdi, hromady sutin - hotová pohroma. Jako by se strašlivé zemětřesení celou svou silou soustředilo na tento kousíček země.“

Kolorovaná fotografie z roku 1905

Roku 1875 sem byla přivedena železniční trať Charkov - Lozova - Sevastopol.

K obrodě ruské Černomořské flotily došlo až v průběhu rusko-turecké války v letech 1877-1878, kdy Turecko přesunulo do této oblasti své válečné loďstvo, kterému Rusové mohli čelit pouze za pomoci ozbrojených obchodních lodí a lehkých plavidel.

Roku 1890 získal Sevastopol status pevnosti a obchodní přístav byl přenesen do Feodosije.

Počátek 20. století[editovat | editovat zdroj]

Revoluce v roce 1905 našla v Sevastopolu velkou odezvu - listopadového povstání se zde zúčastnilo 14 bojových lodí, přístavní dělníci, loďaři a vojáci místní posádky. Revoluce však byla potlačena a vedení místní povstalecké flotily v čele s poručíkem Schmidtem zastřeleno.

Po Říjnové revoluci roku 1917 se místní vláda přidala na stranu bolševiků. Definitivně se zde však sovětská vláda upevnila až po ústupu Wrangelovy bělogvardějské armády 15. října 1920. Bolševici po získání města zastřelili v Sevastopolu a okolí okolo 29 tisíc lidí. Jednalo se především o bývalé carské vojáky, ale i běžné občany, pracovníky Červeného kříže, politické představitele, novináře atd.[4]

Druhá světová válka[editovat | editovat zdroj]

Obránci Sevastopolu (1942)
Podrobnější informace naleznete v článcích Bitva o Sevastopol (1941–1942) a Krymská operace.

22. června 1941 bylo město vystaveno prvnímu německému náletu, jehož cílem bylo především zaminovat zálivy a zablokovat tak místní flotilu. Protiletecká obrana však Němcům tyto plány překazila.

K hlavnímu střetnutí došlo po německé invazi na Krym, kdy k Sevastopolu přitáhla 11. armáda pod vedením Ericha von Mansteina za podpory rumunských a italských oddílů. I přes masivní převahu vydržela obrana Sevastopolu organizovaná generálem Ivanem Jefimovičem Petrovem celých 250 dní (30. října 1941 - 4. července 1942).

Nacistický plán přejmenovat město na Theoderichshafen nebyl nakonec realizován. 7. května 1944 začal útok 4. ukrajinského frontu generála Tolbuchina na horu Sapun a 9. května bylo město osvobozeno. 12. května byl mys Chersonésos definitivně očištěn od posledních zbytků německých vojsk.

1. května 1945 získal Sevastopol spolu s Leningradem, Stalingradem a Oděsou titul Město-hrdina.

Poválečný Sevastopol[editovat | editovat zdroj]

V prvních poválečných letech proběhla obnova poničeného města, v 60. a 70. letech se potom dále rozvíjelo a byla budována nová sídliště. Panoráma Obrana Sevastopolu bylo obnoveno roku 1954 a o 5 let později bylo otevřeno nové Dioráma Útok na horu Sagun, připomínající operaci vedoucí k osvobození města roku 1944. Vznikala zde oddělení různých vědeckých institucí (např. Institut biologie jižních moří), byly založeny tři vysoké školy.

Roku 1954 byl Sevastopol spolu s celou Krymskou oblastí administrativně přičleněn k Ukrajinské SSR. Ačkoliv byl formálně po celé poválečné sovětské období nedílnou součástí Krymské oblasti a měl status pouze města republikánského významu (takových byly v SSSR desítky), vždy měl jakožto hlavní základna Černomořské flotily zvláštní postavení a byl de facto podřízen federální vládě.[5]

Zástupci Krymu podepisují dohodu o připojení k Ruské federaci (18. března 2014)

Ve všeukrajinském referendu 1. prosince 1991 hlasovalo 57 % Sevastopolců za nezávislost Ukrajiny.[6]

Po rozpadu Sovětského svazu[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Anexe Krymu Ruskou federací.

