Přívoz

Přívoz je soustava zařízení umožňující překonání řeky nebo obdobné vodní plochy pomocí plavidla. Mořský přívoz (přes úžinu, záliv apod., někdy i přes vzduté ústí řeky), přesněji převozní loď, se nazývá trajekt.^[1]

Staročeský výraz přievoz se vývojem změnil na přívoz. Nověji se prosadila též varianta převoz, zejména v odlišných významech (převoz vozidlem) ale pro převážení přes vodu převažuje starší varianta „přívoz“.^[2]^[3]

Převozní loď je plavidlo, které zajišťuje přepravu napříč vodní cesty a které je jako převozní loď klasifikováno oprávněným orgánem. (čl. 1.01 písm. h Řádu plavební bezpečnosti na vodních cestách České a Slovenské Federativní Republiky, který je přílohou č. 1 k vyhlášce Federálního ministerstva dopravy č. 344/1991 Sb.)

Převozník (ve starší variantě též přívozník) je osoba ovládající převozní loď. Požadavky na jeho způsobilost stanoví v závislosti na významu toku a druhu převozní lodi vyhláška MD č. 224/1995 Sb., o způsobilosti osob k vedení a obsluze plavidel.

Nejjednodušší přívoz tvoří pouze prám, člun nebo loď. Zpravidla má přívoz na obou březích upravené přístaviště, tedy například plochu či hranu k přistávání lodi, můstek, kůly k uvázání lodi. Na jedné straně obvykle bývá budova pro převozníka. Dále bývají přístaviště přívozu vybavena informacemi pro cestující, případně i přístřeškem nebo dalším vybavením. Některé druhy přívozů jsou vybaveny navíc ještě stožáry a soustavou lan užitých k zajištění, případně i k pohonu lodi.

V historii bývaly přívozy zřizovány velmi často ve městech i mimo ně, kde frekventovanější komunikace potřebovala překonat vodu příliš hlubokou na brod. S postupem civilizace je však na většině míst nahradily mosty. V Česku se podle někdejšího přívozu jmenují například obec Kamenný Přívoz na Sázavě a Přívoz na Odře, od r. 1924 součást Ostravy.

Právo přívozu bylo od středověku zpravidla předmětem privilegií, podobně jako správa mostů, s právem vybírat clo či mýtné. V některých případech bylo privilegium spojeno i s provozováním hostince, rybářskými právy a povinnostmi atd. V současném českém právu je k provozování jakékoliv vodní dopravy pro cizí potřeby podle § 33 zákona č. 114/1995 Sb., o vnitrozemské plavbě, nezbytná koncese k provozování vodní dopravy, která se vydává podle živnostenského zákona, přičemž plavební úřad vydává v koncesním řízení stanovisko.

Přívozy se v České republice na dálnicích ani silnicích pravděpodobně dnes již nenacházejí, tj. není znám žádný aktuální případ použití tohoto číslování na přívoz. Přívoz Darová sice spojuje dva úseky silnice III/2316, ale sám podle oficiálního geoportálu součástí této silnice dnes není. Podobně i silnice III/23212 je ukončena u přívozu Nadryby a přívoz s komunikací do Nadryb součástí silniční sítě není.

V Československu podle § 2 odst. 2 zákona č. 147/1949 Sb. a později podle vyhlášky č. 136/1961 Sb. (§ 10 odst. 3) byly přívozy součástí silnic, jejich provozovateli v takovém případě byly okresní správy silnic. Novější prováděcí vyhláška 35/1984 Sb. již přívozy v § 8 nezmiňovala, stejně jako nový silniční zákon 13/1997 Sb. v § 12. Česká ČSN 73 6220 (Evidence mostních objektů na pozemních komunikacích) z roku 2011 v úvodní kapitole 1 výslovně zmiňuje, že se vztahuje i na evidenci tunelů, galerií, zdí, přívozů, brodů a železničních přejezdů, kterým se zpravidla přidělují evidenční čísla podle této normy, a způsobem evidence přívozů na pozemních komunikacích se podrobně zabývá kapitola A.1.35 (evidenční list přívozu, v popisu přívozu se uvádí druh přívozu a jeho celkové uspořádání a pohon, uvádí se volná šířka prámu a šířka přilehlé komunikace v koruně, dovolené zatížení prámu se uvádí do sloupce pro výhradní zatížitelnost) a dále norma obsahuje vzor formuláře B.6 „Evidenční list přívozu“. Fakticky se však tato evidence na žádný přívoz nevztahuje, protože žádný není součástí silniční sítě.

