Podsvětí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Podsvětí (říše mrtvých) je v náboženských či mytologických představách sídlo duší zemřelých, někdy bezútěšné místo posmrtného života, ze kterého není zpravidla návratu. Nachází se obvykle na západě (symbolická souvislost se západem slunce) nebo v podzemí. Vstup do podsvětí bývá spojován s posmrtným soudem zemřelých, vykonávaným bohy nebo soudci k tomu povolanými. V pozdějších náboženských představách a směrech (křesťanství, islám, pozdní judaismus) byl mytologický obraz podsvětí spojen, resp. nahrazen vizí pekla. Mezi podsvětím a peklem je však významový rozdíl, nelze je tedy zaměňovat.

V přeneseném významu se jako podsvětí označuje (zpravidla mravně nízké) prostředí deklasovaných společenských živlů (zejm. velkoměstských), lidí žijících na okraji společnosti.

Podsvětí v evropských představách[editovat | editovat zdroj]

Charónův člun - Aeneas a Sibilla v podsvětí (Jacob van Swanenburgh okolo r. 1625)

Řecko[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Hádés.

V češtině se slovo podsvětí pojí zejm. s antickými představami o záhrobí. Podobně jako ostatní starověké národy východního Středomoří, s výjimkou Egypta, chápali Řekové a Římani posmrtný život jen jako stínovou existenci v podsvětí (hádés), v „zemi, z níž není návratu“. V řecké mytologii je popisováno jako podzemní říše obklopená řekami Styx, Acherón, Kokýtos, Pyriflegethón a Léthé. Vládne jí bůh Hádes, bratr Dia, se svou ženou Persefonou. Na začátku vstupu do podsvětí projde duše kolem trojhlavého psa Kerbera, který do říše mrtvých nepustí nikoho živého. Duše poté potká převozníka Charóna, kterému musí zaplatit dvěma mincemi. Převozník ji převeze přes řeku Styx. Na druhé straně se napije z řeky Léthé a zapomene na pozemský život. Soud nad zemřelými vykonávají Aikos, Mínós a Rhadamanthys. V podzemí se většina mrtvých potuluje bez radosti a žalu v podobě stínu, největší hříšníci si odpykávají tresty udělené bohy v Tartaru a duchové spravedlivých odpočívali na Elysejských polích.

Řím[editovat | editovat zdroj]

Vyobrazení podsvětí od antického umělce (Mnichovská státní sbírka starověkých památek, 2008)

Římské pojetí je velmi podobné, odlišuje se hlavně v pojmenování některých míst a bohů. Např. říši mrtvých vládne Plutos a Proserpina a stráží ji Cerber(us). Detailnější popis římských představ o podsvětí nacházíme ve Vergiliově Aeneidě. Aeneas do podsvětí sestupuje pod ochrannou mocí zlaté ratolesti a se schopnostmi, které mu dala Sibyla, v šesté knize Vergiliova díla[1]. Odděleny jsou zde duše, které zahynuly v dětství či sebevraždou, dále stíny zemřelých z nešťastné lásky, mezi nimiž Aeneas potkává svou milenku nešťastnou Dido, v příbytcích blažených pak potkává svého otce, který mu vysvětlí, že v údolí Léthé se duše se očišťují a připravují k novému zrození. Na rozdíl od Homérova popisu nešťastných duší litujících toho, že již nejsou mezi živými, nacházíme tedy v Aeneovi popis jakéhosi směřování, čehosi mezi Elysejskými poli, kde tráví čas hrdinové a Tartarem, v němž úpí zrádci. Anchíses o něm Aeneovi říká:

Kerberos (Cerberus) - strážce podsvětí

„… Proto je bolestné očišťování a za dávné hříchy

Snášejí všelijaké tresty: z nich některé rozpjaty visí

Naproti prázdným větrům a jiným je vymýván zločin

Pod dravým vírem neb také účinkem ohně.

Všichni ti vlastní svou očistu máme, pak do rozsáhlého

Élysia nás pošlou, však málo nás zůstane …“

Tato představa bude mít velký vliv na evropský středověk a jeho představy spojené se záhrobím.

Předkřesťanské vize podsvětí[editovat | editovat zdroj]

Evropa byla obydlena řadou kmenů, které si vytvářely své vlastní představy života po životě. Ty začasté kopírovaly drsný život těchto kmenů a jejich spojení s přírodou. Zmínit lze severské báje, v nichž nacházíme říši mrtvých pod kořeny svět prokládajícího jasanu Yggdrasilu. Vládne ji nestvůrná dcera Lokiho a putují sem ti, kdo zemřeli náhodou, nemocí či věkem. Hodnoty vojensky nepochybně velice aktivních severských národů lze vysledovat v posmrtném osudu hrdinů, kteří svůj život ztratili v bitvách. Ti hodují v Ásgardu, domově bohů, nacházíme je v jedné z Ódinových síní, ve Valhale[2]