Na počátku 90. let 20. století byl Sevastopol předmětem napětí mezi nově vzniklou Ukrajinou a Ruskou federací. Nacházela se zde totiž ruská Černomořská flotila a zároveň plavidla ukrajinského námořnictva. Navíc ze strany Ruska došlo několikrát ke vznesení nároku na Sevastopol a místní obyvatelstvo i politici projevovali náklonnost Moskvě (místní rada např. roku 1994 odhlasovala ruský právní status Sevastopolu).[7] Problém byl nakonec vyřešen přiznáním Sevastopolu jako města se zvláštním statusem (zaneseno v nové ukrajinské ústavě z roku 1996) a dohoda o pronájmu přístavu na 20 let (1997).[8] Od té doby si již Rusko územní nároky na Sevastopol nečinilo.

Vladimir Putin na Krymu s veterány 2. světové války u pomníku obránců Sevastopolu, 9. května 2014

V únoru 2014 probíhala v Sevastopolu v reakci na události na Ukrajině řada proruských shromáždění, zřizovaly se oddíly domobrany. Demonstranti si zvolili ruského občana Alexeje Čalého do funkce předsedy městské rady, která potom 1. března odhlasovala vypovězení poslušnosti kyjevské vládě a požadavek na konání celokrymského referenda o nezávislosti.[9] 11. března městská rada odhlasovala Deklaraci nezávislosti Autonomní republiky Krym a města Sevastopolu.

Sporné referendum, ve kterém 95,6 % hlasujících obyvatel města (při účasti 89,5 %) podpořilo vstup do Ruské federace, proběhlo 16. března. O den později městská rada odhlasovala žádost o vstup do Ruské federace. Současně proběhlo paralelní referendum na Krymu. V úterý 18. března pak podepsali Vladimir Putin, krymský premiér Sergej Aksjonov, předseda sevastopolské městské rady Alexej Čalyj a předseda krymského parlamentu Vladimir Konstantinov dohodu o připojení Krymu a Sevastopolu k Ruské federaci.[10][11] Město Sevastopol se tím stalo federálním městem Ruské federace (ve stejných hranicích, jaké mělo dosud v rámci Ukrajiny).

Od 1. dubna 2014 je hlavou města gubernátor, který bude z rozhodnutí sevastopolského parlamentu volen přímo. První přímá volba gubernátora Sevastopolu se uskuteční v září 2017.[12]

Geografie a klima[editovat | editovat zdroj]

Sevastopol se nachází na Heraklejském poloostrově v jihovýchodní části poloostrova Krym. Centrum je situováno na jižní straně Sevastopolského zálivu. Rozloha celého městského území činí 863,6 km², po započítání plochy zálivů potom 1079,6 km². Z toho roku 2016 představovalo 355 km² lesy a lesoparky, 277 km² zemědělskou půdu, 50 km² obytnou zástavbu a 49 km² vojenské prostory.

Sevastopol má 152 km černomořského pobřeží a více než tři desítky zálivů. Z nich největší je Sevastopolský záliv, který je díky své délce přesahující 8 km po staletí strategicky výhodným kotvištěm.

Vybíhají odtud tři hlavní hřebeny Krymských hor - Jižní hřeben, Vnitřní hřeben a Vnější hřeben. Protékají zde také tři řeky, a sice Belbek, Čjornaja a Kača.

Laspi kushkaya.jpg
Modern Balaklava - Gulf of Balaklava (16.07.2006 17-10-20).JPG
UZ ChS7 Inkerman - Sewastopol.jpg
Laspinský záliv Balaklavský záliv Sevastopolský záliv

Ve vyšších polohách panuje mírně kontinentální podnebí, zatímco na jihovýchodním pobřeží subtropické klima středozemního typu (podle Köppenovy klasifikace Cfa).

Voda na pobřeží Sevastopolu je nejteplejší v srpnu, kdy mívá průměrně 23,5 °C.

