Ragnarök

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Další významy jsou uvedeny na stránce Ragnarok.
Poštovní známka Faerských ostrovů s vyobrazením Ragnaröku

Ragnarök „sudba bohů“ je v severské mytologii série událostí vrcholící bitvou mezi bohy a jotuny a koncem světa, následovaná znovuzrozením světa. Užívána je také forma ragnarøkkr „soumrak bohů“, poprvé užitá Snorrim Sturlusonem a která byla zpopularizována v německém překladu jako Gotterdammerung stejnojmenou operou, poslední z cyklu Prsten Nibelungův, Richarda Wagnera.[1] Slovo ragna je genitivem od regin, nejobvyklejšího označení bohů jako skupiny bytostí v staroseverštině, které má význam zhruba „vládci“.[2]

Nejdůležitějším zdrojem o ragnaröku je Vědmina píseň z Poetické Eddy, přičemž další detaily jsou obsaženy v Písni o Vaftrúdnim z téhož díla. V próze tyto události převyprávěl a dalšími detaily doplnil Snorri Sturluson v mladší Prozaické Eddě.

Mýty zjevně pojednávající o konci světa jsou v indoevropských tradicích vzácné, vedle tohoto severského podání se objevuje pouze zarathuštrická apokalypsa zvaná frašokereti. Oba mýty sdílejí i některé motivy: ztráta ruky v důsledku křivé přísahy či podvodu, spoutání či zajetí zloducha který je osvobozen před koncem světa, dlouhá zima konci světa předcházející. Jaan Puhvel tento mýtus spojuje také s bitvou na Kuruovském poli z Mahábháraty, přičemž Vídara považuje za analogického Kršnovi-Višnuovi a Heimdalla Bhíšmou-Djausovi.[3]

Zdroje[editovat | editovat zdroj]

Víðarr bojuje s Fenrirem. Detail z Gosforthského kříže v Cumbrii na severozápadě Anglie, 10. století

Poetická Edda[editovat | editovat zdroj]

Událostmi ragnaröku se zabývá téměř celá druhá polovina Vědminy písně z Poetické Eddy. Jejich popisu předchází zmínky o smrti boha Baldra a o několika podsvětních bytostech a jotunech jako Brimi, Nidhögg a a Garm. Samotný ragnarök zpěvem zlatého kohouta, který budí vojska bohů, uvolněním pout Fenriho a nastolením všeobecného chaosu:

Bratr bude
bojovat s bratrem,
sourozenci zničí
svazky rodu,
zle je na zemi,
zrazují ženy,
meče planou,
praskají štíty,
burácí bouře,
vlčí je věk,
nikdo nikoho
nechce šetřit,
až celý svět
propadne zkáze.[4]
Emil Doepler, Nový svět povstává po ragnaröku

Nastavají bitva je ohlášena Heimdallovým rohem Gjallarhorn a světový strom Yggdrasil se chvěje v kořenech. Do boje se postupně zapojí následující protivníci bohů

A na straně bohů

Po popisu těchto bojů následují verše o konci světa a jeho znovuzrození:

Karl Gjellerup,Ódin a Fenri, 1895
Slunce se tmí,
v moři zem tone,
do hlubin padají
hořící hvězdy,
plameny celý svět
pohlcují,
sahá žár ohně
k samému nebi.[4]
Pole bez osetí
úrodu dají.
Bezpráví padne,
Baldr se vrátí.
Höd a Baldr
přebývat budou
ve Valhalle
Ví někdo víc?[4]

Po znovuzrození Vědmina píseň ještě zmiňuje setkání Ásů na Idské pláni a přeživšího Hoenira. V rukopise obsaženém v Hausbóku je vložen ještě verš o příchodu mocného vladaře shůry a velkém soudu - pravděpodobně pozdější křesťanský přídavek k textu.[1][4][5]

V dalších písních Poetické Eddy jsou zmiňované další detaily o ragnaröku. Píseň o Vaftrúdnim zmiňuje val Vigríd na kterém bude bojovat Surt s bohy, fimbulvinter – strašlivou zimu předcházející ragnaröku a lidský pár Líf a Líftrasi, který jako jediný přežije a znovu zplodí lidstvo.[6]

Prozaická Edda[editovat | editovat zdroj]

Snorriho popis události v Gylfiho oblouznění obsahuje několik nových detailů: spolknutí slunce a měsíce dvěma vlky, Týrův souboj s Garmem, Heimdallův s Lokim a nakonec přítomnost Ódinových a Thórových synů.

Zdali potom budou žít i nějací bohové a bude nějaká země a nebesa? Vysoký dí: Z moře vyvstane země a bude krásná a zelená. Pole na ní budou vzrůstat nesetá. Vídar a Váli přežijí, těm neublíží ani moře, ani Surtův plamen, a budou bydlet na Idské planině, kde býval Ásgard. Vrátí se tam též Tórovi synové Módi a Magni a přinesou Mjöllni. Z Helu přijdou Baldr a Höd. Všichni vespolek se sesednou a budou spolu rozprávět a vzpomínat na staré runy a budou rokovat o tom, co se kdysi událo, o Midgardsormovi a vlku Fenrim. A v trávě najdou zlaté kostky, v které hrávali Ásové.(...) V lese, jenž se zve Hoddmímiho háj, se skryli před Surtovým plamenem dva lidé jménem Líf a Leiftrasi. Potravou je jim ranní rosa. Z těchto lidí vzejde tak veliké potomstvo, že zalidní celý svět,(...)A možná tě udiví, že slunce zrodilo dceru neméně jasnou, než je samo, a ta bude putovat po matčině dráze,(...)

—Snorri Sturluson, Gylfiho oblouznění, Prozaická Edda, [7]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b LINDOW, John. Norse Mythology: A Guide to Gods, Heroes, Rituals, and Beliefs. [s.l.]: Oxford University Press, 2002. ISBN 978-0195153828. S. 254-256. 
  2. STARÝ, Jiří. Pojem boha u starých Germánů. In: CHLUP, Radek. Bůh a bohové : pojetí božství v náboženských tradicích světa. Praha: DharmaGaia, 2004. ISBN 80-86685-42-X. S. 164.
  3. PUHVEL, Jaan. Srovnávací mytologie. Praha: Lidové noviny, 1997. ISBN 80-7106-177-8. S. 109, 145. 
  4. a b c d Runarmál - Vědmina píseň [online]. [cit. 2019-10-21]. Dostupné online. 
  5. Voluspa – Voluspa 61-66 [online]. [cit. 2019-10-21]. Dostupné online. 
  6. Runarmál - Píseň o Vaftrúdnim [online]. [cit. 2019-10-19]. Dostupné online. 
  7. Runarmál - Gylfiho oblouznění [online]. [cit. 2019-10-19]. Dostupné online. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]