Křesťanství a podsvětí[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článcích Nebe, Peklo, Očistec

Křesťanské představy neoperují přímo s podsvětím, ale s nebem, peklem a očistcem, očistec i peklo mají ale přes významové rozdíly s podsvětím moho společného. V křesťanství zřetelně vystupuje protiklad dobra, vedoucího ke spasení a tedy do nebe, a zla, vedoucího k zatracení do pekla. V nebi zemřelého čeká blažený život a patření na Boha, o záchraně vyvolených a mukách zatracených barvitě mluví Zjevení sv. Jana (Zjv 21, 7-8). V křesťanství se zásvětí hierarchizuje, brzy se objevuje představa třetího místa mezi peklem a nebem, kde se člověk ohněm a vodou a přímluvnými modlitbami očisťuje od hříchů světa. Vzniká tak očistec jako forma zásvětní spravedlnosti, napravující světskou nerovnost a nespravedlnost. Dante situuje pod zem pouze peklo, očistec se nachází sice v zásvětí, jedná se však o horu, směřující k nebi. Ke křesťanské vizi podsvětí patří revenanti, duše zemřelých, které se vracejí zpět k živým.

Japonsko[editovat | editovat zdroj]

Do podsvětí za svou milovanou Izanami (Tou, která zve) sestoupil Izanagi (Ten, který zve), bůh ze sedmé generace bohů, jehož úkolem bylo založit na vodách ostrovy Japonska.I zde se objevuje představa, že kdo již pojedl temné potravy podsvětí, nemůže se vráti zpět na svět, Izanagimu se proto přivést svou milou na svět nepodaří. Podsvětní říše Yomi je v japonských představách plná zemřelých, jejichž těla žerou červi, jde o svět plný lepkavé tmy a kleteb. Jedná se navíc o říši čarodějnic a démonů[2].

Mayové[editovat | editovat zdroj]

Xibalbá (Místo děsu) je místem, do něhož se dostanou duše všech zemřelých, které nezahynuly násilnou smrtí. Nijak se nepojilo s morálními představami o lidském životě, nicméně v podsvětí každý zemřelý podstupoval sérii zkoušek, v nichž bylo třeba chytrostí zvítězit nad nepřejícími bohy, kteří nad podsvětím vládli. Pokud zesnulý zvítězil vystoupil z podsvětí na oblohu jako nebeské těleso[2]. Všemi zkouškami se podařilo projít především hrdinným dvojčatům Hinahpu a Xbalanque. Ti přemohli vládce Xibalby, bohy zvané Jedna Smrt a Sedm Smrt.

Názvy pro podsvětí[editovat | editovat zdroj]

Aztécká mytologie Mictlan
Babylónská mytologie Kurnugia
Buddhistická mytologie Naraka (též Niraya)
Čínská mytologie Yum gan (陰間) , Diyu (地獄)
Egyptská mytologie Aaru, Anubis, Duat, Neter-khertet
Estonská mytologie Toonela
Fidžijská mytologie viz Melanéská mytologie.
Filipínská mytologie Kasanaan, Empiyerno
Finská mytologie Tuonela
Hebrejská mytologie Sheol, Gehenna
Hindská mytologie Amaravati, Bhogavati, Naraka, Soma, Svarga, Patal
Incká mytologie Uku Pacha
Inuitská mytologie Adlivun
Islámská mytologie Džahanna, Narr, Jannah, Barzakh, Araf
Japonská mytologie Yomi, Jigoku
Keltská mytologie Annwn, Mag Mell
Křesťanská mytologie Peklo, Limbo, Purgatorium
Lotyšská mytologie Aizsaule
Maorská mytologie Hawaiki
Mapučská mytologie Pellumawida, Degin, Wenuleufu, Ngullchenmaiwe
Mayská mytologie Metnal, Xibalba
Melanéská mytologie Bulu, Burotu, Murimuria, Nabangatai, Tuma
Norská mytologie Gimlé, Helheim, Niflheim, Valhalla, Vingólf
Oromská mytologie Ekera
Polynéská mytologie Avaiki, Bulotu, Iva, Lua-o-Milu, Nga- Atua, Pulotu, Rangi Tuarea, Te Toi-o-nga-Ranga, Uranga-o-Te-Ra
Mytologie lidu Pueblo Shipap
Řecká mytologie Elysium, Hádes, Tartarus
Římská mytologie Avernus, Hades, Pluto
Slovanská mytologie Peklo, Nav
Sumerská mytologie Dilmun, Kur (podsvětí), Irkalla
Vodou mytologie Guinee
Wagawaga mytologie Hiyoyoa

Bytosti v podsvětí[editovat | editovat zdroj]

(Poznámka: duchové, kouzla, démoni...)