Ročně zde bývá okolo 2300 slunečných hodin (pro srovnání: v Praze 1600, v Dubrovníku 2600).[13]

Sevastopol – podnebí
Měsíc leden únor březen duben květen červen červenec srpen září říjen listopad prosinec
Nejvyšší teplota [°C] 5,1 5,9 8,8 15,4 20,5 24,7 27,3 26,9 22,6 17,1 11,9 7,7
Průměrná teplota [°C] 1,7 2,4 4,8 10,7 15,7 19,7 22,1 21,6 17,5 12,6 8,2 4,4
Nejnižší teplota [°C] -1,6 -1 0,9 6,1 10,9 14,8 17 16,4 12,5 8,1 4,5 1,1
Srážky [mm] 45 34 31 30 30 45 40 35 41 35 45 54
Zdroj: https://ru.climate-data.org/location/3011/ 11. 4. 2017

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Roku 2016 byl Simferopol 7. největším městem Jižního federálního okruhu a 58. největším městem Ruska. Podíl na celkovém počtu obyvatel Krymu činil asi 18 %.

Roku 2014 zemřelo v Sevastopolu 5537 lidí a narodilo se 4881. Nárůst počtu obyvatel v tomto roce zajistili především příchozí z Ukrajiny a Ruska.[14]

Vývoj počtu obyvatel
1800 1822 1850 1866 1874 1886 1897 1941 1944 1946
10 000 25 000 45 046 10 000 17 500 33 000 57 455 114 000 11 000 56 000
1959 1967 1979 1989 1994 1999 2001 2006 2011 2013
152 122 209 000 333 087 392 826 416 200 391 400 379 492 379 072 380 821 383 437
2014 2015 2016 2017
385 870 398 973 416 263 428 753

Od založení města jsou dominantní národností ve městě Rusové, následováni početnou menšinou Ukrajinců:

Vývoj národnostního složení
1897 1989 2001 2014
63,5 % Rusové (34 014) 74,4 % Rusové (294 100) 72,31 % Rusové (269 953) 81,07 % Rusové (303 100)
13,7 % Ukrajinci (7 322) 20,7 % Ukrajinci (81 700) 22,61 % Ukrajinci (84 420) 14,15 % Ukrajinci (52 912)
6,9 % Židé (3 679) 1,9 % Bělorusové (7 400) 1,57 % Bělorusové (5 872) 1,01 % Bělorusové (3 775)
5,1 % Poláci (2 753) 0,7 % Židé (2 800) 0,67 % Tataři (2 512) 0,75 % Krymští Tataři (2 814)
3,4 % Tataři (1 817) 0,3 % Tataři (1 200) 0,50 % Krymští Tataři (1 858) 0,73 % Tataři (2 742)
2,9 % Řekové (1 553) 0,3 % Moldavané (1 100) 0,35 % Arméni (1 319) 0,37 % Arméni (1 396)
1,7 % Němci (907) 0,1 % Krymští Tataři (300) 0,27 % Židé (1 016) 0,19 % Azerové (694)

