Valhalla
_by_Max_Br%C3%BCckner.jpg)
Valhalla, staroseversky Valhǫll („Síň padlých“) je v severské mytologii Ódinovo sídlo v Ásgardu, kde se shromažďují válečníci zabití v boji, zvané einherjové. Jméno je většinou vykládáno ze staroseverských slov valr („padlý na bojišti“) a hǫll („síň, hala“).[1][2]
Valhall je také jméno kopce nedaleko Olofströmu v jižním Švédsku, o kterém se v lidovém povědomí tradovalo, že v něm přebývají mrtví.[1] Walhalla je památník z 19. století nedaleko bavorského Řezna.
Mytologie
[editovat | editovat zdroj]Nejstarší zmínka o Valhalle pochází z Písně o Grímnim, obsažené v Poetické Eddě, kde je zmiňována společně s dalšími budovami Ásgardu. Valhalla leží v Glaðsheimu, a padlé válečníky do ní přivádí valkýry. Její krov je udělán z kopí, střecha ze štítů a na lavicích leží brnění; na jedné ze západních bran, zvané Valgrind, visí vlk a poletuje nad ní orel, na střeše se u stromu zvaného Læraðr se pase koza Heiðrún, která je nekonečným zdrojem medoviny, a jelen Eikþyrnir, z jehož parohů teče zdroj všech řek, Hvergelmir. Až nastane ragnarǫk, vydají se v počtu osmi set z každé z pět set čtyřiceti bran Valhally na boj s vlkem – Fenrim.[1][2][3]
V Gylfiho oblouznění v Prozaické Eddě přidal Snorri Sturluson další detaily: štíty na střeše jsou zlaté, válečníky obsluhují valkýry a podává se maso kance Sæhrímnir, který je každý den sněden, ale ráno je zase živý. Zmiňován je i kuchař Audhrímnir a kotel Eldhrímnir. Nakonec se uvádí, že einherjové spolu celé dny bojují, ale k večeru jsou opět všichni na živu a hodují spolu.[1][2][4]
Další zmínky o Valhalle se objevují ve skaldské poezii 9. a 10. století: Hákonarmálu Eyvinda Finnssona a v Eiríksmálu. Þórbjǫrn Hornklofi na místo toho zmiňuje Hrafnsmál („Štíty osázenou síň“).[1][2]
Hypotézy
[editovat | editovat zdroj]Podle lingvisty Rudolfa Simek představa Valhally navazuje na starší koncept bojiště, z kterého valkýry odvádí mrtvé bohu smrti. Samotná stavba a její jméno je tak podle jeho názoru relativně pozdní. Také se domnívá, že představa Valhally může souviset s vírou v posmrtný život v mohylách, kde mrtví hodují se svými předky, která je zmiňována v ságách z 13. století. Na podporu této hypotézy uvádí možnou alternativní etymologii z hallr („kopec, skála“).[1]
Několik hypotéz se dotýká tématu specifického množství bran Valhally. Filolog John Lindow připomíná, že dané číslo („pět set síní a osmkrát pět”) se opakuje na jiném místě Písně o Grimním, v popisu Bílskirnu, Thórovy síně.[2] Rudolf Simek zase uvažuje o možnosti, že „sto“ vlastně znamená „sto dvacet“ a počet bran Valhally tak může dosahovat čísla šest set čtyřicet. Filolog Magnus Olsen se domníval, že motiv neustálého boje a mnoha bran Valhally, je ozvěnou návštěvy skandinávského návštěvníka římského Kolosea. Simek tuto hypotézu v zásadě odmítá, ale připouští dané číslo má středomořský, snad řecký, původ.[1]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b c d e f g SIMEK, Rudolf. Dictionary of Northern Mythology. [s.l.]: D.S. Brewer, 2007. ISBN 978-0-85991-513-7. S. 346–347. (anglicky)
- ↑ a b c d e LINDOW, John. Norse Mythology: A Guide to Gods, Heroes, Rituals, and Beliefs. [s.l.]: Oxford University Press, 2001. ISBN 0-19-515382-0. S. 308–309. (anglicky)
- ↑ Píseň o Grímnim [online]. Runarmal [cit. 2025-10-07]. Dostupné online.
- ↑ Gylfiho oblouznění [online]. Runarmal [cit. 2025-10-07]. Dostupné online.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- Edda. Argo, Praha, 2004. ISBN 80-7203-533-9.
- Ottův slovník naučný, heslo Valhalla. Sv. 26, str. 364.
- Snorri Sturluson: Edda a Sága o Ynglinzích. Argo, Praha, 2003. ISBN 80-7203-458-8.
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Valhalla na Wikimedia Commons - (anglicky) Poetická Edda
- (anglicky) Prozaická Edda