Aboriginská mytologie Baiame (Kamilaroi), Eingana
Akkadská (sumerská) mytologie Allu, Anšar, Anu, Anunnaki, Ereškigal, Etemmu, Gallu, Humbaba, Mamitu, Nergal, Utnapištim
Albánská mytologie E Bukura e Dheut
Arménská mytologie Spandaramat
Aztécká mytologie Mictlantecuhtli, Mictecacihuatl, Chalmecacihuilt, Chalmecatl
Babylónská mytologie Erra, Nergal, Ninlil, Sursunabu, Ur-shanabi, Utnapištim
Balinéská mytologie Batara Kala, Setesuyara
Bonská mytologie gNyan
Buddhistická mytologie Yama, Emma-O-, Yanluo
Čínská mytologie Gu(i), Yanluo
Egyptská mytologie Aken, Aker, Am-heh, Amunet, Ammit, Andjety, Anubis, Apep, Apis, Astennu, Ha, Imiut, Isis, Mehen, Naunet, Nehebkau, Nebthet, Nun, Nút, Osiris, Ptah, Seker, Thovt
Elamitská mytologie Jabru
Etruská mytologie Charun, Culsu, Februus, Mania, Mantus, Nethuns, Tuchulcha, Vanth
Fénická mytologie Horon
Filipínská mytologie Demonyo Demon, Lucifer, Dyablo Diablo, Satan, Diyos God
Finská mytologie Kalma, Kipu-Tyttö, Kivutar, Lovitar, Surma, Tuonen akka, Tuonetar, Tuoni, Vammatar
Gruzínská mytologie sasuleti
Haidská mytologie Ta'xet, Tia
Hinduismus asurové, dévové, Bali, Čitragupta, Durga, Nága, Rudra, Sóma, Varuna, Vivasvat, Vritra, Jama
Hopi mytologie Kachina
Incká mytologie Supay, Vichama
Indonéská mytologie Dewi Shri, Ndara
Inuitská mytologie Pana, Sedna
Islámská mytologie Hafaza, Huri, Iblis/Šajtan, Ifrít, Džin, Mala'ikah, Peri
Japonská mytologie Hisa-Me, Hotoke, Ika-Zuchi-no-Kami, Jikininki, Shiko-Me, Shiti Dama, Shi-Ryo, Yama
Kanaánská mytologie Mot
Kassitská mytologie Dur
Keltská mytologie Arawn, Banshee, Cernunnos, Cwn Annwn, Gwyn ap Nudd, Latiaran, Manannan mac Lir, Midir, Morrígan, Niamh, Pwyll, Sluagh, Tethra
Khmerská mytologie Preas Eyssaur
Křesťanská mytologie andělé, démoni, Ďábel, Satan, Lucifer
Levantská mytologie Mot
Lotyšská mytologie Veli, Velu mate, Zemes mate
Lunda mytologie Kalunga
Maorská mytologie Kewa
Mayská mytologie Xibalbá
Melanéská mytologie (včetně Fidžijské mytologie) Degei, Ratumaibulu, Samulayo
Narragansettská mytologie Chepi
Navajská mytologie Estanatelhi
Niquiran mytologie Mictanteot
Orokolo mytologie Kiavari
Perská mytologie Angra Mainyu, Azhi Dahaka, Peri
Frýžská mytologie Men
Polynéská mytologie Hikuleo, Hina, Hine-nui-te-Po, Kanaloa, Kiho, Makea Tutara, Mahiuki, Mahu-ike, Marama, Mauri, Merau, Milu, Miru, Rimu, Rohe, Whiro
Pruská mytologie Picullus
Pueblo mytologie Iyatiku
Řecká mytologie Kerberos, Charón, Hádés, Kéres, Persefona, Styx, Thanatos, Tartaros, Elysium
Římská mytologie Kerberos, Dea Tacita, Dis Pater, Egestes, Fames, Inferi Dii, Larenta, Letum, Libitina, Mors, Pluto, Proserpina, Viduus
Ruská mytologie Baba Jaga, Kostěj
Sámská mytologie Yambe-akka
Salish mytologie Amotken
Severská mytologie Garm, bohyně Hel, Ran
Sibiřská mytologie Chebeldei, Kul
Slovanská mytologie Černoboh, Flins, Morana, Ala, Nyia
Sumérská mytologie Edimmu, Ekimmu, Endukugga, Enmesarra, Ereshkigal, Gidim, Gula, Irkalla, Kur, Namtar, Nergal, Neti, Nindukugga, Ninlil, Urshanabi, Utnapištim
Syrská mytologie Rešef
Tamilská mytologie Cur
Thrácká mytologie Heros
Turecká mytologie Erlik Han
Vúdú Baron Cimetière, Baron La Croix, Baron Samedi, Ghede, Maman Brigitte, Marassa Jumeaux
Wagawaga mytologie Tumudurere
Jorubská mytologie Oya
Yurak mytologie Nga
Zuni mytologie Uhepono

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. VERGILIUS, Publius, Maro. Aeneis. Praha : Academia, 2011.  
  2. a b c KOLEKTIV AUTORŮ. Mytologie. Praha : Perfekt, 2002.  

Související články[editovat | editovat zdroj]