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

  • Sevastopolské nábřeží - dvoukilometrová pěší promenáda na břehu Sevastopolského zálivu, v blízkosti Nachimovova náměstí, v samém centru města.
    • Pomník potopeným lodím - připomíná lodě, obětované v letech 1844 a 1845, aby zatarasily anglickým a francouzským plavidlům přístup do Sevastopolského zálivu.
    • Hraběcí přístaviště - klasicistní objekt z roku 1846 představuje slavnostní vstup z moře do města. Jedná se o jeden ze symbolů města, právě zde vystoupila roku 1787 carevna Kateřina II. ze své lodi, odsud odplouvaly v roce 1920 poslední oddíly Wrangelovy armády, zde byl 9. května 1944 vztyčen prapor sovětského námořnictva na znamení osvobození města. Název hraběcí nese přístaviště podle hraběte admirála Marka Ivanoviče Vojnoviče, jednoho ze zakladatelů Černomořské flotily.
  • Pomník admirálu Nachimovovi - stojí uprostřed Nachimovova náměstí v centru města, poblíž nábřeží. Zbudován byl roku 1898 u příležitosti 45. výročí od bitvy u Sinopu, kde Černomořská flotila pod vedením admirála Nachimova vybojovala drtivé vítězství nad tureckým loďstvem. Roku 1928 byl odstraněn, avšak již v roce 1959 byl obnoven, přičemž byl Nachimov obrácen o 180°, k městu čelem a k moři zády.
  • Pomník Alexandru Ivanoviči Kazarskému - nejstarší pomník Sevastopolu, připomínající slavné vítězství kapitána Kazarského, který roku 1829 se svou brigou zvítězil v nerovném boji se dvěma tureckými řadovými loděmi.
Національний заповідник «Херсонес Таврійський» 2.jpg
1356 Памятник затопленным кораблям.jpg
2012-09-09 Севастополь. Графская пристань (1).jpg
Chersonésos Pomník potopeným lodím Hraběcí přístaviště
  • Chrám svatého Vladimíra - pravoslavný chrám v neobyzantském stylu, hrobka ruských admirálů a námořních důstojníků. Jsou zde pochováni např. admirálové Nachimov a Lazarev.
  • Chrám svatého Mikuláše - unikátní chrám ve tvaru pyramidy, zbudovaný na památku obráncům Sevastopolu během krymské války.
  • Panoráma Obrana Sevastopolu - gigantické panoramatické plátno (14 x 115 m) vytvořené ruským malířem Francem Alexejevičem Rubo v letech 1901-1904. Zachycuje klíčové střetnutí Krymské války na vrchu Machalov kurgan 6. června 1855, kdy 75 tisíc ruských vojáků odrazilo útok 173 tisíc Francouzů a Angličanů. Plátno je umístěno v samostatné budově z roku 1905.
  • Dioráma Útok na horu Sapun 7. května 1944 - dioráma o rozměrech 5,5 x 25,5 m bylo vytvořeno kolektivem malířů a instalováno v samostatné půlkruhové budově roku 1959. Je součástí památníkového komplexu na hoře Sapun, kde se odehrálo klíčové střetnutí mezi nacisty a Rudou armádou, které umožnilo osvobodit Sevastopol.
  • Námořní muzeum v základně Balaklava - bývalá přísně tajná ponorková základna sovětského námořnictva, zahloubená asi 600 hluboko do skály u Balaklavského zálivu.
  • Dělostřelecká baterie Maxim Gorkij II - pobřežní pevnostní komplex z 1. poloviny 20. století, který hrál důležitou roli při obraně Sevastopolu při nacistickém obléhání. Od roku 2007 je zde zřízeno muzeum 35. pobřežní baterie, jak se objekt oficiálně jmenuje.
  • Michajlovská baterie - pobřežní pevnost v Sevastopolském zálivu, zbudovaná roku 1846 na ochranu vojenského přístavu. Od roku 2010 slouží jako muzeum.
  • Pevnost Čembalo - pozůstatky janovské pevnosti ze 14. století, ze které se nabízejí výhledy na Balaklavu a Balaklavský záliv.
  • Inkermanský jeskynní klášter - starobylý mužský pravoslavný klášter v Inkermanu. V 15. století byl zničen Turky, v 19. století obnoven. Jeho prostory se částečně nachází v jeskyních.
  • Inkermanský závod stolních vín - městský podnik založený roku 1961 je jedním z největších producentů vína na Krymu. Turisty láká na degustace vín a prohlídky jeho 5,5 ha vinných sklepů v hloubce 5 až 30 m pod zemí.
СвятоНикольская Севастополь 1.jpg
Mikhailovsky ravelin 7.jpg
Crimea Sevastopol Istorychny boulevard Memorial complex-02.jpg
Chrám svatého Mikuláše Michajlovská baterie Panoráma Obrana Sevastopolu

Náboženství[editovat | editovat zdroj]

K 1. lednu 2016 bylo v Sevastopolu oficiálně zaregistrováno 62 náboženských obcí. Z nich připadá 38 na Ruskou pravoslavnou církev, 15 na různé evangelické církve, 2 na Svědky Jehovovy, 1 na římské katolíky. Po jedné náboženské obci je zde zastoupen islám a judaismus.

Chrámy[editovat | editovat zdroj]

Ekonomika[editovat | editovat zdroj]

Sevastopolský přístav

Sevastopol je tradičně významným centrem rybolovu. V dobách SSSR přivezli rybáři do Sevastopolského námořního rybářského přístavu více než 1 milion tun ryb ročně, v roce 2003 již přes 3 miliony tun. Roku 2004 v Sevastopolu fungovalo 28 firem, zabývajících se lovem a zpracováním ryb (konzervy, nakládané ryby, uzené ryby atd.).