Druhy přívozů

Podle pohonu

přívoz poháněný odpichovacím bidlem nebo veslováním je nejjednodušším a nejstarším druhem přívozu.
přívoz poháněný motorem - loď se buď pohybuje volně nebo je jištěna lanem, jež je upevněno na jedné straně k lodi a na druhé straně k posuvné spojnici umístěné na vodorovném laně napnutém mezi stožáry. Motor může loď pohánět buď prostřednictvím lodního šroubu, nebo strojním posouváním vodicího řetězu. Typicky je motor spalovací, existují však i přívozy s bateriovým elektrickým pohonem.
bezmotorový přívoz poháněný proudem řeky - loď je vybavena ještě další soustavou lan, jejichž pomocí ji lze natočit tak, aby ji proud řeky poháněl k požadovanému břehu. Pokud jsou tato lana vedena v úrovni hladiny, nesmí po řece projíždět podélně žádná loď, když je loďka přívozu na opačném břehu řeky, než kde jsou lana upevněna.

Podle jištění

nejištěný přívoz
přívoz s horním jistícím lanem (na stožárech)
přívoz s jistícím řetězem na dně řeky

Přívozy v kultuře

Nejznámějším převozníkem je Charón, který podle řeckých mýtů převážel mrtvé do Říše mrtvých (podsvětí, Hádovy říše) přes bájnou řeku zapomnění (u řeckých autorů Acherón nebo Léthé, u latinských autorů Styx).

V pohádkách se vyskytuje motiv převozníka, který si stěžuje, že musí pořád převážet tam a zpátky a nikdo ho nevystřídá. Svého prokletí se zbaví jen tak, že někomu dá do ruky veslo. Pak bude muset převážet ten druhý a on bude volný. Tento motiv se vyskytuje například v pohádce „Ďábel se třemi zlatými vlasy“ ze sbírky bratří Grimmů Pohádky pro děti a dům, kde převáženým je král a radu pro převozníka přes něj vzkazuje sám ďábel. V Erbenově pohádce Tři zlaté vlasy děda Vševěda je převáženým Plaváček a radu pro převozníka poskytl děd Vševěd. V almanachu Máje v roce 1860 Erben doplnil tuto pohádku poznámkou o jejím všeslovanském rozšíření a místních variantách včetně německé varianty zachycené bratry Grimmy. Ve většině verzí je lakotný král či kupec potrestán tím, že se stane střídníkem přívozníkovým, v Erbenově verzi pro děti však Plaváček převozníka přechytračí.^[4]

Motiv přívozu vystupuje v sérii logistických logických hlavolamů typu Vlk, koza a zelí, spojených s překonáváním řeky.

Reference

↑ Jiří Kraus a kol.: Nový akademický slovník cizích slov, Academia, Praha, 2005, str. 812, heslo trajekt
↑ Václav Flajšhans: Něco o Husově mluvě, Naše řeč, ročník 7 (1923), číslo 3. Poznámka 2 o slovu „přielet“
↑ Provoz, Naše řeč, ročník 11 (1927), číslo 4: Sloveso převezu (převážím) má podst. jméno slovesné přívoz (nověji převoz), slovo přívoz je však podstatným jménem slovesným též ke slovesu přivezu (přivážím)
↑ Máj: Jarní almanah na rok 1860. Praha: Kat. Jeřábková, 1860. s. 187–203.

Související články

Přívozy v Česku – přehled rozdělený po řekách
Trajekt

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu převozní loď na Wikimedia Commons
Slovníkové heslo přívoz ve Wikislovníku
Státní plavební správa - průkaz způsobilosti převozníka

Pahýl

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.

[1] Jiří Kraus a kol.: Nový akademický slovník cizích slov, Academia, Praha, 2005, str. 812, heslo trajekt

[2] Václav Flajšhans: Něco o Husově mluvě, Naše řeč, ročník 7 (1923), číslo 3. Poznámka 2 o slovu „přielet“

[3] Provoz, Naše řeč, ročník 11 (1927), číslo 4: Sloveso převezu (převážím) má podst. jméno slovesné přívoz (nověji převoz), slovo přívoz je však podstatným jménem slovesným též ke slovesu přivezu (přivážím)

[4] Máj: Jarní almanah na rok 1860. Praha: Kat. Jeřábková, 1860. s. 187–203.

[1]

[2]

[3]

[4]