Důležitým zemědělským odvětvím je vinařství a vinohradnictví. Roku 2014 zaujímaly vinohrady plochu 4 842 ha z celkových 27 700 ha zemědělské plochy v Sevastopolu. Téhož roku bylo vysazeno nových 49,5 ha vinohradů.[15] Mezi největší producenty vín patří Sevastopolský vinný závod (sekty) a Inkermanský závod stolních vín, který v roce 2016 vyprodukoval 22 milionů lahví vína.

Dalším tradičním odvětvím je loďařství. Jedním z největších podniků v regionu s více než 200letou tradicí je Sevastopolský mořský závod, který se po roce 2014 orientuje na údržbu a opravy lodí.

Jedním ze základů sevastopolské ekonomiky je turismus. Město nabízí 49 km pláží, přes 80 hotelů a více než 200 pensionů, 4 sanatoria, 4 kempy či 10 jachtklubů. Roku 2016 Sevastopol navštívilo asi 320 tisíc turistů.

Zásobování elektřinou zajišťuje Sevastopolská tepelná elektrárna o výkonu 33 MW. Po vyhlášení blokády Krymu v roce 2015 bylo nutno provizorně spustit ještě 4 mobilní plynové elektrárny o celkovém výkonu 90 MW. Roku 2017 by měl být dokončen první blok plynové elektrárny, která by měla mít po dokončení celkový výkon 470 MW.

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Sevastopol byl od svého vzniku především důležitým námořním přístavem, který plní kromě vojenského významu také důležitou obchodní roli.[16] Osobní lodní linky byly ovšem s rozvojem letectví omezeny a po ruské anexi Krymu zůstalo pouze spojení s tureckým Istanbulem, které bylo ovšem několikrát v souvislosti s aktuální politickou situací přerušeno.[17] Jedinou pravidelnou vnitrostátní linku roku 2017 představoval sezónní výletní parník Soči - Novorossijsk - Jalta - Sevastopol.[18]

Trolza-5265 Megapolis u Lavreněvova divadla

Civilní letiště Sevastopol nemá. Od 80. let sice občas přijímalo dopravní letadla vojenské letiště Belbek, to však od roku 2014 slouží výhradně armádě a o zpřístupnění leteckým společnostem se již neuvažuje. Jediným civilním letištěm na Krymu tak zůstává 80 km vzdálené mezinárodní letiště v Simferopolu.[19]

Od roku 1875 vede do města železnice (nepočítáme-li strategickou dráhu do Balaklavy, postavenou Brity za Krymské války). Trasa Sevastopol – CharkovMoskva byla jednou z nejdůležitějších v bývalém SSSR. Protože však stísněné poměry dovolily vybudovat v Sevastopolu jen poměrně malé nádraží, končí většina rychlíků v 70 km vzdáleném Simferopolu, který je hlavním dopravním uzlem poloostrova. Po vypuknutí blokády Krymu vlaková doprava na poloostrově silně zeslábla a do plánovaného otevření mostu přes Kerčský průliv roku 2019 jsou se Sevastopolu odpravovány vlaky pouze do Simferopolu. Do měst na jižním pobřeží Krymu (Alupka, Jalta, Alušta) je časté autobusové spojení.

Městská doprava[editovat | editovat zdroj]

Od roku 1898 do 2. světové války jezdila v Sevasopolu tramvaj (od roku 1925 též po meziměstské trati do Balaklavy). Tramvajová síť však byla během 2. světové války silně poškozena a vzhledem k tomu, že tramvaje se v kopcovitém terénu města moc neosvědčily, nebyla již obnovena.

Páteří sevastopolské MHD jsou tak od roku 1950 trolejbusy, které operují na 22 linkách. Dále zde jezdí městské autobusy a maršrutky, obsluhující i Inkerman a Balaklavu. Důležitou součástí městské dopravy je také 5 přívozů přes Sevastopolský záliv, z nichž jeden převáží také automobily.

Kultura[editovat | editovat zdroj]

Muzeum ruské Černomořské flotily

Knihovny[editovat | editovat zdroj]

  • Sevastopolské akademické ruské dramatické divadlo A. V. Lunačarského
    Centrální městská knihovna Lva Tolstého
  • Mořská knihovna admirála M. P. Lazareva

Univerzity[editovat | editovat zdroj]

  • Sevastopolská státní univerzita
  • Černomořské Vyšší vojensko-mořské učiliště P. S. Nachimova
  • Sevastopolská pobočka Ruské ekonomické univerzity G. V. Plechanova
  • Pobočka Lomonosovy moskevské státní univerzity v Sevastopolu

Muzea[editovat | editovat zdroj]

Divadla[editovat | editovat zdroj]

  • Divadlo pro děti a mládež „Na Bolšoj Morskoj“
  • Ruské dramatické divadlo Černomořské flotily B. A. Lavreněva
  • Sevastopolské akademické ruské dramatické divadlo A. V. Lunačarského
  • Sevastopolské divadlo tance

Partnerská města[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Севастополь na ruské Wikipedii.

  1. Ruský federální zákon 248-ФЗ Moskva: Правительство Российской Федерации, 2014-07-21, [cit. 2014-11-05]. (rusky) 
  2. MILENKOVIČOVÁ, Ivana; ČTK. Krym vyhlásil nezávislost, Putin ji posvětil. Připojení k Rusku se blíží. idnes.cz [online]. 2014-03-17 [cit. 2014-03-17]. Dostupné online.  
  3. Poppe, A.: The Political Background to the Baptism of Rus´. Byzantine-Russian Relations between 986-89, in: The Rise of Christian Russia, II, London 1982, str. 197-200, 224-244; Lášek, J.B., Počátky křesťanství u východních Slovanů, Praha 1997.
  4. МЕЛЬГУНОВ, С. П.. Красный террор в России (1918—1923). Чекистский Олимп. 2.. vyd. [s.l.] : М. Айрис-пресс, 2008. ISBN 978-5-8112-3269-7. S. 115—117.  
  5. Россия и Севастополь | Клайпедская ассоциация. www.klaipeda1945.org [online].  [cit. 2017-04-10]. Dostupné online.  (ru-RU) 
  6. До 15-ї річниці Всеукраїнського референдуму - ЦДАВО України. www.archives.gov.ua [online].  [cit. 2017-04-10]. Dostupné online.  
  7. Россия и Севастополь | Клайпедская ассоциация. www.klaipeda1945.org [online].  [cit. 2017-04-10]. Dostupné online.  (ru-RU) 
  8. TELEVIZE, Česká. Ruská flotila zůstane v Sevastopolu až do roku 2042. ČT24. . Dostupné online [cit. 2017-04-10]. (česky) 
  9. Депутаты горсовета Севастополя проголосовали за неподчинение киевским властям. ТАСС. . Dostupné online [cit. 2017-04-10]. (rusky) 
  10. Ukraine crisis: Putin signs Russia-Crimea treaty [online]. BBC.com, 2014-03-18, [cit. 2014-03-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. redakce; ČTK. Krym vyhlásil samostatnost. Moskva chce neutralitu Ukrajiny. novinky.cz [online]. 2014-03-17 [cit. 2014-03-17]. Dostupné online.  
  12. Севастополь получил прямые выборы губернатора. Коммерсантъ. 2016-10-18. Dostupné online [cit. 2016-10-18].  
  13. Meteoweb.ru | Мир облаков | О солнечном сиянии и его продолжительности. meteoweb.ru [online].  [cit. 2017-04-11]. Dostupné online.  
  14. В Севастополе проживает почти 397 тысяч человек. sevastopol.rusplt.ru. . Dostupné online [cit. 2017-04-12].  
  15. Сельское хозяйство. sevastopol.gov.ru [online].  [cit. 2017-04-18]. Dostupné online.  (rusky) 
  16. Порт Севастополь – Историческая справка
  17. Паром "Варяг" направился из Турции в Севастополь. РИА Крым. . Dostupné online [cit. 2017-04-18]. (rusky) 
  18. Круизы по маршруту Сочи - Новороссийск - Севастополь - Ялта откроют 6 мая. Коммерсантъ. 2017-04-04. Dostupné online [cit. 2017-04-18].  
  19. Крымский авиаузел: перспективы возрождения дополнительных аэропортов. ПолитЭксперт. . Dostupné online [cit. 2017-04-18]. (ru-RU)